maryzka komentáře u knih
Opět kniha zajímavých památek po Praze. Nyní tyto objekty si myslím, že jsou buď nepřístupné nebo již částečně zchátralé
Docela je kniha odpočinková. Jinak po čtení této knihy jsem chtěla zvolat : Kam zmizeli noviny ,, Halo na sobotu. ( nebo jak se jmenovali). Docela se tam povídky hodili
Myslím, že tato kniha strhne dost pozornosti, některým čtenářům se bude líbit, někomu ne. Když jsem se dívala v knihkupectví v Nymburce tak jsem se neubránila smíchu a ironicky jsem si říkala- ještě štěstí, že máme rodinu Trumpu- zrovna vyšla kniha o pobytu prezidenta v Bílém domě, poté dcera Ivana Trumpová napsala také knihu no a nakonec její maminka. Docela mě ta kniha štvala, někdy jsem kroutila nad ní hlavou, ale vcelku se dala číst. Neubránila jsem se bohužel někdy i blbé české závisti, jak už to máme my Češi v povaze. Ovšem jsem při jejím čtení neubránila trochu srovnávat s Knihou od paní Hašek Coolidge. Mají málo společného i když jedna společná věc by se našla- Obě emigrovali z tehdejšího Československa, i když věkový rozdíl je 20. let paní Eliška byla dítě, ovšem paní Ivana emigrovala když byla pomalu plnoletá a byla to její volba. Začátky docela měla (paní Ivana) ulehčený o strýce, měla štěstí, že se seznámila s boháčem a dal jí práci. Také to měla ulehčený tím, že jí mohli rodiče navštěvovat. Jinak jejich výchova a výchova dětí probíhala odlišně. Eliška měla chování ještě z první republiky, kdežto Ivana sice bylo chování také s první republiky, ale s ostrými lokty, Jinak sice jedna čtenářka napsala, že kniha od paní Eliška je dost sebestřední, ale kniha paní Ivany by to mě vyhrála v sebestřednosti a trochu jsem tam cítila takový narcismus.Ovšem na druhou stranu se mí líbilo její loajalita. V této knize se nenajde nic záporného jak proti manželovi, tak proti jejím dětem- prostě děti jsou bez chyb. No a docela sice chodila do práce, ale měla hospodyně a pochopitelně chůvy. No jinak nevím jak by se její život vyvíjel bez strýcova zázemí, nebo kdyby nepotkala chlapa s dobrým zázemím. Jinak jsou tam pěkný fotky.Jenomže mám dojem z této knihy, že už je spíš pod vlivem Ameriky než Čech.Nevím, zda je nějaký pro povahu paní Ivany Trumpové nějaké pojmenování.
Na tuto knihu jsem byla pořádně zvědavá- jednak kvůli tomu, že o této osobnosti nebylo vůbec nic napsáno, ani tedy alespoň pro mě známy její další osudy. Bylo pro mě překvapením, že se dožila vysokého věku. I když její osud napsala její dcera, která již vyrůstala bez otce, prožila dost dramatické narození, rozhodně tato kniha stojí za přečtení..
Ani tuto knihu nebudu komentovat, cukrovka to napsala velmi výstižně. Nic moc, děj zmatený, skákání příběhu do každého jiného děje( jednou prales, nemocnice, město a do toho ještě nějaký ten sen).
Sice to krásně neřeknu, ale dolejší komentář cérky je pravdivý a dobrý. Pravdou je, že je to docela nudnější než 3 případy komisaře Pobudy,nejlepší povídka je ta poslední a také, že se v každý povídce opakuje jeho privátní život.Co se mi tam líbila tak to je líčení našeho známého komisaře Oliče, který se dostal do naší historie jako osoba rozporuplná , kontraverzní.
Tak tahle kniha byla pro mě překvapením. Dost dlouho ležela v knihovně a já jsem si ji nepřečetla až nyní. Dokonce mě překvapilo už i to, že to je trilogie. Ale tenhle díl je opravdu vyvrcholení. Ale docela ta kniha byla pro mě překvapení. Na jedné straně němečtí lidé(antifašisté nebo zběhové) v ruské armádě na druhé straně docela dobře popsány bojové linie ke konci okupace, zblbnutí Hitlerem ještě na konci války a na druhé straně zbabělost důstojníků německé armády, na druhé straně popsán spojenectví západní a východní velmocí. Na to, že je to vydaný v 80.letech.
