Mishi komentáře u knih
Nevím, co jsem čekala a vlastně ani nevím, co jsem dostala. Absurdnost procesu, o kterém neví nikdo nic a přitom každý něco. Náhodná setkání, zmatené rozhovory...
Mé první setkání s Kafkou, nevím, jestli bude nějaké další. Nebylo to špatné, ale asi mi unikla ta správná pointa. Je tam ale vůbec nějaká?
Moje druhá knížka od Jojo a asi na dlouhou dobu poslední. Začátek byl táák nezáživný, že jsem se do čtení musela nutit a kdyby se mi nehodila do čtenářské výzvy, tak bych to asi vzdala. Postupně se čtivost zlepšila, ale stejně mi ten příběh přišel takový šroubovaný, jako by ho vymýšlela na sílu, protože potřebovala vydat další knihu.
A konec? Nalakovaný na růžovo. Moc takové slaďárny nemusím.
S tématem slovanské mytologie jsem zatím nic nečetla, znám jen tradici vynášení Morany, když končí zima a přivolává se jaro.
Ze začátku jsem se špatně orientovala v postavách a ve střídání časových rovin. Pak ale příběh začal mít spád a začalo mě to bavit.
Trochu mi tam neseděla ta současnost na konci, ale celkově jsem byla velmi mile překvapená.
Přesto, že je příběh poměrně rozvleklý, postavy vesměs nesympatické a prostředí neutěšené, má v sobě něco uhrančivého.
Úvodními stránkami jsem se prokousávala hodně těžce, ale pak mě to chytilo. Rozhodně to není prvoplánový román, který se bude líbit všem, ale za přečtení určitě stojí.
Tento díl se mi líbil o něco víc než první. Mrazivá atmosféra, rodinná záhada, tajemný muž. Četlo se to jedním dechem. Moc se těším na další díly.
Žítková a okolí je nádherný kus země, kde žili silní a svérázní lidé a mezi nimi i bohyně. Jsem ráda, že se autorce podařilo zachytit tuto tradici, která již bohužel zanikla a doufám, že se na ni nezapomene. Byla by to velká ztráta.
Četla jsem i knihu Kateřiny Tučkové a jsem ráda, že jsem měla možnost dovědět se o bohyních i z jiného zdroje.
Začátek pomalejší, ale postupně mě to začalo pohlcovat, až jsem se na konci nemohla odtrhnout. Výborně vystavěná, uvěřitelná zápletka, sympatická ústřední dvojice. Těším se na další díly.
Tahle verze světa je stejně, ba možná i více, děsivá jako všelijaké postkatastrofické příběhy. Námět rozhodně oceňuji. Bohužel zpracování mne zase tolik nenadchlo. Děj je velmi pozvolný a přeskakování v čase matoucí.
Seriál jsem neviděla, ale uvažuju, že se do něj pro srovnání pustím.
Knížka je to tenoučká, takže mnoho rad se tam nevešlo. Zvlášť, když druhá půlka je jen přehled užitečných živočichů. Čekala jsem trochu víc, ale některými radami se nechám inspirovat.
Vlastně ani nevím, co jsem od knihy čekala. Myšlenka je mi blízká, ráda bych se tomu také přiblížila, ale uvedené příklady mi přišly až trochu moc extrémní a místy moc "ezo". To je ale jen můj problém, lidé jsou to určitě inspirativní a obdivuji, že se vydali tou svou cestou.
Některé příběhy mě bavily víc jiné méně, plusem určitě jsou krásné fotky.
Od té doby co jsem taky máma, jsou pro mě podobné příběhy obzvlášť smutné. Nechápu Františčinu mámu. Dítě by nemělo odnášet problémy ve vztahu rodičů.
Není divu, že se Františka upíná na místo, kam cítí, že zapadá. Na divadelní kroužek. Jenže tam číhá jiné nebezpečí ...
Styl vyprávění mi však bohužel nevyhovoval. Hrozně mi vadí v knihách nespisovná čeština, takže plný počet hvězd dát nemůžu.
