Smrt před úsvitem
Robert R. McCammon
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504347/bmid_smrt-pred-usvitem-Zza-504347.jpg
5
141
141
V idylickém Zephyru v Alabamě rok 1964. Lidé buď pracují pro papírnu u řeky Tecumseh, nebo pro místní mlékárnu. Je to jednoduchý život, ale podněcuje působivou představivost dvanáctiletého začínajícího spisovatele Coryho Mackensona. Ten si je jistý, že cítil, jak si na hřbitově šeptají duchové. Slyšel o podivných pašerácích, kteří číhají ve tmě za městem. Viděl na hlavní ulici potopu hadů. Cory je z toho všeho tak nadšený, jak jen malý chlapec může. Když pak jednoho rána doprovází svého otce při rozvozu mléka, spatří auto, jak sjíždí ze silnice a pomalu se potápí do bezedného Saského jezera. Jeho otec skočí do ledové vody, aby řidiče zachránil, a najde zbitou mrtvolu, nahou a připoutanou k volantu – s měděným drátem utaženým kolem krku. Časem se zdá, že obyvatelé města na nevyřešenou vraždu už úplně zapomněli. Ale Cory a jeho otec nemohou. Jejich hledání pravdy je cestou do světa, kde se střetává nevinnost a zlo. To, co leží před nimi, je strach a bázeň, magie a šílenství, fantazie a realita…... celý text
Přidat komentář
Asi budu remcat přesně na to, co si chtěl autor vychválit. Ale mně osobně otravovaly scény, které se nezaměřovaly přímo na děj, tzn. scény popisující život v Zephyru. Asi prostě spadám pod ty grafy a statistiky hlásající, že chceme vraždu a vše jen kolem ní :D
Strašně jsem se musel přemlouvat, abych šel znovu číst, protože mi kniha nepřipadala moc napínavá. Každá kapitola měla svoje rozuzlení, a tak mě nic nenutilo číst dál.
Ale takhle zpětně hodnotím knihu kladně a vlastně se mi podvědomě líbilo, že děj nebyl šíleně uspěchaný a občas se jen vyprávělo o klukovském životě.
Nádherně inspirativní příběh o těžkostech i krásách dospívání v jednom americkém městě uprostřed lesů.
Nenechte se ovšem zmást. Přestože je tenhle román často prodávaný v oddělení hororů, strašidelných a nadpřirozených prvků má v sobě jen pár. Pouhé střípky.
Největšími zrůdami jsou zde lidé samotní.
Ale přečíst by si ho měli úplně všichni.
Stojí to za to !!!!
Nevím, co ještě k těm úžasným komentářům dodat. Ano, po začtení mě okamžitě napadlo Pampeliškové víno. A po dalších kapitolách Stůj při mně nebo To. V tom se, přátelé, shodneme. I když je to přece jiné než od pánů Bradburyho nebo Kinga. Jiné a jinak nádherné, přestože s podobnou atmosférou. Nádhera, přes ty partie se smutkem, který přece do života patří. A fórky jsme si taky užili, ano, Wade poslouchal jen na půl ucha... A ani mně byste Zlatá jablka Slunce nevyrvali ani párem koní.
Za mě kniha roku a doporučuju všema deseti a oběma očima!
První setkání s autorem a hned dopadlo na jedničku!!! určitě stojí za přečtení!!!
Velké dík autorovi za tuto skvělou knihu. Magie, kouzla, představivost, iluze, sny, dětství, bylo tam všechno.
