Mishi komentáře u knih
Jógu jsem začala praktikovat po narození dcery, které jsou teď dva roky. Takže mám za sebou přesně to období, během kterého se kniha odehrává. V tom je mi kniha blízká. Obdivuju Šárku s jakou otevřeností píše o dobrých i těch horších chvílích.
Jógu beru jako cvičení, mou snahu se fyzicky úplně nerozpadnout. Duchovní stránka knihy je mi tudíž velmi vzdálená. Proto jen tři *.
Ale někdy se třeba k ní vrátím, v jiném rozpoložení, a duchovní jógu v sobě objevím.
Tento díl byl akčnější než první, ale neustálé zvraty už mi ke konci přišly dost přitažené za vlasy. Proto dávám o hvězdičku míň než prvnímu a jdu na třetí.
Vůbec netuším, jak bych se po vyslechnutí podobné diagnózy ke všemu postavila. Ale to neví nikdo, dokud se to nestane.
Rozhodně je mi Danielův přístup a jeho snaha sympatická. Ráda bych věřila, že je to tak jednoduché, jak to v knize vypadá. Danielovo uzdravování probíhá na můj vkus podezřele hladce. Všechno běží, jako lusknutím prstu vše chápe a posouvá se dál. Téměř žádné problémy, žádné krize. Ty přinese až návrat do normálního života, ale opět jsou poměrně hladce překonány.
Bohužel také musím říct, že jsem se do Daniela nedokázala tak úplně vcítit, pořádně ho poznat, i když právě to bych čekala, když s ním prožíváme zásadní, niterné okamžiky jeho přeměny.
Asi nejsem úplně cílová skupina nebo ke mě kniha nepřišla ve správný čas a docením ji někdy později...
Příjemná knížka. Trochu smutku, trochu romantiky, trochu až dětské naivity, ale poskládané v celek, který se dobře čte a dá se mu vlastně máloco vytknout. Snad jen to, že Marika je v podstatě superžena, že to všechno tak zvládla a postavy jsou celkově takové malované narůžovo. Ale u tohoto typu knížky se to dá odpustit.
Na prvotinu rozhodně super. Nedávno jsem četla autorčinu nejnovější a musím říct, že udělala v psaní pokrok.
Tohle je přesně kniha typu "mám v knihovně, v lepším případě občas prolistuju". Nebýt čtenářské výzvy, dopadlo by to s ní u mě přesně takhle.
Spoustu jmen jsem neznala a jejich osudy pro mě byly nové. Přesto mě kniha nezaujala tak, jsem čekala. Krátké medailonky mě nemotivovaly vyhledat si o daných ženách další informace.
Kniha se mi hodila do čtenářské výzvy, jinak bych po ní asi nesáhla.
Filip cestuje hodně nízkonákladově, spaní na letišti, v autě .. to zrovna není můj šálek kávy. Procestoval toho hodně, ale "cestopisné" informace jsou hodně chudé. Začátek mě moc nebavil, až se dostal do národních parků na západě, bylo to o něco lepší.
Od knihy jsem i na základě zdejšího hodnocení moc neočekávala. A taky jsem moc nedostala. Příběh není špatný, ale podání nic moc. Erotika? Chybí. Ta trocha sexu je popsána tak neosobně, jako by to tam autoři uměle našroubovali, aby se kniha lépe prodávala.
Oddechovka pro líný sobotní den.
Ač by se Eliza dala označit za sobeckou mrchu, nebyla mi nesympatická. Životní osud ji k tomu tak trochu dohnal už před válkou a pak se jí to hodilo.
Kniha se četla dobře, ale nemůžu říct, že by mě nějak zvlášť zasáhla. Možná je to tím, že nedáno jsem četla famózní Vypravěčku a oproti ní byly některé pasáže méně uvěřitelné.
Část z nevěstince byla bohužel poměrně krátká a poslední třetina včetně konce mi přišla trochu "přitažená za vlasy", takže dávám jen 3*.
Knížka se mi líbila. Nemocniční prostředí plné zajímavých osudů, ať už sester, lékařů či pacientů. Kniha se dobře četla, i když mohla být o něco kratší, střední část se trochu táhne.