MorriconeTheGod
komentáře u knih

Minimálně za vynikajícího sedláka Jiljiho z Oujezda musím dát pět.


Historicky poměrně značně věrná kniha pěkně popisující nejen zásadní historické momenty, ale i naprosto všední věci a děje, což je vzácnost. Přesto mě kniha příliš neuchvátila, na vzdory tomu, že jde o moje oblíbené období a události (nebo možná právě proto). Je to příliš rozpitvané a přitom bez výrazných hloubek.


Tento výbor mi přišel slabší než O duševním klidu, ale pořád obsahuje dostatečnou houšť myšlenek, aby stálo za to jej číst, a aby člověku navždy utkvěl v mysli.


Jakási obhajoba existencionalismu a zároveň populistické přiblížení některých jeho myšlenek. Je to od Satreho sice děsně hezké, ale jeho motivy mi unikají, a i proto jsem si k němu (narozdíl od Camuse, který mi přijde mnohem pronikavější) nikdy nenašel cestu. Kniha je nicméně úžasně srozumitelná a jednoduchá, což ve filozofii není dvakrát běžné, a tak je to velmi příjemný relax.

Coby filozofický existenciální román, výborné. V tomhle smyslu má kniha skutečně co nabídnout. Coby román jakožto literární dílo... inu, řekněme, že kdybych to četl jenom jako knihu takhle od pasu bez znalostí pozadí, asi bych z toho nebyl nijak extrémně nadšený.


I když je Camus můj nejoblíbenější filozof, coby spisovatele, natož dramatika, už ho tak slavně nevidím. Námět hry je opravdu bodrý a dalo se z toho jistě vyždímat mnohé (údajně se Camus inspiroval nějakými událostmi co se odehrály někde v Československu), Camus to však - a řekněme si to na rovinu - pěkně zbabral. Ty naprosto nereálné žvásty, které postavy vedou neustále dokola, naprosto znemožňují se nějak vžít do atmosféry, děje, charakterů. Jako, což o to, absurdní je to opravdu hodně - bohužel však ne v tom dobrém slova smyslu, ale spíš v tom havlovském...