mi-380 komentáře u knih
Zajímavý postkatastrofický svět s minimem děje. Přestože většinu textu zaplňuje vysvětlování, mnoho záhad zůstává pouze naznačeno. Asi se máme těšit na pokračování, chystá se pod názvem Faja.
65 % (zatím 559 hodnotících s neuvěřitelně vysokým průměrem 95 %).
Už dlouho se mi nestalo, abych knihu neustále odkládal a uvažoval o tom, že ji ani nedočtu. Proč?
1. Hlavní hrdinky a jejich chování: policistka, doktorka, vědkyně: hysterie, nelogika... nelogika, hysterie... atd.
2. Hlavní padouch, po kterém se tak klopotně pátrá, je jasný po první čtvrtině knihy.
3. Zločiny jsou asi tak pravděpodobné jako změna účesu Kim Čong-una.
S Grand County i s paní Karin jsem rychle skončil.
35 % (zatím 200 hodnotících je na nepochopitelném průměru 88 %).
Poznámka k celé sérii: dobré detektivky, výborný (i když k Islandu dost kritický) popis prostředí, ale hlavně skvělý policista se svými traumaty, smutným až melancholickým pohledem na svět a schopností neodbytného vyptávání (zde mi připadá některými čtenáři kritizované islandské tykání naprosto příhodné). Celou sérii navíc zdobí úžasně vystižený postupný vývoj všech postav, a to jak kriminalistů, tak hlavně lidí Erlendurovi nejbližších, kteří se musejí vyrovnávat s velice tvrdou realitou odvrácené strany moderního velkoměsta, kterým se stal i Reykjavík: 95 % za celou sérii. Šestý díl Jezero je pro nás, lidi z východního bloku, pozoruhodný připomenutím atmosféry padesátých let v NDR, což se zřejmě příliš nelišilo od toho, co ve stejné době zažívali naši předkové v komunistickém Československu.
90 % (43 hodnotících, průměr - nespravedlivých "jen" 79 %).
Chronologicky zatím druhý díl, napsaný jako patnáctý. Lee stále dokáže zaujmout promyšlenou zápletkou, sarkastickým humorem, svižnou akcí, stupňujícím se napětím i nekompromisním řešením ve stylu soudce Dredda.
90 % (zatím 71 hodnotících, 91 %).
Další dokonale zapadající díly velkolepé skládanky. Všechny ty stovky, nebo přesněji možná tisíce stran Koniášových a Baklyho dobrodružství, jsou jeden velký krvavý a ponurý thriller, vedle kterého mi v tuto chvíli Nesbøho romány připadají jako červená knihovna.
95 % (aktuálně 72 hodnotících, 89 %).
Neuvěřitelný spád děje, když ženy, tak krásné, nahé (nebo polonahé) a vrhající se hlavnímu hrdinovi do postele, nepřetržité kupování cigaret a jejich zapalování (pokud je třeba se zamyslet), pochybné noční podniky s nezbytnými telefony, naturalisticky krvavá střetnutí, chatrná zápletka. Proti Chandlerovi a Hammettovi méně humoru, sentimentu a absence noirové poetiky zločinu. Čte se ale jedním dechem. 80 %.
Titulní příběh promyšlený, zábavný a vtipný (90 %), Ostatní beru jako milý dodatek.
Závažné téma, hollywoodský scénář, filmový střih.
Středoškolská slohová práce.
65 % (58 hodnotících s průměrem 77 %).
Krátké připomenutí legendárního příběhu. Edice KomiX si kromě výdělku jiné ambice snad ani nedělá. Ale stačí prolétnout stránky s průměrnými kresbami a tragický osud doktora Frankensteina a jeho monstra je zpět v celé své ošklivosti.
65 % (21 hodnotících je na průměru 73 %).
