moriarty
komentáře u knih
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Jako kluk jsem Švejka přečetl několikrát a stále jsem v něm nacházel další a další vtipná a absurdní místa.
Podle mě Josef Švejk není ani génius ani blbec, je to jen nástroj, který Hašek používá k zobrazení všech těch šílených postav jako je krutej ředitel špitálu, ožralej kurát Katz, chudák nadporučík Lukáš, skutečnej debil poručík Dub, snaživec Biegler a autorovo alter-ego jednoroční dobrovolník Marek. Snad je dobře, že román končí nedopsán přesně před příchodem na frontu, protože nevím, jakých úrovňí morbidit by Haškův humor došel tam.
...Nabodnutý na hloupou výhybku, bojechtivý kaprál byl již mrtev a netrvalo dlouho, stál již u něho na stráži s bajonetem nějaký ladičký vojáček z mužstva nádražního velitelství, který pojímal svou úlohu velice vážně. Stál vzpřímen u výhybky a tvářil se tak vítězoslavně, jako by to bylo jeho dílo, naražení kaprála na výhybku.
Poněvadž byl Maďar, řval po celých kolejích, když přicházeli sem se dívat z ešalonu batalionu 91. pluku:
„Nem szabad! Nem szabad! Komision militär nem szabad!“
„Má už to vodbytý,“ řekl dobrý voják Švejk, který byl také mezi zvědavci, „a má to tu výhodu, že když už má kus železa v břiše, alespoň ví všichni, kde byl pohřbenej. Je to zrovna na dráze, a nemusejí jeho hrob shánět po všech bojištích.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Svět lidí, kteří jsou šťastní jen proto, že jsou předprogramováni být šťastnými a jsou zbaveni samotného lidství. Takový protipól k 1984.
"Alfa-děti nosí šedé šaty. Pracují mnohem více než my, protože jsou nesmírně chytré. Jsem opravdu velice rád, že jsem beta, protože nemusím tolik pracovat! A kromě toho, my bety jsme něco mnohem lepšího než gamy a delty. Gamy jsou hloupé. Všechny nosí zelené šaty a delty nosí khaki. Ne, nechci si hrát s deltami. A epsiloni jsou ještě horší. Jsou nejhloupější ze všech..."
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
Obyvatelé měst byli zvyklí vídat venkovany na tržišti, jak rozkládají balíky a prodávají své přebytky. V roce 1933 však přicházeli rolníci na tato známá místa nikoli prodávat zboží, nýbrž žebrat. Tato tržiště nyní nenabízela pohled na potraviny ani na zákazníky, jen všudypřítomný obraz zkázy. Jedinými zvuky tu teď byly jitřní vzdechy umírajících, schoulených pod hadry, které kdysi bývaly jejich oblečením. Jednoho jarního rána sálo mezi hromadami mrtvých venkovanů nemluvně prs mrtvé matky, jíž už zešedivěla tvář. Ukrajinští kolemjdoucí tyto výjevy vídali už předtím, a nejen bezvládná těla, nejen mrtvou matku s dosud živým kojencem, ale přesně tuto scénu: maličká ústa, poslední kapičku mléka a studenou bradavku. Měli pro to dokonce označení. Cestou kolem šeptali: „To jsou poupata socialistického jara.“
Hoří už Paříž?
Dominique Lapierre
Sugestivně napsaná kniha o pěti dnech, které vedly od pařížského povstání po osvobození Paříže americkými a francouzskými jednotkami. Autoři vyslechli mnoho aktérů z obou válčících stran a vytvořili pestrou mozaiku osudů a příběhů od rebelie francouzského generála, který se natruc spojeneckému velení rozhodl osvobodit Paříž, přes německého velitele Paříže, který se rozhodne neposlechnout Hitlera a neudělat z ní druhou Varšavu až po politické boje de Gaulla s francouzskými komunisty.
Rozhodně doporučuji přečíst!
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Říkal jsem si, proč má tahle skvělá knížka tak malé hodnocení a zjišťuju, že je to proto, že byla zařazena do povinný četby. No, neodsuzuju nízko hodnotící čtenáře, vzpomínám si, jak jsem se jako dítě podobně trápil s Nerudou a s Raisem, které pro mě byly už z jiného, starého světa a které jsem stejným způsobem nechápal.
