martinstefko komentáře u knih
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 7: S velkou mocí..." e trochu úpadkem v kvalitě v rámci komiksů, které se objevují v téhle sérii Spideyho výběrů. Asi je fajn, že se nám zde objevuje origin tohle naprosto zásadní postavy Marvel Universe, ale na druhou stranu to není origin kompletní a není to ani origin dobrý. Vždycky jsem měl Spider-Mana rád proto, že je emocionální, že řeší osobní problémy, ale tady v podstatě řeší jen to, že chce být za borce, chce si to rozdat s jednou spolužačkou, ale přitom se líbal s jinou, neznámou holkou, aby si skoro začal románek s MILFkou. Popravdě to zní docela zajímavě, ale ve skutečnosti to moc zajímavé není, protože je to všechno velmi povrchní. Tohle by se dalo pojmout temně, mohl by zajít dál, protože stále ještě nevěděl, že s velkou mocí přichází velká odpovědnost, ale Lapham nijak daleko nezašel. On chtěl ve skutečnosti napsat jen zábavný komiks. A ani to se mu moc nepovedlo.
V knize "Komiksový výběr Spider-Man 6: Smrt Jean DeWolffové" nacházíme velmi zajímavý spidermanovský příběh, který jednoznačně obhajuje skutečnost, proč vlastně měla česky vycházet nová série, která bude zaměřená jen na Spider-Mana. Tenhle příběh má pár svých much, ale jinak je velmi dobrý a dokazuje, že rozhodně ještě všechno neznáme a že je zde spousta zajímavého, co bychom si o stěnolezovi mohli přečíst. Snad těch ukázek bude ještě více, snad to není jen ojedinělý příběh. 80. léta ale rozhodně Spideymu přála a také on ukázal, že je zralý na celkem temné příběhy, kde se řeší závažné otázky a kde vrah může být takový, že prostě jen chce zabíjet, nemusí mít nějaké smysluplné obhájení svých zločinů, i když by to mělo být něco skutečně šíleného. To, proč Sin-Eater vlastně zabíjel, je řečeno tak nějak v krátkosti a popravdě to není až tak důležité. Prostě zabíjel a je potřeba se vyrovnat s následky. A právě tohle vyrovnávání se je podáno velmi dobře.
Komiks "DC komiksový komplet 78: Superman/Batman - Největší hrdinové" je jednoznačně ukázkou toho, jak špatné komiksy vznikaly a jak se jim ještě dával status něčeho speciálního. "Největší hrdinové" tohle možná jsou, ale rozhodně ne v jakkoli dobrém příběhu. Ten je jen dlouhý, nudný, přeplácaný, místy hodně hloupý, jednoduchý, což v tomto případě znamená negativum, a prezentuje skutečnost, jak scenárista dovede zabít relativně zajímavý nápad jenom tím, že tomu dá naprosto nevhodné prostředí a pitomou zápletku. Dojem z kniha "DC komiksový komplet 78: Superman/Batman - Největší hrdinové" pak moc nevylepšuje ani retro komiks, který ukazuje Lexe Luthora a Jokera v týmovce, která k nim absolutně nesedí a která jen ukazuje, jak byli tihle záporáci kdysi k smíchu. Člověk se skoro diví, že si superhrdinský komiks podobnými příběhy už dávno nepodřezal větev. Asi to chce ještě něco mnohem horšího.
Laird Barron mě sbírkou „Okultace a jiné povídky naplno přesvědčil, že je jedním z nejzajímavější a nejoriginálnějších hororových autorů současnosti. Není to žádný klasický autor, nikoho nevykrádá, nikomu se nepřizpůsobuje. Jede si podle svého a píše horory, které dovedou atmosféricky odrovnat. Stalo se mi to hned u několika povídek. Stejně jako se mi stalo, že jsem měl pocit, že jsem ani zdaleka nepochopil vše. Ale vlastně to vůbec nevadí, i tak jsem si vše skvěle užil.
Kniha "Před Incalem" se ale nevyznačuje jen specifickým, a i když s chybami, tak skvělým scénářem Alejandra Jodorovského, ale i specifickou kresbou Zorana Janjetova, kterou Alejandro sám označil jako takovou moebiovskou, ale před "Incalem". I proto si Zorana pro sérii "Před Incalem" vybral, protože to dává smysl. Je to tak trochu Moebius, ale není to Moebius. Není to Moebius, který dělal "Incal", je to Moebius, který dělal jiné komiksy. Mimochodem na tomto vydání je vidět, jak se Zoran Janjetov sám vyvinul, protože první stránky knihy v roce 2001 přepracoval a je tam rozdíl vidět. Asi by to bylo ještě lepší, kdyby celou knihu kreslil tak, jako nakreslil těch prvních pár stránek. Ale je nesmysl předělávat celé dílo. I tak kniha "Před Incalem" skvěle funguje, je velmi dobře zpracovaná a rozhodně je lepší jako samostatný příběh – což je do pátého dílu – než jako návaznost – hodně nucená – na komiks "Incal", která se odvíjí až na konci pátého a především v šestém dílu. Není to tak ladné, jak by člověk chtěl, je to místy hodně na sílu a něco je dost zjednodušeno. Ale v rámci Alejandrovy filozofie to tak nějak sedí.
