nero 13 komentáře u knih
Pěkný příběh z doby nástupu Lucemburků na český trůn. Podle otevřeného konce se těším na případné pokračování.
Výborné vykreslení atmosféry staré Prahy, stejně jako u předchozí autorovy knihy mě to prostě bavilo.
(SPOILER) I když se lidem v minulém dílu podařilo na poslední chvíli i přes velké ztráty zachránit Zemi, tak osud lidstva v boji proti mimozemským Kilrathům stále visí na vlásku, protože neustále tahají za kratší konec provazu a proto v Tygřím srdci nastupuje nový hlavní hrdina plukovník Christopher Blair.
Autor se při psaní tohoto dílu inspiroval Hvězdnými válkami, protože i zde vojáci Pozemské konfederace nasadí svojí Hvězdu smrti zvanou zde Behemot, která byla zničena, a nakonec se vše vyřešilo jednou dobře trefenou bombou.
(SPOILER) Na tuto knihu jsem si vzpomněl po zhlédnutí Jáklova Žižky, protože jak jsem na něj těšil, tak jsem byl potom zklamanej, mně nevadilo že to bylo vlastně z doby kdy žádní husiti ještě neexistovali, to jsem věděl dopředu, mně vadil ten nesmyslný děj, jehož základem byla ta blbost že se dvě party idiotů přetahujou o údajnou snoubenku Rožmberka pocházející z Francouzské královské rodiny, jak by se k ní Rožmberk doprčic asi přes svůj význam v rámci Českého království dostal. No prostě jeden nesmysl za druhým a dorazil mně závěr kdy zpívaly husitský chorál.
Kdyby si vzal tuto knihu a napsal podle ní scénář, tak by tam měl všechno, Rožmberka i Žižku a hlavně smysluplný reálný děj, který by nevadil ani těm zahraničním divákům na které to bylo očividně mířené.
(SPOILER) Mám od autorky přečtený Dvojí ortel, který byl výborný a tak jsem si sehnal i její první beletristický historický román Ohnivá mise, která pojednává o velkém požáru Prahy v roce 1689, při kterém shořelo téměř 800 domů a církevních staveb, a zahynulo mnoho lidí.
Jsou dvě verze jak požár vznikl, jednak nešťastnou náhodou a za druhé že ho založily francouzští agenti, protože v té době vedla Habsburská monarchie válku s Francií Ludvíka XIV. známém jako Král Slunce, autorka si zvolila variantu s francouzskými agenty která je samozřejmě románově vděčnější.
O velkém požáru Prahy jsem četl už knihu Hořící lilie od Otomara Dvořáka která byla taky dobrá, ale Ohnivá mise je ještě o řád lepší, je mnohem podrobnější, propracovanější a paní Jana Pažoutová si s ní tedy hodně vyhrála, a jelikož umí psát velmi čtivě, tak vznikl výborný historický román, rád si od autorky přečtu i další knihy, které doufám napíše.
No tak to bylo zajímavé, autoři popustili uzdu své fantazie a pěkně si s knihou vyhráli, musím dát za pravdu Malarkeyovi že je dobré o tom něco už vědět, já měl období kdy jsem se o tato témata docela intenzivně zajímal a proto mi obsah Úsvitu černého slunce nedělal problémy, doporučuji si ale nejdříve přečíst například Jitro kouzelníků od Jacques Bergiera a Louise Pauwelse aby se čtenáři lépe orientovali o čem ty Archivy tajné války vlastně jsou.
Pamatuji jak jsme hltali reportáž Stanislava Motla o podivném strážci brány v Jihlavském podzemí, tak jsem zvědavý jestli to autoři zakomponují do pokračování série.
Tak jako mnozí zde komentující jsem nejdřív viděl seriál, první tři řady už dvakrát, a tak jsem neodolal a zkusil i knižní podobu a i když většinou je kniha lepší, tak v tomto případě se mi obojí líbí zhruba stejně. Seriál se od knihy téměř neodchyluje a to je dobře, vlastně jediné co jsem si ve vizuální představivosti musel změnit jsou dvoumetrová Naomi a ještě o něco větší Miller, chápu že takoví herci by se blbě sháněli.