… Prozkoumal jsem a podrobně analyzoval veškeré změny směřující od života ke smrti. Během jednoho takového výzkumu mě osvítilo náhlé poznání, poznání tak úžasné a skvělé, že mě úplně omámilo. Byl jsem překvapen, že mezi tolika génii jsem právě já objevil takové ohromující tajemství…
Tohle nejsou Vyčítalovy nejlepší obrázky, ale náladu i tak zlepší.
Pár vzorků:
„Je to sice jen prachvobyčejnskej kocour, ale řeknu vám, vod těch myší někdy zkusí jako pes!“
„Haló, vy tam, nechtěli byste si jít louskat ty atomový jádra kapku dál vod našeho baráčku?“
„Ani ten uzlík s buchtama si nevzal - prej nemám ani páru, jak vodjíždí poslední kovboj!“
70 % (jsme dva hodnotící).
Děj tří Arnaldurových knih probíhá souběžně ve stejné době: zatímco Erlendur řeší ve Východních fjordech záhadná zmizení v románu Chlad, Elínborg hledá vraha mladého muže v románu Oběť a Sigurdur Óli vyšetřuje smrt mladé vyděračky v románu Propasti. Ve všech případech se hlavním hrdinům dostáváme hlouběji do soukromí, a to mnohem víc než v předchozích knihách.
80 % (aktuálně 118 hodnotících s průměrem 74 %).
Cesta autobusem, záhada, tvrdé střetnutí, začátek pátrání. Rozjezd, který máme na reacherovských příbězích tak rádi. Potom se (ale?) z Reachera stává samaritán, který se sice jako obvykle zběsile přemísťuje sem a tam přes dva státy a mluví a pátrá a stále víc mluví a stále trochu pátrá. Jeho logické vývody jsou jasné, ale chatrné. Jeho repliky jsou stále úderné a vtipné. K mluvení a jízdám je třeba dalších lidí. Takže vzniká nesourodý tříčlenný tým. Jeden má auto, s druhým se mluví. Reacher si ponechává roli motoru. Silného motoru. Toho nejsilnějšího (abych délku vět v komentáři přizpůsobil Childovi). Rychločetba s přesahem upozorňujícím na problémy válečných veteránů.
65 % (zatím 27 čtenářů hodnotilo s průměrem 77 %).
Kingův typický důkladný polopatický fantasticko/realistický styl a jeho antihrdinové, řítící se (doufám) do věčného zatracení. Po přečtení první třetiny (což normálně vydá na jednu běžnou knihu) si musím dát přestávku. Nějak mi většina událostí i lidí pod kupolí leze na nervy.
Zatím 70 % (aktuálně 738 hodnotících je mnohem výš - na 90 %).
„Člověče, vy máte ale smůlu, teď tu byl“ dalo by se při komentáři využít cimrmanovské rčení. Ano, se vším, co v této knize najdeme, už tu někdo byl: templáři, archa úmluvy, tajemná agentura, bondovské přesuny, bondovské řešení konfliktů. Ale čte se to relativně dobře, vlastně přesněji poslouchá se to dobře a rychle s mikrofonem v levém uchu při jízdě na kole, kdy při řešení složitějších dopravních situací nevadí drobný výpadek soustředění. Autor se poměrně často blýskne znalostí a popisem různých reálií v evropských velkoměstech a mě se přitom příjemně zableskne v paměti, protože jsem blázen do cestování a většinu těch míst znám osobně také. Překlad je občas roztomile komický. Příkladem budiž půllitrový tuplák piva nebo vytrvalé používání slova kondominium.
60 % (zatím 30 hodnotících s průměrem 78 %).
