mi-380 komentáře u knih
Karel Čapek už dávno před mým narozením dokázal krásným jazykem a s úžasnou laskavostí popsat a vysvětlit, proč už patnáct let každý rok číhám na levné letenky, hotýlky a airbnb, pokaždé něco najdu a minimálně jednou za rok se do U.K. na pár dnů (jednou dokonce na měsíc) vracím. Je to tam tak příjemně jiné a tak úžasně tradiční, velkolepé, travnaté, kamenné a cihlové, a ani promíchání s asijskými, africkými a také evropskými přistěhovalci na tom zatím moc nezměnilo. Co autor napsal už skoro před sto lety, to až na drobné výjimky (třeba muzeum Sherlocka Holmese by už dnes na Baker Street našel) stále platí, pevná tradice a konzervatismus, vše promícháno s přiměřenou modernizací. A, řečeno s autorem, je tu nějaká jiná kouzelná angličtina, tou mojí se dá lámaně po světě nějak dorozumět, jen v Anglii ne.
100 % (zatím 439 hodnotících s průměrem 85 %).
Díky aktuálnímu kontroverznímu TV seriálu, kde vizuálně věrné sedmdesátky jsou slisované do vulgarit, sexu, alkoholu a StB, teď asi půjde o vyhledávanou literaturu. Socialistický realismus, přesněji socialistický naturalismus, v plné síle. Standovo vyprávění s typickým "vole" v každé větě je normalizačně vtipné a tragicky zábavné, těžce vulgární, odporně cynické, časem poněkud monotónní, v každém případě ale originální a ze života. Jako by spojili síly Jaroslav Velínský, Petr Šabach a Charles Bukowki. Autor dokonale vystihl duch doby, tak nějak jsme žili. "Třesu, šéfe, třesu, vole".
Při četbě se mi tu a tam vybavovala stará průpovídka: Nejradši jsem to dělala v klubovně SSM, tam jsem měla vždycky orgasmus-leninismus.
85 % (zatím pouze 14 hodnocení s průměrem 87 %, přede mnou jen tři komentáře).
P.S.
Český lev 2024: a hele - pět sošek pro seriálovou Volhu.
(aktuálně 63 hodnotících s průměrem 80 %).
O několik desetiletí opožděná příprava na maturitu, tenkrát to šlo nějak mimo mě. Autor čtenáře nenápadně uvede do děje několika odstavci, kdy popisuje napjatou situaci po prohrané válce a brzy se dostáváme k tomu podstatnému - dokonalé analýze lidských vlastností. Na vzorku uzavřené komunity několika pasažérů dostavníku (šlechtic, obchodník, republikán, jeptišky, prostitutka) mladý autor přesně vystihl proměny nálad, falešnou morálku, pokrytectví, zbabělost a nevděk, v protikladu ke skromné obětavosti. Dílko chytré a překvapilo mě, že i zábavné.
Rozhlasová četba, Jan Vondráček, 2008. Rytmický a melodický hudební doprovod je příjemný a správně francouzský, ale v porovnání s dějem novely nějak moc rozjuchaný.
90 % (zatím 342 hodnotících, průměr 77 %).
P.S.
Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat, poznamenal literární kritik Albert Thibaudet.
Závidět mladým? Autor popisuje nekonečnou sérii psychických i fyzických katastrof dvou osamělých hlavních hrdinů - prvočíselných dvojčat (jak jsem se poučil). A dokazuje, že pro někoho osud připravil život smutný, bezútěšný a těžký jako balvan, a nezáleží na věku ani na finančním zabezpečení. Při rozhodování o tom, zda vybrat špatnou možnost nebo tu horší, volí pravidelně to druhé. Sdělení formou i obsahem neobyčejně poutavé a přesvědčivé, jako by autor něco podobného zažíval na vlastní kůži.
90 % (zatím 1282 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl. Když si představoval, jak se jí s tím svěřuje, tenká vrstva potu na jeho dlaních se úplně vypařila a on se dobrých deset minut nedokázal ničeho dotknout.
