Mermaida
komentáře u knih

Od knihy jsem asi očekávala daleko více, než mi nakonec dala. Bylo to zřejmě tím, že jsem ji dostala k narozeninám od jedné známé, která byla knihou tak nadšená, že mi ji věnovala. A neboť mám o této slečně velmi vysoké mínění, domnívala jsem se (bohužel marně), že kniha přinese nějaké rozuzlení k životu. Alespoň mě k tomu nabádal citát uvedený na knize v horní části obálky, který hlásá: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě". A ono tak nějak nic. Krom toho že život je o ztátách a nálezech. Nemohu úplně říci, že se mi kniha nelíbila. Lehce jsem si oblíbila Millie s jejím zápisníčkem Mrtvých tvorů a lehce jsem nesnášela zaspšklou Agathu a do samotného konce jsem přemítala nad tím, co si mám myslet o Karlovi. Celkově mě ale kniha nenadchla a trvalo mi dlouho prokousat se ji až do konce.


Lehce zdlouhavé dokončení a rozuzlení prvního dílu "Jen jeden den". Ale velmi krásný pooutavý příběh o míjení, náhodách a možná i osudu? :)


K téhle knize jsem se dostala díky malé brožurce "upoutávce" přiložené v nějakém časopise. Upoutávka mě tak zaujala, že jsem si chtěla knihu přečíst.
Ale ke knize, příběh byl hezký, z knihy sálalo romantično a napětí, jak to dopadne a zdali Allyson uspěje.. Bohužel kniha se mi četla o něco hůře než bych čekala, nevím zdali jsem natrefila na nějaké "špatné a chybné vydání", ale přišlo mi, že v ní byly chyby, překlepy typu místo "je" - "ke" a podobně; nebo dokonce chybný překlad, neboť některé věty nedávaly smysl, většinou v předložkách nebo v použití "se" a "si". Což dost mátlo a odrazovalo. Ale knihou jsem se prokousala. Jen ten konec ... Byl, řekla bych, "nečekaný"
P.S. Díky knížce jsem dostala chuť a vysnila si cestu: "Praha - Londýn (let); Londýn - Paříž (vlak) a Paříž - Praha (let) :-) Třeba se povede jednou i uskutečnit :)


Skvělá (nejen dětská) knížka s poutavým příběhěm - pohádkami, ze světa kuchyňských skřítků. Obohacený o dvanáct receptů na různé dorty - dva již vyzkoušené :-)


Kniha mě moc neoslovila a ze začátku se mi nečetla moc dobře, přestože se jevila jako velmi zajímavá. Až za půlkou knihy se mi začala tak nějak "líbit" a čtení mi přišlo daleko poutavější. Ale i tak, to nebylo úplně čtení pro mě. Možná to mohlo být i tím, že tam bylo na můj vkus až příliš mnoho porodnických a zdravotnických termínů.


Má první kniha od autorky a možná že i ne poslední :-)
Kniha se mi líbila svým příběh. Poválečný děj. Mladá reportérka zachrání v roce 1946 na Sovětském území Berlína opuštěnou dívku spolu se svým kolegou Rickem a najdou ji náhradní rodinu u Rickových německých přátel. Poté sledujeme Katin život v Americe, jak se snaží prosadit jako novinářka a zpravodajka v době, kdy tuto pozici vykonávali především muži. V závěru knihy, je Katin kolega Rick označen za stoupence komunismu. Jediná Mia (zachráněná berlínská dívka) jej může z tohoto falešného obvinění očistit svou výpovědí.
Příběhem to byla příjemná a dojímavá kniha, ale dlouho mi trvalo se začíst (což mám poslední dobou teď u všech knih), takže to neberte jako znak, že by se kniha špatně četla. Naopak, když jsem se konečně začetla, tak se četla lehce a děj mi rychle plynul. Osobně jsem se párkrát přistihla, že mě některé "zpravodajské" a "reportérské" pasáže trošičku nudily. Ale to je také jen o mém osobním pocitu. Ale přiznám se, že mi při čtení ukápla i nějaká ta slza, protože si příběh pohraje i s emocemi. Hlavní postavy mi byly sympatické a já jim přála, aby vše dobře dopadlo. Zda to opravdu tak bylo se dozvíte, když si knihu přečtete.


