martina8176 komentáře u knih
Nepochybně veliké dílo hodné pozornosti. Dost lidí, včetně partnera a mámy, mi knihu podstrkovalo, že si ji určitě musím přečíst. Když vynechám nechutně podrobné sexuální scény a lékařské zákroky, kterých je tam požehnaně, se to čte docela dobře. Chápu, že si kniha našla zalíbení u spousty lidí. Ale tak jako jsem milovníkem Tolkiena a Havla, nečekám, že je bude adorovat i partner. Dám Ranhojiči ještě pár kapitol, ale rozhodně to nedočtu.
Chvíli jsem si ke knize hledala cestu. Nevěděla jsem, že je to druhý díl. Nicméně od poloviny jsem ji nemohla pustit z rukou a ztrácela jsem pojem o čase. Naprostá paráda. Ten humor mě baví. Určitě budu kupovat i první díl a jednou se do Wigtownu podívám.
S knihou mě seznámil můj kamarád. Básně mě velmi nadchly. Jsou čtivé, moderní, vtipné. Ráda se ke knize vracím. Už je neodmyslitelnou součástí mé sbírky poezie. V podstatě tak jako drtivá většina knih od Perplexu.
Jako úvod do Viktimologie a literatura ke studiu je velmi vhodná.
Nemůžu než souhlasit s Krchnaidou, která má komentář kousek pode mnou. První seznámení s Kingem. Asi jsem si měla vybrat něco staršího. Řbitov zvířátek nebo To. Outsider mě nenadchnul tak, jak jsem očekávala. Bylo to napínavé, to ano, ale závěr mi přišel docela nudný.
Četla jsem asi rok zpět Zimní lidi od McMahon a i když mi ze začátku trvalo se tím prokousat, závěr knihy se mi líbil. Na Vermontské psycho jsem se těšila. Ale přiznám se, už dlouho jsem se tak nenutila ke čtení, jako v tomto případě. Děj byl dost naivní a spíš pro mladší generaci čtenářů. Vždycky mě fascinovali autoři, kteří píšou hororové příběhy. Co se jim musí v běžném životě hnát hlavou. V tomto případě to radši vědět nechci. Kdyby nebyla karanténa a zavřené hospody, doteď by mi ležela na nočním stolku. Další knihy McMahon už pořizovat nebudu.
Napsat životopis o otci fantasy žánru chtělo spoustu odvahy. Humphrey Carpenter se s tím popral stylem, že mi ukápla nejedna slza. Kniha psaná s láskou o člověku, který celé srdce věnoval svým neuvěřitelným dílům.
Ze začátku se mi to četlo těžce, ale pak jsem se začala orientovat v ději a dočetla jsem knihu jedním dechem. Nechtěla jsem si odložit, dokud ji nedočtu a brala jsem si ji všude s sebou. Další důkaz, že Skandinávie totálně vede v detektivkách. Prostředí, ve kterém žijí, tamějším spisovatelům dělá víc než dobře. Kniha podle mého gusta a nemůžu se dočkat, až se mi pod ruku dostanou další jeho díla.
Knihu mi strčila máma, zarytý milovník detektivek, ať si to přečtu. Krátká věta na obálce mě nadchla. Čekala jsem strhující zpracování detektivky z toho "druhého pohledu", tedy oběti, která bude bojovat o holý život, zatímco její únosce po dva roky sedí za katrem. Entuziasmus mě přešel hned po první kapitole. Zmínka o oběti únosu je jen na několika stránkách. Zbytek se věnuje zas a jenom únosci a příbuzným zmizelé. Děj ztratil spád. Zbytek knihy byl předvídatelný a upřímně mi spíš bylo permanentně líto Ryana, s jakou hysterkou musí žít.
Za mě ztráta času. Jsou rozhodně lepší knihy.
Nejděsivější kniha, jakou jsem kdy četla. Mám husinu už jen když si na to vzpomenu
Dvě hvězdičky dávám pouze za obálku. Těšila jsem se na tuhle knihu, ale lituji, že jsem si ji prostě nevypůjčila v knihovně. Zbytečně utracené peníze. Kniha mě nenadchla, nudila a přišla mi neskutečně naivní a prostě "blbá". Michaela Scotta jsem měla ráda. Líbily se mi první dva díly Nicolase Flamela (zbytek už mě nebavil), ale tohle je prostě moc. Už se k ní nikdy nevrátím a já doufám, že se mi ji podaří prodat.