MarwinWilliams komentáře u knih

Kniha se velice dobře čte , je zábavná. Pokud autor udrží kvalitu i v budoucnu, máme se na co těšit. Vysoko hodnotím zejména vývoj postavy Milouše. U Jirotky to byl otravný element, u Macka se z něho stal zdroj veselých příhod. Je skvělé, že ho Saturnin vzal jaksi pod svá ochranná křídla.

2 30.12.2020

Po maturitě v roce 1986 jsem pracoval v ČSAD a do věznice v Miňkovicích jsme vozili kyslík a acetylén. Nesměla se otevřít u auta okna, museli jsme jet krokem a po stranách auta šli "dva " hrdinové se samopalem. Několik plotů a mezi nimi pískem vysypaný prostor. Na můj dotaz zda jim někdo utekl, mi odpověděl jeden dozorce : " Né, ale když se o to pokusili, rozstříleli jsme je."
V roce 1988 jsem nastoupil vojenskou základní službu a se mnou tam také nastoupil jeden, který v civilu dělal dozorce na uranu ve Stráži pod Ralskem. Chlubil se, jak tam s těma "politickejma" dovedli zacvičit. Měl smůlu, že narukoval k ženistům. Hned první den dostal tak přes držku, že se po zbytek vojny ničím raději nechlubil.
Ta kniha je prostě zajímavá a má co sdělit.

|Renoir je srdcová záležitost. Tato kniha přehledně popisuje život velkého malíře impresionisty.Renoir prožil na rozdíl od většiny jeho kolegů malířů poměrně " klidný " život. Když jsem poprvé spatřil jeho obraz Na terase ( někdy uváděno jako Dvě sestry na terase), rozhodl jsem se, že si na něj našetřím. Bohužel nevím, kde je originál. Jeden "originál" je v galerii v Chicagu a druhý "originál" vlastní údajně Donald Trump. Protože nechci riskovat možnost, že koupím kopii, našetřené peníze užiji účelněji.
V knize mě pobavila vzpomínka Renoira mladšího z období jeho školní docházky, kdy si jeho spolužáci tajně prohlíželi fota nahých slečen a byli z toho u vytržení. On nechápal co je na nahých slečnách zvláštního, protože u nich doma se to nahými slečnami jen hemžilo, neb jeho otec, velký umělec je poměrně často maloval.

2 07.12.2020

Kniha " O autoritativní národní stát" je velice zajímavé dílo. Jedna z mála knih, která českému čtenáři odhaluje období Druhé republiky. Bohužel pan Rataj, kterému v žádném případě neupírám jeho nesporné znalosti a inteligenci, má své historické oblíbence ( Edvard Beneš) a historické padouchy (Rudolf Halík) a podle toho svá díla píše. Já, aniž bych se chtěl s panem Ratajem srovnávat mám své historické oblíbence (Rudolf Halík) a historické padouchy (Beneš).

1 03.12.2020

Toto je opravdu kniha o životě v koncentráku. Beneš jí napsal těsně po konci války podle vlastních vzpomínek. Žádný tatér, knihovnice, fotograf atd. tedy profese k nimž přidáme slovo Osvětim a z tohoto spojení vytvoříme "pravdivou knihu" jak je v posledních letech zvykem, se nemohou této knize rovnat.
Benešova výpověď je hodně drsná, ale pravdivá.

2 03.12.2020

Tato kniha je velmi dobře napsaná a přináší vyčerpávající informace o životě a krutém osudu Rudolfa Berana.

01.12.2020

Tato kniha je pro lidstvo skoro tak důležitá jako bible. Nebylo jednoduché vše pochopit na první přečtení, v knize je přehršel informací. Nyní se na její přečtení chystám již počtvrté a opět se těším, že objevím něco nového....

6 01.12.2020

(SPOILER) Autor se pokusil poměrně úspěšně zmapovat osudy paraskupiny Silver B. K této dvojici Škácha -Zemek se váže několik zajímavostí. Byla to jediná skupina prvního sledu výsadků z Anglie , která se v kompletním složení dočkala konce války. Mimo této dvojice se to povedlo ještě Otmaru Riedlovi z paraskupiny Benjamin. Jan Zemek nebyl nacisty nikdy dopaden, připojil se k partyzánské skupině a dožil se na svobodě konce války. Osud Vladimíra Škáchy ovlivnily zejména dvě ženy, které společně s ním prchaly před nacisty. První byla Alžběta Sommerová, židovka, která se skrývala před transportem. Ta válku přežila a provdala se po osvobození za Vladimíra Škáchu. Druhou byla Antonie Bohatcová, jedna z nejstatečnějších
žen v historii našeho národa. Společně s manželem se starala několik let o parašutisty ze Silver B. Jejího manžela zatklo gestapo a on spáchal sebevraždu. Paní Antonii společně ze Škáchou a Sommerovou se podařilo za dramatických okolností uprchnout z obklíčení. Alžběta Sommerová se posléze od skupiny oddělila a ukryla se na venkově u známých. Škácha a Bohatcová se nějaký čas skrývali, než byli jednoho rána překvapeni v bytě gestapem. Němci se vrhli na spícího parašutistu a přemohli ho. Paní Antonie mezitím vzala ze Škáchova kabátu pistoli a na nezvané hosty začala střílet. Podařilo se jí tři gestapáky vážně zranit. Byla přemožena až po příchodu německých posil. Konce války se nedožila, byla popravena a není známo kdy a kde. Vladimír Škácha skončil v koncentračním táboře, absolvoval pochod smrti a posléze byl 24. dubna osvobozen americkou armádou.