monika3575 komentáře u knih

Jedním slovem nádhera.
Kniha, která se čte sama. Která se čte pomalu. Žádné zběsilé hltání písmen, slov, odstavců se v tomto případě nekoná. To ale vůbec neznamená, že to není dobré. Ba naopak. Při čtení tohohle skvostu jsem byla naplněna jakýmsi vnitřním klidem, který mne celou prosycoval, a přesto jsem knihu absolutně milovala a nechtěla jí odkládat. Pasáže popisující přírodu, atmosféru, pocity, okolnosti byly krásné a hluboké. Když se někdy něco v popisu opakovalo, vůbec to nepůsobilo rušivě, ale jako umocnění daného. Průřez několika generacemi tohoto vznešeného rodu byl fascinující. Trošku si prožít život těch všech. Neuvěřitelné, jak živě jsem si všechny dokázala představit a sdílet s nimi jejich osudy. Někdo tu psal, že je škoda, jak málo bylo psáno o charakterech popsat. Nemůžu ale souhlasit. Mám pocit, že jsem skrz jejich činy viděla do všech koutů jejich duší a nemálo o nich bylo psáno. Starý Dag je pro mě mužem v pravém slova smyslu, i když a možná i právě proto, jakou změnou si musel projít. Jeho zamyšlení jsou fascinující. V našem světě se myšlenky jen slepě přijímají, málokdo umí být sám se sebou a svými myšlenkami a umí si je i obhájit. Příběh slečny Adelheid a mladého Daga se stal mojí srdeční záležitostí. Skoro jsem nevěřila, i když stále doufala. Jako ona. Jen ale nedat najevo své city a stále se usmívat. Chodit s hlavou vztyčenou. Setkání, propast, prázdnota, naděje, absolutní štěstí. Krása. A mladý Dag. Stál mi před očima s postavou vznešenou, oprýskaný časem stráveným v divočině, se srdcem tak chlapeckým, oddaným a citlivým.
Jaký dík, že se mi toto dílo dostalo pod ruku. Vkládám do knihovny a do svého srdce. Děkuju…

6 21.01.2017

Klub odložených žen jsem viděla prvně ve filmovém zpracování a znamenalo to pro mě oddechovku, při které jsem se zasmála, potěšila, zalamentovala na mužská ega a spokojeně strávila večer. (vím, že je nešťastné nejdřív vidět film a až následně číst knihu, ale přišlo mi to tak do života). Od knihy jsem čekala totéž, bohužel jsem byla zklamaná. Humorné mi to nepřišlo skoro vůbec. Dějová linka se odehrávala svižně, ale nemohla jsem vůbec zachystit žánr, který chce autorka vystihnout. Upřímně mi vadily pasáže se sexem. Díky filmu jsem ho tam skoro nečekala, kor v takovém měřítku nebo spíše tak podrobně popsaný. Něco mi tam (na dokreslování společnosti) přišlo až zbytečné, protože jsem se pak v tom množství newyorské smetánky docela ztrácela. Nechci knihu zcela hanobit, protože jsem se i tak občas dobře pobavila, jen jsem ráda, že už jí mám dočtenou.

2 30.12.2016

Velmi krásně napsaná alegorie, která je nejen čtivá, ale hlavně pochopitelná. Popisované scenérie se mi úplně vykreslovaly před očima. V Bázlivé jsem se často viděla. Moc doporučuji :)

30.09.2016

Moje teprve první kniha od našeho velikána a jsem nadšená. Tušila jsem, že to bude velmi dobré, ale že až tak. Píše to tu většina a já velice ráda souhlasím - veselé, klukovské, bolestné, laskavé a pro mě konkrétně i vlastně vzdělávací. Jdu si hnedle půjčit další :).

6 12.09.2016

Velice dojemná kniha, jelikož čtenář ví, co je v pozadí. Že tahle hrůza není výmysl, ale skutečné utrpení několika nešťastníků. Nedovedu si vůbec reálně představit, jaké to je. Čeho se člověk násilně musí vzdát, s čím vším se musí smířit, co málo mu najednou stačí ke "štěstí". Ale kniha jako taková mě bohužel tolik nezaujala. Také jsem vlastně čekala "něco víc" a TO je mi líto.

1 06.09.2016

Tak! Jedna z mála knih, kdy jsem si musela rukou překrývat konce stránek, aby mi oči náhodou nesklouzly.
Nádherně vykreslené myšlenky hlavních hrdinek. Můžu mluvit jen za sebe, ale přijde mi, že autorka krásně zachytila ten náš ženský mišung v hlavě.
Jeví se to jako typické čtení pro ženy, a proto jsem zvědavá, co na to řekne manžel.
A ten epilog. ....Úchvatné :).

6 01.09.2016

Lidské, upřímné, veselé...:)

2 03.12.2014

Šťastný princ je nádherný příběh. Srdce pláče a plesá zároveň... :)

2 21.11.2014