V knize "Star Wars – Válka na Shu-Torunu / Konec her" Kieron Gillen ukazuje, že docela dobře navázal na příběhy, které psal Jason Aaron, nebo které případně tvořili další autoři. Na druhou stranu ale první část knihy nepřináší nic světoborného, jen takový posun tam, kam bylo potřeba. Alespoň kreslíři ale dostávají prostor k tomu, aby se předvedli, především pak na větších panelech. Druhá část knihy pak přináší celkem zajímavý příběh, který má ještě o něco větší dopad, nikoli tedy na filmovou linii, ale na linii komiksovou. Jasně, ono to k tomu směřovalo, nic moc jinak to nešlo, ale v tom komiksu je to přece jen docela dobře funguje a čtenáře to může i lehce překvapit. V celkovém kontextu nikoli, ale v tom komiksovém ano. Jasně, pokud nejste fanoušci "Star Wars", asi vás kniha "Star Wars – Válka na Shu-Torunu / Konec her" tolik nenadchne, musíte znát tenhle svět a je potřeba znát i příběhy z předchozích knih, ale pokud je znáte, bude vás tohle čtení bavit.
I když je součástí knihy "Živí mrtví 30: Nový světový řád" velmi zajímavá sociální studie, zajímavý kontrast různých společenství, tak přece jen to dějově nutně není kniha až tak zajímavá. Snaží se to o emotivní momenty, ale tohle mě osobně v tomhle případě prostě tolik nebavilo. Je fajn, že se postavy někam posouvají, že více prožívají, ale třeba to, kam se posunula Michonne se mi vlastně vůbec nelíbilo, ale to je prostě proto, že Michonne jsem vnímal hodně jako určitou karikaturu, silnou akční hrdinku bez bázně a hany, hrdinku, která se ničeho nezalekne. A najednou je to taky "jenom" obyčejný člověk. Asi bych ji měl pořád radši jako takovou méně uvěřitelnou hrdinku. To jsou ale čistě moje osobní pocity. "Živí mrtví 30: Nový světový řád" pak funguje jako skvělý sociální příběh, což z mého pohledu k zombie žánru patří především, protože to je ve všech nejlepších zombie filmech. A z těch "Živí mrtví" vycházejí primárně.
Kniha "Indián Umpa-pa v souborném vydání" ukazuje skutečnost, že Goscinny a Uderzo byli velmi silný tým, který společně fungoval už od začátku. Přišli se zajímavými příběhy, ale hlavně se jim podařilo už od začátku bavit. A baví opravdu dobře. Je tu povedený humor a myslím, že se neztratil ani vlivem překladu. Bavil jsem se od začátku do konce a četlo se mi to skvěle. Tohle je komiks, který se snaží pobavit, o moc víc nejde, ale je to humor docela chytrý, což je pořád něco, co se dá ocenit. A nevadí, že sem tam jsou ty vtípky docela dětinské, protože i to k tomu sedí. A je vidět, že si Goscinny dělal rešerše a Uderzo s ním, prostředí i doba se jim povedly zachytit skvěle. Umpa-pa je postava, která v sobě měla další potenciál, ale holt Asterix a Obelix a další měli potenciál ještě větší. Lidem se líbili, takže dostali přednost. Přece jen, tihle dva autoři neměli nafukovací čas, a tak se věnovali tomu, co mělo větší příslib. I tak ale v komiksech v knize "Indián Umpa-pa v souborném vydání" dostáváme příběh, který je komplexní, relativně uzavřený a celkově se povedl. Skvělý odkaz dvou legendárních evropských autorů.
Komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" nemá nijak komplikovaný děj, nepřekvapí nějakou nečekanou pointou, ale na druhou stranu velmi potěší hravostí, úžasnou fantazií, kdy některé panely jsou v tomhle směru skutečně úchvatné, a také si budete užívat různé narážky, které autor v komiksu má, a to i třeba takové, kdy vám předkládá jakou píseň si máte při čtení některých pasáží pustit. Pokud ji znáte a začne vám hrát v hlavě, jen to umocní prožitek. A pokud ji neznáte, můžete si ji pustit. Nebudu tvrdit, že komiks "Super Spellsword Sága: Legenda o Nekonečnu" je skvěle originální, je to přelomové dílo, takový prostě není. Ale je to zábavný komiks, který bude bavit děti i dospělé. A to je na jedno komiksové dílo víc než fajn. A vzhledem k tomu, že je to české dílo, je to ještě příjemnější.
