nemer komentáře u knih

Bohužel tentokrát pro mne velké zklamání. Jak moc se mi líbila Kodaňská píseň písní, tak moc se mi nezalíbil Kočovný biograf. Ke čtení jsem se musela nutit v naději, že se vývoj zlepší (opak byl pravdou). Extrémnost nezachrání ani těch pár vnořených životních mouder. Kniha na mne celou dobu svou stylistikou dělala dojem, že je určena dětskému nebo maximálně náctiletému čtenáři, nikoli dospělým, ačkoli obsahově jistě o čtení pro děti nejde.

U Písně jsem tento dojem neměla a její magií jsem se nechala přirozeně unášet. Možná proto, že tancování, boty a kočování nejsou moje parketa, nebo zkrátka v této knížce na mne bylo všeho už příliš. Příběh mi přišel celý přes čáru, vykalkulovaná bláznivá slátanina. Jako jeden velký rauš, který je příliš uřvaný, příliš pestrobarevný, všeho moc. I slovní hříčky tentokrát tlačí na pilu nezdravě. Co v Písni fungovalo, tady mne iritovalo, k postavám jsem nepřilnula. Celé to ve mně budilo dojem patologie nalakované narůžovo. Jenže růžová a pestrobarevná patologie je pořád patologická, i kdyby se zvenčí blýskala a zářila sebevíc (např. zanedbávaní dítěte je pořád totéž, i když se podá rádoby humorně, k smíchu mi nepřijde a pohlazení na duši v něm nevidím)

Zkrátka knihy jsou malá umělecká díla a zrovna toto mi absolutně nesedlo. Ani nejde o setkání v nesprávný čas, nějak mám pocit, že s tímto příběhem bych se míjela v každém čase.

Tentokrát nedoporučím a raději se po letech vydám do slatin na Větrnou hůrku. Možná to tam tolik nezáří a nejiskří, ale příběh je uvěřitelnější a na nic si nehraje.

22.02.2025

Kniha čtena ve slovenštině pod názvem Stratené kníhkupectvo (možná bych lépe hodnotila čtení v češtině, těžko říct).
Námět zajímavý, bohužel kniha trpí módním trendem dvou časových linií a větším počtem vypravěčů. Na malém prostoru se autorka snaží honit příliš mnoho zajíců. Právě z toho důvodu vývoj postav působí místy povrchně. Na druhé straně je více úhlů pohledu v této knize alespoň ukázkou, jak si lidé mnohdy nevědomky kazí vztahy na základě negativních domněnek a taháním starých traumat z minulosti do současnosti. Jedním z poselství knihy tak může být i to, že pokud nejsme schopni nechat minulost odejít, stává se naší současností i budoucností.
Oceňuji zakomponování sester Brontëových, kvalit jejich tvorby však kniha rozhodně nedosahuje. Jako nejpropracovanější se jeví osudy Opaline, ke konci se ukazuje, že podnětný mohl být i život jejího domnělého bratra Lyndona. To by ovšem kniha musela být ságou o třech svazcích nebo vskutku objemným čtivem (zrovna v tomto případě by mi to nevadilo).

Pokud to shrnu, asi by mi bohatě stačil hlouběji rozpracovaný příběh Opaline a její rodiny v průběhu minulého století. Magický realismus je zde také zastoupen, ovšem ne úplně šťastným způsobem, neobjevuje se hned na začátku, převažuje v současnějších osudech Marthy a Henryho. Z toho důvodu asi nesedne vyprávění těm, kdo na MR nejsou zvyklí (kniha kvůli tomu působí nelogicky, mnohá vyústění si čtenář domýšlí sám. Někomu to nevadí, někoho rozladí. Nečekejte magický realismus, jaký umí I. Allende a spol. MR zde je spíše fantasy magický realismus.)
Do určité míry se příběh ke konci stává romantickou pohádkou, která v časech Vánoc nebo za dlouhých zimních večerů potěší, ale už se blížíme červené knihovně ze šestákových románů. Knihu doporučím, byť mne mrzí nevyužitý potenciál zajímavého námětu.

