muchomurka komentáře u knih
Jemná ňuňací knížka, u které mi jihlo srdce. Krásné ilustrace i příběh. A ten závěr, ten je miloučký. U nás doma se knížka opravdu líbila všem věkovým kategoriím.
Mně se knížka líbila. Za mě fajn počin, který mohou využít rodiče či lektoři začínající se smyslohraním. V knize není žádná obsáhlá teorie, ale jen akorát krátký vhled. A pak mnoho nápadů a hlavně "receptů", jak si jednotlivé materiály připravit. To je za mě super, protože to nikde nemusím hledat a mám to vše na jednom místě.
Také se mi líbí že je to postavené na tom, co máme doma a ne, že musíme nakoupit spoustu věcí a pomůcek.
A ještě musím ocenit přehled témat, když už bychom nevěděli, co vymyslet. Jen škoda, že u každého není třeba 5 aktivit, které se k tématu hodí. U některých totiž dost nevím, co bych tam dala. Ale Pinterest jistě poradí.
Na závěr se ještě dovolím reagovat na hodnocení od Basta1912 - co se týče ekologie, tak "jídlo", přírodniny, jsou přeci jedny z nejlepších možností na hraní. Protože se tím nevytváří žádný plastový či jiný umělý odpad. Děti si dohrají? Můžeme to dát např. na kompost. Nechápu tuto kritiku, v tomto problém opravdu nevidím. A to, že děti v Africe nemají co jíst, to je fakt, ale jeho řešením není to, že naše děti si nesmí hrát. A i autorka knihy u některých "receptů" píše, když není možnost jít ven a hrát si např. na tom pískovišti, je možné si ho udělat doma.
Přečetly jsme s Bambulkou, ale že bychom byly nějak nadšené, to ne. Příběh fajn, ale já k němu mám několik výhrad, např. ty neustálé rádobyvtipné dodatky v závorkách. To bylo tak otravné. A pro předčítání rušivé. A závěr byl najednou šup šup a hotovo. Nevím, přišlo mi to takové nedotažené.
Oproti předchozím knihám mi tato přišla taková suchopárná. Chvílemi mi to přišlo jako přednáška, což by asi nevadilo. Ale po předchozích knihách jsem čekala v odpovědích více humoru. Pan doktor pořád říkal, jak je humor důležitý, ale tedy i když se pan Moravec snažil, vtipné odpovědi se často nedočkal.
Obdivuji přehled pana doktora, ale nad některými jeho názory jsem zůstávala stát. Třeba o výchově a trestech, nebo o vyhoření. Ale má na to právo, jen s ním v tomto nebudu zajedno.
Kniha se mi četla hůře než předchozí, ale zajímavá rozhodně byla. Občas mi bylo líto, že se podle odpovědi nabízely další otázky, ale nebyly položeny. Škoda.
Knížka byla velmi čtivá, zajímavá a překvapující. Líbil se mi humor pana Mareše a vzájemná energie s panem Moravcem. Sice u některých otázek bych se ráda na některé věci doptala, ale to knize nic neubírá. Naopak oceňuji, že u některých případů pan Mareš odmítl říci podrobnosti či vůbec cokoliv, protože jak v knize zmiňuje, neví, kdo si knihu přečte.
Jsem ráda, že jsou lidé jako on, kteří střeží spravedlnost, abychom my mohli dobře spát. Děkuji a já se jdu ponořit do hlubin mozku.
V knihovně jsme s Bambulkou narazily na tuhle knížku. Mě osobně to dost zaujalo, tak jsem ji vzala domů. A nakonec za pár večerů jsme ji s Bambulkou zdolaly. Ten nápad, zpracování, vtipy a narážky, to bylo skvělé. Teda spoustu věcí jsem musela Bambulce vysvětlit, ale i tak - čtení jsme si moc užily!
Vzpomínka na školní léta jak vyšitá. U některých věcí jsem se zasmála, některé si připomněla, některé jsem neznala. Jen se mi fakt nelíbí grafická stránky knihy. Bylo to takové "uřvané", často nepřehledné, špatně čitelné.
Když jsme čekaly než skončí kroužek, našly jsme v místní knihovničce tuto knížku. A já nevím, nenadchlo, neurazilo. Bambulku ale nebavila. Vydržela tak dvě stránky a nechtěla dál poslouchat.
Náhodně jsme na ni s Bambulkou narazily v knihovně a řekly si, že ji zkusíme přečíst. A moc se nám líbila. Příběh fajn, ale ty skvělé ilustrace, ty ho pozvedly. Moc jsme si čtení a prohlížení užily.
Hravý gamebook pro děti nás s Bambulkou opět nadchl. Hledání dortu bylo napínavé, veselé a vtipné. Dinosauři, roboti a jednorožci, to vše stálo za to.
Bylo to opět neotřelé (ano, nejdřív jsme četly druhý díl), vitpné, nápadité. Ale za mě tomu něco chybělo. Nějaký zvrat, akce. Tady to tak nějak plynulo. Druhý díl byl o dost lepší. Ale i tohle nás bavilo.
Nic třeskutě vtipného to nebylo, asi jsem měla moc velká očekávání. Dva tři nápady byly dobré, ale jinak takový horší průměr.
Zcela souhlasím s komentářem od Aleen.
Knížka se nám s Bambulkou líbila. Akorát textu, hezké ilustrace, odklápěcí a i odsouvací okénka. A ještě hledací hádanka. Čtení jsme si užily.
Knížka byla taková nemastná, neslaná. Možná zajímavý nápad, ale zpracovaný takovým nudným způsobem. Můžu říct, že kniha ve mně nezanechala nějaký větší dojem. Četla jsem už dříve a musela jsem se hodně zamyslet, jestli jsem ji fakt už četla. No a ilustrace taky nic moc.
Tohle se nám s Bambulkou moc líbilo. I když jsme tedy začaly rovnou druhým dílem... Nápadité, neotřelé, vtipné. Libí se mi to prostředí příběhu, atmosféra, ilustrace.
Za mě slabší díl ze série, nějak mi to přišlo takové smutné, ponuré, ani nevím proč. Asi proto, že si tady v knížkách o Samovi a Julii mnohem více užívám interiéry.
Knížka pro mě byla velkým zklamáním. Těšila jsem se, že se dozvím příběh života svaté Ludmily, ale byl tak nějak divně napsán. A ilustrace naprosto katastrofální. To bylo oku velmi nelibé. Ještěže byla knížka velmi útlá, jinak bych ji pro kombinaci textu a ilustrací odložila nedočtenou.
Nápad fajn, ale nějak mi to celkově nesedlo. Bambulku to nebavilo, moc to nepochopila, musela jsem jí toho celkem dost vysvětlit. Knížka asi spíš pro rodiče, ti to ocení více.
Já osobně bych brala trošku podrobnější knížku s více informacemi. Ale i tak to bylo velmi zajímavé. Jen tedy nevím, kdo volí ilustrace a grafiku, ale tohle není zrovna hezké na koukání. A můžu říct, že kdybych si knihu nepůjčila já, tak Bambulka po ní nesáhne, protože se jí vizuálně nelíbila. A to i já si ji půjčila, protože jsem o ní slyšela, nevím, jestli by mě také obálka neodradila.
Já jsem s knihou maximálně spokojená. Dozvěděla jsem se opravdu mnoho nového, na konci knihy je i spousta cvičení k dané teorii. A využití je opravdu i mimo sport. Já si z toho odnáším hlavně zónu kontroly. Díky tomuto poznatku jsem se posunula i v běžném životě a pomohl mi, abych dokázala lépe "házet věci za hlavu."
Velmi oceňuji, že pan Petráš nechodil jen kolem horké kaše, ale opravdu předával své know-how. Ano, často to bylo jen lehce pod povrch, ale to vůbec nevadí, protože člověk pak ví, na co se zaměřit, co hledat. A ideálně se obrátí na odborníka, kde bude vše ušito pro jeho potřeby a do hloubky.