matyva komentáře u knih

Vonnegut do románu (opět) vložil svůj velmi ojedinělý pohled na svět a já ho za to miluju. Z jeho projevu na mě přichází pocity porozumění. Ne mého, ale jeho – on mi rozumí.

Při srovnání s jinými Vonnegutovými knihami je jedna věc nápadná: hlavní postavy se charakterově hodně podobají. Je to nepochybně sám Vonnegut, který se do nich promítá, hlavně v podobě ironie, určité netečnosti a velkého nadhledu, což jsou ostatně vlastnosti, kterými se Kurt už od mládí snažil vypořádat se svým největším strašákem – II. světovou válkou. Téměř v každé knize se alespoň na skok uchýlí k poznámce o válce a o zlu které působí na tělech i na duších. A tak dál.

Ikdyž zrovna Modrovous o tomhle zase tolik není.

Takže o čem je? Těžko říct. O Rabo Karabekianovi. O Kurtu Vonnegutovi. O abstraktních expresionistech. O penězích. O umění. A o tom, kdo knížku čte – ale to je v podstatě každá....

3 19.01.2018

Laťka pro tuto knihu byla pro mě nasazena hodně vysoko. Guenassia prvními dvěma romány ukázal, že umí, a tak Nezmar měl být zárukou dobrého čtení. A vysoká očekávání jsou asi i důvodem, proč mě román zklamal. Téma je zajímavé, jednotlivé části však k sobě nepasují, jako by se jednalo o jiný příběh."Nesmrtelnost" Toma vyvolává rozpaky, tím spíš, že nakonec k ničemu zásadnímu nevede. Jakoby se ani sám autor nemohl rozhodnout, o čem vlastně bude psát. A tak dál.
Holt není každý den posvícení. Věřím, že příští knihou to Guenassia napraví.

2 05.02.2017

Krásné povídky s úžasnými postavami a často velice překvapivým koncem. Klasický Dahl v plné síle.

1 05.02.2017

Autor výborně vykreslil postavy ve celé jejich prostotě a jednoduchosti, tak jak je materiální nedostatek způsobený hospodářskou krizí nutí živořit a středobodem života se pro mnohé stává pouze ukojení nejzákladnějších pudů.
Pěkné čtení.

05.02.2017