Tohle se mi nějak nezdá. Agent placený Ruskem, s nejvyšším IQ v americké armádě, ten co měl ve své moci zkázu světa, živoří na Floridě jako vychrtlý bezdomovec a vyšetřování FBI spočívá v nekonečných, měsíce se táhnoucích schůzkách, kde vypravěč Navarro rozpráví s věčně hladovým podezřelým, kterému jde hlavně o jídlo, o možnost vytahovat se, a o zírání na hezké agentky. Pokud jde opravdu o skutečný případ, dost to mění můj pohled na práci FBI. Proamerická horlivost až fanatismus Joea Navarra, to je pochopitelné, utekl s rodinou z Kuby, na druhé straně diletantismus vojáků, úředníků a agentů ve službách supervelmoci je pochopitelný pouze s neradostným připuštěním skutečnosti, že nejlepší léta má tato společnost už za sebou. Četba divná a nezábavná.
55 % (73 hodnotících je nadšeno v průměru mnohem víc, na 81 %).
Úvod bizarní, pohádkový, deskovou hrou vonící. Vrah kombinuje, intrikuje, provokuje a hlavnímu hrdinovi, nepochopitelně vzornému skautíkovi, dává první šach. Ten se, díky své dokonalosti, chtě nechtě zbavuje všech svých důležitých figur. Obětuje snad i dámu? Jeho nejbližší ho mají plné zuby, a pokud někteří nemají, zdá se mi to těžko pochopitelné. Zápletka je celkem zábavná, děj napínavý a konec překvapivý, ovšem s pravděpodobností rovnající se možnosti, že porazíme Magnuse Carlsena. Padouch je schematický, ochrana potencionálních obětí blížící se nule. Hlavní postava Frost mi k srdci nepřirostl, jsem nucen ho, díky jeho autistickému přístupu k dodržování pravidel, přiřadit do smutně proslulé party, kde už na něho čekají, mimo jiné, plukovník Nicholson (Most přes řeku Kwai) a poručíku Goodbody (Jak jsem vyhrál válku).
70 % (493 hodnotících je na úctyhodném průměru 89 %).
Policejní odznak našel na místě. Pistole vězela v pouzdře. Frost ji vytáhl a se zbraní v ruce zkontroloval jeden po druhém všechny pokoje v prvním patře. Byl v domě sám. Přesto něco nebylo v pořádku. Pach cigaret mu prozradil, co se stalo.
...
Jess byla dobrej polda a stal se z ní špatnej polda jen proto, aby dostala Cuttera za mříže. Vy hrajete podle pravidel. Takhle to musíme dělat, i když kvůli tomu přicházíme o lidi.
Autor posílá už počtvrté svého podivuhodného doktora Theo Craye lovit dalšího velkosériového vraha. Jeho mise je znovu vedena ve stylu kamikadze, kdy postup podle vzorce temného, že temnější snad už ani být nemůže, je doplněn Theovým instinktem, zarputilostí a bohužel i velmi častým vzpomínáním na případy z doby minulé, což nafukuje knihu o jednu přebytečnou čtvrtinu.
70 % (zatím 461 hodnocení s průměrem 75 %).
Severští spisovatelé jako by chtěli uvádět na pravou míru mýtus o jejich úžasných, blahobytných, super HDP monarchiích. Většinou k tomu využívají pochmurné sociální thrillery, Lindqvist jde dál, až k hororu. A to ne jen tak ledajakému. Děj mě překvapil, je promyšlený a spletitý, smutné postavy z okraje společnosti (alkoholici, bezdomovci, feťáci, zloději, kriminálnící, šikanovaní a šikanující …a jako trumf - upíři) se dějem plouží jen s minimální chutí do života, ovšem jejich dialogy jsou dokonalé a prostředí přesně odpozorované a nějak povědomé. Vyloučené lokality Stockholmu stejné jako v některých částech severočeských měst, vlastně, bohužel, jako ve většině velkoměst i zapadákovů naší civilizace dvou tváří, která chce jít světu příkladem, jen jí na to poslední dobou musí stále někdo půjčovat.