1 07.02.2025

Příjemné čtení před spaním, pokud chcete něco, co odsýpá, není vyloženě nudné, ale ani nebudete vyděšení nebo napnutí jak šráky :) Běžně v běžných knihách by mi naivní hrdinka možná trochu byla na obtíž, ale této holce je náct. Kdy jindy by měl být člověk naivní, než ve svých nácti, to má na naivitu nárok. Nemusíme chodit daleko, ani není třeba zabrousit do pohádkového příběhu, v našem světě najdeme mnohem naivnější bytosti než Evangelínu, a to i ve věku víc než pokročilém.
Na druhé straně lze Evangelínu vnímat ne jako naivní holku, ale jen jako člověka s dobrým srdcem. Možná by byl svět lepší, kdybychom všichni byli trochu jako Lištička. Záleží na úhlu pohledu.

V případě zájmu o čtivou oddechovku doporučuji bez ohledu na věk jako pěkný pohádkový příběh. *Caraval jsem nečetla, ani neplánuji, a vůbec ničemu to nevadilo.

Poznámka: aktuálně mám rozečtený druhý díl v angličtině, dějově je svižnější a poutavější, jednička je spíš pozvolný úvod. Uvidím, jak se podaří český překlad dvojky (slovenský je hrozný), možná si pořídím i českou verzi. Určité čarování se jmény i v českém překladu jedničky je lehce škodlivé, buď měla být Evangelína Lišková nebo Foxová, Ryšavá kazí "lištičku". Podobných nešťastných proměn jmen se najde víc. Zkrátka ztraceno v překladu.)

3 28.12.2024

Geniálně zachycená "psychopatie v praxi", ačkoli o to možná autorce vůbec nešlo. Narušených osobností je v příběhu více než zdrávo, sága bravurně ilustruje i to, jaký dopad má neutěšené prostředí a vztahy na rozvoj těchto poruch. Nechce se věřit, že by nešlo o autobiografické dílo. Autorka je velmi přesvědčivá.

Čtivé a působivé, přesto seriálovou podobu hodnotím jako zdařilejší. Při čtení si nehezké věci umím představit o něco stravitelněji, než jak jsou zachyceny v seriálu, kterému přidávám body nejen kvůli hereckým výkonům, ale i díky excelentnímu hudebnímu doprovodu. Doporučuji obojí, knihy i seriál. Buďme rádi a doufejme, že časy zachycené v Geniální přítelkyni jsou již minulostí, alespoň v našem kulturním okruhu. Podobná díla dokáží připomenout, že navzdory oblíbenému stěžování na všechno možné se přece jen společenská situace nevyvíjí až tak špatně a hesla typu "dobře už bylo" jsou lichá. "Staré zlaté časy" jsou pouhou iluzí.

3 02.12.2024

Zapeklitá kniha, snažím se jí dát ještě šanci, ale ale. Těch ale je tu nějak moc. Za prvé přímá řeč nemá v některých částech (očividně cíleně) uvozovky, což je podle mého názoru zvěrstvo u jakékoli knihy. Dál mi tu chybí atmosféra, kterou tolik oplývají knihy slavných sester Brontëových, jež údajně byly inspirací pro tuto prapodivnou píseň. Ovšem ty nesázely text bez ladu a skladu a neorientovaly se tolik na smrt; z jejich děl (melancholickým kulisám navzdory) ve výsledku sálá život. Zde autorka spíš zpívá jen o té smrti (až patologicky). Zatím raději bez hodnocení. Aktuálně nejsilnější emoce, kterou ve mne kniha vyvolává, je údiv. Údiv, že toto někdo v této podobě vydal.

(Nedočteno, vráceno. Obálka i zavádějící anotace jsou možná poutavé, ale kniha je vyloženě ošklivá. A to už jsem četla lecos. Nelze hodnotit kladně a nelze s tímto ztrácet čas. Čtení by mělo přinášet radost a dělat svět - alespoň ten čtenářský - o něco lepším místem.)