Přiznám se, že jsem přemýšlela jak ji hodnotit. Občas mě připadala skoro prudérní, občas jsem kroutila hlavou nad jednáním postav- především u Ludvíčka- tam to připomínalo měšťácký styl ovšem do válečného konfliktu. Poté už docela vyspěl. Hotel u kanálu spíš připomíná počátky po 1.světové válce- doufám, že jsem to tipla správně. Osudy lidí ze sociálně slabších kruhů.
Tuhle knihu jsem objevila hluboko knihovně. Tak jsem si jí ze zvědavosti přečetla. Ani jsem nevěděla, že autor dostal Nobelovou cenu, když je tam napsaná jiná cena. No nevím. Mám-li být upřímná tak nic moc opravdu. Kniha mě trochu připomíná ,že Francie nikdy nezapomněla na kolonie(především se jim jednalo o Alžír). Jinak první povídka ,, Takový hodní hoši připomíná trochu život- studenti absolvující známou kolej po jejím absolvováním nevědí co počít se životem, nemají žádný smysl ani cíl. Druhá povídka ,, Mládí připomene manželský pár ve středním věku jak se snažili zajistit si lepší život byť s pomoci namočení lidmi ne s čistou minulostí.
Tak tahle kniha se povedla. Na jedné straně zobrazovala život nacistických žen(především hlavních představitelů- Magda Gobelsová, Emmy Himlerová, Lina Heydrichová) a na druhé straně obyčejných žen za třetí říše. Pak tam byli dozorkyně koncentračních táborů i obyčejné ženy, které pracovali radši potichu buď, aby přežili nebo zachraňovali pronásledované.
Suma sumárum řekla bych, že je to souhrn života žen v období třetí říše. Některé věci jsou už známy z dokumentu. I také, jak mi jedna paní tvrdila, že ženský dozorkyně byli horší než chlapy. Taky je zde docela vylíčena psychika a pohnutky žen proč byli tak zfanatizovány a učarovány Hitlerem.
Před touto knihou konečně smekám. Autorovi se podařilo vykreslit život a realitu společenského dění v třetí říši. Člověk získal z knihy dojem, že pokud jsi držel jazyk za zuby přizpůsobil ses realitě a nějak ses nezapletl s režimem tak se to dalo přežít v pohodě. Nesmět nic říct před dětmi a radši pomáhat lidem pronásledovaným aby o tom nikdo nevěděl tak to musel být úctyhodný výkon. Na druhou stranu počátky byli dobré, jenom ten konec kdy obyčejný lidé ztratili iluze a byli by rádi, kdyby ta hrůza skončila. I když tam bylo pár okamžiků k smíchu( šlechta se neumí přizpůsobit změně života).
Jak autor píše byl to trochu bulvár. Jinak v knize je spíš polovina neznámých hudebních skladatelů, které člověk, kdo se moc o vážnou hudbu nezajímá, tak je to dost nudné čtivo. Jinak se mi líbilo jak múzy skladatelé inspirovali- především ženy z vysokých kruhu, dalo by se říct i známé osobnosti tehdejšího života i mecenáše. Dokonce jsou popsány detailně i intimní sféry, někdy jsou tam i milostné dopisy apod. I když přiznávám na neznámé autory jsem měla radši připravenou knihu od Anny Hostomské, kterou považuji za nejlepší znalkyni oper.
Taková milá oddechovka, ale zkraje opravdu hlavní hrdinka dost naivní, chaotická, pak docela rozumně dospěje, ale takový miš maš, že člověk nevěděl co se kde děje. Obzvláště když oba pronásledovali záporný hrdinové - to bylo fakt k pobavení. Ale teď vážně. Někdy jsem si říkala, že u této knihy bych potřebovala mokrý hadr na hlavu.
