Mrzutý snílek
komentáře u knih
Planeta idiotů
Roman Bureš
Fíhá, tohle byla jedna velká jízda. Pohyb dějové linky a smýšlení hlavních postav mi krásně “vnutilo jejich pohled na věc — všechno to zapadalo, dávalo smysl — ejhle, on ten příběh byl o něčem jiném. A stejně jako hlavní postavy mi div brada nespadla.
Dílo se čte svižným tempem, setkáváme se s klasickým apokalyptickým dějem, kde lidé ztrácí dosavadní myšlenkové okruhy běžné v dané společnosti a viditelně začínají bláznit a “blábolit nesmysly. Ovšem se domnívám, že autor knihy Roman Bureš si famózně s jinak klasickým konceptem pohrál a vytvořil z klasické jednotvárné apokalypsy s jasným směrem apokalypsu novou, kde ani sami hlavní hrdinové netuší, co se doopravdy děje (i když to vypadá, jako že jsou přesvědčeni o opaku)
Zdá se mi, že i čtenář-nečtenáře by děj zaujal, a to především díky použitém jazyku, plynulosti, tempu a zajímavostí příběhu.
Kniha je vydaná roku 2021 a samotný děj ten fakt extrémně podporuje. Knihu jsem přečetla roku 2023 a již v té době mi narážky na v té době aktuální situace (převážně politické) přišly tak trochu zastaralé. Chápu, je to návnada na úsměv/úšklebek na tváři, ale dlouho ta emoce nevydrží.
Volba
Jakub Trpiš
Asi takhle: Kniha mě bavila. Určité úseky, kde se mluví o duši, egu, meditaci si budu pamatovat — ty myšlenky nebyly vůbec špatné, lidu můžou dost nabídnout. Nicméně děj knihy po té nešťastné události s Tomášovým terapeutem a kamarádem mi přišel až bolestně přitažený za uši. Myslím si, že kdyby autor příběh prodloužil, detailněji popsal a mluvil více o okolí a dění, tak by se čtenářům četl mnohem lépe a nepřipadal by jim tak “vzdálený od reality". Zdá se mi, že autor knihy se snažil nabídnout publiku tolik dobrých rad, myšlenek, nápomoci pro lepší život pro sebe a lidstvo, až těch cca 250 stran na to zkrátka nevystačilo a vytvořilo z děje trochu chaos. Škoda.
Ptáci na zemi a ryby ve vodách
Alžběta Šerberová
Je to vůbec poprvé, co jsem se rozhodla ve svých 19 letech přečíst si knihu zdarma z veřejné knihobudky. A rozhodla jsem se správně. Četla jsem komentáře, že kniha je již léty zestárlá, společností vyždímaná. Já se domnívám opaku. Svým počtem jak skrytých či neskrytých, jasných či nejasných myšlenek, názorů, úvah týkajících se lidí, okolí, nutí člověka přemýšlet. Opravdu přemýšlet. Nad smyslem života, o vztazích, přírodě, městě, technice, jednoduchosti, práci, uspěchanosti, emocích, pravdě, nepravdě. Příběh se zdá jednoduchý, a on i je. Ale skrývá (či neskrývá) v sobě ohromné hodnoty. Kniha jako taková se dá pochopit vícero způsoby. O tom jsem přesvědčená. Nezbývá mi nic jiného než o této knize nadále přemýšlet, hledat nové významy a porovnávat je s těmi starými.
PS: Už i za to přepychové vyprávění děje by si tato kniha zasloužila přečíst. Autorka si šikovně s příběhem i samotným textem pohrála a moc mě to těší. Svět v této knize žil. Skutečně žil.
