muchomurka komentáře u knih
Krásná knížka s úžasným poselstvím. Jednoduše, ale tak jemně napsáno. A ty ilustrace. Tahle knížka se moc povedla.
(SPOILER) Knížka byla čtivá a až na pomalý rozjezd měla spád. Clare byla ze začátku strašně otravná, ale ke konci se trochu vzchopila a už nebyla tak neschopná, kolem které všichni skáčou a všechno se vyřeší šťastnou náhodou. A tedy těch šťastných náhod měla opravdu hodně. Ale co měla autorka dělat, když neschopnou Clare dostávala do takových situací?
Jinak co mi vadilo nejvíc, i když je to asi detail, ale když byli v tom nákupním středisku a museli prchnout, tak proč se tam Beth nevrátila, když jí nic nehrozilo, a nedoplnila zásoby a věci, které potřebovali? Vždyť s její silou, rychlostí a tím, že ji vyzáblí nevidí, by to byla pro ni hračka.
A celou dobu jsem si říkala, že bych to ráda viděla jako film. To jejich cestování, život v bunkru. Ale pak jsem změnila názor. Rozhodně nechci vidět vyzáblé na plátně. Toho už bych se nezbavila. Takto si přečtu popis a můžu si to nepředstavovat, nebo jen matně.
Uvidíme, co přinese další díl. Ale už takto mi to přijde celkem natahové. Myslím, že dva díly by tomuto slušelo nejvíc, byly by akorát. Tak snad to aspoň dopadne dobře.
Není to žádný zázrak, ale u nás mají rozhodně úspěch a patří mezi knihy, které jsou čtené opakovaně.
Asi to není žádný zázrak, ale u nás mají rozhodně úspěch a patří mezi knihy, které jsou čtené opakovaně.
(SPOILER) Ať už jsou příběhy Darcy Coates hodnoceny jak chtějí, nemůže se jim upřít čtivost. A tak jsem zvládla celkem v krátkém čase přečíst i tuto knížku. Příběh byl napínavý, tedy aspoň první kniha. Tou by to za mě mohlo skončit, pak už to byla dost nastavovaná kaše. A ten závěr mě dostal, jako čekala jsem nějakou fintu a ne, že bude stačit pohrabáč. Také ta zázračná květina byla už moc, ale co... Knížka splnila to, co jsem od ní očekávala, jednoduše jsem vypnula a byla zvědavá na konec.
Knížku jsme během chvilky přečetli, ale vůbec nás nenadchla. Já bych potřebovala nějaké vysvětlení, abych to sama pochopila a mohla to tak vysvětlit Bambulce.
A ilustrace teda nic moc. Působily jak na půli cesty k dokončení.
Příběh se Bambulce líbil, uražený kotlík pobavil všechny. Mně se to hůř četlo, když tam byly v textu ty obrázky (Bambulka nechtěla pojmenovávat, jen si chtěla poslechnout příběh), ale chápu, proč tam jsou a že je to knížka pro první samostatné čtení.
Přečteno rychle, sem tam jsem se pousmála, ale jinak celkem nic moc. Čekala jsem od toho více.
Bambulce se líbila a to je pro mě hlavní. Že to byl v podstatě přepis seriálu vůbec nevadilo, spíše naopak a hodně do příběhu doplňovala, vysvětlovala mi apod.
Líbil se mi nápad propojení reálných fotek a malovaných obrázků hmyzáků. Ale jak řekl můj muž, v příbězích nám vadilo, že se kolikrát těžko rozeznávala fakta od fikce.
A nějak jsme nepochopili, proč ve všech těch konkrétních příkladech hmyzu bylo např. dva broučči si šli opéct špekáček.
Příběhy ale byly akorát krátké, Bambulka u nich v pohodě vydržela. Ale jak bývá zvykem, když se jí něco líbí, že to chce číst znova a znova, tak u této knížky ne. Stačilo jednou.
Některé příběhy byly super, některé slabší. Odnáším si pár nápadů a další příběhy si budeme s Bambulkou vymýšlet samy.
Hvězdička za ilustrace. Tahle knížka mě hodně zklamala. Jaká je pointa? Že lží a manipulací dosáhnu svého? První myšlenka po dočtení byla, kdy se přizná paní Stříbrné? A když se nepřizná, jak s tím dokáže žít "šťastně až do smrti?
A druhá myšlenka - co chudáci želvy? Ne, ne, ne a ještě jednou ne.
Bambulka příběh vzala, moc neřešila, sem tam se zasmála. Ale tohle rozhodně není kniha, kterou budeme opakovaně číst, nebo si ji nedejbože kupovat domů. Vracíme do knihovny a stačilo.
Úplně souzním s komentářem od IamReader.
Náhodou jsme na knížku narazily s Bambulkou v knihovně. Knížka se nám líbila, úplně jsme v ní viděly, jak to je i u nás. :) Ilustrace hezké a textu úplně akorát.
Dobrá knížka to je. Vtipná, akorát dlouhá - spíš krátká. Bambulce se knížka taky moc líbila, docela jsme se u ní nasmály. A ty ilustrace, ty jsem si užila.
U nás teď začal frčet seriál Tlapková patrola. A když jsme šly na procházku kolem knihkupectví, padla do očí Bambulce tahle knížka. Proč ne, koupíme si ji.
Příběh odpovídá vyznění seriálu. A líbí se mi i poučný přesah, který jak v seriálu tak i zde byl. Nenásilně řečený jedním z pejsků.
Seriálu a knize tedy dávám milost a asi nás neminou i další knížky o této partě pejsků.
Colleen Hoover nikdy nezklame. A nevím proč, hrozně jsem se bála, že mezi hrdiny dojde k nějaké pitomé roztržce. A úplně zbytečně, protože tohle Colleen nepíše.
Příběh se mi i přes těžkost okolností hlavních hrdinů líbil, sice v jednu chvíli jsem se sekla, protože to bylo rozvláčné až moc, ale pak to zase dostalo spád a já si říkala, ať to ještě nekončí. Teď nezbývá, než počkat na další knížku.
Jinak název mi přišel příšerný, ale po přečtení knihy ho chápu a dává smysl.
Tahle knížka je moc hezká, krásně ilustrovaná a má akorát textu. Jen jsem čekala, že bude o něčem jiném, než ve skutečnosti byla. Tak nějak jsem čekala něco ve stylu knížky Ruka - kompletní průvodce, kdy tam bude vyčerpávajícím a neotřelým způsobem spousta informací a zajímavostí o spánku. Ale dostala jsem spoustu témat a informací, které se mi tam nehodí. Avšak i přes malé zklamání jsem spokojená. Knížka Bambulku bavila a vždy, když byla chuť a nechtěla číst nic jiného, jsme kousek před spaním přečetly.
Tahle knížka mi sedla do nálady. Hodně mi pomohla už jen předmluva o tom, že některé dny jsou boží a některé prostě stojí za houby. Čtení jsem si užívala, zpomalila jsem, inspirovala se nápady. Občas mě tedy přepadl smutek, že toho nedělám dost, nejdu správnou cestou. Ale nakonec jsem došla k závěru, proč se porovnávat? Dělám si to po svém a jsem spokojená. A touto knihou se budu inspirovat a nechám se jí pohladit po duši, ale ne stresovat. Vždyť je to úplně jiná rodina.
Další knížky o Winnie se mi líbily příběhově více. Ale Bambulka je spokojená, chce číst i tuto. Ilustrace skvělé, vtipné, jak jsme zvyklé. Knížka má čestné místo v naší knihovničce.