90 % (zatím 287 hodnocení s průměrem 80 %).
…
Lacke šel z náměstí dolů po schodech s krabičkou čokoládových bonbonů značky Aladdin zastrčenou za pasem kalhot. Jen nerad kradl v obchodě, ale neměl prachy a chtěl Virginii něco dát. Měl by jí vlastně přinést růže, ale zkuste něco šlohnout v květinářství.
P.S.
Vidím, že podle knihy už vznikly dva filmy, jdu se po nich podívat.
Jsem zvědav, jak si v právě dokončeném seriálu Poláci poradili s touhle typicky americkou a typicky cobenovsky zamotanou historkou, v níž autor přesvědčivě promlouvá jménem rodičů dospívajících dětí. Rodičů, kteří už nad svými puberťáky ztrácí moc a s obavou sledují, jakým směrem se jejich hrdě se vymezující potomstvo vydá. Četba mi jen potvrdila tradiční harlancobenovský nadprůměr.
85 % (zatím 245 hodnotících, průměr 81 %).
P.S.
Netflix vytrvale pokračuje v převodu autorových thrillerů do seriálové podoby, zajímavé je, že vše přehazuje do Evropy:
2015 – No Second Chance – francouzský seriál
2018 – V bezpečí – britský seriál
2020 – Cizinec – britský seriál
2020 – Temné lesy – polský seriál
2021 – Nevina – španělský seriál
2021 – Nadobro ztracený – francouzský seriál
2021 – Drž se blízko – britský seriál
2022 – Drž se – polský seriál
Chystá se: Six Years, Run Away, Play Dead, Miracle Cure, Caught, Missing You, Fool Me Once, Don’t Let Go, The Boy from the Woods.
P.S.2
1.6.2022: Poláci si s příběhem tak nějak poradili. Podle mého názoru průměrně, přičemž většinu Cobenova příběhu respektovali. Zajímavé bylo, že několika postavami tvůrci vytvořili propojení a naroubování na Temné lesy, které také vznikly u našich severních sousedů, ačkoli tyto dva romány jinak nemají nic společného.
V příštím životě budu právníkem, jak jsem si už několikrát řekl. Jenomže vymýšlet takovéhle záludné kličky a vést v soudní síni tyhle nervydrásající napínavé souboje bych asi neuměl. Tak musím změnit plány. Thrillerům, co pro oba své dva hlavní hrdiny a jejich blízké autor tentokrát vymyslel, se s oblibou říká brilantní. Nic příhodnějšího mě nenapadá: brilantní právnický thriller, plný ostrých střetů, přesvědčivých dialogů a překvapivých zvratů.
90 % (aktuálně 160 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Přeješ si, abych Sue řekl, ať ti dopřeje pauzu?“
Dcera neodpověděla a Bosch to pochopil. Volala mu, protože chtěla, aby věděl, jak strašlivě trpí. Nepřála si však, aby s tím cokoliv dělal.
Důvěryhodný pohled do zpravodajské práce v kombinaci s prozíravým obrazem blízké budoucnosti Evropy při vystupňování tlaku na ruského medvěda. Styl skoro autobiografický, hlavní postava K. – to je kavkovský pražský unavený muž, který zažil oba naše režimy a také dobře zná současné světy východu i západu. Inteligentní, dobře promyšlená, napínavá četba až do konce. Dlouho mi připadalo, že na výbornou, dokud jsem nezačal mít pocit, že autor považuje za povinnost předvést čtenářům co nejvíc ze svých devatera, nebo možná ještě více, řemesel. Jeruzalémské blouznění po Gal Gadot také nevyznělo moc přesvědčivě, alespoň mi ale připomnělo jedinečné prostředí bájné země, do které bych se rád znovu podíval. Doslov fundovaně připomíná dobu, kdy kniha vznikala.
