MissiPippi komentáře u knih
Krásná milá vzpomínková zpověď o životě a smyslu bytí se snahou optimismu. Často na mě dýchal bohémismus, ale vždyť jo, když je autorka převážně herečka. Líbilo se mi to. Kniha je dokola o stejných tématech - láska k rodině, dětem,k jídlu, dobrému pití, sexu a mužích - a plná rozkošných přirovnání. Je velké riziko, že se toho člověk v jednom zátahu přesytí.
Nemohu pominout nádherné ilustrace od sestry Lely, které mě naprosto uchvátily. Zpověď Aňy dokonale vyzdvihují a mají velký podíl na mém kladném hodnocení.
Odhaduji, že tažná síla knihy je také v tom, že i ty slavné ženy mají úplně stejné problémy a myšlenky s dětmi, muži a celkově životem jako každá jiná méně slavnější žena.
Celkově Annino psaní na mě působí sluníčkově. Hloubku i přes používání odborných/cizích slov nemá, ale je plné pozitivismu, nad kterým se budete muset chtě nechtě uculit. Do jarních a letních dnů na odpočinek ideál.
Kniha mě naprosto okouzlila nádhernou obálkou. A překvapivě obálka odpovídá i stylu knihy. Vyprávění je nenásilné a příjemně čtivé. Sepsáno jako příběh vypravující se u ohně. Vypráví se o snaze člověka včlenění se do společnosti, o rozdílných přístupech k životu, o lásce k zvířatům (hlavně koním) a rozporech v sobě samém. Celkově kniha je hodně založená na empatii, emocích a pocitech. Obsahuje letmé nahlédnutí do komunity Romů a jejich historie, historických faktů se ale nedočkáte. Najdou se i dobré postřehy o životě.
Jediná výtka ode mě bude za mluvení koní. Bez toho bych se s radostí obešla.
Ačkoliv kniha neoplývá genialitou, její uklidňující dojem ji nelze upřít.
Úchvatné téma. Jsem okouzlena. Hlavně Henryho proslovy, které jsou aktuální i v dnešní moderní době. Krásná ukázka souboje se svým vlastním svědomím. Takový obraz by měl mít doma každý, ať ví, co se pod těmi jejich krásnými tvářičkami skrývá.
Třetí díl mne bavil z těch tří nejvíce. Je to tím, že jsem si již navykla na autorovo psaní nebo autor již netrpí takovou samolibostí?
U předchozích knih jsem si stěžovala na popisy erot.scén. V třetím díle jsem si povšimla zlepšení. Taita už není tak pyšný a sebemilující, jak v prvním díle, což je další velké plus. Troška fantazie v podobě čarování knize taky neškodí. Kladně hodnotím i smrt jedné z kladných postav, nesmrtelnost postav pomalu ustupuje. Ale to, že každá postava, co se odhalí, má obrovský pyj, to mě zaráží neustále. Obávám se, že Smith se u mě zapíše jako milovník velkých ocasů, když to bude takto pokračovat.
Čtivé i napínavé, měla jsem obavy, že při čtení druhé linky z pohledu Veroniky se budu nudit, jelikož zásadní dějovou linku rodiny jsem znala, ale opak byl pravdou. Skvělý nápad dvou pohledů, který ve finále i fungoval.
Ta věčná překombinovatelnost mě přestává bavit čím dál více. Pokud vás Hole ale nenudí, je to jistota. V sérii jsou i slabší díly než tento.
Další kniha do soukromé řady "Americká literatura pro tebe není". Absolutně jsem se neztotožnila, chaotické vypisování všeho možného. Ona sama ta chvástavá předmluva nevěstila nic dobrého. Co se mi líbilo, bylo rozvržení témat po 36ti kapitolách ve 3 zemích (pomineme-li asi 10 kapitol z Itálie, kde se rozebíral pouze americký rozvod a románek). Ovšem obsah jsem si představovala poněkud jiný, mnohem více obohacující. Něco jsem si odnesla, ale není to nic o seberovnováze apod., ale o zajímavé úvaze, že každý člověk a město se dá specifikovat jedním slovem. Párkrát nad tím určitě pouvažuji po seznámení s někým nebo při cestování. Poslední úsek na Bali byl pro mě nejlépe stavitelný.
