Mystig
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Další varování, které nikdo nevyslyší. Vzrušující a hořce osvobozující dílo, které by si měl přečíst každý sci-fi fanoušek. Upřímné lidské jednání a morální dilemata. Hrdinů jsou přeci jen plné hřbitovy a nelze spasit všechny. Trifidi jsou už jen třešnička na dortu bídné situace. Osobně jsem si užila popisů, jak příroda opět dostává pod svou kontrolu velkoměsta. Zažít bych to nechtěla, ale v jejich nuceně novém způsobu života je cosi smysluplného, co nám v pohodlné moderní době možná občas chybí.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Aneb jak se zábavně vypořádat (pokusit se o to) s Apokalypsou s roztomile dětsky vykreslenou představou zlepšení světa. Celou knihu jsem nebyla schopna představit si její konec, ale Gaiman a Pratchett neumějí zklamat separátně natož společně. Velmi příjemné a veselé čtení plné super charakterů.
Jurský park
Michael Crichton
Na filmech ujíždím od dětství. Jsou to moje cozy movies, když je mi smutno, jsem nemocná, uklízím...někdy si je pustím i několikrát týdně xD A odlišnost této knihy mě nadchla. Získala jsem ještě větší sympatie k oblíbeným postavám, a naopak mi spadly růžové brýle v případu jiných. Neskutečně jsem si to užila.
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Rozkošná jednohubka. Čekala jsem originálně pojatou detektivku a dostala něco zcela jiného a to, co jsem potřebovala. Milý příběh prostých, avšak nevšedních lidí v klidném městě s úžasnou chobotnicí navrch. Detektivní linka jen pozvolna proplouvá na pozadí životních příběhů, radostí a strastí. Bála jsem se, že konec bude hořký, ale vše je tak...blažené a cítím se nostalgicky a tulivě. Rozhodně dostává přední místo v knihovně a až mi bude smutno, vrátím se k Marcellovi pro chapadlaté objetí. Zbožňuju chobotnice a jsem ráda, že jsem narazila na tak originální příběh ve kterém figurují a nejedná se o žádnou odbornost a přesto se v knize dozvíte i zajímavosti. Skutečný bombónek.
Ztracený svět
Michael Crichton
Padla mi brada v totální odlišnosti od filmu, který znám nazpaměť. Hlavně v brutální bezpáteřnosti záporáků, kteří se neštítí ani házet lidi přes palubu. Jejich osudy jsem si škodolibě vychutnala a Sára je tu miliardkrát větší badass žena. Zamilovala jsme si jí. A lezavá scéna s Carnotaury? Vás nenechá jít po tmě na WC.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Film mě dostal hned prvními minutami a to jsem neměla ani tušení, co se ukrývá v knize. Předně smekám před Spielbergem, jak vlastně brilantně vytvořil film pro aktuální diváckou skupinu a přesto se držel páteře knihy. Nesnadný to úkol a přesto dle mě nutný pro úspěch filmu (!MINI SPOILER! - co si budeme, mladí se raději podívají na akční automobilový závod, než na starého Lich kinga hrajícího Joust) a snad poprvé v životě miluji stejně knihu jako film. Dvě verze jednoho příběhu a obě strhující. Charaktery mám teď snad i raději, ač jisté části zamrzely, ale zhltla jsem jí takřka jedním dechem a už se jen modlím, aby doba pokročila a já se mohla sama ztratit v OASIS.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
(SPOILER) Klišéfest, kdy hrdinka je NEJvíc neschopná ale vlastně NEJvíc dobrá, NEJchytřejší, NEJnenáviděnější s NEJlepším drakem - ba co vím, má jich NEJvíc -, NEJvzácnější schopností, její crush je NEJnebezpečnější, NEJmocnější, NEJvíc sexy s NEJpohnutější minulostí a vlastně NEJryzejším srdcem dobráka, NEJNEJNEJNEJ a NEJlépe v naprostých protikladech, které jsou nucené, aby šokovaly.
Vykrádačka mnoha dalších knižních sérií, do které jsem se nechala vmanipulovat všeobecnou hysterií, kladnými recenzemi a neprověřeným doporučením kamarádky. Fatální chyba. Ještě nikdy se mi nestalo, že jsem měla bytostný odpor ke čtení. Dojíždění, na které se obvykle těším, protože si krátím čas knihou se stalo stejně nesnesitelným, jako pobyt v upoceném MHD uprostřed parného letního dne. Oslavné ódy na protagonistku? Nechápu! Otravný spratek s bipolární poruchou a přecitlivělou trávicí soustavou. Vím, že je to YA, ale od dvacetileté jsem prostě čekala víc. Možná, kdyby to nebylo psáno Ich-formou, odpadly by otravné opakující se vnitřní monology a kniha by mohla být poloviční a mnohem záživnější. Některé strany už jsem vyloženě jen proletěla očima, protože mě samotné se už začal "kroutit žaludek" z toho všeho patosu. 1* za vedlejší postavy, které na rozdíl od Violet měly mozek a 1* za draky, kteří jsou to jediné dobré a příjemné a díky nim jsem neměla to srdce označit knihu za Odpad a vyhodit jí nedočtenou z okna.