85 % (zatím 102 hodnocení s průměrem 71 %).
…
Z opojení je rázně vytrhl brunátný obličej irského policisty, který výhrůžně ukazoval na láhve v jejich rukou a důrazně říkal cosi, čemu ani jeden z nich nerozuměl, přestože dohromady přeložili do češtiny zhruba stovku amerických románů, her a básnických sbírek. Slova „brown paper bag“ zachytil K. jako první, a snad proto se také první začal klidit, aby svou chybu nějak napravil.
…
„Co je to alija?“
„Alija je normální emigrace Žida do Izraele, na což má každý Žid podle zákona právo. Má to být něco víc než normální emigrace, do Izraele se Žid nestěhuje, nepřichází, ale vystupuje vzhůru, jako by tím byl najednou něco víc nebo někde výš. A když ho to náhodou přestane bavit a zase se odstěhuje, tak se nestěhuje, ale sestupuje, ,jored‘, klesá, parchant jeden mizernej. Tohle mi vždycky připadalo docela legrační, jenže tady spousta lidí nemá moc smysl pro humor, což je docela legrační samo o sobě, protože přece Židi mají mít smysl pro humor, Židi humor vynalezli, jenže to byli ti druzí Židi, řeknou tady, ti, co se poníženě krčili a nechali si srát na hlavu a nahnat se jako ovce do plynových komor, a my už jsme jiní, z nás si nikdo legraci dělat nebude, ani my sami ne.“
S napětím očekávaný návrat do Nášho Mesta se mi při četbě úvodních kapitol jevil jako pokračování ze setrvačnosti. Rozvleklé, pomalé, bez šťávy a tahu na bránu. Jenže brzy kolem nás začne autor motat jeho typickou pavučinu, tentokrát spletenou ze dvou časově posunutých případů. A znovu dokáže patřičně nahodit atmosféru porevoluční doby, přesně popsat postavy obětí, svědků, podezřelých i detektivů a případy krůček po krůčku vyřešit/skoro vyřešit.
I když pořadové číslo je 32, chronologicky se kniha aktuálně řadí na osmé místo, navazuje na román „V tieni“.
Audiokniha – opět skvělá četba Martina Mňahončáka.
90 % (zatím 17 hodnotících s průměrem 88 %).
P.S. Úvod série, chronologické řazení po vydání titulu „Bremeno minulosti“ (v závorce datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
Kompletní aktualizovaný seznam: https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Není to horor, je to zručně prokombinovaný a vypointovaný thriller s katastrofickým nádechem a varovně zdviženým ukazovákem. Divoké zvraty v sněhem zapadaném vánočním rodinném sídle s nedosažitelnými telefony občas působily až parodicky, ale oceňuji svižný děj. Tak svižný, až je v několika bodech nedotažený.
Rychlá četba, příjemná oddechovka.
80 % (aktuálně 160 hodnocení s průměrem 80 %).
Vracím se k Amišům. Před rokem jsem přečetl první díl, na tuto komunitu se ale nedá jen tak zapomenout, jsem tedy u nich podruhé. Autorka jde tentokrát rovnou ostře na věc, což představuje hromadu obětí hned na začátku. Naštěstí se zas tak moc nevyžívá v popisu vraždění, a tak spolu s psychicky nevyrovnanou policistkou Kate, bývalou Amiškou, a jejími spolupracovníky (z nichž jeden je extrémně psychicky nevyrovnaný) okamžitě zahajujeme standardní pátrání v nestandardním prostředí. Kromě exkurze do tohoto zvláštního mixu německy mluvících novokřtěnců a „Angličanů (Englischer)“, jak ostatní americké spoluobčany Amišové nazývají, je mi sympatický i styl vyprávění, kdy ich-forma střídá er-formu. Pár detektivek už mám za sebou, takže důvodné podezření mě tentokrát napadá poměrně brzy. Když ale nastane situace, že žena – policistka se v noci během deště a strašlivé bouře vypraví sama s baterkou do místa, kde včera došlo k masakru a podobnou hororovou situaci si klidně zopakuje, tak to teda nevím. Mám se smát, plakat nebo napsat stížnost panu prezidentovi?
