natalie8531 komentáře u knih
No já nevím..snažím se pokaždé do mého seznamu četby, kterou se chystám číst, zařadit také něco z klasiky, ale příště budu muset vybírat lépe. Tato kniha se mi tak špatně četla, že jsem několikrát myslela, že ji odložím, ale nestalo se. Po dlouhém přemáhání jsem ji dokončila.
Skvostné. Někdy jsem trnula hrůzou, co nového mi následující kapitola přinese.
Mně osobně kniha přišla vtipná a vůbec mi nevadilo, že je to psáno formou krátkých sloupků. Navíc zajímavé bylo i to, zjistit, jak to vidí opačné pohlaví.
Takové štěstí v životě, jako měl Alan Karlsson, bych také chtěla mít!
I přesto, že jsem film viděla tak padesátkrát a věděla jsem, jak to dopadne, tak jsem měla na konci knihy husí kůži.
No, nevím, nevím. Od autorky jsem jako první četla Chvíle před koncem a nato poté trilogii Delirium a to se mi líbilo o mnoho víc. Této knize něco chybělo.
Už dlouho mě takhle kniha neoslovila. Líbí se mi ten nápad, se kterým je celá kniha napsána.
Ale stejně nejraději mám část.
..„Je naprosto možné, že pokaždé když se nějak rozhodneme, existuje někde naše verze, která se rozhodla jinak a z nekonečného množství našich verzí prožívá následky každé možnosti v našem životě. Chci říct, že vím, že můžou existovat světy, ve kterých jsem učinil jiná rozhodnutí, která mě dovedla jinam, k někomu jinému. A srdce mě bolí pro každou verzi mého já, které neskončilo s tebou.“
Nejoriginálnější poděkování. Nejoriginálnější myšlenky. Nejoriginálnější spisovatel.
Je skvělé, jak se všechny tři povídky odehrávají v jednom prostředí. Ale popravdě, s přibývající stránkami se mi kniha líbila méně a méně. A nevím, asi bych to doporučila spíše mladším čtenářům.
Mně se kniha četla velice dobře. Kapitoly rychle ubývaly. Na knize mě akorát iritovalo to, jak se děj zamotával pořád nějakými náhodami a zápletkami. Alespoň to čtenáře více ponouká k pokračování čtení :)
Mrzí mě, že jsem se ke knize dostala až ve svých 18 letech...Vždycky jsem si říkala, co všichni na té knize mají. Myslím si, že si každý v této knize něco najde. Mě třeba dostalo už pouhé věnovaní autora.
Mě prostě Irving baví. Od té doby, co jsem ho "objevila" díky povinné četbě, jsem si jeho specifický styl psaní prostě oblíbila. Sice jsem tutoknihu četla měsíc, přes některé pasáže jsem se nemohla překousat, ale i tak nelituji, že jsem si ji přečetla.
Na této knize se mi líbilo to, jak se v ní postupně odhaluje ukryté tajemství. Chtěla jsem se to dozvědět všechno hned, takže člověk se někdy nedokáže pomalu ani od ní odtrhnout.