(SPOILER) „Odhazujeme svoji minulost a v budoucnosti nám to pak chybí.“ Wau, báječné. Určite nečakajte horor. Mne to síce anotáciou evokovalo To od Kinga resp. Temné léto od Simmonsa, ale Robert McCammon si šiel svojou vlastnou cestou. Nebál sa urobiť to inak a možno i vďaka tomu je z tejto „detskej“ trojice môj najobľúbenejší román práve ten jeho. Paradoxne je super, že chýba ucelenejšia zápletka. Jasné, ako červená niť sa naprieč 5OO stranami ťahá motív s utopencom v Saxtonovom jazere, ale nejde oň. Ide o všetko... a akoby o nič. Autor dokázal odolať a vraždu postupne odsunul na vedľajšiu koľaj, navrátiac sa k nej len občas. Výborné rozhodnutie, lebo spomedzi toho všetkého je práve ona jednou z najmenej zaujímavých súčiastok inkriminovaného príbehu. Inak, pôvodne mal dej viac pojednávať práve o nej, ale samotného McCammona to proste nebavilo písať, dospel k záveru, že ako čitateľa by ho to nebavilo ani čítať a tak dej upravil do podoby, v akej ho poznáme. V tomto smere preto neprekvapí, že on sám sa najviac stotožňuje s postavou mladého spisovateľa, ktorý mal ušľachtilé ambície, ale nechal sa zlomiť vydavateľstvom, znetvoril vlastnú knižnú víziu a de facto skončil. Je to koláž detských fantázií, zafarbených hravou a bezstarostnou, ale tiež temnou nostalgiou. Príbeh sa odohráva v 6O. rokoch 2O. storočia v USA, ale mnohé veci sú prenosné na všetky kontinenty: partia kamarátov, problémy v škole, rodičia, bicykle, psy verné až za smrť (niektoré doslova). Chýba azda len prvá detská láska, čo mi pravdupovediac nevadilo (skôr naopak). Motív bandy kamarátov je upozadený, ale opäť: za mňa v pohode, keďže po To, Temnom létě a Keeneovom Ghůlovi si myslím, že téma je vyčerpaná a je o nej veľmi ťažké napísať niečo nové, takže považujem za múdre, že na to McCammon rezignoval. Vadili mi časté deus ex machina, ktoré nasilu posúvali dej dopredu v momentoch, v ktorých autor prestával vládať. Čiže dlhé strany čítame o opici, čo vyzerá ako stratená dejová odbočka. No a keď to čakáme najmenej, opica otočí dej. Alebo „dinosaurus“. Alebo... tých vecí je tam proste viac. Viac než dosť. Viac, než by mi bolo milé. Mnohé tieto nápady žiaľ zostanú neuspokojivo dokončené (chlapec so zázračnou rukou). Čiastočne ma sklamala koncovka, kedy som čakal nálož ťažkých sĺz a áno, JE to dojemné. Ale malo to byť dojemnejšie. Úvodná básnička a úvodné spomínanie na magické čaro detstva, ma zasiahli silnejšie, než záver samotnej knihy (ale minimálne rozhovor s otcom na konci je niečo, čo ma v daný večer, počas ktorého som román dočítaval, psychicky dosť rozhodilo).
Krása. Tohle se četlo jedna báseň. Román jak víno, parádně popsané události kluka na prahu dospívání. Se všemi trably a zážitky, které k tomuto věku patří. A s notnou dávkou fantazie. Neřadila bych mezi horory, cítím tu spíš závan magické reality a fantaskna. Autorovi určitě do pera zabrnkala i autobiografická múza. A je na čtenáři, čemu bude věřit a o čem bude mít jasno, že byla jen autorova licence (resp. Coryho báječná velkolepá představivost). Parádní fugury, od Coryho kámošů, rodičů, přes Dámu (ta je úžasná), Vernona a další postavy i postavičky, které zalidňují městečko Zephyr v Alabamě - tehdy v 60. letech. K tomu opice a triceratops, Beach Boys, klan, místní mafie i trable s učitelkou nebo nepříjemnými staršími spolužáky. A samozřejmě Raketa!
To mě dostalo! Já, rozmazlenec Kingův s velkými požadavky... a tohle bylo ono - to byla jízda, úplně jsem hltal tu retro zapadákovskou atmosféru a partu kluků co si plní sny jen tím, že jsou a hrají si spolu :)
S těmi předlouhými chlapeckými americkými thrillery/horory z postarší, jejich staré dobré doby, se až podezřele roztrhl pytel. Možná pro mužské čtenáře, spíše americké, ale mne už to nebaví. Dvanáctiletý začínající spisovatel...? Asi jsem si měla důkladněji přečíst anotaci a knihu vůbec neotvírat.