V knihách s tématikou světových válek jsem ku svému překvapení našla velké zalíbení. Nedávná kauza pan prezident Zeman a jeho kancelář vs pan Jíři Brady mě dovedla k této útlé učebnicové brožurce s příběhem Bradyho sestry. A jsem ráda.
V knížce najdeme 2 dějové linky - Hanin příběh a pátrání slečny Fumiko Išioka - odvyprávěné slohově prostým vylíčením ala pohádka. Kapitoly jsou velmi krátké a vskutku se dají využít na předčítání na etapy (ať už ve škole nebo dítkám doma k poučení a položení základů povědomí o kruté historii). Samotný text je hojně doplňovaný fotografiemi, dopisy, obrázky a zprávami. Na udržení zvědavosti malých čtenářů dle mého skvěle zvolená forma.
Ačkoliv základním stavebním kamenem je setkání sourozenců Bradyových s neúprosnými smrtícími koly holocaustu, celkový dojem není nijak drastický. Radostné dojmy z postupného odhalovaní Hanina tajemství slečnou Fumiko převažují nad negativními pocity z vyhlazovacího systému, který není rozebírán pro děti nadbytečně do detailů. Podané je to dost dojímavě a nenásilně. Ba dokonce pokud pomineme smrt Hany, závěr je více než radostný.
Takže pro první setkání dětí s obdobím druhé světové války ze strany židů knihu vřele doporučuji. Lépe citlivěji a přesto pravdivě podané si to již nedokážu představit. Navíc knížka má několik úžasných poslání. Hlavně nebojme se jít za tím, co nás zajímá, ať se to zdá sebevíc beznadějněji nebo zbytečné.
Nemohu upřít panu Kingovi vypravěčský um, to rozhodně ne. Přesto je méně někdy více. Mírné zredukování popisů by bylo jen ku prospěchu. Ale jsem fascinována uměním rozepsat něco takového na 1000stran.
Zježené chlupy strachem jsem měla pouze v začátcích, pak byl příběh tak rozvleklý, že na strašpytelné emoce už nebyla šance dojít a začala se probouzet nuda. Příběh krásně poukazuje na sílu přátelství, zároveň i jeho pomíjivost a že největší zlo je uvnitř každého z nás, nehledě na lhostejnost okolí. Závěrečné vyobrazení zhmotnění nezhmotnění Toho šlo naprosto mimo mne, považuji to za přešlap od pana Kinga. Přikládat sexuálním orgiím v kanalizační stoce tak obrovský význam zrovna také není mé gusto. Některé popisy násilí jsou drasticky detailní, o to víc mě zaráží v závěrečném střetu popis utrhnutí ruky, působí odflákle. Že by po 900ti stránkách docházel dech?
V poměru příběh vs počet stran má pan King rozhodné lepší vydané knihy., např. Osvícení, pro strašení a Misery, co se týče brutality.
Jste naštvaný na celý svět? Unavují vás věčné politické, filozofické a smysluplné debaty? Pro sprostý slovo nejdete daleko ? Tak si to přečtěte :) Náladu vám to ani nezlepší ani nezhorší, i když se několikrát pousmějete a obohatíte se o laxní přístup k životu v době, kdy se bere všechno moc vážně. (A všichni si hrají na to, že vážně se to určitě nebere.)
Takhle kniha ke mě přišla ve správnou chvíli, (což znamená jeden z nejblbějších dnů, co jsem zatím prožila) a asi Bukowskiho si pořídím jako příručku pro blbé dny alias Hlavně se z toho neposer. Pro slušnější, jak by napsal Jonasson: "Nějak bylo a nějak bude."
Ano, Včelka Mája pro dospělé, ale stále v jednoduché formě. Přečetla jsem na základě připodobnění k románu 1984, jen se spíše přikláním k podobnosti Farmy zvířat. Po začtení jsem pociťovala mírné zklamání, přesto nelze upřít čtivost a originální téma. Jen jsem se nedočkala toho, co jsem také očekávala, to jest novodobé katastrofy. Snad jen v závěru lehké nastínění?
Fanouškům a pozorovatelům opravdových včel doporučuji trošku nadhledu a neodsuzovat celé dílo jen kvůli odchylování románového příběhu od faktů.