Budu se rozcházet se zdejšími nadšenými komentáři a Viktorku nebudu adorovat. Přeji jí štěstí na cestách necestách, ale jinak se s jejím přístupem míjím. Možná je to tím, že k prožitku toho, k čemu Viktorka potřebuje spíš necestu po cizích krajinách, je pro mne dostačující půda předků. Stačí vyjít ven a zadívat se na hvězdnou oblohu. Mimochodem když jsem viděla fota v knize ... byla jsem zklamaná. Naše příroda, můj rodný kraj je stotisíckrát krásnější. Do končin, kam zavítala Viktorka, bych nechtěla ani za úplatu. Nejvíc soucítím s Viktorčinou rodinou, takové cestování je zkrátka o hubu. Celé Viktorčino vypravování je pro mě spíš horror horrorovatý než cokoli jiného (snad s výjimkou setkání s divou zvěří). Zřejmě jsem útlocitná, ztratit po cestě Rex bych nepřežila, musela bych ji najít. Připoutat k sobě zvíře (kohokoli) a věřit, že se pak snad někde uchytí ... na to bych neměla nervy. O dalších tématech raději ani nepíšu.
Ale i tak děkuji Viktorce, že dává možnost nahlédnout do jiného, tedy svého života. Díky Bohu že ne každý musí být nomádem. Možná i v tom tkví kouzlo této knihy - krásně vidíte, co nechcete :) Takže s Viktorkou se tak nějak pěkně míjíme, přestože také miluji pohyb, přírodu, zvířata ... mám na život úplně jiný pohled. A to je vlastně dobře.

6 09.09.2024

Další samozvané komerční ezo, které si hraje na terapii. Něco na úrovni horoskopů. Tam se také každý najde.

Příběh začíná slibně, bohužel je víc než překombinovaný a tematicky by vystačil na několikadílnou rodinnou ságu. Je plný dnes tzv. žádoucích dramat, ale po dočtení cítím pachuť z autorova kalkulu hrát na city a napsat "roztomiloučký příběh", který bude v kurzu. Najdete zde opravdu všechno, migranty, LGBT, odvržené/ztracené a zase nalezené členy rodiny. Nic proti šťastným koncům a roztomilým knihám, ale čeho je moc, toho je příliš. A jako čtenář nechci být manipulovaný blbec. Jestli ve mně tato kniha něco evokuje, tak manipulaci autorem a urputnou snahu zalíbit se na všech frontách, tudíž narvat do příběhu víc než je zdrávo. Stylisticky nejde o žádný skvost, Emily Henry to podle mne umí s humorem nesrovnatelně lépe (a uvěřitelněji). Tato kniha je takový zhuštěný dort ze všeho, co bylo zrovna po ruce, vhodný max. někam k vodě. Přečtete ji za jedno či dvě letní odpoledne a víckrát si nevzpomenete. Jsou lepší knihy, kterým je třeba dát prostor.

1 30.07.2024

Oddechová četba na léto, přečteno za dva večery. Nic, k čemu bych se asi vracela, ale přesně vím, koho z rodiny kniha velmi potěší. Za přidanou hodnotu považuji autobiografické prvky a zejména odvahu autorky jít s kůží na trh, protože přece jen na ženy s mladšími partnery se většinová společnost dívá všelijak. Blance a Agovi přeji štěstí, ať se jim daří.

2 27.07.2024

Naštěstí jsem tentokrát nesoudila podle obálky a žánru (ani jedno se mi nelíbí) a dala na zdejší komentáře a knihu si přečetla. Je to romantika, je zde pár klišé včetně happy endu (za který jsem mimochodem vděčná, proč by sakra šťastné konce musely být nutně špatné :)
Nicméně je to napsáno tak lehce a vtipně, že nelze než hodnotit kladně a doporučit jako příjemné (nejen) letní čtení. Jedna z těch knih, které vám vykouzlí úsměv na tváři a zvednou náladu, když je vám smutno. Už pátrám po dalších knihách autorky. Doporučuji všemi deseti i těm, kteří romantiku běžně nemusí.

