MaxQ komentáře u knih

Jedna z nejlepší protiválečných knih plná bláta a krve, ale i kamarádství a myšlenek na mír. Mohlo by to znít pateticky, ale v téhle knize určitě ne.

CITÁTY:
Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových oblouků v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když se blíží střela, můžeš se přikrčit, a to je všecko; kam dopadne, netušíš, ani to neovlivníš. Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.

První minuty v plynové masce rozhodují o životě a smrti. Přiléhá těsně? Znám tu hroznou podívanou z lazaretů: Lidé zasažení plynem se dáví a dáví po mnoho dní a zvracejí kusy spálených plic, až je vyzvracejí celé.

Pouhý rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; pouhý rozkaz by je mohl změnit v naše přátele. Na nějakém stole ležela listina - podepsalo ji několik lidí, nikdo z nás je nezná - a po celé roky bylo naším nejvyšším cílem to, na čem jinak spočívá opovržení světa a nejvyšší trest.

24 09.11.2023

K této klasice jsem se vrátil po letech. Začátek strhující, později se začne více filozofovat, než jednat, ale jde o stále čtivou knihu. Představit si sám sebe, jak se ráno probudím do světa slepých lidí včetně mě - to je děsivé. Navíc se Wyndham ukázal velký vizionář - v roce 1951 předpovídat genetickou manipulaci rostlin a jejich rizika, družice jako nosiče atomových zbraní, úvahy o nepovedeném kosmickém experimentu... Všechna čest.

15 23.08.2019

Výborná knížka, byť s trochu protahovaným koncem, kde se vlastně nic moc nedělo. Také flashbacky do minulosti začaly pomalu připomínat něco mezi Byl jsem při tom, Forrestem Gumpem a Járou Cimrmanem. Rozhodně v ní ovšem nechybí humor a za přečtení stojí.

14 22.02.2022

Většinou se snažím z knih vybrat pár dobrých citátů, abych ostatním přiblížil, co může v knize čekat. Tady bych musel opsat kompletní knihu. V každém odstavci je něco, co nutí člověka přečíst si ho znovu a trochu se zamyslet. Nad dějem, nad vlastním životem.
Po této stránce mi to trochu připomíná knihy Paula Coelha, ale Remarque mi přijde opravdovější, lidštější a více uvěřitelnější. Prostě výborná knížka na přemýšlení.

13 20.11.2019

Platí, co jsem napsal u Vládců strachu - Kulhánek umí psát drsné příběhy tak, aby nespadl za hranu trapnosti. Možná tím, že hlavní hrdina sám sebe shazuje tak často, že to ani nestihnete udělat za něj. Co se děje týká, jde o takovou rozsáhlejší verzi Vládců. Ale čte se to sakra dobře a těžko se od knihy odtrhuje.

13 30.07.2019

V mládí jsem tu knihu miloval a teď jsem ji četl dětem před spaním. Člověk by řekl, že to bude těžká nuda, ale opak byl pravdou. Příběhy byly napínavé, dobrodružné, i když teda většinou končily špatně. Ovšem děti byly nadšené a těšily se na další den. A navíc dostaly pořádnou porci všeobecného vzdělání. Už ví, kdo to byl Ikaros, Odysseus, Achilles, Agamemnon, Zeus, Prométheus, Hádes, Poseidon a spoustu dalších pojmů včetně sisyfovské práce a tantalových muk. Určitě by mělo jít o povinnou četbu.

10 08.01.2022

Výborná detektivka s nesmlouvavým Elániem, chirurgicky bezchybným Vertinarem a Nobym jako kandidátem na nového krále. Plus několik tápajících golemů a Karotka s krísmem až na půdu. Místo dalších slov raději pár citátů:

Ta funkce skutečně přivádí lidi k šílenství. Posaďte tam nějakého člověka, který není ani horší, ani lepší než kdokoliv z nás, a za pár měsíců už diskutuje s mechy a lišejníky a nechává péct lidi zaživa.

"Ležíme ve stoce, Noby," zasténal. "Óóó!"
"Všichni ležíme ve stoce, Frede. Ale některý z nás upíraj pohled ke hvězdám..."

Neexistovaly žádné zdravotní předpisy nebo zákony. Pokusit se o něco takového by bylo stejně marné jako instalovat detektory kouře do pekla.