Druhý díl, na obálce je sice napsáno trilogie, ale autorka zjistila že do tří dílů se jí sága o Fridrichu Barbarossovy nevejde, tak už minimálně pentalogie, je mnohem akčnější než první, a to hlavně zásluhou křížových výprav, vedených jednak proti slovanským kmenům Veletům a Obodritům a za druhé vyslané na střední východ osvobodit Edessu obsazenou Mosulským sultánem Zengímem.
Ohledně tažení proti Veletům a Obodritům je vidět že na nějaké bratříčkování mezi slovany se nehrálo, protože Německé vojska útočící ze západu podpořily z východu Poláci a zajatci byli posláni na vyhlášený trh s otroky do Prahy, vím že velký trh s otroky fungoval v Praze v 10. století za vlády Boleslava I., ale že existoval ještě ve století dvanáctém mne trochu překvapilo.
Druhá křížová výprava, které se účastnil i Český vévoda a později druhý Český král Vladislav II. dopadla katastrofálně, po cestě z Konstantinopole byly křižáci napadeni Seldžuskými Turky a zmasakrováni.
Jelikož se Barbarossa stane Římským králem až zde na konci druhého dílu, a vládnul 38.let, tak počítám že těch dílů bude víc než těch pět.
Po přečtení zatím vyšlých dílů série Nad Českými zeměmi slunce nezapadá, jsem zkusil první díl Centrálního impéria a jsem nadmíru spokojen, Jan Kotouč má opravdu fantazii která mne baví, trochu mi to připomíná The Expanse, jejímž jsem seriálovým fanouškem, až na to že v Expansi se zatím nevyskytují jiné inteligentní druhy.
Pokud jde o popis mimozemských druhů Protektorů a Silmanů, tak bych raději potkal v lese tlupu Bigfootů než je.
Jak píší komentující přede mnou, úroveň série jde nahoru a pokud bych mohl, dal bych šest hvězd. Kdybych si dělal žebříčky, tak Spojenci Českých zemí by byly v Top 3. letos přečtených knih, opravdu by mně nikdy nenapadlo že budu jednou číst jak Českoslovenští vojáci válčí v Panamě a Kalifornii a já se u toho budu tak neskutečně bavit, doufám že další díl bude co nejdříve.
Opět čtivě napsaný, nevím jak to Bernard Cornwell dělá, ale od něj by mně asi bavilo číst i seznam obsahu špajzky.
Pokud jde o děj dvanáctého dílu saských kronik, tak Uhtredu z Bebbanburghu se rozhodně nechce do důchodu a dokazuje čtenářům že pořád ví za jaký konec se drží meč, i když o ten svůj, slavný Hadí dech na nějakou dobu příjde, aby ho dostal zpět v jednom z nejtěžších bojů kterých se účastnil.
Jak píší komentující předemnou tak nejlepší na knize je ta retro atmosféra Prahy i Vídně začátku 20. století kdy spělo Habsburské mocnářství ke svému konci.
Vyšetřování pomocí abnormálně vyvinutému čichu bylo velmi zajímavé, myslím že nedávno běžel nějaký krimiseriál kde měl vyšetřovatel stejné nadání, já osobně bych to nechtěl, představte si co za zážitek musí třeba být, letní návštěva špatně udržovaných veřejných záchodků.
V roce 14 se přes Rýn vypravila velká římská armáda o síle 8 legií a dalších pomocných jednotek, pro porovnání invazi do Británie o necelých 30 let později se účastnily 4 legie, aby pomstily porážku Varova vojska v bitvě v Teutoburském lese.
