mulderka komentáře u knih
Chm. Slabý odvar z Foglara, pro dnešní děti takřka nepoužitelný. Proč to dali ve škole synovi-sedmákovi, mi hlava nebere. A to jsem na takovéto starší dobrodružné knížky dost zatížená. Sorry, ztráta času.
Metalová parafráze na bibli? Rozhodně originální! S tak komplexním uchopením metalistické "víry", symbolů, interakce muzikantů s fanoušky, detaily nahrávání, dlouhé koncertní šňůry a co vše se může postavit do cesty, jsem se ještě nesetkala. Super poučné i zábavné čtení, je fajn, že Rob po tolika letech v šoubyznysu už bere vše s nadhledem a napráská na sebe i to, co by vůbec nemusel. Protože už dávno ví, že i Metalový bůh je jenom lidská bytost, a to mají nejen mazlíčci, ale i fanoušci rádi.
Po nedávno přečteném Doznání rockera má R.H. moje sympatie, i když jsme se s Judas Priest po celé ty roky jejich /a mé/ existence jaksi míjeli a asi se na ně už blíže nezaměřím.
Určitě mu ale přeju jen to nejlepší a pokud hodlá v psaní pokračovat, já hodlám pokračovat ve čtení.
Jak tak občas nahlížím do různých rockových fan skupin na xichtbůku, docela mě donedávna zaráželo, jak moc Bona nemají v jeho rodném Irsku rádi. A protože U2 miluju a sleduju už /sakra!/ několik desítek let, skočila jsem po téhle knížce s tím, že mi nabídne solidní pohled přímo od zdroje. A to bylo pro změnu příjemné překvapení.
Nuže: nejvíc jsem ocenila kapitoly z dětství, osobní život, proces tvorby a vztahy v rámci skupiny U2. Aktivistické a dobročinné akce mi už lehce zavánějí samochválou, míchání do politiky by taky mělo mít nějaké hranice. Rocker, který vyjednává s prezidenty a světovými vůdci, je mi obzvlášť v dnešní době, podezřelý. Musím ale uznat, že cesta na Ukrajinu v nepřehledných začátcích konfliktu vyžaduje pořádné koule. Stejně jako to, že se Bono konečně rozhodl odtajnit své zdravotní problémy /viz tajuplné narážky na Wikině o "zážitku blízkém smrti"/.
Nepochybuju, že všemu, co dělá a podniká, Bono skutečně věří. Zda jeho idealistickým podnikům věří i zbytek světa, je další otázka.
A teď by to chtělo zase zamířit do studia a narvat natěšeným fanouškům do uší po dlouhé době pořádnou muziku. Protože máme U2 rádi :-)
Poněkud bulvární pátrání po okolnostech života a smrti několika nejslavnějších /nebo nejprofláknutějších/ osobností světové rockové popkultury by klidně mohlo nést podtitul typu:
Všechno, co jste nevěděli o vašich rockových miláčcích, a když už to teď víte, radši byste to zapomněli. Njn, nezbývá než se smířit s faktem, že dotyčné ikony byli taky jenom lidi. Navíc obklopeni všemožnými týpky, kteří se ve snaze urvat svých 5 vteřin slávy rozpovídali... Pokud jste už dostatečně informováni o hudbě, deskách a koncertech, berte tuhle knížku jako nahlédnutí do zákulisí, které skrývá i dosti nevábná místa. Jako doplnění k obecně známým faktům, OK. Ale stejně, představa krále rock´n´rollu v pamperskách... No nic, to všechno se dá oddělit, a jak praví klasik, "music remains the same". Tak si je pamatujme jako nedostižné umělce, kterými byli a navždy zůstanou.
Čekala jsem duchařskou fantasy, a čeho se mi dostalo? Esotericko-náboženské osvětové propagandy, se seznamem použité literatury dlouhým jak týden před výplatou. Takový turistický průvodce po záhrobí, s detailním výkladem, kdo, kde, jak... akorát málokde s odpovědí "proč". Chtělo by se napsat - aktualizovaná Dantova Božská komedie s výraznou nálepkou "pro chudé". A pokud se nepletu, tenhle žánr přestal být aktuální někdy před 400 lety. Hm, zrovna tohle bych u celkem známého autora mystery horrorů nehledala.