"U Bohů! Chcete, abych přivedl doktora?"
"Zbláznil ses? Potřebujeme ho udržet naživu."

Navážka zvedl otlučenou židli.
"Tohle mu bude muset stačit," řekl. "Jestli se mu to nebude líbit, tak jí vždycky ještě můžu ulomit opěradlo."
"Cože?" nechápal Řiťka.
"Starej kobliha mi řekl, abych mu donesl vzorek stolice."

10 08.08.2019

Pří prvním čtení, kdysi už neuvěřitelně dávno, nepatřila tato kniha ze zeměplošského univerza k nejoblíbenějším. Teď musím uznat, že jsem se mýlil. Celá kniha je skvělá a úplně famózní je, když se otočí časoprostor o 90 stupňů. A pár citátů:

"Když zemřete, první věc, kterou ztratíte, je váš život. Hned po něm jsou to vaše iluze."

"Most lemuje osm heraldických hroších figur obrácených hlavami k moři. Říká se, že až nastane čas a město se ocitne v nebezpečí, hroši oživnou a dají se na útěk."

10 26.09.2016

Tak to se četlo samo. Krásně vylíčené postavy, ke kterým jste ihned získali sympatie. Nebo odpor k těm záporným. Vlastně tam ani o moc nejde, ale člověk se od knihy prostě nemůže odtrhnout. Navíc k ději dostanete bonus v zevrubném popisu hotelu šedesátých let a toho, jak takový kolos denně funguje a kdo všechno v něm vlastně pracuje.

9 28.03.2024

Další nádherná kniha mého oblíbeného spisovatele. Námětem se trochu podobá Třem kamarádům - Černý obelisk se také odehrává mezi dvěma válkami a krásně ilustruje, kde se v této společnosti vzal Adolf Hitler. Na osudech několika až panoptikálních postav Remarque popisuje podmínky, ve kterých tehdejší společnost v Německu žila a nálady, kterým propadala i jejich příčiny.

CITÁTY:
"Copak jsem na vlastní uši neslyšel, jak sis ještě v roce 1917 otvíral hubu? Francie měla být státem třetího řádu, měli jsme obsadit obrovské plochy Ruska a všichni nepřátelé měli platit a dodávat reparace až do poslední kapky krve! Tos říkal ty, Jindřichu! Teď ale řveš s celým sborem o nespravedlnosti, která nás postihla! Je mi na blití z vaší sebelítosti a pomstychtivého řevu! Vinen je vždycky někdo jiný! Smrdíte tou svou spravedlností na sto honů, vy farizeové! Což nevíte, že správný chlap se pozná především podle toho, že se přizná k tomu, co udělal?

Víš, to se mi na tobě líbí," prohlašuje Gerda. „Ze jsi takový beran se spoustou předsudků. Kdes ke všem těm nesmyslům přišel? Ucházíš se o lásku jako ozbrojený člen studentského spolku, který si myslí, že jde místo k tanci na souboj." Celá se třese smíchy.,,Ty vznětlivý Němče!" říká něžně.
„Má to být zase urážka?" ptám se.
„Ne, konstatování. Jen idiot si myslí, že jeden národ je lepší než druhý."

Miláčku," říká Gerda. „Láska neví, co je důstojnost. Ale já se bojím, že ty se nedokážeš bez světového názoru ani vyčurat."

Prohlížím si ho. Smokink je pěkný, ale zbrusu nový není. Nechci se dotknout Jiřího jemnocitu tvrzením, že i tyhle šaty jsou nejspíš po nějakém nebožtíkovi. Koneckonců, co nemáme po mrtvých? Zdědili jsme po nich řeč, zvyky, vědění, zoufalství - co všechno tedy po nich nemáme? Jiří ovšem nosil, zejména v posledním roce války, tolik uniforem po mrtvých, někdy ještě s vybledlými krvavými skvrnami a zašitými dírami po kulkách, že tohle u něho není jen neurotický jemnocit. Nechce to sice přiznat, ale je to vzpoura a touha po míru. A symbol míru spatřuje v tom, že už v životě nebude nosit šaty po nebožtících.

