MirijamFrankl komentáře u knih
Rozjezd byl sice trochu pomalejší a kniha mě opravdu začala bavit až od vraždy, zato od vyšetřování zločinu jsem se nemohla odtrhnout. Psychologie postav je vykreslena až mrazivě dokonale a zamotaný případ vás drží napjaté do posledních stran. Některé momenty mě také velice dojaly. Rozhodně doporučuji pro všechny milovníky detektivní klasiky!
Eldest byla rozhodně zvláštní kniha a neméně zvláštní jsou mé pocity z ní.
Hned zezačátku mi připadala trochu moc hrr, smrt některých postav na prvních stránkách jaksi náhlá, nedotažená. Pak se však příběh rozběhl a už to byl starý známý Eragin, trpaslíci a samozřejmě dračice Safira. Část v Ellesméře mě bavila hodně, hlavně ne vždycky nejšťastnější romantické linky mezi postavami, díky nimž ale posiloval vztah mezi Eragonem a Safirou. Bylo zajímavé sledovat Eragona během jeho úspěchů i zklamání, a svými chybami mi byl o to bližší. Nebyl to žádný dokonalý superhrdina, a tak to má být. Dokonalé postavy bývají tak nevýslovně nudné!
Příběh se ale nezaměřuje pouze na Eragona, jak tomu bylo v první knize. Dějové linie tu máme rovnou tři. Eragon a elfové, Roran v Carvahallu a Nasuada s Vardeny v Surdě. Musím říci, že nejvíce mě bavila třetí, kvůli Nasuadině drzosti, mazanosti a ironii, se kterou zatočila s nabubřelými politiky.
Závěrečná bitva mě bavila o trochu méně než zbytek knihy, ačkoliv nebyla napsána nijak špatně. Konec byl sice hrozně předvídatelný ( ačkoliv jsou moje domněnky v tomto směru obyčejně mylné, tentokrát jsem to trefila i já), nicméně velmi hezky a citlivě podaný.
K samotnému stylu: je jednoduchý a příjemně se čte. Eragon se v mnoha věcech podobá Pánu prstenů, ale je dynamičtější a méně popisný, což mě osobně vyhovuje víc.
Eldest se mi líbil. Samozřejmě je tu pořád prostor ke zlepšení, a já doufám, že v Brisingru se zase posuneme dále.
Od Eragona jsem se nemohla odtrhnout. Ačkoli je kniha zjevně inspirována staršími knihami (Pán prstenů, Harry Potter), vůbec to nevadí. Se sympatickými (ale ne neomylnými) hlavními hrdiny objevujeme kouzelný, snivý svět Alagaësie, setkáváme se s děsivými nestvůrami a sledujeme rozvíjející se vztahy mezi postavami. Četla se úplně sama, je napsána poměrně jednoduše, nicméně překrásným, živoucím jazykem. Žádné slovo není zbytečné, vycpávkové.
Jediné, co bych snad knížce vytkla, je, že některé krátké úseky mi nedávaly moc smysl. I tak se však nadšeně pouštím do Eldestu a doufám, že Paolini laťku udrží!
Ačkoli jde o útlou knížku, obsahuje neuvěřitelný příběh. Příběh o prostém přežití nepředstavitelných hrůz. Vážně neuvěřitelné. Jednoduché vyprávění dodává celému dílu srdceryvnost. Desetileté děti, které přežily víc než si dovede představit většina dospělých a které v sobě i po letech našli neméně odvahy sdělit světu svůj příběh.
Moc se mi to líbilo. Kniha byla vtipná a nápaditá. Obzvláště mě zaujala Samirah, která, navzdory tomu, že je muslimka, zároveň pracuje pro Ódina. Příběh mě držel napjatou od začátku do konce a musím říci, že se těším na nové pokračování.
Nebylo to nic světového, upřímně mi někdy lezl na nervy dětinský styl psaní, ale aspoň postavy byly celkem realistické, i když mi to, jak si každá našla kluka, připadalo trochu jako z romantického dívčího snu. Celkově vzato, oceňuji postavy a dobře popsané pocity pubertálních dívek, místy se mi nelíbil styl psaní a přehnaná romantika.
Zajímavý literární počin, díky kterému můžeme vidět hrůzy páchané nacisty ve válečném Polsku. Velmi emotivní. Místy jsem doopravdy obdivovala odvahu a bystrý rozum malého hrdiny. Konec sice zůstává víceméně otevřený, ale já velice doufám, že se postavy dožijí konce války a nového začátku.
Do četby této knihy jsem šla s mírnou skepsí. Nevěděla jsem, jestli se nebude jednat jen o nějaký trapný, rádoby temný teenage román. Vrány mě však příjemně překvapily. Mělo to spád. Kniha mě udržovala napjatou od začátku do konce. Ocenila bych i postavy. Žádná není povrchní, plytká nebo bez minulosti.
Jedině bych někdy uvítala důkladnější vysvětlení děje a Kazových důmyslných plánů, ve kterých jsem se sem tam ztratila. Nicméně mě autorka zaujala ( a nejen tím, že se narodila v Izraeli) a navnadila mne nejen k přečtení dalšího pokračování, nýbrž i k sérii Griša.
