Martinka 135 komentáře u knih
Pan Martin dokáže ukázat své vypravěčské umění i na textech kratšího rozsahu. Samozřejmě s Písní se rovnat nemohou, ale přesto se mi zdají na velmi dobré úrovni. Z Martinových povídek jsou to pro mě první a docela mile mne překvapily. A když dostanete Rytíře k Vánocům od svého rytíře, tak zkrátka nemůžete mít tu knihu neradi :-)
Popisy turnajů ani rodů mi nevadily, ba naopak, pasáže o Targaryenech byly pro mě velmi zajímavé a přínosné. Nakonec, až vyjde Svět ledu a ohně, tuším, že si jich ještě užiji dost.
Ač absurdnímu dramatu neholduji, toto je mistrovská absurdní práce. Skvělá myšlenka, skvělé dialogy, skvělé vyvrcholení!
Dobře, že to skončilo vcelku realisticky, bála jsem se, že máme opravdu tu čest se "strašidlem", to by mě asi znechutilo. Krásně popsaná atmosféra katastrofálně se odvíjející asanace, nevěstinců a především Židovského města pražského. Jen se mi stále nějak nedařilo mít ráda hlavního hrdinu, těžko říci proč. Možná pro jeho sebestřednost, vulgárnost a životní styl i postoj. Trochu mi vadilo neustálé líčení sexuálních příhod, to myslím, nebylo nutné. Některé pasáže mi připadaly úsměvné (např. když si hrabě Arco koupí pro nedostatek peněz nármakové hodinky a přepovídá jim velkou budoucnost), což přidávám k dobru. Konec vypadal, jako by se autor snažil o rychlý spád, dramatičnost, ale v závěru z toho vznikl spíš tak trochu chaos.
Každopádně milá a čtivá kniha.
Smrt krásných srnců se mi líbila velice, ale jak jsem se dostala k "rybám", bohužel mě příběhy svou podobností začínaly nudit. Nejsem žádný rybář, a tak jsem spoustě věcem nerozuměla. Smrt krásných srnců mě nadchla, ale bohužel dávám nižší hodnocení kvůli druhé části, která byla na můj vkus tak trochu rybářským deníkem, který mě ale nijak zvláště neuchvátil.
Pro mě skvělý psychologický román. Autorka navíc měla odvahu rozhodnout se prorazit jako spisovatelka v její době (ano, samozřejmě pod pseudonymem, jinak to ani nebylo možné, přesto jí patří můj velký obdiv). Trochu jsem se obávala, aby kniha nebyla ve stylu "druhá Austenová", což mne nadmíru děsilo (kýčovité romantické příběhy 1× na sto způsobů mne opravdu neuchvátily), ale mé očekávání se naštěstí nenaplnilo. Je to neuvěřitelné, ale oblíbila jsem Heathcliffa i přes jeho zvrácenou povahu. Skvělé, skvělé, skvělé.
Mám pocit, že autor se nedokázal do hrdinky dost dobře vcítit, přestože se ve skutečnosti jednalo o jeho matku. Po celou dobu jsem se snažila ztotožnit se s ní, ale až do konce knihy se mi to nepodařilo. Jedinou světlou stránka knihy byl pro mne osobitý strýc Pepin. Ten mne alespoň přiměl se občas pousmát.
Dle mého názoru, žádný klenot české literatury. Je to typicky Hrabalovský styl pro široké spektrum čtenářů, který pro mě, bohužel, postrádá umělecký základ.
Jedna z mála knih, u nichž jsem ocenila filmové zpracování, které je o něco kvalitnější.
Manon, ach Manon. Není třeba více slov. Přenádherné verše.
Je mi líto, že to musím říci navzdory tak vysokému hodnocení, ale nudnější a předvídatelnější knihu jsem nikdy nečetla. Opět variace "jak se provdat" na sto způsobů. Chápu, že ve své době to bylo hlavní starostí všech dívek (či jejich matek), ale kdybychom měli psát o každé takové, byly by dnešní knihovny přehlceny kýčovitými příběhy podobnými červené knihovně. (Což už vlastně jsou). Pro men zdlouhavý děj bez sebemenší zápletky a pointy.
Musím říci, že ač jsem několikrát zaslechla, že jde o nejslabší knihu z celé ságy, začetla jsem se s chutí a tento předsudek mne brzy opustil. Asi jde jen o moment, kdy čtenář dospěje do jistého krizového bodu (jenž u mě nastal v knize předchozí).
Mne naopak zaujaly nové postavy a nová perspektiva.
Také považuji za kompozičně docela zajímavý tah ponechání některých postav stranou a opětovné navrácení se k nim v knize další. Člověk alespoň tolik "neskáče" z místa na místo.
