nemer komentáře u knih

Esence banality a stupidity, nula poezie (ale hlavně že to má obrázky). Ne že by mne to v dnešní době překvapovalo. P. S. I na Písmákovi jsou k vidění mnohem lepší autoři.

Bohužel mne tyto moderní pseudopříběhy neoslovují. Zřejmě určeno pro jinou cílovou skupinu. Pro mne je to bohužel slátanina, nedočteno, nelíbil se mi ani film, na ten jsem se také nedodívala. Nelíbí se mi ani současný módní trend "laskavých nacistů" a chudáků Němců. Ano, nic není černobílé, ale těch dobrých lidí moc nebylo na žádné straně. Maximálně škodili a udávali se ve velkém i "vlastní lidi" (příslušníci téhož národa, i "dobří" sousedé, Gestapo ve skutečnosti ani nestíhalo prošetřovat všechna udání atd.) V době války toho dobra z reálného historického pohledu nikde moc nebylo, literatura i film výrazně zkreslují - přikrášlují. Bohužel dnešní omladina zpravidla vůbec nezná dějiny, takže je možné předkládat jim naprosto cokoli.
I když připustím, že je tato kniha určena hlavně dětem a mládeži, nevyhnu se srovnání třeba s Říkali mi Leni, to je silný příběh, ale tento? Kdepak.

Takřka povinná četba pro všechny pánbíčkáře, otázkou zůstává, co jsou schopni lidé s neurologickou poruchou z obsahu vůbec pobrat. Náboženství jakožto výplody chorých myslí bohužel vždy budou nejvíc přitahovat zase choré a psychopatické mozky. Máme štěstí, že aspoň tady už není rok 1680, ačkoli v mnoha částech světa podobné smýšlení stále trvá. Pro koho je četba náročná, téma není vskutku dobře stravitelné, vřele doporučuji přednes P. Rímského.

6 25.03.2018

Vzhledem k žánru překvapivě inteligentní a působivé dílo, které je v řadě směrů bohužel založeno na reáliích, nikoli sci-fi, jak by se neznalému mohlo zdát (ať už jde o zmiňovaného Milgrama nebo aféry, kdy lze hovořit o systémovém selhání - Duplessisovi sirotci atd.). Kniha může být nesmírně podnětnou inspirací pro studium zmiňované tematiky, zvláště pokud si čtenář není jistý hranicí mezi realitou a fikcí. K tomu připočítejte atmosféru ne nepodobnou hororům typu Kruh. Podobně koncipovanou publikaci v rámci beletrie najdeme stěží, samozřejmě jsou mnohé úseky přitažené za vlasy, nicméně právě onu neuvěřitelnou hororovou linku bohužel hravě předčí realita. Stačí zapátrat v dějinách psychiatrického výzkumu a experimentů. Jistě od autora uvítám další české překlady. Na poli detektivek/thrilleru opět netradiční a osvěžující čtení. Doporučuji.

6 30.11.2016

Bohužel na podobné uvažování i užívaný dialekt jsem už zřejmě poněkud stará. Podobné "oddechovky" mne neoslovují. Naopak mě děsí, jaká forma a obsah u dnešních čtenářů vítězí.

Konečně opět dobře napsané sci-fi, které se čte samo. Vtipná oddechová kniha, neskutečně sympatický hlavní hrdina (zatím si dost dobře neumím představit, jak může být Mark důstojně převeden na filmové plátno) Zdůraznila bych oddechová četba, nenajdete zde žádné filozofické a hlubokomyslné úvahy o UFO nebo vzniku vesmíru :), přesto velmi osvěžující a optimistické čtení, jehož finálním poselstvím je víra v člověka, vědecko-technický pokrok a vítězství tvořivých sil nad destruktivními. Mmch. pro mladší čtenáře výborná motivace ke studiu přírodních věd. Dlouho se mi žádná sci-fi tak dobře nečetla. (Hodnotím slovenský překlad)

6 11.06.2015

Pro mě nečitelné (snaha byla, ale nedá se to, vážně nedá číst), filmy nesledovatelné, bohužel pokud v knize pro dospělé vystupují postavy se jmény jako "Pytlík" a podobně, nedalo se čekat asi nic jiného, pro mne tolerovatelné tak na prvním stupni ZŠ, kdy bych jistě hodnotila jinak a snad i lépe. Tenkrát jsem četla všechno, ale doba pokročila. Zkrátka pro mne jsou všechny prsteny nestravitelné a jejich masovou popularitu jsem dodnes nepochopila. Dobrodružství mám stále v oblibě, ale u Tolkiena jej opravdu nenacházím.

