miker.90 komentáře u knih
Knihu jsme měl delší dobu na mušce, ale k samotné četbě mě vyprovokoval poslech Toulek českou minulostí. Tedy, zrovna jsem se nacházel u Přemyslovců za dob Vladislava II., který se připojil i ke křižové výpravě...
No a říkám si, jak to vypadalo v onom období jinde po Evropě, třeba na Pyrenejském poloostrově?
Hle, Židovka z Toleda se v tomto období odehrává. Obsah knihy a historických informací nezklamal, spíše naopak. Mámě tu střet náboženství, život širokého spektra obyvatelstva, křižovou výpravu i královskou marnivost.
Feuchtwanger s dějem nespěchá (jako obvykle), ale o to více mám jeho knihy rád.
Moc nevím, co přesně dodat. Skvělé dílo. Kniha v člověku zanechá silné pocity a mnoho otázek na vlastní osobu. Některé otázky nejsou příjemné, ale je dobré se nad nimi zamyslet.
Velkolepá kniha. Kozáky jsem znal pouze jako divoké bojovníky (spíše negativně), takže se jednalo o extrémně zajímavou exkurzi. Celkově, mám rád knihy, kde se v souladu s příběhy postav udává významná historická událost. V tomto případě První světová válka a revoluce v Rusku...
Skoro bych doporučil tuto knihu přečíst svému mladšímu já. Otákou je, zda-li bych si ovšem odnesl poznatky, které mě tak zaujaly v dnešních dnech.
Kniha je jednoduchá, ale přitom duševně komplikovaná. Vtipná, ale vlastně strašně smutná. Má depresivní konec, co je zároveň i částečný happy end. Asi tak na mě působila...
Miloš takový, jakýho ho známe. Stále někoho uráží, přitom je sám ze všech nejchytřejší.
Nicméně, knihu jsem si přečetl hlavně proto, abych pochopil, proč je Miloš takový jaký je. Proč položil ČSSD, proč nesnáší novináře či BIS. No a na většinu z těchto dotazů jsem dostal odpověď, byť Milošovu.
Ale sportovně musím uznat, že jsem se místy královsky bavil. Miloš prostě umí být vtipný. No a jeho hodnocení politiků, ať už současných nebo dávno zaprášených je také docela zábava.
Velmi dobrá, netradičně napsaná kniha (myslím stavbu textu). Možná bych knihu ocenil ještě výše, ale mnoho známých mi Cestu doporučovalo až o ní básnilo, čímž jsem si vyšponoval očekávání do příliš vysokých výšin.
Ale je to prostě poctivé depresivní čtení, z kterého místy mrazí. A kdy jsem rád, že si můžu u topení přepnout na výši stupeň a přikrýt se teplou dekou...
Jinak se s tím Cormac moc nepáře. Vše rovnou k věci, žádné chození okolo horké kaše.
Parádní jízda.
Hynek Tas z Boru je místy až James Bondem, ze všeho vždy náramně vybrousí, ale to vůbec nevadí. Čtvrtý králův pes je parádním úvodem do celé úžasné série, kterou jsem doslova hltal. A na chvíli jsem si i přál být někde opodál a prožít si podobně dobrodružný život jako on.
Absolutní klasika.
Knihu jsem četl po nocích sám ve starém velkém rozvrzaném bytě, což celému ději dodávalo náboj a mně se najednou chtělo chodit po nocích o něco méně na záchod...
Ze začátku jsem knize nemohl úplně přijít na chuť a seriózně jsme zvažoval její odložení. Nakonec jsem tak naštěstí neučinil a kniha se rozjela do mimořádných obrátek!
Vedle samotného Francisca dodávala knize pořádnou šťávu i tehdejší ďábelská inkvizice...
Čína mě vždy zajímala, ale Divoké labutě jsou prvním hlubším políbením literatury spojenou s touto zemí. Až mě překvapilo, že pojmy typu "sociální skóre" vůbec není výdobytek posledních let.
Výborná kniha. Nemůžu si pomoct, ale konec je tradičně dost depresivní. V závěru knihy (a nejen tam), kdy se člověk vžil do kůže Ernsta, tak nevím, jestli bych měl velkou motivaci k dalším bojům na frontě. A k životu obecně.
Dalšího Remarque si dám zase nejdříve za rok či za dva...
Kniha, která si dává na čas, děj nespěchá. Díky tomuto, pro někoho vláčnému spádu, má čtenář dostatek času na ztotožnění se s postavami. A myslím, že onen termín "oblomovština" nebo "zoblomoval" snad i začnu používat jako symbol jistých vlastností lidí ve svém okolí :)
Můj první polibek se žánrem scifi (lepší pozdě než-li později). Kniha je svižná, lehce se čte, nesetkáváme se s velkým množstvím postav, přesto baví.
Knihu jsem četl v dobně vypuknutí korona viru, možná o to se mi zdála být ještě zajímavější...
Za mě skvělá výpravná kniha. Místy se děj dal lehce předvídat, místy mě trochu zaskočil.
Kniha je svým způsobem podobného ražení jako Egypťan Sinuhet. Koho bavil Sinuhet, ten si užije is Ranhojiče a naopak.
Popravdě, jedná se o první western, jež jsem kdy přečetl. A hned jsem sáhl po velmi zdařilém kousku. Byť musím zmínit, že samotnou kvalitu knihy jsem docenil až jak šel čas a v samotnném závěru úplnně nejvíc.
Tím, že máme hned tři hlavní hrdiny, z toho dva jsou zahaleni trošku v otaznících a navíc, ani jeden není klaďák, tak to přidává knize jistou odlišnost oproti jiným.
Děj zachycuje dobu tvrdou a popisuje ji krutě. Autor vychází z historických událostí, co se skutečně děly. Smrt se rozdává plnými doušky. Je to brutální.