Mínusem je pro mě opět velké množství chyb a překlepů, které pozoruji již od Bouře mečů. Chápu, že je na překladatele asi vyvíjen velký tlak, ale přesto - tohle by se stávat nemělo, ne v takovém množství. Také mě trochu začíná iritovat že se všechno děje "na polovinu zabušení srdce". To jsou ale při tak rozsáhlém díle samozřejmě jen detaily, které mne nepřesvědčily snížit celkové hodnocení.
Tak, první kniha je za mnou. Pořád jsem se raději neodhodlala k hodnocení, asi jsem stále moc zaujatá a neobjektivní.
Fantasy obvykle nečtu, neholduji nadpřirozeným postavám a schopnostem. V důsledku toho mne vyděsili draci v závěru a celkový dojem z knihy mi trochu zkazili (ale seriáloví maniaci mi tvrdí, že tam zatím nijak zásadní úlohu nemají). Četla jsem knihu takřka pořád, bez větších časových prodlev, s orientací v postavách a jednotlivých rodech jsem tudíž problém vůbec neměla. Dokonce jsem si říkala, že někde je dovysvětlování, o koho se vlastně jedná, zbytečné (což ale, přiznávám, bych při čtení s odstupy asi spíše přivítala). Nemohla jsem se odtrhnout a některé postavy jsem si takřka zamilovala (kupodivu ty, které nemá rád skoro nikdo).
Některé věty mě trochu tahaly za uši, ale předpokládám, že je to spíše vina překladatele, než samotného Martina.
Velmi mi pomohla mapa v úvodu, díky níž mám ucelený obraz o sedmi královstvích a chápu, kam jednolivá sídla patří, s kým sousedí atd.
Nesdílím názor, že je dobré podívat se nejprve na pár dílů seriálu. Já to udělala (i když téměř před rokem, takže už mi to v paměti naštěstí vybledlo), ale proklínám se za to. Chtěla jsem si postavy představovat podle svého a ne jako herce ze seriálu (s ohledem na to, že vypadají MNOHEM starší, než by měli). Ne. Nejvíc jsem si užívala ty části, které už jsem v seriálu neviděla. Byl to nesrovnatelně lepší zážitek.
Spletitost děje i postav se mi líbila. Nemám ráda knihy, nad kterými nemusím přemýšlet, a kde vám všechno naservírují bez sebemenší vyžadované čtenářovy snahy. To postupné utřiďování postav je pro mě mnohem zábavnější.
Každopádně kniha výborná, už jsem se vrhla na druhý díl.
Jelikož již název obsahuje slovo "základy", dá se povrchnost informací snadno odpustit, vždyť je to deklarováno od první strany. Pro laiky skvělá možnost, jak přiblížit sociální psychologii, shrnutí těch nejznámějších výzkumů, které by lidé měli znát, i informace využitelné v praxi. Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala, což nebylo nic přemrštěného vzhledem k počtu stran a názvu samotnému.
Pro mě velmi inspirativní kniha v počátcích mé puberty a jsem přesvědčena o jejích kvalitách dodnes. Změnila mé nazírání na smrt a transcendentno. Samozřejmě, asi jako většina čtenářů, jsem se po přečtení podle návodu na hypnózu pokoušela přenést do minulých životů. Zda se povedlo či ne si nechám pro sebe :))
Brezina byl mým oblíbeným dětským autorem, ač sama nedokážu pochopit, proč. Jeho knihy nejsou v podstatě žádný zázrak a i přes skutečnost, že jsou určeny dětem, by mohly být lépe propracované. Ale z nostalgie 3 hvězdičky.
Tuto knihu jsem četla ještě ve svých dětských letech a to ona mě přivedla k jistému zaujetí problematikou inkvizice, dokonce sepsání několika vlastních (samozřejmě nikde nepublikovaných) povídek, týkajících se této problematiky. Pro mě ve věku, kdy se mi dostala do rukou, velmi inspirativní a přínosná kniha.
Maupassant mne po přečtení Miláčka "nezklamal" ani tímto dílem. Žádné velké umění. Sice jsem získala alespoň jakousi představu o životě té doby, ale některé z povídek mne z ženského pohledu vyloženě iritovaly.
Vyloženě oddechové čtivo. Žádný elitní literární výtvor, ale trocha historie a napětí nikomu neuškodí.
Popravdě, velmi lituji, že jsem tuto knihu kdy vzala do ruky. Ne z důvodu, že by byla špatně napsaná, ostatně, jsou v ní zápisky samotného génia Máchy. Avšak díky ní jsem o Hynkovi naprosto ztratila všechny romantické iluze, které jsem si kdy z jeho básní i próz o něm vytvořila. Neodkáži knihu objektivně ohodnotit, jelikož mi vzala iluze a představy o beznadějném romantikovi, z něhož se pro mne po přečtení zápisků z jeho deníku stal sobecký, bezohledný a chladný mladík, kterého zajímá pouze sex a neohlíží se na city své snoubenky.