Klady ale převažují, kniha má vysoký stupeň čtivosti, takže za mne poctivých 70 % (416 hodnocení, dosavadní průměr 88 %).
…
Dovolila jsem mu vyfotit mě. Ordnung to zakazuje. Neučiníš sobě rytiny a tak dál. Jenže on tvrdil…
Červenec 1814, válka se převalila z poloostrova přes Pyreneje na sever, Britská armáda už zatlačila císařská vojska domů do Francie, a major Sharp a jeho střelci, navíc spolu s oddílem mariňáků, tam plní další sebevražedný úkol. Autor dokázal i tentokrát nabídnout napínavý a strhující příběh, přeplněný dějovými zvraty, velkým hrdinstvím a statečností, léčkami a úskoky, nesmlouvavou vojenskou taktikou, podlou zradou, a smutnými konci některých postav. Žánrově dokonalá práce.
90 % (aktuálně 76 hodnotících s průměrem 91 %)
P.S.
Válečné filmy, válečná historie, knihy o válce, váleční hrdinové. Od dětství mě to bavilo. S aktuálním, zdánlivě nekonečným a vojensky sotva řešitelným konfliktem na východě, kde morduje bratr bratra a vzájemně si likvidují vše, co kdysi jejich předkové společně vybudovali – kromě životů důvěru, rodinné vztahy i materiální hodnoty, mě čtení o válce už nějak přestává bavit. Proto jsem tohle Sharpovo dobrodružství četl tak dlouho.
Highlander je zpátky, jen si říká jinak a místo skotských hor brázdí hlavně ty české. V dramatickém a humorem prošpikovaném ději plném akce nemohou chybět souboje všeho druhu, pak také něco jako X-Meni různých typů na obou stranách bitevní linie, a samozřejmě zbraně: střelné, sečné, bodné, dokonce i jaderné. Řízná a zábavná četba, oživená vizí Evropy za pár let, v níž v mnoha zemích probíhá občanská válka: zoufalí domorodci se brání sílící moci evropských muslimských kalifátů.
...
Pozor letí! upozornil jsem je těsně před dopadem granátu česky.
Po výbuchu, který se rozlehl mezi skalami, se ze zákrutu vyvalilo mračno prachu. Podle výkřiků, které následovaly těsně po explozi, mi zasažení nerozuměli. Jejich chyba, měli se učit světové jazyky.
...
Ve spíži jsem našel kromě sucharů také lančmít. Naštěstí to byl starý čínský lančmít, tj. z pravého vepřového masa, a nikoliv nový čínský lančmít, pravděpodobně vyráběný čínskými dětmi ze separátu z jiných čínských dětí.
...
Jak jsem zjistil, ten milý, laskavý a chápající pán, se kterým jsem si tak hezky popovídal, mě označil za vražedného sociopata. Něco na tom možná bylo, ale stejně nemusel být hned tak sprostý...
80 % (zatím 65 hodnotících, průměr je 87 %).
Tankový prapor v Žambochově světě, kde se realita mísí s temnými kouzly. Občas to vypadá jako reakce na aktuální válku na východě, nějaké paralely se objevit dají, jenže rok vydání je 2021, což autora pasuje na schopného prognostika. Že patří mezi naše nejlepší spisovatele fantasy už dokazovat nemusí, Bakly a Koniáš mu to dávno zajistili.
Tentokrát se pohybujeme v podobném světě, jen doba a technika je jiná. Základní požadavky: napětí, záhady, atmosféra i čtivost naštěstí zůstávají i tentokrát hodně vysoko. Není to sice Mont Everest, ale Mont Blanc v pohodě. A v knihovně probíhá rychlá rošáda: měním Veterána za Kapitána, Seržant už to má za sebou a odpočívá, Válečník dlouho čekat nebude.