Kvalitní česká fantasy. Zajímavé vymyšlené prostředí z budoucna, vcelku uvěřitelné. Hlavně ta část, kdy asijský kontinent je zamořen jedem po chemické bombě. Jediné s čím se nedokážu žít je, jak na několika pár stránkách hlavní postava přežije bez újmy několik smrtelných situací a jako jediný vše přežívá. Při kutálení se z kopce, kdy všechny předběhl nečekanou metodou, jsem se od srdce zasmála. Takže nouze o vtip není. Příběh mě rozhodně zaujal, nicméně na výbornou tomu stále něco chybí.
Na to jak je kniha objemná, vyskytuje se v příběhu málo postav. Navíc povahy postav jsou jednotvárné, bez vývoje, jasně dané, kdo je špatný nebo dobrý. Nikdy není nic černobílé. Stavbu katedrály ani nedoprovází nijak odborné názvy, pro někoho plus, pro mě mínus. Jednoduché a čtivé, pohádka pro dospělé, vše dobře dopadlo samozřejmě. Po předmluvě jsem získala pocit, že se dočkám něčeho jiného, trochu náročnějšího.
Asi se od vydání 50 odstínů šedi soutěží, kdo vydá nejnudnější knihu pod nálepkou "erotické". Druhá soutěž spočívá ve využití největšího množství interpunkce, tudíž dávat celistvé věty nesmyslně mezi pomlčky a závorky a to tak, že tento styl neudržíte po celou dobu příběhu. O překladu ani nemluvím, dost chyb a otřesný slovosled.
Autorka píše páté přes deváté a ani jedno z toho nezaujme. Ani sex, ani vraždy, ani bohatství. Smutný pokus o snobárnu? Děj absolutně bez nějaké hloubky. Jak již někdo psal, kniha dává naději. Naději, že spisovatelem může být opravdu každý.
Červený přebal knihy navzdory všemu uměl nalákat a zalíbit se.
Krásný rodinný příběh plné ponaučení a připomínání těch správných morálních hodnot. O žádný strhující děj se tu nejedná, přesto si z knihy odneseme tak moc. Klíčející emancipace, rodina je základ, zábava je o to zábavnejší po splnění povinností, svatba není koncem úspěšného vztahu - to vše je třeba si připomínat nebo svým ratolestím poodhalit.
Ke 100% hodnocení velkým dílem přispěl seznam vysvětlivek ke každé kapitole, co se týče významných postav, citací autorů a historických událostí. Takový seznam mnohdy velmi postrádám u jiných děl a zde jsem z něho byla nepokrytě nadšená.
Takže knihu směle doporučuji, hlavně dospívajícím dívkám.
S tímto titulem jsem si trochu spravila chuť na tohoto spisovatele oproti knize 1Q84, přesto mu nemůžu pořádně přijít na chuť. Jako u předchozí knihy tíživá atmosféra, hlavní představitelé jsou opět ztracení sami v sobě. Bohužel s některými myšlenkami a pocity jsem se ztotožnila a měla pro ně pochopení. Najdou se zde postřehy o životě, kterým je třeba dát uznání. Mám to radši ale v té optimističtější formě.
Rozhodně to není čtení na oddych, naopak spíš vyčerpává. Psaná forma není nijak složitá, ale po emoční stránce byla pro mě náročná. Snad i díky tomu, že nedošlo k nějaké velké pointě.
Kniha má bravurní závěr, lepší a promyšlenější i než můj oblíbený Remarque. Jenže závěr netvoří celý příběh. Další skvělou věcí je místo děje, do zajateckého tábora u Singapuru se málokdo odhodlal.
Jenže...
Po celou dobu do posledních 30ti stránek mi tam stále něco chybělo. Na konci jsem si uvědomila, že to byl nedostatek rozboru emocí a myšlenek postav. K rozepsaným pohnutkám došlo až v tom skvělém konci, dle mého pozdě. Ale lepší později než-li vůbec. Člověk sice věděl, že ten nenávidí toho a toho, nebo "kamarádí" s tím a tím, přesto dost často pochyboval. Měla jsem pochybnosti, jaký vlastně Petr a Král mezi sebou mají vztah. Jestli je to opravdové přátelství, či zneužívání naivity Petra atd. Nedokázala bych ani s jistotou říct, jaké povahy byli postavy z příběhu krom pár velmi výrazných rysů. Zkrátka pro mne nedostatek emociálního popisu. Asi je to pouze čtení pro chlapy (s nadsázkou) :)
Popis zajateckého tábora na mě působil dost lehce. Neměla jsem pocit, že by to tam byla nějaká hrůza, ačkoliv je mi jasné, že procházka rájem to nebyla, ale to vím jen díky mému "rozumu" ne díky spisovateli a jeho příběhu. K poznání došlo až v závěru, což je dle mého pozdě.