Krásný návrat do dětství díky letošní čtenářské výzvě. Děkuji.
Už se těším, co bude na knihu říkat dcera, až k ní doroste.
Tak tohle mě vůbec nechytlo. Nějak ani nevím, co k tomu říct. S utrpením dočteno do půlky, dál by to pro mě byla jen ztráta času.
První půlka byla fajn. Zajímavá zápletka, kdy se nejdřív všechno ještě více zamotává, než aby se rozmotávalo. Jenže pak to začíná sklouzávat k neuvěřitelným až absurdním situacím. David nakonec ze všeho vyvázne, ale je to spíš díky tomu, že měl "víc štěstí, než rozumu", jak se říká.
Nenadchne, ale ani neurazí, čtivost se tomu nedá upřít. Další díl někdy zkusím.
Každá kniha od Torey, kterou jsem zatím četla měla dvě stránky. Jednu temnou, kde se dětem dějí hrozné věci, které zanechávají psychické i fyzické následky. A druhou světlou a plnou naděje. Tou je Torey. To, s jakou láskou s těmi dětmi pracuje, jak se snaží všemožně jim pomoci... nezbývá mi nic jiného, než ji obdivovat.
Jógu jsem začala praktikovat po narození dcery, které jsou teď dva roky. Takže mám za sebou přesně to období, během kterého se kniha odehrává. V tom je mi kniha blízká. Obdivuju Šárku s jakou otevřeností píše o dobrých i těch horších chvílích.
Jógu beru jako cvičení, mou snahu se fyzicky úplně nerozpadnout. Duchovní stránka knihy je mi tudíž velmi vzdálená. Proto jen tři *.
Ale někdy se třeba k ní vrátím, v jiném rozpoložení, a duchovní jógu v sobě objevím.
Na začátku jsem byla rozpačitá. Hrozně se to táhlo a nemohla jsem se začíst. Pak se to ale začalo lámat a konec jsem dočítala se zatajeným dechem. Jak se postupně zjevuje hrůznost celého systému a vysvětlují na první pohled nevinné pojmy jako "čápnutí". Líbí se mi, jak autor "píchá do vosího hnízda" tématy, které nutí k zamyšlení. Bylo by toho lidstvo opravdu schopné?
" Aspoň, že umřít je lepší než se nechat rozpojit. A nebo není? Pojďme hlasovat - byli byste raději mrtví, nebo rozpojení?"
Dobře a rychle se to četlo, sfouknuté za tři večery, ale dalo by se i za jeden, kdybych měla více času. Jenže dál už začíná klišé vedle klišé. Bohatý dokonalý chlap, potrhlá holka bez sebevědomí, která je ale ve skutečnosti tak sexy, že si z ní ten chlap okamžitě sedne na zadek ... Vtipné pasáže jsem taky hledala marně.
Další díly si asi nechám s klidným svědomím ujít.
Fakt je mi líto, že musím dát takto nízké hodnocení. Na knihu jsem se moc těšila, Tatry miluju a některá zmíněná místa dobře znám. Také znám strach z výšek a něco na způsob panické ataky na horské túře už jsem taky zažila. Z tohoto pohledu super.
Jenže! Proč do toho plete ty psycho kecy?!! (Pardon, jiný odpovídající výraz asi nenajdu) Navíc se pořád opakují. Asi to mělo navodit tu správnou atmosféru, jenže z mého pohledu se to teda nepovedlo. Souhlasím s předchozími komentáři, že menší rozsah, "zhutnění" by v tomto případě bylo jen k dobru.
Tahle knížka se právem stane ozdobou mé knihovny. Nejen, že má krásnou obálku, ale obsahuje příběh, který zaujme jak milovníky koní, tak historie a především čtenáře, kteří mají rádi silné příběhy.
Velký obdiv autorce, jak tohle široké téma dokázala zpracovat. Citlivě, objektivně, bez patosu a předpojatosti. A vzhledem z množství poznámek a použité literatury, věřím, že i historicky věrně.