9 09.11.2023

Že je to druhý díl jsem se dozvěděl až tady. A jak vidět, není to vůbec důležité, příběh obstál i jako samostatné dílo. Úplně mě fascinovalo, jak už téměř od začátku úplně vše směřovalo k finální konfrontaci, k okamžiku, kdy se ti dva utkají spolu. Výborný příběh, výborná kniha, ve které jako bonus dostanete citace z dalších knih a můžete hádat, odkud jsou.

9 06.04.2023

Tak jsem si po dlouhé době připomněl Kulhánka a musím říct, že je to stále velká paráda. Pokud hledáte oddychové čtení v prvotřídní kvalitě, jste na správné adrese. Kvalita vynikne zvláště ve srovnání s jinými knihami podobného ražení. Ty jsou většinou... trapné. Nevím, jak to dělá, ale tenhle Kulhánek jede správně po hraně a k trapnosti nesklouzává.

9 09.05.2019

Já byl nadšený. Přesně takový styl sci-fi mám rád. Trochu tajemství, trochu vědecké techniky, trochu ponaučení, do toho napětí, neotřelý námět a to vše psané jednoduchým srozumitelným jazykem autora, který se nehoní za počtem popsaných stránek. A jako třešnička na dortu hypnotický závěr, kdy jsem nestačil obracet strany knihy a držel palce tak, až jsem si je málem vykloubil.

9 29.04.2019

Hlavní vypravěč krajně nesympatický.
Neustálé odkazování na to, co se stane: kdybych věděl, co se pak stane, nikdy bych to neudělal; proč já blbec udělal to a to, nemuselo stát to a to. To je tam skoro na každé stránce.
Překvapení typu - teď jsem objevil toto, bude to důležité a někomu to změní celý život. A než nám řekne, co objevil, dvě stránky o tom takhle básní.
Na druhé straně zajímavý námět a poslední třetina knihy je i trošku napínavá.
Za mě takový lepší průměr. A na Tribeč nejdu.

9 01.04.2019

Až jednou přijdu do pekla, mám takový pocit, že tam uslyším hodně ruštiny. Kolik udavačů, kápů, dozorců, velitelů, důstojníků, stranických pohlavárů a dalších nestvůr mělo podíl na tomto zvěrstvu, to už asi nikdo nespočítá. Nacisti je mohli dohnat, ale měli o moc méně času. K tomu pár citátů:

„Kanál musí být vybudován v krátké době a musí být levný! – to je pokyn soudruha Stalina. Dvacet měsíců, tolik povolil Velký Vůdce svým zločincům. Panamský průplav, dlouhý 80 kilometrů, se stavěl 28 let, Suezský, dlouhý 160 kilometrů 10 let a Bělomořský, dlouhý 227 kilometrů necelé dva roky. Kraj samý kámen a bažiny.

Autoři sborníku nejen zamlčují úmrtnost na Bělomořském kanálu, ale přímo píší, že na stavbě nikdo neumřel. Asi to počítají takto: sto tisíc začínalo budovat kanál, sto tisíc jej dokončilo. To znamená, že všichni přežili. Ale zapomínají na transporty, které stavba spolkla během krutých zim).

Mám smysl přít se o délku pracovní doby? Norma je větší pán než pracovní doba a když brigáda nesplnila normu, střídaly se včas jen stráže, zatímco pracanti zůstávali v lese do půlnoci ve světle reflektorů a teprve k ránu šli do tábora sníst večeři zároveň se snídaní – a znovu do lesa. Není nikoho, kdo by o tom pověděl: všichni umřeli.

Křesťanů bylo spousta, transporty a hroby, transporty a hroby – kdo ty miliony spočítá? Zahynuli neznámí, jako svíčky posvítili jen ve svém nejbližším okolí. Byli to nejlepší křesťané Ruska.

Ten, kdo popravuje výkvět národa, jeho koncentrované znalosti, energii, nadání, nemůže mít ani trochu lásky ke své zemi, musí to být hotový cizák.

Není důležitý výsledek. Ne výsledek, ale duch. Ne to, co bylo vykonáno, ale jak. Ne to, čeho bylo dosaženo, ale za jakou cenu.