8 24.07.2024

Pro mě nečitelné (snaha byla, ale nedá se to, vážně nedá číst), filmy nesledovatelné, bohužel pokud v knize pro dospělé vystupují postavy se jmény jako "Pytlík" a podobně, nedalo se čekat asi nic jiného, pro mne tolerovatelné tak na prvním stupni ZŠ, kdy bych jistě hodnotila jinak a snad i lépe. Tenkrát jsem četla všechno, ale doba pokročila. Zkrátka pro mne jsou všechny prsteny nestravitelné a jejich masovou popularitu jsem dodnes nepochopila. Dobrodružství mám stále v oblibě, ale u Tolkiena jej opravdu nenacházím.

Před autorem se skláním, dokáže mistrně pracovat se slovy i pocity čtenáře a hluboce Vás vtáhnout do příběhu. Nakonec zjistíte, že je to i Váš příběh.
P. S. Nenechte se odradit nálepkou "horory", tato kniha je žánrově těžko zařaditelná. Každopádně je to fantastické čtení, které by byl hřích minout. Mmch. český název je opravdu nešťastný.

7 18.02.2024

Fantastická knížečka, plná báječného černého humoru i moudrosti. Vřele doporučuji. Přečtena za dvě hodiny, nasmála jsem se jako už dlouho ne, semtam se v oku zatřpytila i slzička. Každopádně ráda se ke kocourovi Frankiemu, který je vypravěčem příběhu, i jeho třem kamarádům, třínohému Profesorovi, veverce Svaloušovi a dvounohému Goldovi, vrátím.

Menší spoiler:
Detail 1: Opravdu tam byl muž.
Detail 2: Stál na židli.
Detail 3: Ze stropu visel provázek.
Detail 4: Konec provázku měl ten muž kolem krku.
Detail 5: je doplněním detailu 4: Ten provázek byl extrémně, ale extrémně silný. Chcete vědět, co si fakt upřímně myslím? Že jsem tak nádherný provázek ještě v životě neviděl.

"Ty máš manželku?"
"Měl jsem," odpověděl. "Teď už nemám."
Uf, to je klika, řekl jsem si v duchu.
"Kde je teď? V novém revíru?"
"Dalo by se to tak říct. Ale spíš v nebi," řekl a ukázal nahoru.
"V nebi? To jako u ptáků?"

"...Co je Bůh?"
"Asi nejsi věřící, co?"
"Je věřící něco jako kastrovaný?"
"Ne tak docela. Bůh je něco, hm, jako šéf. Stvořil svět. Bůh řídí a ochraňuje lidi. Když je někdo věřící, tak věří v Boha."
"Aha, takže nejvyšší vůdce!"
"Přesně tak. Věříš v nejvyššího vůdce?"

Takhle daleko jsem v životě nebyl. A nebe bylo pořád na svém místě. Docela mě vyděsilo pomyšlení, že před nebem se nedá utéct. A ještě k tomu jsem si uvědomil, že nahoře v nebi poletuje spousta lidí, Bůh, hromada duší, ateisti, optici a Goldova manželka. Možná tam s nimi je i stará paní Berkowitzová. Byl jsem z toho úplně hotový, protože mi to přišlo příšerné. A to jsem ještě zapomněl na ptáky a letadla. Takový zmatek! Ale možná je tam i hezky. Příšerně a hezky. Uvažoval jsem, že bych jednou třeba taky mohl bydlet v nebi.

"Frankie, přece znáš tři zlatá pravidla."
"Dělat blbýho, dělat blbýho, dělat blbýho. Jasně."