Nevzpomenu si, kdy jsem naposledy četl čtivější knížku a byl tak ponořený do příběhu. Bohužel to ale autor neukočíroval a z knížky, která se mohla stát klasikou je prostě jen dobrá knížka o dětství s detektivní zápletkou. První 3/4 knihy jsou naprosto skvěle vybudovaný svět malého kluka do kterého se ponoříte a nebudete chtít pryč, zároveň vás kniha drží v napětí a žene vás ve čtení dál. Autor se snaží do příběhu integrovat magický realismus, což se mu na začátku celkem daří, ke konci už ale začne tlačit trochu na pilu a je to moc umělé. Největší průšvih je ale už trochu klasický model u podobných typů knih - autor opravdu precizně po celou dobu buduje detailní vesmír do pečlivých detailů, ale na konci jako by to za něj převzal někdo jiný, protože se s tím moc courá. Nevím, jestli je tohle nějaký syndrom blížícího se deadlinu, ale rozhodně jsem to nezažil poprvé. A je to hrozná škoda, když si představím, kolik práce to celé muselo dát a pak to autor celé rozuzlení a finále odbyde na pár stranách formou, která by seděla někam do brakové literatury. Trochu mi to přišlo, jakoby autor vlastně nevěděl kam to celé táhne a pak už to potřebuje nějak rozlousknout. Je to škoda, když si člověk představí, co by s jeho fantazií šlo všechno vymyslet. I tak je moje hodnocení za 3-4 a tady dávám 4 hvězdy, protože většina té knihy je prostě skvělá a krásně se čte. Jen na konci zůstane trochu hořká pachuť.
Strašně dlouho jsem přemýšlel, co sem napsat. Nic jsem nevymyslel. Někde v půlce čtení jsem tvrdil, že je to jako kdyby "Modlitbu za Owena Meanyho" napsal místo Johna Irvinga Stephen King, ale, i když se obě knížky odehrávají v přibližně stejné době, není to pravda.
Prostě si to přečtěte. Nedostanete žádný velký příběh, ale dostanete krásnou knížku. A možná se pak zase aspoň na chvíli dokážete přestat dívat na svět těma dospělýma, unavenýma očima, co přestaly vidět kouzla, i když je jich všude kolem plno.
4,5*
Přemýšlím, jak tuto knížku ohodnotit. Protože nejsem fanoušek Kinga, tak mi to asi úplně nesedlo. První půlka knížky se táhla jak žvýkačka a dopředu mě hnalo jen to, že čteme společně..... Ovšem zhruba v polovině se objevily nějaké záblesky toho, že se konečně bude něco dít :)
Ve třech momentech jsem si i trošku pobrečela, takže jsem ráda, že i t v takovém příběhu se objeví emoce.
Velice pozitivně hodnotím ale konec, ten mě vážně dostal a to bylo super!
Přesto tomu víc jak 3/5 dát nemůžu.... Pro fanoušky Kinga to třeba bude lepší čtení!
Bohužel mě tato kniha moc nechytla a to jsem se na ni tak těšil. Boys life je často zmiňován ve stejném duchu jako TO od Kinga a Temné léto od Simmonse. Tyto dvě knihy naprosto miluji a Temné léto je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy v životě přečetl. Boys life bylo pro mě spíš zklamání a dokonce jsem zvažoval i dvě hvězdy. Nebýt velmi povedeného závěru, který ve mě konečně vykřesal emoce, tak by to bylo na 2 hvězdy. Co mi tedy vadilo?
