Mišátko komentáře u knih
Zcela autentický příběh dospívající dívky. Zpověď Anny mi nabídla několik podnětů k zamyšlení jako třeba společenská odpovědnost, důležitost emoční inteligence, komunikace a vztahy mezi rodiči a dětmi, sourozenecká rivalita,... A ten posun ve vývoji osobnosti...
Až při této knize jsem plně docenila audio zpracování. Byl to pravdu zážitek. Věra Slunéčková byla skvělou volbou a podtrhla autenticitu výpovědi.
Děkuji za krásný poslechový a emoční zážitek!
Neuvěřitelná práce!!!
Chybí mi šestá hvězda.
Skvěle napsaná knížka, za kterou je vidět i cítit ohromný kus práce. Četla se sama a já litovala každých přečtených stran...blížila jsem se ke konci!!! A konec ...? ... ten otazník? Doufám, že Šikmý kostel lll. je už v tisku...
Po přečtení knížky cítím velký vděk za zprostředkování každodennosti v toku velkých historických momentů (válka, národní obrození,...) v očích lidí, kteří chtěli jenom žít svůj život. Svůj "klidný" život. Jsem napjatá, jak se budou osudy postav vyvíjet.
Pohádkový svět a pohádkový vztah mezi babičkou a vnučkou.
Připomnělo mi to můj pohádkový vztah s dědou... podstatný rozdíl byl v tom, že jsme neměli potřebu vymýšlet si náš svět.
Místy se mi zdálo, že příběh od reality hodně ujíždí... od pohádky měl však také daleko. Knížka není zlá, ale mezi mé oblíbené rozhodně nepatří.
Opravdu dobrý začátek, ale pak skoro 200 stran "nevývoje". Musím uznat, že poslední stránky byly docela strhující a nemusela jsem se do čtení tolik nutit.
(SPOILER) 91%? Jako vážně? Jenom proto, kdo to vypráví?
??? To byl můj pocit, než jsem se prokousala na stránku 125...
... pak už jsem se od knížky nedokázala odtrhnout.
Shrnuto, podtrženo - příběh začíná příchodem Maxe a končí v slzavém údolí odchodem Liesel.
Naprosto souhlasím s komentářem níže od Doubravky1975. Hodně podezřelé 5ti hvězdičkové hodnocení... A hodně podezřelé profily hodnotitelů...
Já jsem četbu po 94 stranách vzdala... Kniha napsaná naprosto nezajímavým způsobem.
Díky předchozím komentářům jsem koukla ještě na konec knížky a z těch pár posledních stránek jsem pochopila, že Sarah zemřela.
Opravdové PSYCHOlogické drama. Náročná kniha, kterou bych jako středoškolačka rozhodně "nedala". Možná by se měla spíše jmenovat Sophiiny volby...
Ze začátku jsem měla smíšené pocity a říkala jsem si, že se vlastně jedná o jednoduchý příběh.... ale není. Poslední třetina knihy byla pro mě opravdu napínavá a když už jsem si myslela, že vím, kudy se bude děj ubírat - nastal zvrat.
Moc se mi líbil složitý a barvitý jazyk. Těch metafor! A těch dlouhých vět (ani mně nedělá potíž stvořit větu dlouhou jako odstavec :)) Zpětně oceňuji propracovanost jednotlivých postav, Styron šel opravdu do hloubky a nabídl mnoho úhlů pohledu - na situace, na osoby, ale i na svědomí a vinu.
V závěru mě upoutalo symbolické znovuzrození. Touha po životě teď a tady obohacena o moudrost minulosti. A v tom má kniha pro mě tu nejsilnější message.
Kniha obsahuje krásné krátké příběhy, které vedou k zamyšlení a jejich poselství je pořád aktuální. Příběhy jsou proloženy citáty z Bible a autorčinými interpretacemi - to už tak povznášející čtení nebylo a místy mě docela rozčilovalo....
To že byla kniha poprvé vydaná v roce 1892 vysvětluje místy až agresivní horlivost v šíření "víry", i když na mě to spíše působilo jako kázání a nabádání k poslušnosti a oddanosti. A to zrovna není můj šálek kávy.
Cestu k vnitřnímu pokoji si představuji úplně jinak...
Velmi silná knížka. Nikdy předtím jsem při čtení knížky neměla tak intenzivní pocit "déjá vu". Byla jsem nesmírně vděčná za šťastný konec. Kéž by všechny tragické životní příběhy nakonec dospěly do šťastného konce a kéž bychom byli schopni vzít si ze svých životních zkoušek ponaučení a pozitivně vyhlíželi do budoucnosti... Děkuji za všechny čarodějnice, které mám kolem sebe!!!
Oddechová nenáročná četba. Zavzpomínala jsem na časy dávno minulé, když jsem tuto romantickou četbu vyhledávala.
Předvídatelná zápletka a happyend zaručen :).
Velké zrcadlo v oblasti jižních Čech. Tam se na jezeře, na Zrcadle, odehrává koloběh života. Tam si povídají stromy, žáby, kačeři, rákosníci či čápi příběhy.