Jako vždy jsem si než jsem začínala číst knihu jsem si přečetla komentáře a plna zvědavostí jsem si tuto knihu opatřila. Souhlasím s některými- někdy se v tom člověk ztrácel kvůli jménům, někdy kvůli ději( ocitání např. Bulharsko- Berlín) apod. Taky tím, že měla štěstí na lidi, kteří ji pomáhali a taky tím, že si dokázala v situacích poradit. Ale na druhou stranu mě dostala také tím o čem jsem přemýšlela vždycky. Přiznala to, že chce-li přežít využije všeho především svého ženství a dalších aspektů. Dokonce bych asi řekla, že v některých situacích by se člověk zachoval jinak, tak si zde uchovává cynismus
Vzhledem k tomu, že nám pamětníci vyprávěli to nejhorší a v některých filmech jsou na něho narážky tak jsem to dlouho nechápala ( především pitomý knihkupec, později po válce mu říkali ,, Kat národa". Pravda je, že třeba o Lidicích neřekl skoro nic, ale říkalo se později, že tam byl pěkně si nadělal kamsi.... Nejlepší for považuji ten - nic si nepamatuji nic nevím, pouze jsem plnil Hitlerovi rozkazy. Asi je pravda,když se v jednom dokumentu tvrdilo, že Hitler dával rozkazy ústně, podepisovali je jeho podřízený, právě tak Frank s Heydrichem podepisovali rozsudky smrti. Ale stejně neumí, pochopit nebo spíš nerozumím tomu, že utekl dost pozdě.
Po přečtení knihy .. Okouzlené duše to byla příjemná oddechovka. ale souhlasim s komentáři přede mnou. Asi autorka ztratila inspiraci pro svoje knihy-
Nevím proč jsme se o této knize učili ve škole, ale asi jsem to nepochopila pro mě tam je moc filozofie, ale pravda je ta , že hrdinka měla odvahu jít proti společnosti bohatých lidí, proti konvencím i proti morálce- chtělo to sebrat odvahu mít nemanželské dítě, zrušit zasnoubení, a obejít konvence. Pokusím se dočíst i druhý díl, ale toto dílo asi bude mým nepřítelem.
Kniha mi připomínala ,, Markovu" knihu ,,Hříšní lidé města pražského. Ovšem děj se odehrával v 19. století, ale mám i výhrady a souhlasím s předchozími komentáři. Rozvláčný děj, popis pražské čtvrti ve které komisař Pobuda působil občas i přeskakovaní jiného děje. Jinak se mi líbil docela popis komisaře Olivy. Moc dobrácky tam vykreslen nebyl. Spíš bych řekla, že spíš než, aby se bavil obyčejnými lumpy, rád proháněl zločince typu ,, odpůrce státu"
Vzhledem k tomu, že hudba stojí u mě na okraji zájmu, tak kniha byla pro mě dost silná a nezáživná. Sice tam byl dobře popsán společenský život v 18. století, především dobře popsán život na ,, Bertramce". I když tolik lyričnosti a patetismu jsem u žádné knihy dosud nezažila. Možná se tato kniha bude líbit víc těm, kteří se o hudbu zajímají.
Nevím jak komentovat tuto knihu. Na začátku chci předeslat, že jsem četla pouze dvě knihy od paní Vaňkové. Byla to kniha,, Žebrák se stříbrnou holí " (povinná četba na SOU škole, později mě sestra věnovala knihu ,, Náprsquaw" ( její knihy čte moje sestra, které je musím kupovat jako vánoční dárek).Přiznám se, že do těch knih nahlédnu taky. Něco mě zaujme, něco ne, ale historické knihy moc nemusím. Co však autorce neupírám je to , že má precisně nastudovanou historii, umí přiblížit jazyk čtenářům. V knize se zmiňuje o autorce, která psala historii(příšerné). Ovšem taky jsem si alespoň početla životopis a dobu poválečnou, kterou napsal člověk žijící v jiné vrstvě, nepocházel z chudobných poměrů jak to pro nás bylo prezentováno. Ale jedno ji taky přiznávám, že alespoň nechválí tuhle dobu. I když paní Vaňková cestovala po světě, tak je dobrá vydat se do světa v pozdních letech.