Tato Mayova série by se dala v podtitulku nazvat kronikou horečného komunisticko-kapitalistického vývoje Číny na přelomu tisíciletí. Kromě zajímavého popisu dramatických změn, které během jedné generace prožívala nejlidnatější země světa, podobně jako předtím Japonsko nebo Korea, autor v těchto napínavých thrillerech chytře využívá velká témata. VELKÁ země, VELKÁ témata. Postupně se tak po boku hlavních hrdinů Li a Margaret utkáváme s genetickými změnami ohrožujícími svět, reminiscencí na kulturní revoluci, problémy politiky jednoho dítěte, imigrací a biologickými zbraněmi. V tomto díle jde o olympiádu a doping. Podezřelých není mnoho, jsou nám předkládáni jako na talíři, přesto je pointa originální a překvapivá. Copak nás asi čeká v poslední části (Čínský šepot z roku 2004), která u nás zatím ještě nevyšla?
85 % (zatím 88 hodnotících s průměrem 89 %).
Před lety jsem byl nadšeným čtenářem Dänikena a Součka. Sitchin jejich tušení mimozemských civilizací posouvá na novou úroveň. A to s pomocí porovnávání obrovského množství informací z dávných mytologií Egypťanů, Řeků, Sumerů, Peršanů, Asyřanů a mnoha dalších národů úrodného půlměsíce. Jeho znalosti jsou neuvěřitelné, jeho vývody originální, jeho překlady dávných textů údajně šikovně přizpůsobené jeho vizi. Výsledkem je báječná teorie o zrození homo sapiens a kdo by ji odmítal, ten může mít dobrý pocit z toho, že získal dokonalý přehled o polyteistických náboženstvích. Tohle ve wikipedii nenajdete.
75 % (zatím 18 hodnotících je na 92 procentech).
Opět ten starý, dobrý, tvrdý a nekompromisní vojenský policista Reacher. Nechybí nic z jeho světa, takže je to tu znovu: zběsilé akce, krásná femme fatale, věrná seržantka, brutální střetnutí s padouchy, napětí i černý humor. Technická poznámka: Jde o 21. Childův román s Reacherem, jeho děj (rok 1996) ale chronologicky patří na druhé místo (první je Nepřítel, vydaný v roce 2004 a odehrávající se v roce 1990, třetí je Poslední sbohem, vydaný v roce 2011 a odehrávající se v roce 1997, těsně před odchodem Reachera do civilu). Zbylých 18 dílů, počínaje Jatky, se Reacher potlouká (nejen) Spojenými Státy jako civil.
Tentokrát 85 % (zatím 31 hodnotících je na průměru 84 %).
Marnotratné chrlení nápadů a slov, kterým jsem se prokousal v naději, že pokračování bude skvělé a bez prvního dílu bych nic nepochopil. Zatím jsou Kingovy einsteinovské hrátky s časem a prostorem celkem jasné, jsem ale zvědav na dovyprávění nakousnutých příběhů, kterých je tolik, že snad ani není možné vše dotáhnout do konce.
55 % (zatím 1010 hodnotících čtenářů je na průměru 80 %).
První třetina nevyrovnaná, jakoby hlavní postava nemohla zapadnout do našeho prostředí. Pak se ale vše rozjíždí do (u Žambocha očekávaného) strhujícího akčního dramatu, napínavějšího o čekání, zda, a případně kdy, se už konečně objeví Mathias Majer. Žambochův styl mi i zde připomíná knihy Lee Childa (rychlostí, akcí, humorem i postavou hlavního hrdiny).
70 % (46 hodnotících, 77 %)
Child teprve podruhé připustil, že dvě po sobě následující knihy s Reacherem na sebe navazují. I tentokrát se jedná o extrémně rychlou četbu, při níž mě občas zamrzí drobná nelogičnost, ale jejímuž tempu se nedá odolat. Reachera jsem objevil v listopadu 2014, čtu poctivě jeden díl za druhým, mezi to se snažím vkládat jiné knihy, ale i tak se nějak rychle blížím ke konci. Obsah kontejneru jsem uhodl zhruba po dvou třetinách knihy, což při mé nechápavosti musím ocenit jako slušný výkon.
80 % (doposud 90 hodnotících, 91 %).