Zajímavé to začalo být tak na posledních 20 stránkách, což je ještě víc k naštvání, protože to vyloženě nutí k přečtení dalšího dílu, do kterého už se asi ani přes tu malou jiskru zvědavosti nedonutím. A představa, že je to pentalogie? Asi si počkám, až z toho Netflix udělá seriál. Víc zprasit se to nepodaří ani jim a to "důležité" se z toho určitě taky dozvím. Nebo si najdu nějakého nebožáka, který mi na konci pentalogie která podle mě bude čítat tak dalších 3000stran ve třech větách (na víc se to podle mě nezmůže) shrne to opravdu podstatné.
A jen otázka k zamyšlení:
je skutečně dobrý nápad si vyhlazovat vlastní populaci budoucích bojovníků na naprostých a hlavně zbytečných kravinách a nemožných pravidlech, když jsem na nože se sousední zemí? Dokonce jsem si u čtení začala pro sebe pro pobavení psát hru "Milion způsobů jak umřít v knize Čtvrté křídlo."
Američtí bohové
Neil Gaiman
Ufff...co říct. Gaimana zbožňuju. Byl to Gaiman takový, jakým být chtěl. Je to chaotické, s množstvím postav, odkazů a příběhů. Je to zdlouhavé, filozofické, melancholické i brutální, úsměvné i hořké. Je to vším. Před napsáním komentáře to chtělo spoustu času na promyšlení. Musela jsem se poprat s negativními pocity, jejichž vyvolání ovšem bylo autorovým záměrem. I v nenávisti a výtkách to musíte milovat. Vskutku originální pojetí ve všech směrech a i když mi občas bylo čtení z různých důvodů nepříjemné, nedalo se přestat už jen kvůli hlavnímu protagonistovi, který přijímá věci prostě tak jak jsou a jdou a bez zbytečných emocí. Užívala jsem si v té šílené jízdě poklidné scény z Lakeside a (POZOR SPOILER!) mrzí mě, že si tam nemohl Stín dožít v klidu po všech těch sr**kách, ale ani Lakeside už nebude poklidným místem, protože vše má svou cenu.
Poslední tango v Havaně
František Kotleta (p)
Opět v kvalitě trochu stoupáme. Už tolik nenavazuje na údalosti předchozích dílů a Kosek se tentokrát vhrá vstříc nové problematice pod žhavým Kubánským sluncem s počátkem z ústeckých Předlic, což samo o sobě lze považovat za rizikové dobrodružtví. :D Opět další kvalitně okultní čtení.
Proroctví
Rick Riordan
Příjemný návrat do světa tábora polokrevných a (nejen) řecké mytologie. Za 512 stran se objeví několik plonkových situací, ale já jsem zkrátka věrný fanoušek. Rozhodně si to budu muset někdy přečíst znovu. (Tuto recenzi píši s velkým časovým odstupem a už teď zjišťuji, že se mi to vše plete :D ale vybavuji si několik silných scén a pocitů a to je prostě odraz dobré autorovi práce)
Čtvrtý hrob pod nohama
Darynda Jones
Zábava jako vždy, přesto už začínám sledovat jisté vzorce a trhliny v ději, což mě neskutečně mrzí a vůbec by neuškodilo věnovat více pozornosti případům, než vše řešit téměř na posledních stránkách, zatímco většina knihy popisuje dokolaseopakující problematiku Charley/Reyes vztahu "Miluji Tě -nesnáším Tě - toužím po Tobě - jsi mi ukradený/á". Už mě to jejich kličkování a paličatost místy skutečně vytáčeli. Napříč knihami mi přijde, že jen co udělají krok vpřed, vrátí se o dva zpět a to uvědomění mi celý zážitek trochu kazilo. Přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a s takovým koncem se prostě nesmířím! Další díly být musí! Nechci mít polovinu série v čj a druhou v aj... -_-
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Bylo milé shledat se se starou dobrou Horní (skoro) pětkou, ale o poznání slabší dílo, než jednička. Mělo to své nápady. Umělo to pohltit, ale po přečtení mám spoustu otázek, na které nenacházím odpovědi a něco je za mě až utopicky nereálné, ale já nejsem odborník na VR a AI.
Souhlasím s ostatními recenzemi, že mi ta všekorektnost lezla krkem a absolutně mě nebavila ta Fialová část. Pro někoho, kdo o něm neví nic a na jeho hudbě neujíždí to bylo nicneříkající a nekonečné. Musela jsme hodně googlit, abych se v ději aspoň trochu orientovala.