Komiksu "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" se ale musí nechat, že není jen zlatým a nablýskaným pomníkem Stanova života a díla, přece jen se věnuje i temnějším stránkám anebo se o ně minimálně trochu otře, ať už to jsou některé konce jeho přátelství a tvůrčího partnerství, rodinné problémy anebo i problémy v podnikání, které si i Stan Lee zažil. Ať tak, nebo tak, kniha "Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee" je pořád ale především zábava, která přináší dostatek informací o Stanovi a Marvelu, takže vás bude čtení od začátku dokonce bavit, tedy alespoň v případě, pokud vás Marvel zajímavá a nezlomili jste nad ním ruku. A jelikož sám Stan Lee měl na tomhle komiksu také podíl, dá se tušit, že jsou zde skutečně zachyceny jeho vzpomínky, takže minimálně jeho pohled na věc. A jo, je to chlapík, který se vám prostě musel zamlouvat. A pro superhrdinský komiks udělal hodně.
Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří – ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.
Kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je prostě parádní jednohubka, je zábavná, je ujetá, je dobrá, a přesto se vám vůbec nemusí líbit. Možná to není humor, který vám sedne, možná to není humor, který vás baví, ale pokud je tohle typ komična, který vám sedí, tak se budete bavit. A dáte si knihu do sbírky a možná se k ní ještě někdy vrátíte. Popravdě si skoro myslím, že jestliže vám sedne humor, budete se u komiksu nejspíš bavit víc než vaše děti, pro které by měl být komiks asi spíše primárně určen. Na tohle ale vůbec nekoukejte a užijte si praštěnou jízdu, která jede od začátku až do konce. Není to náročné čtení, ale je to zábavné čtení, a to je prostě na komiksu "Plants vs. Zombies: Železná jízda" super.
Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je rozhodně zajímavou alternativou ke klasickým historickým knihám pro děti. Komiksová forma je fajn, i když zde až tak zásadní není. Zajímavější jsou další prvky, které jsou zde použity. Mimochodem je super, že jsou tu prezentovány i recepty, které mají základ právě ve starověkém Egyptě, protože za tu dlouhou dobu se nemusely nějak vyvinout. Různé hry a návody, které jsou v knize obsaženy, jsou zajímavou kratochvílí a myslím si, že to je něco, co by mohlo zabavit rodiče i děti. Takové nápady pro rodiny jsou fajn a musí se ocenit. Navíc jsou dány do kontextu oho, jak byly využívány. Návody jsou hodně zjednodušeny, ale i tak jsou dostatečné k tomu, aby se podle nich dalo postupovat. Nějakou hlubokou znalost o Egyptě čtenáři přečtením knihy "Histronauti: Egyptské dobrodružství" nezískají, ale kultura sama o sobě je zaujmout může. Kdyby nic jiného, i tohle je fajn přínos této knihy.
A tady zase scenárista ukazuje, že má smysl pro dramatičnost a pořádně scénu napíná. Ta nezabírá přímo polovinu knihy, ale nemá k tomu moc daleko. Ještě jsou zde nějaké odbočky, dílčí zvraty nebo alespoň domnělé zvraty, jednoduše všechno pro to, aby Kanazawa udržel vaši pozornost a nepřinášel děj, který bude jako na neměnné lince. Tohle je sinusoida, navíc nepravidelná. A v tomhle směru to funguje. Je to celkem zjednodušené, pozice policie je tu zanedbatelná a ne všechno dává smysl, je to prostě uzpůsobeno tomu, aby mohl scenárista vést příběh tak, jak chce. I proto doufám, že nám přinese pointu, která s námi mrskne o zem.
Kniha „Černá křídla Cthulhu 2“ nabízí to, co očekáváte po přečtení první sbírky., Navazuje na ni velmi dobře. Jsou zde velmi kvalitní povídky, jsou zde povídky slabší, ale není zde ani jedna, která by byla vyloženě propadák. Stejně jako zde není ani jedna, která by nad ostatními čněla. Je to velmi vyrovnané, kvalitativně sbírka příliš nekolísá, a to i přesto, že je na témata bohatá. Pod Lovecrafta je možné schovat skutečně hodně, někdy i něco, co do jeho poetiky až tak nezapadá. Aspoň že i tak jsou povídky dobré.
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" představuje jeden skvělý komiks, který tedy není na českém trhu úplnou novinkou a k němu přidává ještě dva sešity, jež na českém trhu nové jsou. Je to hlavně zajímavá ukázka toho, co Todd McFarlane ještě vytvořil, ale je to především "Utrpení", které je z hlediska Spider-Mana tak důležité. A tenhle komiks pořád stojí za to. Hezké na tom je, že nám v rámci Toddova runu chybí už jen dvě čísla ze série "Spider-Man". Zbytek vyšel v rámci knihy "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu".