Za normálních okolností bych tuhle knížku patrně poslala rovnou do odpadu, jelikož na teorie o posmrtném životě, reinkarnacích a podobně hledím s obrovskou rezervou. Jenomže... už delší dobu se plácám v drsné emocionálně vyčerpávající bažině a příběh neuvěřitelné lásky Chrise k Ann mě naprosto šokujícně nadobro dostal. Určitou pasáž jsem obrečela jak tři želvy dohromady. A jiná mě zase přiměla k tvrdému zamyšlení nad vlastním životem.
Asi není nikdy pozdě překousnout svou hrdost, omluvit se a poděkovat...
Což je ponaučení, které mi tahle knížka dala. Rozhodně s tím ale není třeba čekat, až to na tomto světě zabalíme.
Tříhvězdičkové hodnocení je aritmetickým průměrem literární úrovně /ta za moc nestála/ a ryze subjektivního psychoterapeutického efektu /právě naopak/.
Když si odmyslíme všechny tématické, jazykové a jiné literárněvědecko-filozofické finésy, které už níže detailně popsali jiní - ode mě většinou olajkovaní - komentující... pro mě největším důkazem Morgensternovy geniality navždy zůstane fakt, že si jeho dílo /po tolika letech/ adoptovala dosti náročná a vybíravá česká rock-punk-undergroundová scéna. Jen si někdy pusťte pro začátek třeba Podvlíkačky, Hymnu šibeničních bratří, a přes takovou Košilelu... bůhvíkam vás tato nádherně střelená poezie zavede a co váš vlastní ovlivněný mozek pak všechno nevyplodí.
Jako nenápadnou směrovku doporučuji Alenku v říši divů a Edwarda Leara.
PS. Překlady J. Hiršala jsou asi nejznámější, z těch novějších se mi dostaly do rukou verze E. Bondyho a hlavně úžasného a /neprávem/ skoro zapomenutého E. Frynty.
Bohužel jen pár kousků se nachází v jím sestavené antologii Moudří blázni.
PPS. Souvislost Morgensternovy tvorby s dílem mého milovaného Paula Klee je pro mě žhavou novinkou, kterou budu muset probádat více zblízka ;-)
Nebudu se snažit předstírat, že Pusté zemi rozumím, ale nemůžu ji dostat z hlavy. Že by to něco znamenalo????
Všiml si vůbec někdo, že hlavní část této knížky je skoro doslovná předělávka,nebo už možná plagiát, Medvídka Pú???
Ty další pohádky si, popravdě řečeno, už moc nepamatuju, kromě té, kde byl nějaký klučina zajatcem koček v jejich království.
Průměrné dosavadní hodnocení 35% celkem odpovídá, o tom, že by to bavilo dnešní děti, s úspěchem pochybuji.
Nemůžu si pomoct, ale nikdy jsem toho chlapa neměla ráda. A přečtení této "autobiografie" - tedy spíš sbírky toho nejskandálnějšího a nejohavnějšího, co je taková "rocková hvězda" v těsné spolupráci s jezery chlastu a tunami všemožných drog schopná napáchat - mě rozhodně nepřimělo si Ozzyho nějak zamilovat.
Hele, co je moc, to je moc. Nedělám si iluze, že v divokých hardrockových 70. a 80. letech byl rockový šoubyznys přeplněný abstinenty, vegetariány a věrnými partnery, ale tohle je prostě extrém. Jediné, co Ozzyho v mých očích malinko omlouvá, je fakt, že se na stará kolena a s relativně čistou hlavou nesnaží ta svinstva s trapnými výmluvami zamést pod koberec, ale je schopen se za ně ex post i zastydět a pracuje s nimi jako s projevem své temné stránky /sakra, a má vůbec nějakou jinou stránku??/
Co se literárního řemesla týče, většinu práce patrně odvedl Mr. Ayres, neb od dyslektika Ozzyho se nedá očekávat, že by se chopil pera sám. Svěží dílko se čte skvěle, až natolik, že jsem si občas připadala jako hyena, listujíce stránkami v očekávání, jakou další magořinu ten cvok provede posléze. Pořád mám pocit, že by mi při popisu těch šíleností neměly cukat koutky, když je to spíš ke zděšení. Ozzy, Ozzy, Ozzy...
Rozhodně jsem si ale čtení užila /majíc v ruce originál, úroveň českého překladu nemůžu komentovat. EDIT: jak se teď dívám na jméno překladatele, bude určitě kvalitní/.