1. Hned ze startu nám autor servíruje zápletku mysteriozní vraždy. Tato zápletka se ale absolutně nikam nehne 99% knihy.
2. Četlo se to spíše jako soubor krátkých povídek, které na sebe navazují. Téměř každá kapitola je taková jedna příhoda ze života kluka v Zephyru a musím říct, že jsem se i často nudil a marně čekal, kdy se konečně nějak pohne ta linka s vraždou.
3. TO a Temné léto hodně staví na vztazích kamarádů hlavního hrdiny. Tady mi přišlo, že jsou spíše v pozadí (tři dny po dočtení knihy si ani nevzpomínám na jejich jména) a za celou knihu spolu tito kamarádi měli možná dva větší zážitky (Rvačka a scéna na pouti) - Hlavní postava Cory, mi tady přišel tak trochu izolovaný.
4. V žádném případě nejde o horor, u této knihy se určitě nebudete bát ani vám nebude běhat mráz po zádech, spíš mi to přišlo jako taková pohádka.
5. Kniha hodně staví na pocitu nostalgie a u mě ji teda (kromě poslední kapitoly, ta mě chytla za srdce) kniha nedokázala vzbudit. Pokud se ji to podaří u vás, pak se vám bude kniha určitě líbit.
Před autorem se skláním, dokáže mistrně pracovat se slovy i pocity čtenáře a hluboce Vás vtáhnout do příběhu. Nakonec zjistíte, že je to i Váš příběh.
P. S. Nenechte se odradit nálepkou "horory", tato kniha je žánrově těžko zařaditelná. Každopádně je to fantastické čtení, které by byl hřích minout. Mmch. český název je opravdu nešťastný.
Píšu to čerstvě po tom co jsem zaklapl knížku a chvěju se. Byly knížky co se mi líbily a byly knížky, které jsem dočítával velice těžce, ale žádná z nich ve mě nevzbudila tolik pocitů jako Smrt před úsvitem. Ani v jedné kapitole ani na jednom řádku jsem se nenudil. V těch stránkách jsem se ztrácel a najednou jsem nečetl knihu, ale létal v oblacích jako naši hrdinové, smál jsem se s nimi, brečel jsem s nimi, bál jsem se s nimi... Město Zephyr stejně jako všechny postavy v něm mi ještě dlouho budou ležet v hlavě a v srdci navždy vepsány. Magie existuje a jestli v ní nevěříte tak vám fantazie z tohohle světa snad otevře znovu dětské oči, které nejsou zastíněné dospělostí.
Kniha je pro mě dobrá tehdy, když mě chytne hned od začátku, líbí se mi styl autora, má krásné obraty, myšlenky a přirovnání, kterých si při čtení všimnu, z tohoto důvodu musím mít po ruce lepící záložky a tužku, příběh je rozvětvený a propracovaný a myslím na něj často přes den, je mi jedno, jak dlouho to čtu a nevyhlížím, co dalšího si vezmu a při cestě domů z práce mě při myšlence, na co se těším, napadne jako první, že až si zalezu na chvíli s knížkou... :-) A tohle všechno byla tato kniha. Komentoval se tady i ten název, no, z vlastní zkušenosti musím říct, že si myslím, že pojmenování Smrt před úsvitem tomu za mne uškodilo, protože i já jsem velmi dlouho váhala, jestli to chci číst, dělalo to na mě prostě dojem další z kriminálek, které se vydávají jak na běžícím pásu a povětšinou mne zklamou. Tohle je kniha o životě, krásně podaná očima chytrého kluka, s přesahem a se zamyšlením nad mnoha tématy. Co všechno by se o tom dalo ještě napsat, ale stačí prostě jen, že jsem moc ráda, že mě tahle kniha neminula....
