Miru komentáře u knih
Nemůžu dát jiné než plné hodnocení. Jednoduše proto, že je to Tim Burton a jednoduše proto, že tohle je prostě kultovní záležitost.
Tak tohle bylo na můj vkus přece jen příliš. Nejde ani tak o chvílemi až groteskní naivitu celého příběhu, ale styl, jakým byl vyprávěn, postrádal jakoukoli originalitu, jednotlivé postavy a jejich osudy naprosto předvídatelné, bez přirozeného a opodstatněného vývoje (především pak postava Seana). A neustálá přirovnávání a filmové odkazy mi jednoduše lezly na nervy. Na druhou stranu - četla jsem horší díla, tenhle kousek byl přes vše výše zmiňované příjemně čtivý, za mě tedy tři hvězdičky.
Každoroční klasika, která vždy splní svůj účel. Musím se ale přiznat, že rok od roku si méně a méně všímám uvedených citátů...
Tak tohle je čtení přesně podle méno gusta - bavilo mě množství dějových linií, postav a jejich vzájemně propletených osudů, přirozený vypravěčský styl... Právě v souvislosti se stylem vyprávění se nemůžu ubránit srovnání s Johnem Irvingem. Pro mě osobně možná trochu Irving v sukni. A ano, román ve své podstatě celkem depresivní a rozhodně ne pro každého.
Tak tenhle díl mi zabral zatím nejvíc času. Ale přikládám to spíš probíhajícímu stěhovaní než nudě z četby. Je pravda, že autorka v podstatě používá stále stejný model vyprávění, taže určitá překvapení už nepůsobí tak překvapivě pro někoho, kdo už má něco o Becky B. načteno. Ale to mě v mojí shopaholické krasojízdě nezastaví :-))
Tomuhle říkám stylová a inteligentní oddychovka. Náramně jsem se bavila. :-))
Naprosto brilantní závěr rozhovoru s Adolfem Hitlerem! Tleskám!
Tento autorův počin plný milých ilustrací má pro mne především sběratelskou hodnotu. Takový malý fetiš pro fanoušky :-)
Mně se celou dobu honila v hlavě myšlenka, odkud autorka čerpala - ze stránek Blesku nebo že by snad autobiografické prvky? Protože upřímně - koho "normálního" napadne zpracovat podobné téma tak naturalisticky, kdy věříte, že si autor psaní určitých pasáží jednoduše užíval?
Napětí eskaluje v závěrečnou bitvu a....ouha, ta se vůbec nekoná. K smíchu. Aneb žili šťastě až po smrti.
Tak tohle byla nuda k uzoufaní i s oběma očima přivřenýma. No, teď už to dočtu, když mi zbývá poslední díl, ale už se těším, až ho budu mít za sebou...
Nu, tak tady už to bylo lehce melodramatické, takový trochu pubertální patos, ale co, když už jsem v tom, tak hurá na trojku :-)
Ufff, je to za mnou, haleluja! Tak tohle byl beze srandy očistec. Melodramatickej, patetickej očistec. Ty věty jak kdyby pocházely z pera puberťácký školačky. Autorčin styl psaní mě neuvěřitelně rozčiloval. Když k tomu přičtu ještě Stázinu neustále si kousající svůj spodní ret, koukající z pod svých řas a žmoulající si svoje ruce a tohle všechno pozoruje Greyovic kluk s hlavou skloněnou jak jinak než na stranu....vzhledem k tomu, že tohle všechno už bylo napsáno v jiné knize, jinou autorkou ale cca o 7 let dříve (ale v únosnější míře), pak mě to v podstatě možná i uráží :-)
Coelhův diář se už pro mne stal každoroční klasikou. Svůj standard si nadále drží, a já každý rok vítám byť jen malé vylepšení (letos například více volných stran na poznámky).
Přečteno, podtrženo - perfektní! V závěrečném dílu trilogie jsem už ale měla občas problém zorientovat se ve spoustě jmen a postav, které se v příběhu objevují. A opět se opakující situace z druhého dílu, kdy záverečné rozuzlení pro mě postrádá určitou gradaci, jakou by si dle mého názoru zasloužilo.
Atmosféra prvního dílu trilogie mne naprosto pohltila. Asi proto jsem k jeho pokračování přistupovala s určitou skepsí, zda se autorovi podaří vysoko nasazenou laťku udržet i nadále. A s radostí mohu konstatovat, že mé obavy se ukázaly být naprosto liché. Nicméně přece jen musím jednu hvězdu ubrat a to především za styl, jakým nám autor odhalil vraha - pakliže vezmu v úvahu, že téměř tři čtvrtiny knížky si lámeme spolu s hlavními hrdiny hlavu, co, jak a proč se vlastně přihodilo, tak potom Larssonovo "ledabilé" objasnění situace prostě neberu.