...
Prodavač mě pozoroval, jak si přímo u stánku balím cigaretu.
"Voják", konstatoval.
Jen jsem přikývl.
"Na dovolené", znovu jsem přikývl.
"Měli by to zastavit, už tam skončilo příliš mnoho mladých chlapů."
"To by se mi líbilo", souhlasil jsem, zkontroloval cigaretu, zda se nerozlepuje, a zapálil si.
"Není to nebezpečné, vést takové řeči?" nadhodil jsem.
85 % (zatím 148 hodnotících, průměr 86 %).
Isola/New York, horké léto 1991. Postavy detektivů pokračují ve vývoji, mění se jejich rodiny, vztahy, motivace. Naštěstí po těch pětatřiceti letech a třiačtyřiceti knihách nám zestárli tak o 10, možná o 15 let, takže jsou stále ve formě. Jenomže město kolem nich uhání aktuálními změnami a lidé v něm jsou stále tvrdší a vraždy četnější a brutálnější. Detektivní složka hlavní linie, kde v ústředních rolích vystupují Carella a Brown, opět nemá chybu, stejně jako četné dialogy, některé postupy a akce kolem hlavního případu mě tu a tam brzdily v čtenářském rozletu.
...
Opět se ušklíbla jako hippie. Jako by matce z oka vypadla. Na nic si nehrajme, jen holá fakta, madam.
"Nebyla jste tady ve městě?"
"Ne, byla jsem ve Vermontu."
"Někdo tam byl s váma?"
"Řekla jsem vám, že tam jezdím sama."
"Já jsem se neptal, jestli tam někdo s váma jel. Ptal jsem se, jestli byl někdo s váma ten večer, kdy byla zabita Margaret Schumacherová", řekl Brown mile.
85 % (aktuálně 81 čtenářů je na průměru 84 %).
Další krůček během sisyfovské práce, spočívající v zalepování mých mezer v literatuře. Puškinův romantický, mírně chaotický příběh o velké lásce, šlechtické cti, uralských kozácích, na pozadí skutečného povstání, které vedl koncem 18. století Jemeljan Pugačov, mě příjemně překvapil stylem (čekal jsem ho mnohem víc archaický) i obsahem (zábavný mix romantiky a historie).
80 % (zatím 370 hodnotících, průměr je 77 %).
Jako bych se ocitl v jiném světě. Přátelství, klučičí kluby a klubovny, nekonečné aktivity v ulicích. Hezky si to autor vybájil. V jednoduchém, přímočarém vyprávění posílá Jindru na útěku z domova i ze školy do tajemné čtvrti, kde zoufalý klučina ožívá a stává se tam významnou postavou v boji za slušnost a spravedlnost. Typické foglarovské klukovské dobrodružství - příjemně naivní, neskrývaně výchovné, občas úsměvné.
70 % (zatím 515 hodnotících, průměr 87 %).
...
Když Balda vstoupil do klubu, nemluvíval zrovna nejslušněji. Ale stačilo jedno Jindrovo upozornění a Balda si už dával na pusu pozor! Panečku - takovým členem kdyby byl Dušan - a takové nadšení pro klub kdyby měl Ríša!
Jenom ty všelijaké partyky by měl Balda nechat! Pořád si půjčoval od Dušana a někdy i od jiných chlapců v klubu menší částky peněz - a dlouho je nevracel. Také knížka jemu půjčená jako by padla do moře!
...
"Dobrý večer, pane. Pěkně prosím, nepotřebujete učně? Rád bych se u vás učil truhlařině. Jmenuji se Jindřich Sochor. Otec mě vzal ze školy, protože mi je už čtrnáct let - a škola mně poslední dobou moc nešla!"
Mistr Jindru přelétl zkoumavě, poškrabal se na bradě a dlouho uvažoval - pak konečně promluvil: