Matyesak komentáře u knih

Okolo Shustermanovy Smrtky jsem poměrně dlouho chodil s pochybnostmi; přecijenom YA literatura není ničím, co by mě vyloženě lákalo. Co ale čert nechtěl, jednou se ke mně jeden výtisk dostal. A já investovaného času nelituji. Ba naopak. Sice nejsem tak na větvi, jako někteří komentátoři přede mnou, ale kladné hodnocení převládá. To bez debat.
V první řadě je třeba podtrhnout velmi zajímavý svět, do jehož kulis autor svůj příběh zasadil. Je unikátní a čtenáře zajímají všechny ty drobnosti, se kterými si autor umně vyhrává.
Hybatelem samotného děje jsou dva adolescenti, kteří mají dostatek prostoru a oba prochází psychologickým vývojem. Za to palec nahoru. Na druhou stranu obě zmiňované persony jsou černobílé a v jejich charakterech jdou nejvíce znát prvky YA. Za to jednu hvězdu dolů. Vedlejší postavy jsou zajímavé a mnohdy charakterem předčí ústřední duo.
Literárně jde vidět vysoká řemeslná kvalita - text je čtivý, bez rušivých prvků. Umělecký přesah by ale jeden hledal marně. Narativ je poskládaný logicky, dodržuje ověřené principy, tady není vo čem, víme jak. Otevřený konec se dá tak nějak předpokládat. Koneckonců, autor trilogii avizoval dlouho dopředu.
Suma sumárum, Smrtka se v moderní produkci řadí k tomu nejlepšímu, co může čtenář dostat. Jsem zvědav, kam se Shusterman posune v příštích dílech. Doporučuji.

6 18.08.2022

Obálka celkem okatě odkazuje na očekávanou herní událost od CD projektu. S chutí jsem se do něj pustil očekávajíc kyberpunkovou jízdu. Bohužel jsem dostal pseudo dystopickou detektivku, kde postavy jsou ploché, děj plytký a závěr úplně "jakože vážně?".
Nejvíc mě mrzí naprosto nevyužitý potenciál světa, kde jediný tuning je bojový čip.
Brak, ale do vlaku nebo pod skříň dobrý.

12.08.2022

Příjemná Karikova jednohubka. Děj má spád, ačkoliv není nikterak revoluční. Autor se snažil navodit pocit tísně, což se na mnoha místech hlavně díky barvitému popisu krajiny i dařilo.
Samo o sobě jedno z podařenějších Karikových děl. Schválně přetažený konec už je taková ta klasika.

Třetí Karikova kniha (po Trhlině a Strachu) a musím se přiznat, že zdaleka nejslabší dílko. Postavy ploché, neprokreslené. Ani po dočtení mi některá jejich rozhodnutí nedávají smysl. Škoda, prostor by na to byl.
Děj graduje překvapivě velmi brzy, de facto někdy během poloviny. Druhá část se převrací do pseudofilozofického rozjímání, kde děj nejen že ztrácí dech, on se totiž zastaví úplně. Což o to, když by úvahy o transcendentálnu dávaly hlavu a patu, jejich implementaci bych chápal. Bohužel, Karika zcela překrucuje citované autory a mám spíše podezření, že jejich myšlenky nepochopil, jen chybně parafrázoval, protože se mu hodily do krámu (čti do knihy).
Literárně se jedná o jednoduchý sloh; větná skladba je v drtivé většině jednoduchá, bez složitějších konstrukcí. Popis krajiny se redukuje na silnici a osobní auto. Škoda, v tom Karika vyčníval.
Suma sumárum, trillerová jednohubka, bez které bych asi dokázal žít. Jako plus považuji zajímavý námět. Škoda jen, že to zůstalo jen u něj.

6 03.06.2022

Víceméně se moje hodnocení shoduje s ostatními. První polovina knížky je fajn. Nevill docela obstojně buduje atmosféru a chemie mezi hlavními postavami funguje. Bohužel, v druhé půlce neudrží fantazii na uzdě a celé se to zhroutí do nicneříkající "ach" (jakože, wtf?). Ale jako jednuhubka dobrý.
Slohově se nedá hovořit o nějaké vyšší literatuře. Za mě fajn vlakový čtivo.

4 28.04.2022

Po dlouhé době jsem znovu dal na líbivé slogany obálek vabící čtenáře na chvilky strávené drkotaním zubů strachem a nutno podotknout, že na dlouhou dobu naposled.
Nechci být zbytečně přísný, to si McDowell nezaslouží, ale na nic víc, než jako záchodové čtivo Elementály nevidím. Proč?
V první řadě sloh. Ne snad že bych vyžadoval nějaký artový kudrlinky, to mě nechapejte špatně, ale text by měl mít jakýsi autorův rukopis; někdo exceluje v dialozích, psychologii postav, popisu, apod.. McDowell je v tomto směru jedním z mnoha, tj. pořádně nevyniká v ničem.
S tím se pojí druhý můj problém s knihou: postavy, resp. jejich vývoj. On totiž žádný není. Stejně jako jejich jakýkoliv popis či charakteristika. Jediné, co po docteni knihy vím, že hlavnímu hrdinovi je přes třicet a jeho dceři třináct. Nic víc. Škoda.
Motivace, nebo nedej bože logika v jejich jednání je na úrovni béčkových sci-fi z pozdních devadesátek (V tom baráku je něco děsivého a pravděpodobně nás to zabije. Ok, jdeme tam. Jakože wtf?).
Co jsem tak četl, spousta lidí byla odvařená z prostředí. Jakože jo, písečný pobřeží není typický místo, kam situovat duchařský horor (takže jedna hvězda za originalitu), ale sorry, dokola popisovat písek atmosféru nebuduje.
Stavba narativu je taky taková středoškolská: zajímavá zápletka, pak dlouho nuda, nuda, a nakonec to člověk zabije smysl postrádajícím koncem, v němž absolutně chybí rozuzlení. A gradace? C'mon.
Mám-li Elementály od McDowella nějak zhodnotit, pak ano, jedná se o horor. Ale ne o žánr, nýbrž provedení. Neříkám, že se nikomu nemůže líbit, to vůbec ne. Třeba děti ze základky by hrdince asi fandily, když se postaví nehmotnému zlu se sekáčkem na led. Jo, Jakože fakt.

Souhlasím s předchozími komentáři. Autor rozehrává vskutku napínavý příběh, jehož aktéři jsou zkušený detektiv s mladou impulsivní kriminalistkou. Bohužel se Minierovi nepodařilo vyhnout se překombinování; tak moc se snažil v závěru všechny linie propojit, až z toho vznikl chaos, v němž všichni zúčastnění reagují nelogicky a bez náznaku motivace.
Co se týče řemesla, není de facto co vytknout: Minier se nesnaží o umění, píše čtivě, bez kudrlinek. Výsledkem je čtivý text, který do poloviny odsýpá, pak mu ale dochází dech.
Ale určitě mu dám ještě šanci :).

5 09.04.2022