Naprosto úžasná, poetická kniha o hořkosti i kráse života ve všech jeho podobách. Slovo "trtkání" mi sice také pilo krev, ale odpuštěno. Přála bych si mít kamarádku, jako je autorka této knihy. Přečtěte si to. Zvlášť pokud máte rádi zvláštní atmosféru (soft magický realismus) a vyžíváte se v kouzlení se slovy. Snad jen zavilým cynikům lze nedoporučit.

5 10.06.2022

Variace na Perníkovou chaloupku pro odrostlejší čtenáře. Jeden z nejslabších příběhů Darcy Coates, osobně bych jej zařadila do kategorie pro čtenáře od 10 do 15 let. Pokud by Darcy neměla známé jméno, pochybuju, že by tento výtvor vůbec našel vydavatele. Sloh je velmi prostý a připomíná především literaturu pro dětské čtenáře (možná chtěla Darcy psát původně o upírech, opakované olizování a kousání se do rtů je v této knížce tak četné, až je hororové, podle mého názoru je to zřejmě nejstrašidelnější část vypravování :) Jedná se opravdu o velmi oddechovou četbu, nic víc nečekejte. P. S. Darcy píše brakovku první třídy, proč ji vůbec čtu? Připomíná Stopy hrůzy, populární četbu v dobách mého dětství. Ovšem ty tehdy vycházely jako kapesní paperback za pár korun. A obávám se, že kvalitativně bývaly některé příběhy mnohem propracovanější než čtivo od Darcy Coates :)

5 07.09.2021

Kam se hrabe Tolkien (podotýkám, že nemám ráda fantasy). Ale Sapkowski, to je jiná liga. Slovanské pohádky a mytologie v úžasné verzi pro dospělé, báječně na mne zapůsobilo i nářečí (za což asi vděčíme překladateli). Díky Zaklínačovi jsem měla možnost vrátit se do dětství. Jsou to takové pohádky pro dospělé, ale to vůbec Geraltovým příběhům neubírá na kráse, jsou překvapivě zdařilé a chcete-li, jsou i plné jinotajů. Vzhledem k mé velké nechuti k žánru fantasy jsem Sapkowskiho dílo dlouho opomíjela, což byla chyba. Pokud srovnám se soudobými (a děsivě populárními) převyprávěnými pohádkami ze sekce young adult, ty nesahají Zaklínači ani po kotníky, to je literární odpad. Sapkowski je naopak výborný vypravěč. S čistým svědomím Sapkowskiho povídky doporučuji i těm, kteří se žánru fantasy běžně vyhýbají (a možná spíše věkově pokročilejším, obávám se, že mladší generace už slovanskou mytologii vůbec nezná ... Ráda bych se mýlila)

5 02.02.2020

Kniha mě nezaujala ani obsahem, ani po jazykové stránce. Rozhodně nemohu hodnotit jako poutavou četbu, vyprávění mi připadá pěkně odbyté. Nedočteno, tak to i zůstane. Na trhu jsou k dispozici desítky zajímavějších titulů. Max. jedna hvězda za reklamní kampaň. Letos snad jedna z nejhorších knih, po kterých jsem sáhla.

Zimní lidé jsou spíše temnou pohádkou než klasickým horrorem, střídání časových rovin mi tentokrát nevadilo a začíst se mi nedařilo pouze v první kapitole. Pokud jde o příběh, spatřuji silnou inspiraci Řbitovem zvířátek, na rozdíl od něj však vyprávění není tolik depresivní a díky určité "pohádkovosti" je i mnohem čtivější. Náročnějšímu čtenáři bych pak jako alternativu Zimních lidí doporučila knihu Nebudete se bát ničeho zlého.

5 08.06.2019

Velmi osvěžující krimi-thriller okořeněný prvky románu. Přestože jsem v polovině odhadla další vývoj i závěr knihy, čtenářskému zážitku to na kráse nijak neubralo. Text je čtivý, místy možná připomíná scénář k béčkovému filmu, ale tato kniha je rozhodně lepší než sledování televize. Přestože lze na pozadí najít i určitou filozofickou hloubku a životní moudrost, rozhodně je to kniha oddechová. Čte se sama a nutno podotknout, že se snad jedná o zatím Robothamovo nejlepší dílo. Doufám, že Štvancem autor příběhy psychologa O. definitivně opouští a bude čeřit zase jiné vody.
Zásadní výtka směřuje k obrovskému množství překlepů a chyb v e-knize, to snad nemohlo projít korekturou. Zajímalo by mne, jestli je na tom tištěná kniha lépe.

