Mishi komentáře u knih
No, tak já půjdu proti proudu zdejších komentářů. Knihu po necelých 200 stránkách vzdávám, takže ani nehodnotím hvězdičkami.
Hrozně se to táhne, očekávaných rodinných tajemství jsem se zatím nedočkala. Jen klišé, kdy se dědic zadluženého panství musí oženit s bohatou dívkou.
Ani postavy mi k srdci nijak nepřirostly, jsou napsány hodně ploše, děj vlastně veškerý žádný. Když jsem si uvědomila, že je mi vlastně jedno, jak to dopadne, tak knihu odkládám.
Knihu jsem měla v knihovně už docela dlouho a teď jsem se k ní díky ČV dostala. Film jsem viděla už dávno, moc si z něho nepamatuju, takže to bylo skoro jako bych ho ani neviděla.
Pravda je, že je kniha poměrně zdlouhavá. Linka Ady a Ruby mě bavila mnohem víc než Inmanovo putování a setkávání s dost bizarními postavičkami.
Konec je dojemný a celkový dojem z knihy výrazně vylepšuje.
A teď se půjdu poohlídnout po filmu :-)
První díl mě bavil, tento byl o něco slabší. Nemohla jsem se začíst, postavy byly vlastně všechny nesympatické. I David nějak ztratil jiskru, která mě v prvním díle bavila.
Zápletka se nejdřív rozjížděla zajímavě, ale na nějaký zvrat jsem čekala marně. Ač to tak možná nezní, jsem ráda, že jsem si ji přečetla a dám pak někdy šanci i dalšímu dílu.
Klasický rukopis autorky - odhalování dávných rodinných tajemství. Některé jsou možná tajemnější, tenhle příběh, ač se točí okolo velké tragédie, plynul v poklidném tempu. Velmi se mi líbily popisy australské krajiny, představa hejn papoušků létajících nad hlavami je pro mě fascinující.
Rozuzlení jsem částečně tušila už asi v polovině knihy, ale přesto autorka vytáhla ještě několik tajemných es.
Nevím proč, ale nějak jsem při čtení měla dojem, že Jess je tak něco přes 20 ne 40 let .. ale to je detail, který nijak nenarušil příjemný zážitek při čtení.
Začetla jsem se v podstatě hned od první stránky a dalších 550 jich uteklo jako voda. Děj příjemně gradoval, nenarazila jsem na hluchá místa. Konec byl sice trochu moc rychlý, ale celkový příjemný dojem z knihy mi to nepokazilo.
Druhé město jsem četla už před lety na škole a úplně mě nadchlo. Ajvazova neskutečná fantazie, zdánlivě nahodilé změti slov, které však tvoří abstraktní svět ukrytý v temných koutech a v zaprášených hlubinách skříní.
Teď jsem se díky Čtenářské výzvě začetla podruhé. A i když ten wow efekt už logicky nebyl takový, tak jsem se opět naladila na ajvazovskou vlnu.
Četla jsem od něj několik knih, Druhé město ale stále zůstává mou srdcovkou.
Už u Malvíny jsem hodnotila, že je to prvoplánově psaný "doják". Z tohoto dílu je to snad ještě patrnější. Ano, autorka Jasmíně nenadělila lehký život, ale to, jak se v tom pořád nimrala, začalo být brzy únavné.
Urputná snaha autorky vyždímat ze čtenáře slzy dojetí se u mě minula účinkem.
Začátek byl velmi slibný. Poutavý popis krajiny sibiřské tajgy, atmosféry téměř zapomenutých osad a spíše přežívání než žití místních obyvatel.
Bohužel jakmile došlo na pátrání, nastal pokles. Ano, hrdina není detektiv ani novinář, o to víc mi jeho jednání přišlo nesmyslné.
S koncem jsem spokojená, sedl mi k celkovému vyznění knihy.
Bohužel však musím říct, že autor je prostě spíše etnolog než spisovatel...
Začátek vypadal slibně, rozjížděla se docela zajímavá atmosféra. Dějová linka z Michalova dětství mě bavila.
Bohužel pak se to zvrtlo. Bob a Václavova křížová výprava to hodily úplně jiným směrem a z mého pohledu to velmi uškodilo. Konec jsem četla spíš jen ze setrvačnosti. Bylo to spíš nechutné, než mrazivé.
