Mercatino komentáře u knih
Na tomto díle se mi mnohem více než samotný příběh, líbily více příběhy vedlejší. Např. příběh o otci Alfréda, Freezovi, a elektrikářce Harper. Batman si udržel i v tomto díle vysokou úroveň, každopádně za prvním dílem pokulhává, a ani ta všechna akce tomu prostě nepomůže. Samotný příběh o ztraceném bratru se mi zdál trošku fádní a moc mě to nenadchlo. Takže vedlejší postavy drží prostě tento díl nad vodou, jinak by šel ke dnu.
Zatím nejslabší díl serie, ale hvězdičku jsem ubrat nemohl, protože i tento komiks si přečtu kdykoliv znovu a rád. Proč vztah mezi Usagim a želvami je tak ledabylý, věděl jsem, že tam ty želvy budou a čekal jsem hlubší provázanost vztahu mezi nimi.
Dojezd prvního dílu Ostří trav, který nabral ještě na tempu a dramatičnosti. Smrt důležitých hrdinu, překvapení na konci jak se patří a ještě otevřený konec k tomu. Tak tomu říkám pokračování.
+ skvělé provedení druhého klanu ninju Komori ve stylu škaredých netopýrů
+ nádech Pána prstenu a putování společenstva je v tomto díle opravdu cítit, stačí jen zaměnit meč moci za prsten moci
Tak v tomto díle už mě pan Sakai vyvádí z normální rovnováhy. Začínám Usagiho absolutně zbožňovat, vždyť už to dostává doslova epický rozměr. Přijde mi fantastické, že každý díl se dá číst samostatně a přitom se tak krásně prolínají.
+ nádherně vykreslena část Japonské historie o vzniku ostrovů
+ v tomto díle tahají všichni hrdinové za jeden provaz
+ napínavé, a přes větší tloušťku než obvykle je to lahůdka
Tento komiks mi přišel obestřen dosti fantasy prvky, které moc nemusím, ale v tomto případě mi to nevadilo, spíše naopak. A vůbec fantasy prvky ve všech dílech komiksu jsou velmi příjemným zpestřením bez kterých by to nebylo ono.
+ skvělá scéna, kde se dobývá mnišský klášter který se promění v hokejové kluziště
+ krásná kapitola generála Ikedy, který ukázal, že může zůstat samurajem i mimo zbroj
+ drsná kapitola s kreaturou Obakeneko, všecky ty stvůry v příbězích zbožňuji
U tohoto díly jsem skoro nedýchal, jak mě to pohltilo. Doslova jsem se od dílu kruhy nemohl odtrhnout. Jde vidět, že buď každý další díl stoupá na kvalitě, a nebo má obliba těchto komiksů je čím dál větší a tím pádem se zvětšuje i prožitek z četby.
Na tomto díle mi líbilo:
+ poslední kapitola- je lidská a velmi překvapivá a také dojemná
+ zajímavé vykreslení záporných postav
+ rytmus- každá kapitola má něco do sebe
+ poprvé jsem viděl, že Usagi málem přišel o život, takže přece je to jenom zajíc
Jeden z vůbec nejlepších komiksu, které jsem četl. Čekal jsem úplně něco jiného, ale příjemně mě to překvapilo. Tento komiks by jsem doporučil všem, čtenářům komiksů, začínajícím tvůrcům, ale i těm, kteří žádný komiks nečetli, protože si myslím, že vstup přes tento komiks do světa komiksů, by byl úžasný.
Líbilo se mi na tomto komiksu:
+ jasnost a přehlednost
+ hloubka myšlenek, autor komiksů šel až na dřeň
+ krásné zpracování, vypravěč sympaťák
+ ke komiksu se můžu často vracet
+ zábavná forma, která čtenáře dokáže dost krát místy pobavit.
No myslím že každý čtenář se může ztotožnit s jedním s hlavních hrdinů a já bohužel se s Usagim ztotožnit nedokážu, protože v tomto díle jsem v Genovi a jeho sebelítosti objevil sám sebe. Dobře vystavěný díl. Už se těším jak budu mít všecky pohromadě.
Ilustrace které se Vám budou stále vracet do mysli, kdykoli zavřete oči. Ty ilustrace mluví dost často krát více nežli samotný text. Krásný komiks v dost zmateném podání. Jde vidět, že autor sám přesně nevěděl co chtěl tímto komiksem říct. Jelikož se mění části duchovní za světské tak často, že už ani jsem nevěděl jestli čtu stále ten stejný komiks. Náhlé ukončení děje a nahrazení novou nesmyslnou dějovou linkou, pro mě byla jako osina v prdeli. Např. když reverend unesl Gabriela a ten se ze vzpurného divocha naráz stal příkladným křesťanem. Komiks se mi líbil ale jeho roztříštěnost a zmatenost na mě působila dost divně.