Ukázka z textu:
"Nikdy jsem pořádně nechápal, co přesně má reverend Lovoy na mysli, když mluví o" nadhledu". Teď jsem tomu porozuměl. Znamenalo to být schopný vzdát se něčeho, co máme rádi, umět najít něco pozitivního i na ztrátě, která nám zlomí srdce. "
Jako obří fanda Simmonsova Temného léta a Kingova To(obří fanda je vlastně slabý slovo,spíš to byly formující knížky který jsem čet navíc ve věku hlavních postav a pak ještě já nevim kolikrát), jsem si toužil vždy přečíst i Boy's life. A už od první kapitoly jsem věděl že tuhle knížku určitě nečtu naposledy. Přitom legrační je že bych ji byl málem minul kvůli změně názvu. A vzhledem k tomu co vypráví zhruba v půlce knihy Vernon, říkám si:Je ta změna geniální fór od českýho nakladate nebo překladatele? Každopádně jsem moc rád že vyšla i když má ještě o něco blíže než k výše zmíněným pánům k Bradburyho Pampeliškovému vínu(což doporučuju každýmu komu se líbila tato kniha). Každopádně Boys' life není žádný plagiát, jede si pěkně po svým. Zephyr je magický místo a přesto že se zde dějí šílenosti, nikdy jsem neměl takovej ten pocit "tohle už je moc",což je, řek bych hodně daný vyvážeností poetiky a civilnosti autorova slohu. Dětští hrdinové stejně jako u Kinga a Simmonse super ale tentokrát je pro mě favoritem Coryho tatínek a pak je tam jistej pan Lightfoot, kterýho je sice jak šafránu ale pokaždý když se zjeví tak je to nehoráznej mazec. Ve výsledku mě bavilo číst vlastně o každym jednom obyvateli Zephyru a fakt se těšim až se tam někdy vrátím. Dík pane McCammone.
McCammon mě tentokrát opravdu hodně překvapil, čekal jsem plnokrevný horor a dostal magický příběh jednoho klukovského léta z šedesátých let minulého století. Ano, i tady potkáte živé mrtvé nebo třeba lesní obludy, ale vidíte je očima dvanáctiletého kluka s hodně velkou fantazií a to všechno se tu objevuje tak nějak samozřejmě, jako by to bylo v Zephyru úplně běžně k vidění. Nabízí se srovnání s Kingovým To nebo Simmonsovým Temným létem, ale tahle knížka je prostě jiná - trochu magická, trochu detektivka, trochu horor, hodně nostalgie...
Krásně se to čte, už docela dlouho se mi nestalo, že by mě něco chytilo tak jako tohle klukovské vyprávění. Jasných pět hvězd a řekl bych, že si dám brzy repete.
Neodpustím si poznámku k názvu - v originále se tahle knížka jmenuje Boy's Life, nicméně nakladatel cítil potřebu ji přejmenovat na "Smrt před úsvitem". Moc to k ní nesedí, a nezdá se mi, že by mohlo mít nějaký zásadní vliv na to, kolik se prodá výtisků. Celkem bych přivítal, kdyby těchhle blbostí nechali.
Štítky knihy
thrillery dospívání USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory válečné zločiny kluci parta dětí Alabama rodiče a dětiAutorovy další knížky
| 2021 |  Prokletí rodu Usherů |
| 2023 | Smrt před úsvitem |
| 2013 | Masky apokalypsy |
| 2017 | Čarodějnice z Fount Royal |
| 2016 |  Bitevní hranice Země |
Rovnou přiznávám, že první 1/4 knihy jsem se do četby vyloženě nutil. Chtě nechtě se mi dralo na mysl, že chce kniha být něco jako To, ale naprostá absence jakéhokoliv tajemného a neznámého zla jí akorát podkopává nohy. Jak jsem tak ve čtení pokračoval, zjistil jsem dvě věci. Jednak že kniha nejenže nechce, ale také nepotřebuje být něco jako To. Příběh je svůj a na nic si nehraje. Druhá věc, při které jsem se přistihl, je ta, že jsem během vyprávění žádné ono zlo nepotřeboval (i když se ho na konci dočkáme). Stačilo mi sledovat život dvanáctiletého mladíka a jeho "obyčejná" dobrodružství s kamarády, rodiči a všemi ostatními obyvatelemi místního maloměsta. A na poslední stránce jsem si uvědomil, jak moc mě mrzí, že je konec.