MilanCFC komentáře u knih
Opravdu by mě zajímalo, na jak dlouhou dobu Karel Čapek opouštěl svou zemi, protože z jeho cestopisů nabydete dojmu, že v dané zemi byl skoro všude, a ještě ho moc mrzelo, že nestihl další místa, a zažil celou řadu různých situací. Nejde jen o počet měst či zajímavých (a vlastně i nezajímavých) míst, ale o to množství detailů, které vkládá do svých popisů a textů. Já věřím, že spoustu věcí, lidí a úkazů nezaregistrovalo ani tamní obyvatelstvo. Úžasné.
Myslím, že šlo o Čapkův první takový cestopis (1923), a stejně jako u jeho povídek, i v tomto žánru se postupně zdokonaloval a styl šperkoval. Italské listy jsou o něco slabší než jejich následovníci jako výlety do Anglie, Holandska či Španěl, ale stále jde o velice obohacující text a zážitek.
Naprosto úžasná kniha, která asi nikdy nezestárne. George Orwell v plné síle. V jednu chvíli úsměvné, hned v další zarážející a následně mrazivé.
A ovce jsou prostě ovce.
V závěru ono zamyšlení se nad kvantitou a kvalitou a velikostí malého národa, to stojí opravdu za to a nejde než souhlasit. Celkově takové lehké, nenásilné, a plné Karla Čapka :-)
Karel Čapek a čtyřnozí kamarádi prostě patří dohromady. Sám jich pár měl a v knihách je opravdu cítit, jak moc je měl rád. A také se k nim několikrát v dalších dílech vracel. Nádherná kniha plná nádherných kreseb a fotografií.
Ten chaos, zoufalství, stres v divadelním prostředí, a vše podáno tak dokonale a vtipně. Cítíte s režisérem, herci, ale nejvíc nejspíš trpěl autor dramat, který už to měl vlastně za sebou :-) Nádherný náhled do tohoto prostředí. Další dva oddíly stojí rozhodně také za přečtení.
Pokud čtete popořadě od začátku, musíte si všimnout vzestupné kvality knih. Autorka se opravdu spisovatelsky zlepšuje a tomuto dílu za mě nic nechybělo. Nechybí ani to pověstné "to". Vítám také menší změnu v podobě krátkých výslechů před několika kapitolami, to není moc časté.
Když jsem četl první polovinu knihy, kde se děly různé zázraky a vůbec se v různých formách projevoval bůh, bylo to takové lehké, až nadnášející, a jako bych to četl v takovém bílém oparu. Tak nevím, jestli nějak z knihy nevyzařovalo Absolutno :-) Náramně mě pobavila Čapkova hra se jmény "vůdců" jednotlivých národů a také to, jak se podle autora samotné národy chovaly a jak postupovaly. Je ale pravda, že druhá polovina se poněkud táhla a bylo znát, že byla uměle natahována. I přesto se v závěru projevila Čapkova nádherná snaha věřit v lidi.
"Každej věří na svýho výbornýho Pánaboha, ale nevěří druhýmu člověku, že ten taky věří v něco dobrýho. Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde."
"Víte, čím větší věci někdo věří, tím vzteklejc pohrdá těma, co v ně nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi."
"Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím. A to nejni dobře, Velebnosti. Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi."
S hrůzou jsem zjistil, že z dob mých školních let jsem měl tuto knihu ne zrovna valně ohodnocenou. Musel jsem Matku přečíst znovu a již naplno si čtenářsky vychutnat tento naprostý skvost. Tímto bych se chtěl autorovi omluvit a zcela podtrhávám a s čistým svědomím se podepisuji pod zdejší popis, že drama "patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby". Kniha je neuvěřitelně silná, nejednou mi v jejím průběhu přejel mráz po zádech, a plná hlubokých myšlenek. A to to popisuji coby muž. Pro ženy bude mít Matka ještě úplně jiný nádech.
"My matky, synáčku, jsme nikdy žádnou válku nevedly; my jsme na ni jen doplácely svými dětmi."
Bílou nemoc jsem četl kdysi na škole a už tehdy mě ohromila. Po letech jsem si knihu chtěl přečíst znovu a ohromila mě ještě víc než kdysi coby žáka. Obsah, formu i význam díla mohu po těch letech a zkušenostech ocenit mnohem více. Absolutně geniální.
Tady prakticky vůbec nejde o děj, je to opravdu filozoficky laděno, čtenář sleduje hluboké zamyšlení a uvažování hlavních hrdinů a nakonec se přistihne, že uvažuje i on sám. A do toho se sem tam vkrade humornější prvek.
"Zatím komisař vyslýchal povozníkovu ženu; nevěděla nic, a přesto z lidového instinktu hleděla zapírat."
Páni. K jazyku a stylu Karla Čapka v této knize se snad nebudu ani vyjadřovat, to už není vůbec třeba, jak je text bohatý, vytříbený a plný všeho. Obsahově to je také slušná nálož. Já osobně tedy chápu a zároveň nechápu všechny zúčastněné strany (Hordubal vs. Polana a okolní svět), jestli mi rozumíte. Čapek navíc výborně vykreslil myšlení různých typů obyvatel vesnice. Nádherná kniha se smutným příběhem.
Znovu - přečtete si Čapka, kteréhokoliv z bratrů, a řeknete si: Jak trefné, To sedí, Nadčasové, atd atd. A znovu - skvělé. Scéna se Sandwichmany, jejich výkřiky a Dollarsonem byla špičková.
"Po přečtení knihy zjistíte, že od doby napsání těchto povídek se vlastně moc nezměnilo."
Nic se nezměnilo, vezměte si povídku Peníze a je až zarážející, jak se dá aplikovat i dnes. A nepochybně i do budoucna. Tolik pocitů v jedné povídce, naděje i zklamání, a nakonec úplná rezignace. Toto rozhodně nejsou řádky o ničem.
"Přijde-li sem dnes… nebo zítra, nebo kdykoliv má sestra Růžena, řekněte, že mi není dobře, a že… prosím, aby nikdo ke mně nechodil."
Určitě o něco lepší než první díl série, ale hvězdičkově hodnotím stejně. Nějak mi tam stále něco chybí. Něco, co mě bude nutit tu knihu z ruky prostě nedat a číst dál a dál.
Já jsem byl tedy na rozdíl od předešlých o tuto knihu v dětství ochuzen, mě jako malého nikdy nepotkala :( Nicméně dostal jsem se k ní dnes a naprosto chápu ono okouzlení a již si ji zapisuji do pomyslného seznamu knížek, které hodlám předčítat vlastním dětem. Ne jen, že obsah děti zaujme a pobaví, on hlavně také úžasně vychovává. A o ilustracích se netřeba bavit, ty jen dovrší již tak nádhernou knihu.
Další skvost z dílny Čapkových. Na první pohled možná ta komedie, ale jako vždy u těchto autorů dílo s hlubším významem a vážnými soudobými (a nadčasovými) tématy, u kterých do smíchu opravdu moc není.
...
ADAM: Máš pravdu. Lidé jsou nevděčni.
ALTER EGO: A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak –
ADAM: – a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší.
Nevinný jedinec versus novináři a tisk. Až strašidelně trefné, a to už v roce 1927. Poslední odstavec povídky je opravdu mrazivý.
Rozhodně čtivé a v sérii budu pokračovat. Snad se ale autorka ještě vypsala a svůj styl vyšperkovala, protože bych tam měl nějaké výhrady. A snad se už nebude opakovat situace s pachatelem a kouzelným kloboukem, jak tu již trefně padlo. To mi přišlo dost odfláknuté.