Jedny z nejkrásnějších pohádek, které si užijí děti i dospělí. Zvláště děti "přírodovědné" a starší. Vřele doporučuji. Mně se tyto pohádky líbí dokonce víc než klasické, je v nich skryto víc moudrosti a poznání o koloběhu života. Pro děti jsou podle mě vhodné, však i děti se zajímají o témata jako smrt, jsou to spíš dospělí, kdo (s nimi) nechce o této tematice mluvit.

5 12.08.2017

Navzdory zajímavému námětu velmi nenáročné čtení bez sebemenší jiskry. V knižním podání je vězení s minimální ostrahou nezáživná nuda a ve výsledku nic až tak hrozného. Dělám to poprvé a snad i naposled, když píšu: vykašlete se na nepovedenou knížku, psanou stylem lidového a neumětelského vypravěčství, a raději si pusťte skvostný stejnojmenný seriál, jemuž se kniha nemůže rovnat. Na rozdíl od této publikace se k seriálu a v něm barvitě vykresleným charakterům budu ráda vracet.

5 27.12.2015

Osudy Gabry a Málinky jsou nádhernou četbou pro děti, četla jsem je jako dítě (stejně jako moji rodiče) a neznám nikoho, koho by dobrodružství nezvedených cérek nenadchla :) Běžně si nepamatuju okolnosti čtení, ale je zajímavé, že Gabra s Málinkou se mi spjaly s obdobím dětství stejně konkrétně, jako když se propojí určitá vzpomínka s určitou vůní nebo melodií, málokteré knihy mají takovou vzácnou moc. Pokud vás Gabra s Málinkou doposud míjely, vřele doporučuji předčítat alespoň vlastním dětem, věřte, že stojí za to :)

5 30.12.2014

Navzdory racionálnímu založení mě tato kniha pohltila natolik, že jsem vzala na milost i magický realismus a nechala se jím okouzlit. Marquezovi ani nikomu jinému se to nepodařilo. Resp. místo Márqueze by měla být na školách zmiňována právě Allende, v životě jsem o ní během studií neslyšela, a že jsem dávala pozor, ale jako by ani neexistovala (čistě můj osobní názor, Márqueze nemám ráda a zatím mě od něho nic nebavilo, podle mě je Allendeová lepší, to plagiátorství nevidím, číst M., hlavně jeho Sto roků samoty, je pro mě utrpení) Ani sečtělí lidé z okolí Allende neznají. Učili jsme se o kdejakém patlalovi, ale o I. Allende nikde ani zmínka, narazila jsem na ni náhodou a mrzí mě, že až tak pozdě. Kniha je skvostným vypravováním. Nesmírně lidské, poutavé čtení a výjimečné podání, kdy autorka nepodsouvá, co je si čtenář povinnen myslet, ale čtenář si dělá (zdánlivě) obrázek sám, činí z knihy unikum.

5 08.12.2014

Knihu jsem četla jako náctiletá - moje vysoké hodnocení odpovídá četbě v daném věku. Pro náctileté nelze než doporučit. Knihu bych klidně doporučila každému, neboť celý život je ze své podstaty drastický (v tom či onom ohledu) a nemá smysl si to zastírat.

5 21.09.2014

Debilizace opět vítězí. Ještě trapnější než Stoletý stařík. Jako kdyby autorem byl žák základní školy nebo některý ten slavný televizní kuchař. Konečně čtenářům - divákům podobných pořadů je text zřejmě určen.

Dobré čtení pro náctileté, což je věk, kdy jsem knihu na základě chvalozpěvů našeho češtináře dobrovolně četla (dokonce jsem si ji koupila). Ovšem už jen o pár let, spíš měsíců :) později jsem ji začala považovat za sentimentální, naivní bráček a nebyla schopná ji znovu číst. Souhlasím s Lucopatkou, co píše o knize a dospívání. Asi je to způsobeno věkem, jak se člověk stává cynickým realistou a na podobné příběhy ho pak už neužije :)

5 08.08.2014