Milos74
komentáře u knih
Taras Bulba
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Můj vztah k ruské literatuře je poněkud komplikovaný. Dostojevského Idiota jsem dočetl se značným sebezapřením, Tolstého jsem dal jenom v povídkách, u Doktora Živaga pravidelně končím po patnácti dvaceti stránkách. A to i přesto, že ve filmových podobách nemám s ruskými autory problém. Tudíž jsem velmi opatrně přistupoval i k Tarasovi očekávajíc tradičně košatý děj s až nesmyslně rozvětveným množstvím hlavních i vedlejších postav. Ovšem Gogol mě mile překvapil a jeho Tarase jsem zhltnul na jedno posezení, resp. poležení. Od začátku do konce s malou přestávkou na noční venčení psa. Velmi příjemné čtení.
Rožmberská trilogie
Jiří Mařánek
Takhle vzdálená historie mi v literatuře moc neříká, ale tady jsem se začetl dokonce tak, že jsem si pak dohledával o historických postavách další informace. Příjemná knížka.
Život s vlky
Lois Crisler
Souhlas s komentáři přede mnou. Z přečtení mám velmi zvláštní pocity, moc nechápu, co chtěla autorka sdělit, resp. proč si ta zvířata vůbec pořizovala... Jestli četla lvici Elsu a řekla si, když Adamsonová lvici, tak my vlčici, nevím. V každém případě se to podle mého moc nepovedlo.
Velký Nor
Czesław Centkiewicz
Zajímavá knížka o jedné z nejzajímavějších a zároveň možná trochu pozapomenutých evropských osobností. Díky ní jsem se seznámil s člověkem, kterého jsem do té doby znal jenom díky pojmu "Nansenovské pasy".
Lékař od Stalingradu
Heinz Günter Konsalik
Válečné knihy, a myslím především knihy pojednávající o dvou největších konfliktech dvacátého století, jsou mým šálkem kávy. Chladným mne nechávají knihy řešící strategické pohyby vojsk nebo velké bitvy, o to víc mě táhnou příběhy jednotlivců na okraji dění světové války. Tenhle román to zcela splňuje.
Jantarová komnata
Heinz Günter Konsalik
Ke své ostudě musím přiznat, že do doby přečtení Konsalikovy knihy jsem o Jantarové komnatě neměl tušení. Knížka mne tak nejenom potěšila při vlastním čtení, ale také mi rozšířila obzory a donutila mě nad její rámec zajímat se o osudy tohoto uměleckého díla, včetně jeho nástupce, nedávno vytvořené repliky. A asi mě jen tak nepřestane zajímat, kam ta původní komnata zmizela...
Bílá velryba
Herman Melville
Hermane, promiň, ale pro mě nuda, nuda, šeď, šeď. Neznaje, považoval jsem knížku za kamínek mozaiky tvořící základní vzdělání. Koupil jsem si ji, četl a přečetl. Od té doby na ní sedá prach a čeká na to, zda k ní za pár let třeba nenajdou cestu moje děti. Já se k ní vracet nebudu a svůj dojem z ní shrnu stručně - kdyby Melville popsal desetinu papíru, mohlo by to být příjemné čtení, takhle to byla jen dlouhá nuda.
Liberator startuje za úsvitu
Thomas Childers
Už jsem v nějakém svém komentáři psal, že mě baví válečná literatura, především tam, kde je v popředí příběh jednotlivce. V tomto případě tedy ne úplně jednotlivce, spíš deseti chlapů (kluků), kteří létali v té obrovské plechové rakvi zvané Liberator. Jejich osud, ač ve skutečnosti nebyli poslední americkou posádkou bombardéru sestřelenou za druhé světové nad Německem, je poutavý a obdivuji autora, že ho přehrabování pozůstalosti inspirovalo k jeho rozsáhlému pátrání, díky němuž se narodila takhle knížka.
Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Asi se trochu vymknu z řady, ale přestože Tři muže ve člunu (o psu nemluvě) mám rád a rád se k nim vracím, Tři muži na toulkách se mi líbily o krapítek víc. Jestli to je mým vztahem ke kolům (rozuměj bicyklům) nebo humorným trefováním se do německého naturelu, nevím, zkrátka to tak je...
Od oceánu k oblakům
Edmund Hillary
S úctou k pravděpodobně prvnímu člověku na vrcholu nejvyšší hory světa jsem si pořídil tuto knihu, ale i přes snahu jsem ji celou nedal a odložil. Chyba pravděpodobně nebude na straně sira Edmunda, zkrátka mě nebaví číst knihu popisující, že "jsme pluli, pak jsme zastavili, byla tam spousta lidí, pak jsme zase pluli, čekaly tam na nás davy, pluli jsme dál...". Třeba na ní ještě někdy nazraje čas...
Princ a chuďas / Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše
Mark Twain (p)
Mark Twain patří do partičky mých oblíbených autorů, ať sáhnu po čemkoliv z jeho pera, nikdy se nezklamu. Dětství jsem prožil s Tomem Sawyerem a Huckleberrym Finnem, díky kterým jsem se dostal k Twainovým dalším dílům. Princ a chuďas a Yankee z Connecticutu jsou svěží kousky, ke kterým se dá kdykoliv vracet a užívat si fantazii, se kterou je autor psal.
