Monika1717 komentáře u knih
Tuto knihu mám moc ráda, pěkně se čte. Patří mezi pětici mých nejoblíbenějších od této autorky, ale rozhodně jsem nepřečetla všechno. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická. Líbilo se mi, jak se snažila a dařilo se jí.
(SPOILER) Knihu jsem měla v dětství moc ráda. Příběh Pipky - batolete, které po srážce vlaků najdou 2 kamarádky, které šly zrovna do školy. Vzaly ji domů, kde zůstala. Vyrostla z ní šikovná dívenka. Z dětství jí zbyl medailon, dala ho tulákovi a chtěla po něm, aby jí našel rodiče. Dokonce s ním i uteče. A jak to všechno dopadne? No přece dobře, jako všechny správné knihy pro děti.
Nejmilejší pohádka mého dětství byla ta první, o čokoládovém zámečku. Maminka mi ji četla vždycky,když jsem byla nemocná a já si představovala,ze spolu s Kašparkem procházíme zámečkem a ochutnáváme čokoládu mléčnou i hořkou a lížeme hustou šlehačku ze zámecké kašny. Ostatní pohádky mě už tak moc nebraly.
Kniha pohádek je pro dnešního čtenáře zastaralá, u četby by se děti asi dost nudily. Pohádky nabádají k poslušnosti, dost moralizují. Knihu jsem nicméně několikrát přečetla, nejvíce se mi líbila pohádka Vzpoura loutek. A naprosto mě uchvatily ilustrace Heleny Zmatlíkové. Moje kniha pochází z roku 1948.
Kniha patří k mým nejstarším knihám, pochází z roku 1950, název zní Růže a prsten čili příhody prince Vavřína a prince Bulky, ilustroval Petr Dillinger.Knihu jsem našla jako školou povinná v knihovně u babičky a četla jsem ji několikrát. Moc se mi líbily postavy - Rafantka, Bětuška, Udata, Andělka,oba princové a zejména kouzelnice Černohůlka, která oba kouzelné předměty lidem věnovala.
Cimrmana lidé buď milují nebo ne.Bohužel patřím k těm několika bílým vránám, kterým tento humor nic neříká.
Přečetla jsem v době, kdy se kniha řadila k těm, na které byl v knihovně pořadník. Pamatuji se, jak jsem se nadšeně vrhla do čtení. První polovina knihy popisuje šílené poměry v nemocnici. Druhá část je nudná, dohadují se v ní, jak poměry v nemocnici zlepšit. Myslím, že jsem ji ani nedočetla a poslala dál.
Knihu jsem četla někdy v minulosti, asi mě moc nezaujala, děj si pamatují útržkovitě a postavy už vůbec ne. Možná někdy příště. Ale asi ani to ne.
Miluju tuhle pohádku. Zejména tu část o tom, jak se kaše valila okny a jak se museli všichni kaší prokousávat. Zajímavé, že krupicovou kaši nesnáším.
Po knize jsem sáhla, když 1. řada seriálu byla asi v polovině, první část se mi líbila moc, 2. částí jsem moc nadšená nebyla, je to zamotané, postavy přicházejí, odcházejí. Seriál se ale povedl. Některé části jsou k neuvěření. Hlavně období, kdy Maděru zavřeli a jeho ženu programově ničili. Opravdu to byli ti hodní komunisté, o kterých jsme se ve škole učili, že nás dovedou k zářným zítřkům, blahobytu a skvělému životu?
Je to taková jednoduchá detektivka, vybrala jsem si ji kvůli prostředí, které se v ní popisuje. Miluji jahody.Číst by ji mohly i starší děti / kdyby v dnešní době četly/. Žádný literární skvost. Odešla do knihobudky a druhý den byla pryč. Snad se někomu líbila víc než mně.
(SPOILER) Před mnoha lety jsem knihu objevila u rodičů v knihovně. Je to už opravdu spoustu let. Ale ta deprese, deziluze, smutek ve mně zůstaly dodnes. Lítost nad tím, jak musel prodat peřinu a v noci se třásl zimou. A pak nakonec umřel. V knize není nic optimistického, pořád se ptám, co se Mrštíkovi stalo tak strašného, že napsal tak depresívní knihu. Ačkoli byla kniha vytištěná na křídovém papíru a vázaná v ozdobné obálce, při první příležitosti šla. Do knihobudky. Snad si své čtenáře našla.
Společně s knihou Pes nám spadla patří mezi nejlepší knihy básní pro děti.
Někteří lidé neměli prostě šanci. Viděla jsem i film, líbil se mi víc než kniha.
Příběh zřejmě vymyšlený.Nechápu,když ona pracovala v tak významné společnosti zabývající se uplatněním lidí, tak mu nenašla žádnou práci.Viděla,jak se v tom plácá a jen si stěžovala.Pak to najednou šlo.Kniha rozhodně není mým šálkem čaje a sáhla jsem po ní jen proto,že podle ní byl natočený film.Doufám,že mě zaujme víc.