Tak čau dinosaure, a užij si svá další léta, jak umíš. Sympatický mi nikdy nebudeš, ale nic zlého ti nepřeju. Pořád jsi a zůstaneš hudební i lifestylovou legendou :-)
Jak píše níže danny_21: proti Ostrovu dravců hadra.
A stejný názor jsem na to měla i v roce vydání, nakonec jsem knížku poslala dál, a já když něco doma nechci, to už musí tedy být důvod. Takže to asi nebude jen tím 30letým posunem v mém vnímání...
(SPOILER) Opět jednou umlácena okolní realitou, prchám /ne poprvé/ do říše Fantázie. A znovu a znovu mě šokuje, jak je tato už nesmrtelná klasika NEDOCENĚNÁ.
V jistém smyslu za to může zfilmování /samozřejmě budu psát výhradně o první části, ty další dvě hrůzy si zaslouží leda tak naházet do Nicoty/. Pozor, jde o vynikající dílo, nemusel se čertit v té době ani sám autor a už vůbec ne současní útlocitní progresivisté - chválabohu, že se film točil ještě v "drsných" osmdesátkách, děsím se představy, jaký paskvil by z toho vznikl dnes :-(( S diskutabilním ukončením se asi v rámci srozumitelnosti pro děti nic moc dělat nedalo. Akorát kdo napřed viděl a četl až dodatečně, bude z epizody se Starcem a císařovnou patrně lehce zmatený /já jsem tehdy cca v roce 87 rozhodně byla/.
A co bylo v knížce dál? Milé děti, nedivte se, že vám rodiče rvou Nekonečný příběh z rukou a chtějí číst taky. S Bastiánem coby zachráncem říše Fantázie totiž nenápadně přeskočíme z pohádky /hezky vysoko nad young adult/ k plnohodnotnému, přemýšlivému a tvrdě psychologickému románu /také/ pro dospělé. Vše samozřejmě zabaleno v lákavě dobrodružném ději. Ano, i já jsem na více místech cítila, že by stačilo jen zvednout oči od řádků a nahlédla bych do otevírající se brány mezi světy... A klidně se přiznám i k sevřenému hrdlu a mokrým kapesníkům čím blíž k závěru... jen si dodejte odvahu a vzpomeňte si na své vlastní dětství - všichni jsme tak či onak narušení, a co by pomohlo nám k uzdravení a nalezení své Pravé vůle??? Ano, je to náročné čtení, iniciační román jak vyšitý - a jak nádherně katarzní!!
Spojení neuvěřitelné představivosti + inteligence = Michael Ende. Doporučuji všem lidem i bytostem dobré vůle, a pokud si přečtete i podruhé, nebudete litovat -:)
PS. Pro vážnější zájemce - zde zajímavý hlubinně psychologický náhled:
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/michael-ende-nekonecny-pribeh.html
PPS. Ze dvou existujících českých překladů /starší Příběh, který nikdy neskončí x další vydání jako Nekonečný příběh/ pro mě jednoznačně vítězí novější - minimálně o tři dračí délky!!
Spatřena ve výprodeji knih z knihovny, jako nová za 10 Kč: Nevěřím svým očím.TO MUSÍM MÍT!!! Že by se snad konečně dalo počíst a probrat i něco jiného než všeobecně popkulturou omletý Artuš a Odin???
Takže ji mám a nedočkavě se dávám do čtení.
První - teoreticko-odborná část: za plný počet, hlavně pro vážnější zájemce.
Druhá - vyprávěcí část /ukázky z mýtů všemožných národů a etnických skupin/: občas trochu moc zkráceno na holou kostru, bohužel čtivost a umělecká hodnota příběhu tím jde dolů. Zato jsou hezky vidět souvislosti a symboly, které přecházejí z kultury do kultury, mnohdy se najdou styčné body tam, kde by se to kvůli vzdálenosti v prostoru i čase ani nezdálo možné. Pozor, hodně sexu!!
Doprovodné ilustrace, fotky a celková grafická úprava: reprezentativní :-)
Nejvíc ze všeho mi tahle knížka připomíná obrovskou bonboniéru s mlsky všeho druhu, k olíznutí a následnému nasměrování ke konkrétnímu pytlíku s bonbony, které vašemu jazyku a vkusu lahodí nejvíc.