Dalo by se to vyřešit jen tím, kdybychom přiznali, že smysl pozemské existence není v blahobytu, nýbrž v rozvíjení duše. Z tohoto hlediska jsou naši mučitelé potrestáni nejstrašněji: stává se z nich dobytek, klesají pod úroveň lidstva.

9 16.01.2019

Vynikající úvod do úžasného dobrodružství na jehož konci je bohužel smrt pana Pratchetta. Četl jsem všechny díly Zeměplochy. Některé jsou skvělé, jiné dobré, pár jich je fantastických... A ty postavy, se kterými se setkáme! Každá je prostě originál. Je pravda, proč to tutlat, ty úplně poslední knížky by zasloužily ubrat na počtu stran a přidat na humoru, ale to jsou drobné pišky na krásných tváří těchto knih.
A až budu starý a na smrtelné posteli, nechám ještě Smrtě chvíli čekat... dokud ještě jednou nepřečtu všechny díly znova.

9 22.06.2016

Knížka, která musela být napsána a děkuji za ni. Gotta beru jako profíka a slušného zpěváka, asi jako každý, nicméně jeho zbožštění jsem nikdy nechápal. Po přečtení mi leccos došlo. Autor zde vlastně vypráví historii ČSSR vedle příběhu Karla Gotta a jeho příběh nelze bez této souvislosti pochopit. Jeho image skromného velikána byla pečlivě budována po vzoru amerických idolů, které mohl Gott snad zahlédnout v Las Vegas a které si osvojil. Také musím autorovi poděkovat za narovnání několika legend, kterými je Gott opředen, včetně té o LA i o jeho cvičné emigraci. Líbil se mi citát, který podle mě Gotta krásně charakterizuje:

"Gott mnohokrát prohlásil, jak mnoho pro něj znamená publikum. Anticharta pomáhá takovému výroku porozumět. Publikum bylo pro zpěváka dozajista velmi cenné jako nepostradatelná podmínka jeho kariéry. Jako něco, bez čeho by se nemohl cítit uspokojený. Gott se v úspěchu zhlížel šťastně jako dítě. Bez obecenstva by se jeho láska k hudbě a úspěchu zhroutila.
Ale aby udělal něco pro svobodu, suverenitu a sebevědomí československého publika, aby dal najevo, že nesvobodným ženám a jejich mužům přeje lepší budoucnost to by byl příliš jiný příběh. Až sem Gottův zájem o publikum nikdy nesahal. "

8 01.03.2024

Jedna z mých nejoblíbenějších knih ze Zeměplochy. Jako ajťák jsem musel ocenit především dokonalý popis signalizačních věži jako zeměplošského internetu. Včetně kódování paketů, metadat, routerů, switchů i hackerů. Ten popis prostě sedí dokonale. A samozřejmě příběh samotný je také lahůdka. Zachráněný podvodníček dostal druhou šanci. Ovšem pod podmínkou, že přivede k životu dávno zkrachovalou ankh-morporskou poštu. A k tomu mu pomůže několik rázovitých postaviček, které si člověk okamžitě zamiluje.

Mimochodem viděl jsem i filmové zpracování a to taky stojí za to, byť knižní předlohu překonat nejde.

8 13.02.2023

Četl jsem dětem před spaním. Nemohli se odtrhnout. Já taky ne. A když už to vypadalo pohodový konec, bum a nejnapínavější finále si London nechal do poslední kapitoly. Stále výborné dílo.

8 19.05.2021

Za dobu blokády Leningradu zemřelo ve městě hlady 750.000 obyvatel. Těžko si pod tímto číslem představit míru utrpení - matek, kterým postupně umírají všechny děti, kdysi milujících manželů, kteří se začali nenávidět pro kousek chleba navíc, rozklad lidských osobností, které postupně psychicky i fyzicky umírají. Přeplněné hřbitovy, masové hroby, hromady mrtvol ve stodolách. Smrt jako každodenní součást života.

A kdo za to může. Rovným dílem Hitler i Stalin plus plno dalších naprosto nekompetentních lidí, pro který je lidský život jenom právě to číslo. Kdo za to byl potrestán? Obyvatelé, kteří o tom po válce chtěli podat svědectví putovali do Gulagu. Na velké osobnosti velkého Stalina nesmělo zůstat ani smítko z této "statistiky".

8 18.03.2019