Vzhledem k tomu v jaké době komiks vznikal, je neuvěřitelné, že vůbec něco takového vzniklo a kdybych se nepřesvědčil, tak by jsem tomu stejně nevěřil. Brutálně nadčasové. Osobité emotivní kresby mluví sami za sebe i bez jakýchkoliv slov. Určitě se chci dozvědět více. První knížka od Saudka a Macourka a přímá trefa mezi oči.
Přečteno a nejsem si úplně jistý kam tento komiks vlastně zařadit. Postavy jsou fajn, je škoda, že nemám po ruce další díly. Zatím mi to přijde slabší s nerozvinutými charaktery a absolutně nezajímavým příběhem. Pořád jsem měl pocit, že tento komiks příliš tlačí na pilu, snaží se být něčím čím ani vlastně není a to hodně drsným a stylovým komiksem.
Japonsko a Sandman? Spojení, které si padlo do oka. Každopádně v tomto příběhu se s nikým nedá identifikovat, k nikomu se přiblížit, postavy zůstávají od čtenáře vzdálené ve svém snovém světě a čtenář se jen marně snaží s nimi ztotožnit.
Je to jedna z mála knih s tak vysokým hodnocením, která je v podstatě o ničem. Autor obstřeluje různá témata spoustou cizích myšlenek a citátů. Na mě to působilo tak nějak jako rychle prosmažený fastfood. Mínusem u této knihy je, že to nemá start ani cíl, dokonce ani nějakou tažnou myšlenku, která by se táhla knihou. Je to také tím, že kniha si protiřečí a nemá jasně dané priority co vlastně je pravdou. Kniha si určitě stojí sama za svým názvem a to doslova.
Kdo v rukou drží Sandmana, drží také v rukou kus ryzího umění. Skrze Neila Gaimana v podobě Sandmana k nám přichází poselství z vyšších sfér, o tom nikdo nemůže pochybovat.
Ten příběh je nadčasový. Má to grady, hloubku, inteligenci. Sice Buck je přemýšlivý pes, ale to nic neubírá na tom, že mu věřím každé psí štěknutí. Nevím jestli to dělá každý čtenář této povídky, ale po celou dobu jsem se Buckem ztotožňoval. Říkal jsem si, že ten příběh je o mě, že to mám stejné a tak. No Jack London věděl jaké pocity zní v duši každého člověka a skrze Bucka se dokázal na ně naladit.
Každé svědectví, každý počin na toto téma je pro mě alespoň částečnou útěchou za bezpráví způsobené. Kresba si mě podmanila. Výrazy tváře malé holčičky mě přesvědčily o tom, že při čtení budu trpět spolu s ní. Na konci se nedá ubránit slzám. Kráso smutné. Kdo tento komiks má, ten se má - je to poklad.
Tento komiks jsem četl v dosti pochmurné náladě, která mou pozornost od čtení odpoutávala někam jinam. Každopádně téma mi vždy přišlo tak přitažlivé, že jsem se vždy musel vrátit ke komiksu a prostě jej dočíst. Přečteno na jeden zátah. Příběh na československé historické bázi velkolepý. Natočit o tom film, tak i na světové poměry by byl ohromný a neuvěřitelný, stejně jak se to zdá teď mě. Jak to, že jsem o tom nikdy neslyšel nečetl? Z jednoho komiksu jsem se naučil o vzniku první republiky více, než za celou školní docházku. Mohu jedině s radostí doporučit.
No jedničku pravděpodobně budu muset přečíst ještě jednou. Byla pro mě dost abstraktní, nerozvinutá, těžko pochopitelná bez souvislosti. Každopádně druhý díl mě pohltil a zformování trojce hrdinů a vykreslení jejich charakterů mi hodně pomohlo v orientaci příběhu. Tento díl jsem si opravdu užíval a těšil jsem se na další, což po přečtení prvního dílu jsem říci nemohl :)
Líbil se mi jeden odstavec ke konci knihy, který vystihuje dost podstatnou věc v našem světě a tou je plýtvání a ledabylost.
Překvapuje mě ale, jak malý důraz na experiment se klade v takových sférach, jako je podnikání nebo veřejná zpráva. Někdy mě až šokuje, jak sebevědomě manažeři a politici stavějí své teze na předpokladech, které vůbec nemají ověřené, jen si je intuitivně cucají z prstu.
Líbilo se mi psaní experimenty s tím spojené o emocianálních kaskádách, stádním principu. Psaní o pomstě která je sladká, ale hned jak jí okusíme přestane nám chutnat. O tom jak negativní emoce mají obrovský dosah v dlouhodobé budoucnosti.
Knížka mi přišla fajn, jen by ty experimenty možná chtělo, alespoň pro mě shrnout do jasným myšlenek a tvarů.
Tak první Správná Pětka přečtena ve 29 letech. Příběh byl přímočarý jako sprint na 100 m. Každopádně odpočinková četba časem nic neztratila ze svého kouzla. Skvělé pro děti a pro ty dospělé je to svěží závan nostalgie. Určitě si přečtu další, jelikož mám doma pěknou hromádku této Pětky. Doporučuji tuto knížečku.