Michla76
komentáře u knih
Nadaný žák
Stephen King
Kvalitou srovanetelné s K. J. Erbenem a E. A. Poem. Větší hold vzdát už nejde.
První a poslední kniha, kterou jsem od S. Kinga četla, protože mám strach, aby ty ostatní nebyly už jen horší. Tohle hned tak někdo další nenapíše. A už vůbec ne v době jednoduchých a unylých "detektivek" a "thrillerů" současných severských béček. Pardon, autorů.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Pokud není zamýšleno jako "dílo" pro mládež do 15 let, nezbývá než doporučit autorce, ať už pro kristovyrany do teho lesa nechodí, bo to je strašné totok. A i pak bude Chata v Jezerní kotlině od Foglara 100x lepší.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Nejdříve jsem četla Aristokratkua očekávala podobně laděný příběh. Omyl! Je to úplně jiný typ četby a přitom stejně poutavý! Holt, kdo umí umí.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Váhám mezi 4 a 5 hvězdami. Dávam 5 za téma a za to, že konečně opět někdo připomíná, že alkohol je ta nejtvrdší a přitom legální droga...
Tu knížku zcela ani pochopit, ani docenit nemůže jen někdo, kdo není schopen si proměnu člověka v alkoholika představit.
Rybaříci na Modré zátoce
Karel Nový (p)
Něžné a poetické, jedna z mých nej dětských knížek.
Stepní vlk
Hermann Hesse
Četla jsem dvakrát a dvakrát to byla jiná kniha.
Dopručuji před četbou zažít nějakou hlubokou osobní tragedii. Kniha vás vrhne ještě hlouběji do vašeho už i tak trýznivého stavu, o kterém jste si nadějeplní začínali myslet, že svého nejhlubšího bodu už dosáhl. A to je přesně to, co člověk domnívající se, že je na pokraji zešílení, může potřebovat.
Složité, ale nádherné čtení.
Doporučuji přečíst Hesseho Narcise a Goldmunda, který je svou krásou zajímavým kontrastem ke Stepnímu vlkovi.
Matčin hrob
Lisa Regan
Ano ano, je velmi pravděpodobné, že se dívka, kterou jako pětiletou nalezli v lese, kde žila jako zvířátko a nemluvila mluvit naučila. A to přes to, že něčeho takového je člověk schopen cca do tří let věku, což ví každý průměrně vzdělaný člověk. A je tudíž i velmi pravděpodobné, že byla schopná takových myšlenkových konstruktů, aby se mohla mstít. Asi novodobý Tarzan v těle ženy. Fakt mě to pobavilo! Nejspíš si od autorky ještě něco dalšího humorného přečtu.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Čtu po "V lese visí anděl" a "Sově". Tak tady mi lezlo na nervy snad už úplně všechno, od předvídatelného děje, po neustálé odkazy na minulá díla. Skoro už odpad. Neustále si říkám, nebudu to číst, nebudu a nebudu. Pak se zdá, že by to mohl být na poměry celkem ucházející autor a zas leda prd.
Čtvrtá ruka
John Irving
Asi bych dala jen čtyři, nebýt umění Johna Irvinga spočívajícího ve vylíčení abnormalit jako čehosi naprosto normálního. A to je dobře, protože nenormální věci jsou normální...
Krom toho oceňuji vyprávění ve 3. os. a to, jak se lovci lvů věcí dějí; zdánlivě bez jeho přičinění.
Sněhulák
Jo Nesbø
Přečetla sem 1. kapitolu a začátek 2.
V 1. padá první sníh. Na nevěrnó mladó mamu čeká v autě její synek, kerymu ona slíbila, že za 10 min bude spátky a že má poslóchat rádyjko. No nejak to ale trvá dyl a protože je kosa jak sviňa, je auto během chvilky celkem dost vymrzly. Synek se vydá zjistit, proč to tak trvá a co neuvidí! Mama z jiným. Každopádně se vráti do auta. Je z té zimy celé zmagořené a praví mamě, že viděl sněhuláka, a že všichni vymřó; a Regana zvolili prezidentem. Na začátku kapitoly 2. zbózí Haryho Huleho rádyjobudík a v něm zprávy. Prezidentem zvolili Džordža Buša ml.
Vrah bude mezitím dospělé synek, co se z toho traumatu, jak málem zmrzl v autě a viděl svoju mamku z jiným už nikdy nespamatoval. Což ovšem je - soudě dle jiných severských "detektivek" - v Norsku úplně normální.
Ňach.
Tak jsem to dočtla. Akorátže sem se furt nemohla rozhodnót, esi to byl typ 1 či 2, aji gdyž sem se přikláněla k té jedničce, kerá to i byla. Fakt boží kniha...
Božská komedie
Dante Alighieri
Epické! Dílo hodné svého názvu. Asi jako každý druhý, jsem k ní přišla v době gymnaziálních studií; my jsme ji však v povinné četbě neměli. Jinak nevýrazná češtinářka zřejmě moudře usoudila (škoda že jen jednou za celé 4 roky...), že by byla škoda, kdybychom si ji nepřečetli jen proto, že bychom museli. Jak zde píšou jiní, je to četba namáhavá, ale to jak na čtenáře po celou dobu působí, je zkrátka něco nezapomenutelného.
Sarajevská princezna
Edo Jaganjac
Nelze nesouhlasit s jednou z hlavních postav, že lidstvo by mělo vyhynout. Je zajímavé, že se mi opět po nějaké době potvrdilo, že organizace typu ICRC, UNICEF nejsou bohužel takovým dobrem, jak je tendence se domnívat.
A uzřela oslice anděla
Nick Cave
V roce 95 to byla pecka. Jsem přesvědčená, že dnes už by se mi to tolik nelíbilo, ale tenkrát jsem měla pocit, že jsem té beznaděje součástí. Nečte se to lehko, ale je to nanejvýš zajímavý počin. Je otázkou, zda by se mi líbila, pokud by Nick Cave nebyl tím, kým je, ale ono na tom nezáleží, protože on je, tím kým je.
Jak si lidé hrají
Eric Berne
Tak si lidé hrají, a tak si lidé škodí. Myslím, že je to spíš kniha pro poučené laiky než pro někoho, kdo si od ní slibuje, že konečně odhalí, proč se lidé chovají, tak jak se chovají. Ona totiž dává vhled, nikoli návod, i když je návodná.
Před četbou je lépe být už trochu poučen anebo se už lehce o téma zajímat. Pak není nutné stěžovat si na použité zkratky a termíny. Spoustu by jich měl člověk beztak ovládat už jen když studuje na gymnáziu - alespoň za mě ještě v 90. letech 20. stol. to tak bylo. Inu, tak to je, když lidé čtou jen soudobé bestsellery, a pak se jim do ruky dostane kniha, která obsahuje krom vět jednoduchých také věty rozvité.
Bůh ví
Joseph Heller
Kniha je relativně těžká (v obojím smyslu) a proto po ní nesáhne kde kdo. CHYBA! Je to nádherně, skvěle napsané, citlivé, citlivě ironizujicí čtení.
Černý kocour a jiné hororové povídky
Edgar Allan Poe
Stylové a hlavně dobře napsané. Bát se lze i krásně.