Od knihy jsem si slibovala něco jiného, než jsem od ní nakonec dostala. A i když jsem během čtení dosti pochybovala o tom, co to zrovna čtu, tak to nakonec vůbec nebylo tak zlé. Japonsko a celkově tahle kultura jde mimo mě a během čtení jsem měla obavy, že některé úseky asi nechápu správně, ale ať je to jak je to. Nakonec se mi tahle zvláštní propletená povídková kniha o kočkách a Tokijčanech celkem líbila.


Na knihu mě kdysi nalákala anotace, pak kniha delší dobu stála v knihovně a čekala na své přečtení. Před deseti dny jsem si řekla, že nastal její čas a těšila se na zajímavý příběh o náhodách. Zajímavý příběh jsem opravdu dostala, ale bohužel se mi kniha nečetla moc dobře. Vůbec jsem se do ní nezačetla a nakonec jsem ji četla vždy jen pár minut na cestě v MHD. Nic mě nelákalo knihu otevřít i doma a začíst se. Ale věřím, že si své čtenáře najde. Vůbec nevím, proč mi nesedla. A trochu mě to i mrzí. Anotace zněla tak, že to bude přesně kniha pro mě.
Hodnotím 2 a půl hvězdy.


Bohužel tahle kniha mi moc nesedla - asi zrovna špatná doba na čtení. Protože jsem dříve četla předešlé knihy autorky a všechny tři se mi líbily. Ale do Světel jihu jsem se nemohla vůbec začíst a několikrát jsem uvažovala, že knihu odložím. Nakonec jsem ji sice neodložila, ale bohužel mi kniha moc nedala. Pravda však je, že ke konci se mi četla už daleko lépe. Myslím si, že když tahle kniha čtenáři sedne, tak to určitě bude pohlazení po duši. Asi to má celé mít takovou kouzelnou a laskavou atmosféru.


Tahle kniha mě kdysi nalákala svojí krásnou obálkou a já od knihy čekala krásný pařížský román. Ale kniha v sobě ukrývala něco úplně jiného, pro mě čtivě né úplně uchopitelného. Hodně mi vydalo, že přímá řeč byla zanesena přímo do textu, bez jakéhokoliv rozlišení. Dost jsem se díky tomu ztrácela. Alespoň ten konec to u mě trochu zachránil.


Kouzelná kniha o Frankovi, který žije hudbou a gramodeskami.


Mě to bohužel neoslovilo.. Jediné co jsem četlla tak trochu s očekáváním, byla poslední kapitola: Agnes


Za mě ne! Příběh nijaký, plytký, zbytečně zdlouhavý a o ničem.
Knížka mě zaujala v akci KK - domnívala jsem se, že by mohlo jít o milou "love-story" - pro květen jak dělanou. Tak na to zapomeňte! Když už jsme se k romantice mohli pročíst, tak v tom knížka skončila! :-O Ke všsmu byl příběh dost předvídatelný, a kdyby se ztenčil o tak 150 stránek, možná by šlo přimhouřit alespoň jedno oko...
Přirovnání knihy ke knihám od J. Moyes mi přišlo dost zavádějící!


Zvláštní a hodně jiný příběh od J. Boyneho než bych čekala. Kniha mě nadchla a svým způsobem chytla za srdce, i když při čtení se může velice často zdát, že jde spíše o dětskou knížku :-) Ale to není tak docela pravda, na své si přijdou dospělí i děti, o to se Boyne postaral, a velice dobře.


Nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Nečetla se mi zrovna moc dobře, plno pasáží mi přišlo rušivých, ale příběh sám o sobě je nápaditý a poutavý.


V době čtení mi vadilo veškeré vyrušení zvenčí, nechtělo se mi knihu vůbec zavírat a odkládat. Měla čtivý a plynulý děj se zajímavou zápletkou. Konec na můj vkus trochu neurčitý, jak se nakonec Sarah zachová (ale to je můj osobní problém s "jasně" neuzavřenými konci). Jinak to ale pro mě byla příjemná kniha.
Rozhodně nebyla špatná, ale ani super výborná.