Tak tedy dobrou chuť :-)
PS: Slovanské mytologii zde musely stačit dvě jména a půl stránky :-( Já vím, že se z ní moc nedochovalo, ale přesto, prameny existují a nemám z tohoto opomenutí vůbec dobrý pocit...
Jako, málokdy se přepis původního filmového námětu do knižní podoby vyvede nějak solidně, tak jsem nečekala bůhvíco. Aspoň jsem nebyla příliš zklamaná. Stihla jsem těch pár stránek přelistovat za cca dvě hodinky a musím připustit, že aspoň některé části námětu byly vcelku originální. A to je asi tak všechno, co můžu za sebe pochválit.
Neb kromě záhad, kolem kterých se děj točil a maličko na ně snad i odpověděl, zbývá ještě mnohé k dořešení.
Třeba:
Kam autor chodí na ta šílená příjmení svých postav a proč...
Proč mi dotyčné postavy byly částečně nesympatické a většinou ukradené...
Jak to, že oproti poměrně napínavému TV zpracování knížka vyšla velmi nemastně a neslaně a dočítala jsem ji jen setrvačností...
Proč mají knížka a seriál /pokud si to správně pamatuji/ odlišný závěr...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na TYHLE záhady mi, pane Vašíčku, prosím odpovězte!!
PS. Hodnocení slabším průměrem se týká výhradně knihy, jsme přece na Databázi knih. Koukat se na Bránu v telce mě bavilo o dost víc.
A co na tom, kromě toho, že se děj odehrává o pár let v budoucnosti /psáno v roce 1990/ vlastně bylo sci-fi?
Na velmistra žánru, velkého sira ACC, velká slabota. Celé je to dějové i časově jakoby rozbité, chaotické, postavy opravdu jak duchové, měla jsem problém jen rozlišit je od sebe, o nějakém vztahu k nim ani nemluvě. A ta poslední kapitola mě dorazila úplně.
O některých dílech našich oblíbených autorů je dobré nevědět. Duch z Grand Banks mezi ně definitivně patří.
EDIT: jedna z postav se živí vymazáváním cigaret ze záběrů ve starých filmech. A hlehle, máme rok 2022 a tyto a podobné trendy začínají v Hollywoodu i jinde nabírat obrátky. Se zvoláním FUJ a slzami v očích konstatuji, že tady prorocký duch sira ACC bohužel nezklamal :-((
Kam se hrabe Hal Clement, Arthur Clarke a všichni další klasici tzv.hard scifi. Na těch pár stovkách stránek Spasitele je totiž víc fyzikálních pouček a vědeckých teorií než v celém jejich díle dohromady. Takže tímto pasuji pana Weira na čelného představitele "harder than hard" scifi. Jenom nevím,zda je to víc pochvala než kritika.
Zase jednou budu za disidenta a s hlavou hrdě vztyčenou prohlásím, že jde o dílko, minimálně z hlediska literárního, velice přeceněné. Stěžejní nápad je neotřelý a fajn, ale asi by fungoval daleko líp na rozsahu novely. Zajímalo by mě, jestli má autor potřebu se předvádět, co všechno z kdejakého oboru má nastudováno a dovede to v rámci zápletky uplatnit -anebo to jen myslel s námi čtenáři "dobře" a po vzoru SF z pravěku žánru se nám snaží rozšířit obzory.
Já osobně jsem se ze všech těch poznatků rozhodně necítila spasená. Maximálně tak vyčerpaná a znuděná nedostatkem děje. Tak jsem proti svému zvyku čtení nakonec vzdala a ani letmý pohled na konec mě nepřesvědčil,že jsem o něco zásadního přišla.
A jelikož jsem skoro totéž prožívala u Marťana, počkám si raději na případnou filmovou verzi. Andyweirovky bude patrně lepší sledovat než číst. Další vzácný úkaz a snad se z toho nestane pravidlo.
Pohodím tři kousky diamantů průmyslové kvality. Žádný zářivý scifi šperk totiž Spasitel není. Bohužel.
Moje první reakce na existenci Malučkého prince: Panebože, co je to zase za šílenou módu, přepisovat/překládat klasiku do všemožných nářečí. Jak to může fungovat?
Když jsem s úžasem zjistila, že přepisovatelem je můj skorosoused, s kterým jsme už taky nějakou tu pařbu zažili: No Petře, ty se nezdáš, máš odvahu, je potřeba zjistit, jestli sis neukousl moc velké sousto.