Určitě dílo, které stojí za přečtení, ale není to pro každého. Já například zjistila, že povídky pro mě nejsou. Prvních pár mě velmi bavilo, poté už méně. Scházely mi tam postavy, se kterými bych se mohla ztotožnit, emoce, jež bych mohla prožívat a nějaké to napětí. Myšlenky a nápad skvělé, avšak toto není můj styl. Z toho důvodu ani knihu nehodnotím. Já a minipovídky asi nebudeme přátelé.
Zezačátku jsem se nedovedla začíst, později jsem ale nemohla odtrhnout oči. Příběh byl dobrodružný, postavy realistické a nápadité. Autor použil neuvěřitelně rozsochatý jazyk, který učinil Slona nezapomenutelným dílem, ke kterému se ráda vrátím.
Na začátku mi prvních pár stránek připadalo, že už to není ta Marina, kterou jsme znali, že je to jakási smutná cizí nymfa…a potom se příběh rozjel a já mu naprosto propadla. Počtvrté jsem si zamilovala hlavní postavy, díky poutavému stylu jsem prožívala napínavý a místy tajuplný děj knížky s nimi. Konec jsem zhltla jedním dechem. Rafaelova škola patří k jedné z mála knižních sérií, jež se mi nikdy neomezí a od svých deseti se k ní moc ráda vracím.
Moje první knížka od paní Mornštajnové. Nečekala jsem to, ale četla se neuvěřitelně snadno, postavy byly jako živé z masa a kostí. Autorka si dobře pohrála s jejich osobností, minulostí a motivy. Příběh byl důmyslně propletený, vystavěný a nesl se ve správném duchu reality bez příkras. Hana určitě stojí za přečtení a já se moc těším na další setkání s paní autorkou.
Hodně zvláštní četba. Nejvíc na téhle knize miluji, jak je individuální a jak ji každý může pochopit úplně jinak a není to špatně, ba naopak. V této milé, krásně vyprávěné a ilustrované pohádce je schovaná neskutečná moudrost a laskavost i metafora na náš absurdní svět s ochromující nevinností.
Dospělí jsou zkratka velice zvláštní.
Příběh byl úžasný a neuvěřitelný, těžko uvěřit, co mohly dvě nevinně děti ještě v minulém století prožít. Jenom styl psaní mi přišel takový...jednoduchý, nečetli se to tak dobře, jak bych byla očekávala, i když některé pasáže se mi moc líbily.
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje.
Mě se kniha se svým lehce šílený a morbidním námětem líbila. Zamilovala jsem si Krverůž a hlavně motiv přátelství a lásky, který se táhl celou knihou. Jediné, co mi na dějí vadilo, že autorka trochu splétala moc věcí dohromady. Fantom opery+ energetičtí upíři? Čakry? Saint Germain?
U Šepotání to byl prostě svět Alenky, být netradičně pojatý, ale pořád jasná Říše divů. No, uvidíme, kam se Anita bude ubírat.
Mně se kniha moc líbila od začátku, měla nádherně ponuře romantický nádech, četla se výborně. Oblíbila jsem si mnoho postav, hlavně Runiny přátele, ale například i Roxie s Kat, které tomu příběhu dodávaly šťávu. Romantické scény samozřejmě dokonalé, jenom už jsem v půlce knihy skřípěla zuby, když jsem viděla slovo smyslné. Akční scény byly velmi věrohodné a Rune jsem dobře chápala. Zřejmě jediné, co bych vytkla je, že autorka to možná s fantomem, Saint Germainem a upíry trochu přehnala, takže v kombinaci s lehkým, návykovým stylem to zavinilo, že jsem si ke konci knihy nepamatovala informace na začátku.
Složité a komplexní dílo, které jsem prožívala spolu s hrdiny. Jodi Picoultová vytváří reálné situace, při nichž tuhne krev v žilách a nebojí se nechat čtenáře napjatého. Konec knihy... vím, že ke knize sedí, ale ani nemůžu vypovědět, jak bych si přála, aby nebyl takový, jaký je.
Rozhodně doporučuji pro silnější čtenáře.
Prima knížka, neskutečně čtivá a vtipná. Magnusův svět byl líbivý, navíc postavy jako z masa a kostí se krásně hodily k motivu přátelství, který dominoval celé knize. Musím ocenit i kvalitu jazyka a hlavně závěrečnou bojovou scénu, i když na ty, jak už vím ze ságy Percy Jackson, má pan autor nadání.
Návrat krále jistě předčil své předchůdce. Děj byl svižný a přiměřeně rychle utíkal, postavy hlubší. Příběh celkově měl temnější atmosféru. Jenom konec mi přišel moc rozvleklý a jsem ráda, že se ve filmu neobjevil.
Úžasná sbírka povídek, které mě vrátily do divuplného světa Šepotání a dodala mi chuť přečíst si sérii znovu. Zároveň mne donutila zamyslet se nad tím, jak trávím svůj krátký pobyt tady a příjemně mne rozesmutnila. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout.