Nevdechujte komentáře u knih
Čtení byl nezapomenutelný zážitek. Jako bych se prodíral nějakými mokřady, ale přitom jsem byl jen v současném Česku a Evropě. Hranice postapokalyptický/normální svět je tu fakt tenká a to mě baví. Stejně jako práce se slovy, které tvoří právě ten močál, chvíli líp a chvíli hůř průchozí. Rozhodně se ale nedivím, že knížku někdo brzo odloží. Do bažiny taky moc lidí dobrovolně nejde.
Možná moje nejoblíbenější knížka. Při čtení si člověk může představovat jakoukoliv negativní situaci, do níž je hluboce ponořen, ale nemůže ji ovlivnit. Dá se najít i analogie s totalitními režimy 20. století, stejně jako se samotným lidským údělem. A nejsme při procesu ty blechy v zavřené zavařovací sklenici, které se naučily skákat tak, aby se nepraštily o víko, a poté, co bylo víko odděláno, už výš nikdy nevyskočí?
Co je člověk pro své okolí? Kniha je hrozivou odpovědí.
Řekl bych že nejsem sám, kdo svému milovanému člověku při vzpomínce na tuto knížku řekl- měl bych tě rád, i kdyby se z tebe stal brouk.