Po dočtení a prohlédnutí ilustrací: Jé, ono se to dá! Měla jsem trochu obavy, přece jen Malý princ, kterého máme zažitého ve spisovné češtině, není třeba Slovácko sa nesúdí, kde je psaní v dialektu absolutně nezbytné. Ale už jenom ta fantastická představa, že na poušť spadl s letadlem Valach jak poleno, a jak si s Malučkým princem z asteroidu krásně rozumí - to je tak absurdní, až vzniká úplně nový literární level. Který určitě není pro každého. A aktualizované ilustrace... to se musí vidět, jinak neuvěříte.
Tož ti, Peťo, gratuluju a dosť by mňa zajímalo, jakým elixírem si to veličajzné sústo splachovál, lebo ti nakonec neostalo v krku viseť. Ode mňa to máš za pět vyfantazírovaných butélek téj najlepší sliovice. ;-)
Milí čtenáři, na úvod si spočítáme rovnici. Dávejte pozor:
Jurský park + Eragon+ tajnůstkářští všehoschopní Číňani, to vše do závorky a vynásobit pořádnou dávkou akce, plus vynalézavé autorovy nápady, copak nám z toho vyjde? Správně, Střežená zóna.
Kdo se s knížkami M.Reillyho prozatím nesetkal, stojí po rozečtení před dvěma možnostmi:
a/zaklepat si na čelo a zahodit tu nepravděpodobnou slátaninu se standardními postavami do nejbližšího močálu
Nebo:
b/ hodit nohy na stůl,vypnout centra kritického myšlení v mozku a užít si solidní dobrodružnou jízdu, a co na tom, že je to celé tak trochu za vlasy přitažené a hlavně ten závěr si Matty pořádně zjednodušil? A pak mazat do knihovny, co tam mají od autora ještě.
Pro mě je výběr jasný. I když jsem si Zónu přece jen neužila tak jako třeba sérii s Jackem Westem jr. /proč jste ji sakra přestali vydávat?!?!!/
Tak tedy v kontextu tvorby pana R. to bude za slabší čtyři, ale...
Ruku na srdce, přiznejme si: kdo z nás by odmítl profrčet si nad exotickou krajinou na hřbetě opravdového draka???
PS: Konečně jedna hlavní akční hrdinka, která není krásná, zato chytrá, odvážná a vynalézavá. Za to všechny palce hore :-)
Dobře tedy. Jeho zpěv nás provázel životem přes 60 let, to už je těžké dočista ignorovat. Ano, na jedné straně nám kazil vkus repertoárem pro německé paničky, na druhé straně - Gottovým cover verzím vděčím za seznámení s četnými kvalitními jmény západní pop/rock/country/disco... no prostě jakékoliv music, která zrovna visela dost vysoko na hitparádě. Snad jediné, co necoveroval, je metal, chvála bohu.
Že si vybral nějakou životní dráhu a byl ochoten jí podřídit vše ostatní? Kariérista a zaprodanec? Možná. Ale byla to jeho volba, byl s ní spokojený, dosáhl, čeho chtěl, a kdo z nás to o sobě může říct? Jestli si občas neměl chuť plivnout do své tváře v zrcadle? Kdo ví. A kdo může soudit? Můžeme mít jedině názor. Takový nebo onaký.
V záplavě všemožného bulváru a oslavných publikací o Mistrovi tenhle, řekněme nezávislý počin velice chyběl. A podle reakcí v médiích i na sociálních sítích zapůsobil jako když do hrnce slaďounké čokolády mrsknete, co já vím, granát s chili papričkami. Což ve výsledku čokoládu nezkazí, jen jí dodá ne tak jednolitě příjemnou chuť.
Nemyslím, že by zveřejnění pro změnu něčeho jiného než notoricky známých a bulvárem omletých faktů způsobilo dokonce i nadšeným fanynkám větší psychickou újmu. Tedy pokud mají aspoň trochu zdravého rozumu a dojde jim, že nikdo nezpochybňuje nesporně zlatý hlas, sexy /jak pro koho/ zjev a dokonalé vystupování Mistra v nóbl oblečcích. Ne, to se jen pod tím pozlátkem vyloupla realita a souvislosti, které se s pop hvězdami tohoto druhu často opomíjejí.
Z tohoto úhlu pohledu je páně Klusákova knížka velice cenná a Magnesii Literu si zaslouží. To musím uznat, přestože jak autor, tak předmět jeho zájmu mi nejsou a nebyli nijak zvlášť sympatičtí. A můj celoživotní hudební vkus je od šlágrů Gottova typu milióny světelných let daleko.