Knížku jsme se synem začali číst před spaním, ale nakonec jsem ji dočetla sama, jelikož se mu zdála smutná a dlouhá... Možná se k ní rád vrátí za dva či tři roky.
WOW !!!
Neuvěřitelné.... už vím, proč byla tato kniha zakázaná. Ze začátku na mě působila jako učebnice totalitárního systému. Díky bohu, že komunisti neměli technologie, ani nechci domyslet, kam by to dotáhli. Lidé jako loutky, nulová kultura, omezený jazyk, propaganda, kult vůdce a žádná metafyzika....a technologie jako nástroj kontroly a manipulace.
Úplně mě zamrazilo, když jsem se zamyslela jak moc se VB (Velký Bratr) blíží k FB (FaceBook).
Naprosto souhlasím s výrokem, že výjimečnost díla nespočívá v ději a v postavách, ale v předpovědi budoucnosti.
Velmi precizně napsaná kniha, strukturovaná a zasazena do historického kontextu. Už to totiž není jenom příběh.... jeden z mnoha o všech těch hrůzách... příběh vytržený z kontextu. Autorky čtenáře provádí životem "před", "v" a "po".
Byla jsem vtažená nejenom do knížky, ale i do života paní Violy. Četla jsem dál a dál, až přišlo i na všechny ty hrůzy. Často jsem trnula před tím, co ještě přijde, ale nadechla jsem se a četla dál. Dostala jsem se do bodu (cca uprostřed knížky), kdy už jsem to chtěla mít za sebou a o to rychleji jsem četla.
Ani jednou jsem nezapochybovala o pravosti tohoto příběhu a výpovědi jiných obětí holokaustu se ve spoustě věcí shodovaly, což jeho hodnověrnost podtrhlo ještě více. Všechny příběhy, které jsem doposud přečetla byly silné.... ale tento byl i pro mě dost "silné kafe".
Shoduji se s názorem, aby maminky malých dětí zvážily čtení knížky.... kapitola Mengele a chlapeček mi dala pořádně zabrat.
I přesto všechno doporučuji knížku přečíst. Je opravdu "dech beroucí" :(.
Každý den si plně uvědomuji, jaké mám štěstí, že žiju teď a tady... Děkuji.
"Aby už se to nemohlo nikdy stát". To je důvod, proč o tomto pekle lidi, kteří jej přežili, mluví. "Aby se na to nezapomnělo", z toho mají asi přeživší těchto hrůz největší strach. Osobně jsem v příběhu nespatřovala žádnou romantiku, ani privilegia, ani kolaborantskou práci. Bytostně jsem vnímala touhu přežít... a nenechat si upřít právo na lidský život.
Salonní komedie o intrikách ve viktoriánské Anglii. Skvělá oddechovka. Co stránka to perla :). Výsměch tehdejší společnosti se nakonec Wildovi nevyplatil stejně jako intriky jedné z hlavních postav hry. Moc jsem si čtení užila.
Kniha mě zaujala od první stránky. Pan profesor je člověk na svém místě. Pokora, kterou jsem z něj cítila při osobním setkání, byla protkaná celým textem. Knihu jsem doslova hltala a bylo mi moc líto, když jsem ji dočítala. To se mi snad ještě nikdy nestalo. Při některých příbězích mi zůstával rozum stát, některé byly hodně úsměvné a spoustu z nich jsem obrečela. Kniha pro mě nebyla jen tak počteníčkem, ale hodně mě to povzbudilo v boji s DMO, který již 5 let vedeme u našeho syna. Někdy si říkám, že jsem na něj až moc tvrdá a měla bych možná polevit, ale jak říká pan profesor, je potřeba být ve výchově důsledný a u hendikepovaných i tvrdší, než u zdravě se vyvíjejících dětí - vede je to k samostatnosti. Tak jsem to vždy cítila, nechci být brzdou svých potomků... to však ukáže až čas... a důsledná sebereflexe. Držím nám všem palce!!! A přeji všem hodně sil a energie do pohybu, ať je ho dostatek a je správný :) Jo a nezapomeňme na regeneraci a relaxaci :)
Pohlazení po duši. Alice Nellis odvedla úžasnou práci, ale knižní podobě se nic nevyrovná.
Od knihy jsem měla větší očekávání. Děj byl i za mě místy rozvleklý a někdy mi připadalo, že autorka spíše "honí" počet slov. Postava Nory jakoby by byla v ochranné bublinkové fólii - nebezpečí se jí děje před očima, ale ona vždy vyvázne ... bylo to pro mě asi trocho moc.
Nádherná záležitost. Londýn... a čas vánoční..., a že si tam vánoční čas umí užít :). Vánoce, dobrá nálada, láska k bližním a naděje v lepší časy... to je nádherné poselství této neobyčejné knížky. Četla jsem vydání z roku 2020 a jsem za to ráda (asi nejlepší překlad - vyvozuji z komentářů níže). Na Vánoční koledu koukáme každým rokem (je to taková naše rodinná tradice), ale knížce se opravdu filmová verze nevyrovná!