Naštěstí pointa je naprosto jasná, což oceňuji. Člověk je v jisté společnosti králem a v druhé odpadlíkem.
Jak jen to ohodnotit? Převážná část knihy je průměrná (krom místa děje) se značnými nedostatky, ale s naprosto nadprůměrným závěrem.
PS: Měla jsem opravdu veliký strach, že na krysí farmu se ke konci zapomnělo a nedovíme se, co chudáci krysičky :) Naštěstí ne.
Pvní díl jsem odosoudila, přesto po nějakém tom roce jsem tomu opět dala šanci. Říkala jsem si, určitě jsem měla špatné obodobí na čtení, na tom přeci něco musí být, když je to tak populární. Že já si nedám říct!
První půlku knihy číst bylo utrpení, druhé jak člověk přivykne tomu sladkému primitivnímu a fantasmagorickému stylu, tak už je to chvilkami i zábavné.
Vzrušující scény tam jsou, to nepopírám. Jejich dávkování je nepřiměřené. Člověk se rychle přesytí.O přeslazení slovy Miluji Tě a tomu podobné nemluvě.Neustále se stejně opakující slova, slovní spojení či dokonce věty je nervy drásající. Ačkoliv musím uznat, že autorčina slovní zásoba se mírně rozšířila od prvního dílu.
Co se týče děje.... Zasnoubení, spolužití ok, ale dramata rázu podpálení vrtulníčku a šílené exbývalky s pistolí? To je přeci jen lepší držet se té původní bonbonkové šňůrky.
Tenhle díl o něco málo lepší než ten prvotní....
Nesbo nezklame, ale po přečtení několika jeho knih ani nepřekvapí/ nestrhne Vás příběhem.
U tohoto případu jsem se nejvíce pobavila nad diskuzí o rohu a koutě. To je asi tak vše.:)
Takže jak píši, příjemné průměrné počteníčko.
První román historický, druhý akční/archeologický, třetí má být spíše fantasy.... zajímavá série.
Čtení těchto knih mě baví, ale nejsem jimi přímo paralyzována. Člověk při tloušťce knih se těší na zapeklitý příběh se spousty postavami, ale není tomu tak. Děj je předvídatelný. Nic tam nepřekvapí. Je to taková složitější pohádka se špetkou zvrácené erotiky (nemluvě o tom, že všichni muži/starci mají obrovské pyje - úsměvné). Popravdě jsem se modlila, aby tam nedošlo k nějakému velkému popisu vrcholného spojení mezi hlavními postavami, které by mě dost znechutilo.Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že v této oblasti autor dost tápe. Také jsem postrádala barvitější popisy těch nádherných pokladů, člověk si musel hodně domyslet sám. Nemluvě, že postava chvílemi byla naprosto omámená bolestí z nějakého úrazu nebo vyčerpání a následně byl čilý jak rybička.nebo jen s obvazem bez omezujících následků.
Co mě ale nejvíce dostalo, byla autorova samolibost. V knize nezapomněl sám sebe několikrát zmínit. Vytvářet postavy, co milují jeho romány a básní o nich, je na mě přeci trochu moc.
Nebudu tu vypisovat všechny výtky k ději a charakteru postav, bylo by to na dlouho. Přesto příběh baví a je určitě naprosto poutavý pro méně náročnější čtenáře. Lehce nadprůměrná knížka.
Velmi se mi líbí ovšem nápad série, která prochází různými druhy románových žánrů. Nejspíše i to je důvod, proč v daných žánrech žádný jeho román nevynikne svou excelentností.
S jistou nadsázkou si dovolím přirovnat knihy Řeky bohů v oblastech využitých žánrů, jako 50 odstínu šedi v erotické literatuře - líbivé, čtivé, jednoduché, povrchní a přesto rozsáhle napsané.
Uvidíme, co přinesou další díly, třeba změním názor. Přes veškerou kritiku určitě další čtení Smitha není zavrženíhodná.