Miriam
komentáře u knih

Na tuhle knihu jsem čekala hodně dlouho a pak jsem na ni skrz povinnosti docela zapomněla. O to víc jsem si užila samotné čtení. Femme fatale a její životní příběh. Knihu odložíte až s poslední stránkou.


Příběh je skvěle promyšlený, propracovaný, zkrátka autorka předešlé série Nejsem zase bodovala. Těším se na další díl téhle série.


Žádnou podobnou knížku jsem nikdy nečetla, ale nad má očekávání mě moc bavila, i když se většina děje odehrává právě ve formě telefonních rozhovorů. Nechybělo napětí, děj postupně gradoval až do úplného finále a já se rozhodně nenudila.


Prolínání dvou časových rovin, dvě ženy a jejich příběh, plus mezi kapitolami otázky z dotazníku. Takový koncept mě bavil. Těšila jsem se na rozuzlení, mám ráda nové technologie ohledně zabezpečení domu a ostatní vychytávky. Konec mě trochu zklamal a celkově závěr, ale zbytek knihy hodnotím kladně.


Květy zla mám v knihovně, ale je to pro jedna z knih, kterou tam zkrátka mám, ale těžko říct, zda si ji někdy přečtu. Básně z této sbírky jsou i v této knize, což mě příjemně překvapilo, osvěžilo to děj. Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla, byla dost psychopatická a afektovaná sama o sobě. Děj i zápletka se mi líbily, knihy tohoto autora mě nenudí. Proto hodnotím kladně a zase si od něj něco přečtu.


Pobavilo. Něco víc, něco míň, občas trochu nadstřelené na efekt. Autorka mě nenalákala pokračovat se čtením její tvorby.


Prvních 80 stran se mi četlo špatně, nemohla jsem se vůbec začíst, ale jsem ráda, že jsem vytrvala a dočetla až do konce. Na jazyk jsem si musela chvíli zvykat, a to se u nás v rodině taky mluví podobným nářečím (česko-německo a i vlastně polsky dohromady) takže slova jsem si nemusela ani nijak překládat, ale věřím, že pro někoho to musí být náročnější.
O pohraničních oblastech toho bylo napsáno už celkem dost, mi se toto téma líbí a vyhledávání ho. Komu se líbila Krajina ve stínu, toho by mohla tato kniha zaujmout také. Popisuje se soužití jak Čechů, tak Němců, českoněmecká manželství a život před první světovou válku až po odsun Němců. Je pravda, že charaktery postav mohly být lépe vykresleny, já si svého oblíbence těžko hledala, i když Arnošt byl pro mě asi největší sympaťák a Hanz byl holt Hanz :-) Mihne se tam Lina Heydrichová, o té si musím ještě něco přečíst, jak to s ní po válce vlastně bylo dál.
Takže co čekat? Těžký a složitý život v Sudetech, udávání, žabomyší války, násilí, mezilidské vztahy, nevěra, kapka lásky, trocha zmínky o Židech a jasná karma.


Jakmile dočtu nějaký literární skvost, tak si říkám, proč jen jsem s jeho přečtením otálela tak dlouho? Ten příběh je naprosto geniální a souznění s přírodou je na nejvyšší úrovni a do toho ty básně...
Není to lehké a veselé čtení, doslova jsem se brodila bahnem, beznadějí a slzami. Ale zároveň bych chtěla číst jen takové knihy dosahující této úrovně. Ale pak bych nedělala asi nic jiného a tato by tak moc nevynikla jako je tomu dnes.
Tleskám a jsem okouzlena, zároveň se mě hluboce dotklo Kayino dětství a velice špatně se mi to jako mámě četlo a bylo mi z toho moc smutno. Několikrát bych ji sama nejradši pevně objala.
