nerusa komentáře u knih
Nečetla jsem předchozí díly, takže nemohu porovnávat. Tento díl je spíše historickým románem, lehounce šmrncnutým do fantasy. Kdyby nebylo Vlada, nedal by se ani jako fantasy označit, spíš taková romance, ale to rozhodně není kritika. Napsané je to moc dobře a v podání Jenny Nowak je Vlad vlastně sympatická osoba. Jestli někdy, někde najdu i další díly, rozhodně nebudu váhat nad jejich přečtením.
Tak Nepil je úžasný, skavělá fantazie a ještě krásnější jazyk. Pokud by se to nelíbilo dětem (jakože líbilo), tak mně tedy 100%.
Krátké texty, krásné básničky, dětem se moc líbila.
Velmi půvabně ilustrovaná kniha plná spíše těch méně známých mýtů z celého světa. Za každým úsekem knihy (tedy po pověstech věnovaných vlkům, pak drakům a pak i různým bájným tvorům) je pár stránek věnovaných spíše faktům. Knížku jsme si moc užily, kupodivu největší ohlas sklidila právě ta faktografická část.
Klasická kniha, která byla již několikrát zfilmována a zpracována i pro rozhlas. Momentálně si vzpomínám jen mlhavě na film s Kevinem Baconem, který však byl skutečně pouze velmi volně inspirován.
Mohlo by se zdát paradoxní, že si autor pro postavu neviditelného vybral právě někoho povahově tak vybaveného, či spíše nevybaveného, jako je Griffin. Kdyby měl povahu spíše páně Kempovu, celý příběh by se odvíjel nepochybně zcela jinak. Ovšem tak by autor již nemohl poukázat na všeliká nebezpečí týkající se jak lidských povah, tak i jistých možných vědeckých objevů.
Jediný důvod, proč jsem nedala 5 hvězdiček, jsou chyby tisku, což je v době, kdy nakladatelství ještě oplývala korektory, hanba.
Jak si tak vzpomínám, snažila jsem se tuto knihu číst už kdysi dřív, ale asi pro ni nebyl ten správný čas. Ten nastal až nyní a musím říct, že jsem si ji skutečně užívala. Kéž by bylo na světě co nejméně lidí jako je Looja a co nejvíce jako Foxglove, Hannibal, Králík a Audrey. P.S. Bez Droomů by to nejspíš taky nešlo.
Skvěle napsaná kniha, i když se mi občas ta římská jména dost pletla, ale to rozhodně není chyba autorky. Postavy jsou skvěle vylíčeny a velmi uvěřitelné. Rozhodně nejsem expertem na historii dávného Říma, takže nehodlám a ani nechci hodnotit případnou faktickou přesnost. Pro mne to bylo skvělé čtení a také velké poučení o historii. Všem, které poněkud odrazuje tloušťka této knihy a ostatně celého sedmidílného cyklu, mohu jen vzkázat, směle do toho, bude se vám to líbit. Máte-li pochopitelně, alespoň trochu slabost pro historické ságy.
Oblíbené dětské leporelo, které je vlastně úryvkem z Martínkovy čítanky. Ilustrace paní Zmatlíkové jsou zkrátka úžasné a dětem se moc líbí, alespoň těm mým určitě.
Oblíbené "krtčí" leporelo s básničkou Michala Černíka.
Přečteno asi "stokrát" tam a zpátky i na přeskáčku, dle přání mladší dcery a někdy i té starší :-) Zkrátka se jí nemohly nabažit :-)
Krásná kniha plná slovanských pohádek a básniček.
Opět rychlovka na oddech. Tentokrát z dob před SDPP, tudíž bez Stonea, ale o nic horší, možná naopak.
Oblíbený Mark Stone, jednoduché, dá se říci, že prvoplánové čtení, ale skvělá odpočinkovka.
Jako rodilá brňačka jsem si knihu užila už kvůli reáliím. I když do současnosti se dochoval už jen Minoritská brána, ale kláštery a okolní vsi (dnes brněnské čtvrti) se pochopitelně na mapě Brna vyskytují doposud. Zorientovat se v příběhu nebylo vůbec těžké, tedy alespoň pro mne, ať už šlo o reálie nebo o zápletku.
Příjemná kniha YA, tedy za mých mladých let "pro mládež", nicméně jí to neubírá vůbec nic na spádu a čtivosti i pro dospělého čtenáře.
Opět (po kolikáté už) jsem si tuto knihu moc užila. Když potřebuji podpořit a nakopnout, že všechno se dá zvládnout, i když má člověk pocit, že by nejradši utekl, je tohle dobrá volba.
Moc disneovkám nefandím, ale holkám se ty prvoplánové obrázky líbí, i když vlastně pořádně žádný příběh neviděly, kromě pár dílů seriálu o Ariel. Příběhy jsou v knížce pochopitelně očesané na dřeň, aby se jich do té útlé knížky vešlo co nejvíc, ale naštěstí mají hlavu a patu.
Nemůžu tvrdit, že by to byla vyloženě mizerná kniha. Přečíst se rozhodně dá. Jen jsem nepochopila důvod, proč ji pan Aldiss vlastně napsal. Je poměrně dost "ukecaná" a málo se toho tam děje. Přišla by mi slušná jako povídka, kdyby se podstatně očesala. Jako povahová studie citového prozření lehkomyslného mladíka by to snad šlo, ale proč na skoro 300 stránkách?
Půvabná kniha, psaná kouzelným jazykem, který může dnešním dětem činit potíže, provázená ještě půvabnějšími ilustracemi pana Milera. Na druhou stranu se mým dětem víc líbil ten večerníčkový Barbucha, než ten Milerův. No, mně tedy ne...