Šepot z lesa mě nadchnul. Zvedá se vítr ani Tři sekery mu bohužel za mě nesahají ani po kotníky. Škoda. Doufám, že autorka chytne druhý dech a další kniha bude zase pecka.
A mě to bavilo :-)
Zajímavá zápletka, pachatel nakonec překvapivý. Na rozdíl od spousty komentářů níže, mě postava Davida bavila, i když v reálu bych na něj asi narazit nechtěla.
Naopak Ema mi přišla tuctová, zase další dokonalá kráska, ze které chlapi slintají...
Poslední dobou se podobných detektivek vyrojilo hodně, není ničím extra výjimečná, takže časem mi určitě zapadne, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla a určitě se mrknu po dalším díle.
Četlo se to celkem dobře, ale kdyby byla kniha o pár desítek stránek kratší, vůbec by to neuškodilo.
Začátek Bellina příběhu byl zajímavý, ke konci ale už bylo její "podnikání" dost krvavě jednotvárné, až nechutné. Už se mi pak do čtení ani moc nechtělo, jen mě zajímalo jak to s ní skončí.
Oceňuji poznámku autorky, co je dle skutečnosti a co fikce.
Příběhy o záhadných a strašidelných domech mám ráda, ale tento je jiný. Dům je spíš jen vábnička, která má nalákat ty správné obyvatele.
Atmosféra, ze začátku téměř idylická, se postupně mění, nahlížíme do minulosti obyvatel domu i do stále podivnější současnosti.
Gradace příběhu i pointa jsou skvěle vystavěné, velmi příjemné překvapení.
Takový milý příběh bez velkých zvratů. Četlo se to docela dobře. Jen teda jsem měla podle chování pocit, že hlavním hrdinům, Jo a Tadeášovi, je tak maximálně 14, a ne 17. Ale to je možná dané dobou vydání...
Začátek vyšetřování byl tak pozvolný, že jsem se dlouho nemohla pořádně začíst. Druhá půlka byla zajímavější, zápletka nakonec docela zajímavá. Přesto mi chybělo nějaké napětí a akce.
Stále u mě od autorky vede Vodník.
Skvěle vedený rozhovor s velmi zajímavým a navíc sympatickým člověkem. Pro Marka je medicína opravdu ne práce, ale poslání. Smekám před ním i jeho dalšími kolegy a kolegyněmi ze záchranek.
Moje první kniha rozhovorů od pana Moravce určitě ne poslední...
Petru Dvořákovou čtu ráda, Pláňata ovšem vyzněly poněkud planě.
Je to čtivý, lidský příběh, který se mohl odehrát za kterýmikoliv dveřmi. Atmosféra je fajn, postavy uvěřitelné, ale pořád jsem čekala nějaký zvrat, který dá příběhu nějaký náboj, smysl...
Bohužel, po skvělé Zahradě jsou pro mě Pláňata zklamáním.
Mě kniha mile překvapila. Bylo to čtivé, dobře popsané putování horami, místy opravdu napínavé. Kapitoly z minulosti mě bavily méně, ale nějaký význam měly. Až na tu poslední, ta byla opravdu navíc a pokazila celkový dojem z příběhu.
Fajn detektivka, žádný drastický krvák. Četlo se to samo.
Za mě lepší než Klekánice.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, přišlo mi to nudné a zápletka banální. Říkala jsem si ale, že když je to tak krátké, tak to dočtu a dám si do Výzvy.
Dobře jsem udělala, druhá půlka po odjezdu do Chorvatska byla lepší, čtivější. Sentimentální konec sice dojem moc nevylepšil, ale ztráta času to nebyla. Začala jsem se těšit na letní dovolenou :-)
(SPOILER) Já jsem jako první četla část od Simony. Nejdřív mě to bavilo, pak jsem ale měla pocit, že se autorka zasekla a opakuje pořád to samé. Prevít Richard, uzoufaný týden bez Sofie, špeky.... Konec mi přišel taky poněkud přitažený za vlasy.
Sabinina verze se mi líbila o dost víc. Tady Nela aspoň se svým životem něco udělala. Taky mi přišla čtivější.
Super byla linka Martiny, ta by si zasloužila více prostoru.