Hlavní příběh knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" patří k tomu nejhoršímu, co jsem s touhle hrdinkou četl. Je to jeden z těch zbytečných příběhů, u kterého to vypadá, že by mohl mít nějaké následky, ale stejně tak nemusí mít žádné. Výplňový příběh, který má sice hezký sci-fi háv, ale obešel by se bez toho, aby nějak figuroval v Marvel Universe. Ty postavy mohly být kdokoli, kdokoli mohl tenhle příběh prožívat. Jako kdyby si to chtělo vzít něco z velkých sci-fi příběhů, ale skáče to v čase, má to podivné zvraty, vývoj, který je takový celkem vycucaný z prstu. Ne, nemůžu si pomoct, ale tohle byl opravdu špatný výběr do knihy o Jean Grey. Mělo se vybrat něco, co více formovalo její postavu. Jasně, chce se tu ukázat, že měla mateřské sklony, ale ani tohle není v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" podáno moc dobře. Sbírka "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" má v prvních dvou komiksech hodně slibný začátek, ale hlavní příběh ji posílá ke dnu.
Kniha "Sabrina" je na první pohled nesmírně depresivní. Odehrává se zde příběh, který není pěkný. Osobně jsem zastáncem toho, když je dílo explicitní, když je tam krev, pokud tam má být, ale Nick Drnaso zvolil cestu neexplicitní a musím říct, že to na mě zapůsobil jako málo které explicitní dílo. Když se odhalí, co se stalo, odhalí se to postupně, ale najednou jsme i na místě činu, tak z toho mrazí. A to přesto, že skoro nic nevidíme. Ale mluví se o tom, co se stalo. Mluví se o tom hodně. Náznaky, někdy i přesnější popisy. A mrazí z toho ještě víc. A tak jsem si myslel, že tahle depresivní nálada vydrží až do konce. Že to bude prostě něco, nad čím budete přemýšlet, budete se v tom deptat. A on je to příběh, v kterém je hodně možné se babrat. Ale já jsem knihu dočetl, ale neměl jsem pocit, že to ve mně bude hnít, to, jak je svět hnusný. Naopak, měl jsem pocit, naděje, že i z toho špatného a naprosto nesmyslného zla je možné se sebrat a prostě jít dál. Jako kdybych si na těch dvou stech stránkách sám jako čtenář prošel určitou terapií a vyšel z ní do jisté míry obrozený. Zajímavé, nemnoho děl na mě dokázalo takhle zapůsobit. Rozhodně jeden z nejsilnějších čtenářských zářitků letošního roku.
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt" představuje příběh, který se Spider-Manem česky doposud neznáme. A musím říct, že je to příběh, který mě docela potěšil. Je to příjemná akční jednohubka, která se tu uzavře, nečeká se, že bude mít nějaké následky, také je nemá, ale nehraje si na nic víc. Prostě Spidey musí řešit další problém, sem tam u toho zahláškovat, sem tam se na někoho spolehnout, tohle je jednoduše něco, co se Spideym chcete číst, i když to nebude příběh, který si budete nějak moc dlouho pamatovat. Akční scény jsou tu skvěle zachycené, příběh má spád, a i když je rozuzlení spíše zklamáním, tak nakonec dojdete k tomu, že se to dobře četlo, že to bylo fajn a že byste si podobnou jednohubku zase dali. Tak snad se na podobné komiksy poštěstí a budeme je v rámci "Komiksové výběru Spider-Mana" dostávat víc.
Hlavní komiks v knize "DC komiksový komplet 76: JLA/JSA – Neřest a ctnost" je prostě jednou rádoby velkou akcí, kde se objeví spousta oblíbených kladných postav a skoro žádná záporná, aby ti kladní mohli ukázat, že v obrovské přesile dokážou porazit kohokoli, i sami sebe. Nemám rád příběhy, kde se postavám upravuje jejich vědomí a ony se chovají jinak, než by se normálně chovaly, a pak je to vysvětleno nějakými telepatickými čachry, magií, virem, apod. Byl bych radši, kdyby se postavy chovaly jako hovada samy od sebe a pak si nesly následky, neměly hned pardon, kdy je vše zameteno pod stůl, protože se prostě nechali ovlivnit nějakým velkým zlem. Takové příběhy jsou z mého pohledu dětinské a činí komiksové médium až směšné. Přitom ty postavy mají silně dramatický potenciál. Jen DC ani Marvel to nikdy pořádně nevyužijí, protože jsou omezovány prodeji. Kniha "DC komiksový komplet 76: JLA/JSA – Neřest a ctnost" je toho krásným příkladem.