Za sebe bych brala méně detailní kapitolu o "cvičné emigraci" a mohlo se přidat víc názorů od známých a kolegů ze šoubyznysu. Pokud byli ochotni odpovědět na otázky.
Takže RIP Karel Gott, a už by snad na chvíli stačilo. Stejně jako byl za socíku trh přesycen Mistrovými deskami, teď je přesycen knihami. Tak zas za pár let a s odstupem snad vyplavou další fakta. Ráda si je pak počtu.
Tak dlouho na mě v mé FB FF skupině vybafávají "nenápadná" upozornění a posléze i nadšené výkřiky spolufanoušků, jak výbornou knížku dal náš oblíbený a milovaný Dave během pandemie dohromady, až... není zbytí a dotyčný dokument po chvíli hledání přistává v mé čtečce. Otevírám, chvíli mi trvá nastavit mozek na angličtinu... a už mě má!!
Takže nejen vášnivý a divoký rocker - přesto všeobecně uznávaný jako nejslušnější v branži -, rodinný týpek, nesmírně milující otec, k tomu taky solidní spisovatel :-)
Věčná škoda, že měl Dave nasmlouvaný rozsah jen 350 stránek, jak sám naznačuje, zajímavých životních okamžiků i zábavných historek by se dalo zveřejnit mnohem víc. I přes mírnou jazykovou bariéru /díky za to, že se po přečtení zase poněkud snížila/ jsem se pobavila, poučila, zasmála - a na jiných místech se mi lámalo srdce a i slzička do oka vhrkla. Leč slovy klasika, "nezlomnej lidskej duch" Davida Erica G. se zatím vždy dokázal vyškrábat ze všeho a vydržet na cestě, kterou si před lety /jak se svěřil, s pomocí jistého obřadu/ vysnil.
Je znát, že o sobě píše lidská bytost, která není dokonalá, někdy do hloubi srdce raněná a těžce se z těch ran vylízávající, jindy plná radosti ze svých dětí a ochotná pro ně zorganizovat i téměř nemožné. Která "mluví s prezidenty a potkává vrahy" a už přes 30 let rozdává radost svým fanouškům i sobě na megakoncertech po celém světě.
Jestli v rockovém šoubyznysu existuje někdo, komu přeju bez výhrad jen všechno dobré, je to právě Dave Grohl /a Eddie Vedder, ale to je zase jiný příběh a o tom si budeme vyprávět někdy příště ;-) /
PS. Ve světle nejnovějších událostí kolem Foo Fighters se bohužel dá očekávat, že případné pokračování bude mnohem smutnější...
Nějak mi nedochází, proč vůbec tuhle knížku někdo překládal. Určitě ne proto, že by čekal alespoň návrat vložené investice. Rozdíl mezi původní /349,- Kč/ a akční /29,-Kč/ cenou mluví sám za sebe. Tohle u nás /skoro/ nikdo nebude číst.
Za prvé, dědictví rasistické Ameriky 50. let se nás přece jen až tak netýká. Maximálně mě zaujaly zmínky, že tehdy existoval nějaký cestovní průvodce pro barevné. Škoda, že téma nezůstalo v rovině realistického románu, to by se pár zájemců i našlo. Kdyby tedy autor uměl psát. Jenže Matt Ruff není Harper Leeová, ani kdyby mu držel pero sám Velký Cthulhu.
Za druhé: My ostatní, kteří jsme podle poměrně lákavé obálky i anotace čekali něco ve stylu Američtí bohové po černošsku, jsme velmi otrávení. Ono totiž to nesmělé poprášení nepřehledného propletence několika zrnky rádoby fantastiky knížku spíš zničilo. A při této úrovni mávat kolem sebe jménem kultovního H.P. Lovecrafta... to už je neskutečná, do nebe /vesmírných propastí/ volající drzost.
Ano, i já jsem se nechala napálit a /naštěstí za výše zmíněnou akční cenu/ nakoupila. Poté, co mám stále se zrychlujícím tempem dočteno - hm, od první třetiny dále už jen dolistováno, zapínám devátou nadsvětelnou a svištím s tímto dílkem do nejbližší knihobudky.
Uvidíme, jak dlouho se tam ohřeje a kolikrát se vrátí ;-)