I přes velikost římské armády které velel Germanicus, podle mne po samotném Césarovi asi nejschopnější člen Juliánského rodu, tažení neprobíhalo zrovna lehce, nejdřív Germanicus čelil vzpouře legionářů kteří krátce drželi jako rukojmí jeho ženu Agrippinu a syna Caligulu, a ani později v samotné Germánii i přes to že se podařilo získat jednoho z Varových orlů zpět a zajmout Arminiovu manželku Thusneldu se rozhodně nedá mluvit o žádném přesvědčivém římském vítězství.
Tak uvidíme jak to bude pokračovat ve třetím díle.
Musím souhlasit s Klokanem taky jsem čekal daleko víc akce a napětí, přišlo mi to takový nemastný, neslaný. O dobytí Yorku Vikingy jsem četl v Posledním království od Bernarda Cornwella který tomu věnoval jednu kapitolu, a ta kapitola je daleko akčnější než zde celá kniha.
Vynikající zakončení vyprávění o chaotickém roku 238 n.l , kdy se během několika měsíců dostalo na římský trůn šest vládců, v jednu chvíli byli na této pozici i čtyři císaři najednou. Mám rád Harryho Sidebottoma proto, že ze všech spisovatelů kteří píšou romány z období Římské říše je historicky asi nejpřesnější. A jeho doslov a vysvětlivky u každé knihy jsou opravdu výborný bonus navíc.
Po přečtení druhého dílu Války růží mám dva poznatky. Za prvé, jestli byl G.R.R.Martin ovlivněn při psaní jeho fantasy eposu Píseň ledu a ohně nějakým obdobím, musela to být Anglie druhé poloviny 15. století. Je tam totiž velmi mnoho shodných věcí, např. občanská válka vedená mocnými rody, i jména některých rodů jsou si podobná, zeď na severu = Hadriánův val, dokonce jsou tu i ti draci, které má ve znaku Wales, odkud pocházel rod Tudorovců který nakonec z války vyšel jako vítěz. Druhý poznatek mne naštval, protože nesnáším přepisování historie, shodou okolností jsem viděl hraný dokument BBC z tohoto období, kde jednu z hlavních postav, Anglickou královnu Margaret z Anjou, původem francouzskou princeznu, hraje černošská herečka, musel jsem to v půlce vypnout, protože to bylo asi stejně přirozené jako by ve filmu o Mandelovi, hrál Nelsona Mandelu blonďatý Švéd.
Naprosto souhlasím se Schamilou, ponořil jsem se do příběhu a až moc rychle jsem byl na konci, a litoval že to nemá aspoň 600 stran.
Tak myslím že tato série Rytířů z Vřesova má stejně dobrou kvalitu jako ta s mým oblíbeným Hynkem Tasem z Boru. Na přebalu knihy je vidět že se připravuje další díl - Ve službách mocných.
Musím říct že autorova tvorba, narozdíl od některých jiných spisovatelů kteří napíšou dobrou první knihu a pak už pokračování nestojí za nic, má vzestupnou tendenci.
(SPOILER) V průběhu čtení této knihy jsem chtěl hodnotit za plný počet, protože popis Sabiny Ebert o dění po útěku Napoleona z Ruska a zdecimování jeho Grande Armée na cestě z Moskvy zpátky na západ je výborný, Napoleonovy se podařilo vydupat ze země armádu novou a pokusil se zvrátit situaci ve svůj prospěch. Na území Německa a hlavně oblasti Saska od jara 1813. probíhalo mnoho střetů Francouzů a jejich spojenců s koalicí Prusů, Rakušanů a Rusů a boje se přelévaly od Berlína, přes Lužici a Slezsko až na území Čech, kde se 29 a 30. Srpna odehrála bitva u Chlumce na úpatí Krušných hor, zde padlo na 20 000 mužů z obou soupeřících stran.
Vše bylo nasměrováno k bitvě národů u Lipska mezi 14. až 19. Říjnem 1813. a právě zde mně autorka zklamala, protože místo epického popisu této bitvy, kterým měla kniha vrcholit, byl konec takový nemastný, neslaný a proto musím dát hvězdu dolů.