Miška11
komentáře u knih

Bezpodmínečně nejlepší knížka, která se mi dostala do rukou. Před autorkou smekám...


Kniha pro mě byla zklamáním.. Po Jsou světla, která nevidíme.. jsem čekala něco víc. Každopádně časem stráveným u knihy nelituji..


I když byl každý příběh těch žen, fotbalistů velmi zajimavý a někdy i docela krutý, tak mě knížka a tedy 4. díl už nijak moc neoslovil. Myslela jsem, že celá kniha bude věnována první návštěve Napirai v Africe. Když jsem se už konečně ke kapitole kde se návštěva konala dostala, tak přišlo zklamání, že to bylo popsáno letem světem. Ale i když byl pro mě tento díl dá se říct zklamáním, tak jsem ráda, že jsem si ho přečetla a znám celý příběh Bílé Masakky :)


Kniha se mi moc líbila stejně jako bábovky, byla napsaná takovým způsobem, že si čtenáře obmotá kolem prstu a nepustí dokud se nepřečte.


Kniha byla naprosto neuvěřitelná. Stala jsem se součástí příběhu, prožívala jsem první lásku, nové kamarády, smutek... společně s hlavní postavou. Při posledním dopisu pro mrtvou sestru jsem se neubránila slzám. Jak je psáno na obalu, že při každé stránce se srdce rozbíjí víc a víc, a pak se zase slepuje je pravda. Neuvěřitelné krásná knížka. Díky ní si člověk uvědomí lásku ke své rodině, protože nikdy člověk neví co se může během okamžiku stát. Knihu si MUSÍ přečíst každý!!


Pokračování knihy ,,S laskou lvice" mě dostalo stejně jako právě zmíněný první díl.