Lidi jsou v tomhle jinačí. Pořád mluví o tom, jak kdo vypadá a jaký je. A to hraje obrovskou roli. Hej, Frankie, ty seš ale ošklivý! Hej, Frankie, jsi pouliční směska! Hej, Frankie, jsi postižený! Lidi se taky pořád zajímají o tom, kolik je komu let. A pořád o tom mluví. Přitom je přece úplně jedno, jak je kdo starý. Hlavně, že je.

Něco mě napadlo, ale nechte si to pro sebe. A hlavně se mi
nesmějte, prosím! Možná je to hloupost, ale třeba máte deprese z nedostatku spánku a nadbytku přemýšlení. Já žiju obráceně. Spím skoro celý den. Občas se na chvíli vzbudím, vyřídím pár věcí a jdu zase spát. Takový denní režim má jednu obrovskou výhodu: O světě se toho moc nedozvím. Když totiž víte o světě příliš, začínáte o něm přemýšlet a třeba jste z toho pak nemocní a vidíte ledacos černě. Nevím, jestli to tak je. Jsem jenom obyčejný kocour. Přeberte si to sami.

6 22.01.2024

Bohužel převyprávění a ani ilustrace, byť samy o sobě nejsou špatné, mi k ruským pohádkám nesedí tak jako magické výjevy od Bilibina (Finist) nebo V. Fialy (Krása nesmírná). Ti, kteří jsou nepolíbení Peříčkem Finista či Krásou nesmírnou, budou asi spokojeni. Tato Baba Jaga (v ilustracích i zmodernizovaném textu) už není TA Baba Jaga, co se v hmoždíři palicí odráží a pometlem stopu zametá, toto je moderní Baba Jaga, která sídlí na jiném místě a v jiném čase. Jaga, která by teoreticky mohla přisvištět i na motorce, a to už je zkrátka jiný příběh.

24.10.2023

Oblíbená kniha mého dětství, nádherné ilustrace i poutavý text (poetičtější než v Kráse nesmírné ze 70. let nebo převyprávění v Babě Jaze z r. 2019, modernizace mi k těmto pohádkám nesedí, dnešní děti mohou být jiného názoru)
Jedny z nejkrásnějších pohádek, které vskutku jitří a probouzí fantazii. Na Baba Jagu, Krásnou Vasilisu, Kostěje Nesmrtelného a Marju Morevnu člověk jen tak nezapomene (pokud hledáte "dospěláckou variaci" na ruské pohádkové motivy, plnou vášní a magického realismu, pak doporučuji Nesmrtelný příběh od M. Valente)

3 24.10.2023

Jedna z mála Kingových knih, kterou jsem dočetla. Možná právě jen díky mému oblíbenému cestování v čase. Některé věci mne potěšily, jiné zklamaly, příběh mohl být kratší a neubralo by mu to na kráse, spíš naopak.
Klasické sci-fi Dallas určitě není, je to mix hororu, thrilleru, detektivky a sci-fi. Uznávám, že King je skvělý spisovatel, jeho tvorbě se nedá upřít čtivost, ale vzhledem k obsahu a mnohdy (z mého pohledu) úchylným zápletkám a sadistickým postavám přemítám nad duševním zdravím podobných autorů. Z tohoto důvodu jsem většinu Kingových knih nikdy nedočetla. Moje představy o světě i knihách jsou zkrátka jiné.

2 06.08.2023

Milá pohádka na jedno odpoledne nebo večer, překlad by mohl být lepší, ale vzhledem k určení pro náctileté čtenáře se dá přejít. Příběh se mi líbil víc než filmové verze. Nejkouzelnější je ovšem prolog a závěr, Láska a Smrt. Amor vincit omnia.

1 06.08.2023

Dávná vzpomínka na dětství.

Obálka působivá, bohužel moderní překlad vydání z r. 2023 je z mého pohledu destruktivní, za sebe doporučuji překlad Hany Březákové z 92. roku. Příběh jako takový má své kouzlo i po letech.

6 11.02.2023

Zatím (asi navždy) nedočteno, plné černobílých postav, schematické, jazykově chudé. Za sebe nedoporučuji.