Pojízdný krámek snů
Jenny Colgan
Pomalu dočítám, ale už to nevydržím...Po knize jsem sáhla, jelikož jsem potřebovala trochu vánočního odpočinku od své obvyklé četby. Slibovala příjemnou jednohubku, kterou tak do 250. strany byla. Od třicáté kapitoly mám chuť Ninu proplesknout. Naivní, romantická, introvertní knihomolka - beru, super, ale na ženu, které šlape na patu třicítka, se chová jako pipka. Názory mění doslova za vteřinu. Neustále nad něčím brečí a rozpitvává, opakovaně fňuká nad něčím, co vlastně nemůže ovlivnit ale hlavně se ani nesnaží, nebo to sama podělá. Nejraději by jen dostávala a sama nic moc nenabízí. Její chování ke konci knihy bych pochopila u adolecentní trubky. Stránky na mě působí výplňově, kdy se autorka opakuje a blekotá (část jsem vážně pročítala s cynickým "blablabla") a nejhorší pro mě asi je, že mi přijde, jakoby autorka ohýbala fungující charaktery okolních postav, aby vyšly vstříc hlavní hrdince. Málokdy mám výhrady ke knihám, ale bude to spíše tím, že se s tímhle žánrem seznamuji a po Gaimanovi mám asi nároky trochu jinde, ale troufám si říct, že tak dětinsky nevyzrálí nebyli ani dětští polobozi z Riordanových sérií. Díky bohům za nádherné prostředí Skotska a vcelku vzrušující start knihy, kdy hrdinka (v tu dobu ještě nepůsobící jako blbka ale pouze jako nejistá stydlivka, kterých je mezi námi spoustu) zahazuje vše co zná a prchá - ač relativně nedobrovolně - do náruče luk, lesů a malebných maloměsteček s až překvapivým štěstím na všechno, co jí potká. Další díl dostane šanci, ale Nino...vzchop se sakra!
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
Od předchozího dílu trochu chvílemi zmatenější, ovšem s nečekanými zvraty, správnou dávkou humoru a trochou té erotiky. Kotleta je zkrátka dobrý v tom, co dělá.
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Ke knize jsem se dlouho odhodlávala, protože Bukowski. Jeho styl žití není nic pro mě, ale jsem velmi mile překvapena. Průměrný (možná i podprůměrný) běžný život. Příběh, co si na nic nehraje. Zasmála jsem se, i když s trochou hořkosti a ve vší té bídě to bylo vlastně velmi surově krásné a k zamyšlení. Jeden si hned více váží toho co má a hlavně - že nemusí pracovat na poště.
Poslední z bohů
Rick Riordan
Velké finále. Doslova. Je těžké, když série končí. Jste plní dojmů, které je třeba zpracovat a že jich v tomto případě není málo. Obdivuji toho už mladistvého poloboha, za jeho rozhodnutí. Já bych k němu takovou vůli neměla. Končí jedna éra, kdy se z dvanáctiletého klučíka stal nezapomenutelný hrdina. Bylo mi ctí, být u toho.
Příliš dlouhá swingers party
František Kotleta (p)
Svět není jen černý nebo bílý a hrdinové né vždy jsou na statných koních v brnění. Někdy je lze zaměnit i za zapáchající onanisty s neortodoxními postupy. Rozhodně se člověk u této knihy nenudí. :D
Hvězdy nám nepřály
John Green
Nádherné úsměvně smutné dílo. Po dočtení mě mimo slz přepadl pocit smířené smrtelnosti a přesto krásný. Je to zkrátka OKAY.
Třetí hrob přímo před nosem
Darynda Jones
Ani napotřetí jsem se nenudila. Tahle série obsahuje vše, co mám ráda a to si patřičně užívám. Snad i v budoucnu si povede takhle dobře. Teším se!
Rituál
Sergej Djačenko
Chtěla knihu obdarovat 4*, nedokázala jsem to. Film se mi líbí, to ano, ale kniha? BOŽE JO! :D Konečně "pohádka", která není jen pohádková. Kde je krásná princezna, krásný drak, vše romantické a růžové. Ne. TOHLE je skvělé, místy sarkastické a cynické, reálné, protože ne každá princezna musí být krasavice, ne každý drak chce jen žrát princezny a ne každý princ je naivně odvážný vrhnout se po hlavě do čehokoliv. Nedokonalosti lidství dali knize uvěřitelnost což se jen tak nevidí a působilo to jako déšť na vyschlou letní půdu. Rozhodně se ke knize někdy vrátím, až zase narazím na nějakou tupou dvacetiletou YA blbku a budu se potřebovat zahojit.
Koncová část knihy byla sice z pohledu Armana za mě nezáživná, zdlouhavá a s ohlédnutím na celý předchozí děj i až otravně filozofická, ale chápu, že domnělý antagonista se k protagonistovi potřebuje dopracovat svou vnitřní cestou a jelikož jsem si ho velmi oblíbila, přimhouřila jsem očko..
Jen konec mi tedy fakt nestačil...
