Mishi
komentáře u knih
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Nemůžu si pomoct, ze začátku mi to připomínalo film Dům v růžích. Ale opět skvělá Darcy. Čtivé, napínavé. A konec mi vůbec nevadil, aspoň jsem mohla po dočtení v klidu usnout :)
Šedí bastardi
Jonathan French
Fantasy zase tolik nečtu, ale tohle byla pecka. Žádné zamilované tanečky, dlouhé pohledy do očí, hledání smyslu života. Tady se jde hned přímočaře k věci. Ať už se jedná o sex, bitvu s orky nebo záchranu nejlepšího přítele.
Plusem určitě pro mě je, že hlavní dějová linka je uzavřená, takže se kniha dá číst i samostatně, když další díly jsou v nedohlednu. Ale jestli vyjdou, tak mi určitě neuniknou!
Já, doktor(in)
Kateřina Karolová
(SPOILER) Nějak mě to neoslovilo. Nejdřív se stále dokola opakovaly stesky, že něčemu nerozumí (nic překvapivého v cizí zemi) a že lítá jak hadr na holi. Až v druhé půlce jsme se dozvěděli víc z fungování zdravotnictví v Německu a historek z praxe. Bohužel byly často smutné, takže celkové vyznění knihy je hodně depresivní.
Každopádně obdivuju odvahu vydat se pracovat do zahraničí a celkovou náročnost lékařské profese.
Kirke
Madeline Miller
Krásná kniha, i když celkové tempo je pomalejší. Hlavně ze začátku, než se Kirke dostane na ostrov. Popis přírody, bujných rostlin a bylinkářství byl pro mě pohlazení na duši. Do toho bohové, bájní hrdinové a nestvůry. Co víc si přát?
Doppler
Erlend Loe
Pardon, ale to byla blbost. Myšlenka návratu k přírodě je mi blízká, ale tohle pojetí mi fakt nesedlo. Čekala jsem, že se dozvíme více o tom, jak se mu žije v lese, jenže jsme se dozvěděli jen to, že žije v lese. A to ještě stylem, že bivakovat v Norsku přes zimu ve stanu je lambada. Víc se toho dozvídáme o lidech, které potká a vede s nimi absurdní rozhovory, i když je nemá rád. Humorné mi to nepřišlo.
Jednu hvězdičku dávám za losa a druhou za totem.
Bird Box
Josh Malerman
Bylo to čtivé a napínavé. Ale nechytlo mě to tolik, abych se nemohla odtrhnout.
Nápad rozhodně originální, Malorie mi moc sympatická nebyla. Chybělo mi vysvětlení, kde se tvorové vzali a co jsou zač.
Pan slušňák
Jennifer Miller
Od knihy jsem i na základě zdejšího hodnocení moc neočekávala. A taky jsem moc nedostala. Příběh není špatný, ale podání nic moc. Erotika? Chybí. Ta trocha sexu je popsána tak neosobně, jako by to tam autoři uměle našroubovali, aby se kniha lépe prodávala.
Oddechovka pro líný sobotní den.
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
(SPOILER) Opravdu nechápu, jak mohl tuto knihu někdo označit za horor. Obálka a název evokují strašidelný dům, uvnitř ale najdete jen muže, který pomalu směřuje k šílenství a poměrně vlažné hledání démonů. Ani přítomnost mokřadu nevytváří tajemnou atmosféru.
Relativně dobře a rychle se to četlo a postava Moud byla poměrně sympatická, takže díky tomu jsem to dočetla. Ale jinak teda velké zklamání.
Zrcadlový muž
Lars Kepler
Opět výborné, čtivé, napínavé a překvapivé. Měla jsem na pachatele úplně jiný tip. V brutálnostech se nevyžívám, takže těch tam za mě mohlo být méně.
Kořist
Darcy Coates
Po delší době kniha, která mě chytila od první stránky. Je pravda, že pořádná akce začíná až později, ale přesto je kniha od začátku čtivá. Darcyn styl mi prostě sedí.
Ztracený slib
Kate Morton
Moje třetí knížka od autorky a opět velmi příjemné počtení. Opuštěný dům, velká zahrada a pátrání po rodinných tajemstvích. Cornwall rozhodně píšu do seznamu míst, které chci navštívit.
Jen konec byl na mě až trochu moc kýčovitý, tak proto jedna hvězdička dolů.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Na knížku jsem se těšila a nezklamala. Nelehké osudy žen na vesnici na pozadí historických událostí. Je pravda, že postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, především Mirek mě hodně zklamal. Ale byly uvěřitelné a kniha se mi velmi dobře četla.
Sběratel očí
Sebastian Fitzek
Opět propracovaný příběh plný zvratů, kdy čtenář neví, komu vlastně věřit. Sice to nebylo takové psycho, jako předchozí knížky, které jsem od něj četla, ale zklamaná jsem nebyla.
Dopisy z ostrova Skye
Jessica Brockmole
Pěkný příběh, ale nedokázala jsem si k postavám, i když byly sympatické, vytvořit bližší vztah. Možná to bylo tím, že je kniha psána jen v dopisech.
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Moc se mi svět, který autorka stvořila, líbil. Sice mi skoro 300 stran trvalo než jsem se v postavách, zemích, náboženstvích a všem okolo zorientovala, ale pak jsem si čtení opravdu užívala. Sice by se našlo pár much (např. jak snadno napoprvé získali Ascalon), ale hledat je nechci. Příběh jsem si užila, tečka.
To prší moře
Radka Třeštíková
Už dlouho jsem nečetla knihu s tak nesympatickou hlavní postavou. Těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby ho potkalo to, co Hanku. Ale to nic nemění na tom, že minimálně na každé druhé stránce jsem ji měla chuť profackovat, aby se konečně probrala.
Uvažovala jsem dokonce, že knihu odložím nedočtenou, ale nerada nedočítám a pořád jsem čekala, jestli se Hanka probere, takže jsem se tím nakonec prokousala.
A množství mrtvých (na to, že to není detektivka ani thriller) je rozhodně obdivuhodné...
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Vila Tugendhat je pro mě architektonický skvost. Tahle kniha už o něco méně. Pasáže o navrhování, stavbě a životě ve vile se mi líbily moc. Vilu jsem navštívila, takže jsem věděla o čem je řeč. Ten prostor a světlo je v knize popsán skvěle.
Zklamáním pro mě byli fiktivní Landauerové. Jejich život je ovlivněn historickými událostmi, takže je uvěřitelný, ale přesto jsem je vnímala spíš jen jako loutky, než jako živé bytosti. Možná je to i autorovým stylem psaní.
Dovolená očima delegátky
Jitka Herzánová
Knížky tohoto typu moc často nečtu, protože mi většinou přijdou spíš trapné, než vtipné. Ale u této jsem se bavila, super oddechovka.
Práce delegáta může z venku vypadat jako práce snů (moře, sluníčko, koupačka), ale práce s lidmi je vždy psychicky náročná a ani dovolenkové prostředí na tom nic nemění.
Kroniky prachu
Lin Rina
Londýn v dobách, kdy ženy byly dámy a muži gentlemani. Prostředí knihovny, zdvořilá konverzace (klobouk dolů pro paní překladatelku) a objevování tajemství první lásky bylo pro mě pohlazení po duši.