nhima komentáře u knih

Velké zklamání... Téma dobývání Yucatanu mě dost lákalo, příběh autor podává v menších dávkách a hezky to napíná, to jo... A navíc můj oblíbený žánr - HOROR... ALE!

Pomalu po každé kapitole následoval překladatelův výčet otázek, co se asi stalo dál, co se asi stalo předtím, všechny možné i nemožné scénáře, které si čtenář podle mě dokázal domyslet a nebylo nutné tím knihu natáhnout na dvojnásobný rozsah a ještě k tomu čtenáře unudit k smrti. Chápu, že část toho obsahu byla důležitá, ale spousty odboček k nesouvisejícím tématům a zdlouhavé až kýčovité popisy příběh strašně zabíjely... Ještě u žádné knihy jsem tak neusínal, jako když jsem četl tyto pasáže hned po přeložení každé kapitoly. Uznávám, že některé hororové okamžiky se tu mihly a vážně stály za to. Ale v celkovém rozsahu se to naředilo na velmi slabý odvárek hororu a spíš než to, to vyznělo jako nějaké historicko - fantastický román s apokalyptickými prvky. A právě ty náznaky apokalypsy vygradovaly v naprostou nereálnost a ztratily na uvěřitelnosti - tím u mě šly další hvězdy dolů.

Tak jsem si ještě říkal, že to zachrání závěr (a to jak příběhu conquistadora nebo dokonce knihy samotné)... Měl jsem dvě rozdílné teorie, jakým směrem se to bude k závěru ubírat a jak to celé dopadne. A vlastně s oběma bych byl dost spokojený a hodnotil bych je velmi dobře, i když by tím pádem pro mě byly předvídatelné... Ale autor opravdu překvapil!!! Bohužel v negativním slova smyslu. Přišla mi vážně škoda, že kvůli takovému závěru, jaký autor předvedl, bylo nutné knihu provázat tolika nudnými odbočkami.

Kdybych si odmyslel, že kniha měla být románem a hororem a hodnotil její filosofické myšlenky, asi bych utrousil ještě nějakou tu hvězdičku - některé myšlenky nebyly špatné, ale bohužel jsem tou dobou byl otrávený okolním obsahem a těšil se až to utrpení budu mít za sebou, že jsem si to ani nevychutnal naplno...

1 20.07.2021

Mám z knihy hodně rozporuplné pocity. Podvědomě jsem ji průběžně hodnotil a měl jsem dojem, že čím jsem dál, tím je na mém pomyslném žebříčku níže.

Ze začátku obsahovala na můj vkus zbytečně mnoho popisných a až téměř odrhnutých frází, které působily strašně nepřirozeně. Díky nevědomosti příštích událostí byla ale tato část alespoň příjemně tajemná. Pak následovala fáze hororovějšího ladění, která mě celkem bavila a kde viselo poměrně hodně otázek ve vzduchu. S prvním vyprávěním pamětníka to bylo fajn. Atmosféra byla hutná a příjemná. To mám obvykle rád. Tak proč mi to jen tady tak nesedělo? Rychle to sklouzlo k sérii příběhů od mnoha různých postav z města, které měly k tématu co říct. Vyprávění byla někdy až ukrutně rozvleklá a příběhy tak složité, že bych na místě Oskara raději šel už v polovině zpátky do školy. Překvapivě - postavy nevyprávěly o věcech, které před nimi říkali jiné postavy, ačkoliv to navzájem slyšet nemohli. Samotný výsledek - kompletní skládačka střípků byla prostě jen strašně překombinovaná.

A následovalo finále...

Vadí mi, když postava má takové štěstí, že zrovna v den D, hodinu H je přesně na místě M, kde se může stát svědkem toho a tamtoho. Že příběh místy přešel do akčních scén by nevadilo, kdyby na hlavní hrdiny neplatil jiný metr než na ostatní (dospělé, silnější, ozbrojené) postavy. Místy logické chyby - kdo uklidil rozštípané dveře ve škole? Nikdo se na nic neptal? Extrémně ignorantští vychovatelé na internátě... Na některé velmi nepříjemné situace se až příliš rychle zapomínalo.

Žánrově bych zařadil spíše do young-adult / sci-fi / horory.

Uznávám, že některé myšlenky (pár odstavců) bylo hodně zajímavých a popřemýšlel jsem o nich. Ale nezachránily celkový dojem.

Ve výsledku lepší 2.

1 08.03.2021

Před mým hodnocením měla kniha 80% a byla v červené kategorii. Svým hodnocením jsem ji posunul do modré kategorie a shodil ji na 79%, což mě trochu mrzí a doufám, že modrá barva neodradí potenciální zájemce.

Tak bych rád nalákal alespoň pozitivním slovním hodnocením. Děj odsýpal rychle, povídky byly poměrně často propojené (daly by se číst i samostatně, ale lepší je jet v pořadí, jak jsou napsané), kdo má rád lodě, plachtění, rybaření a dobrodružství obecně, jistě bude nadšený. Při čtení jsem měl dojem, že tím jak nejsou příběhy extrémně přehnané (většinou), jsou i poměrně dobře uvěřitelné a působí, že to nejsou jen smyšlené povídky. Je v tom něco, co autor zažil. A z těch věrných popisů mi plyne, že toho smyšleného je tu spíš pomálu a přečtení Londonova stručného životopisu se mi to potvrdilo. Chvilku jsem pak uvažoval i o čtyřech hvězdách. Nakonec lepší 3.

1 18.02.2021

Příběh sám o sobě je prostý a v dnešní době příliš nezaujme. Jako horor to na mě nepůsobilo téměř vůbec, až na nějaké dva nebo tři momenty, které ve mě zanechaly překvapivě silný dojem, ačkoliv danou situaci si za týden už ani nevybavím. Stylem, jakým je to napsané jsem měl pocit, že je to pohádka - pohádka - trocha toho zabíjení - pohádka - pak trocha fantasy s magií, mýtické postavy a tak - a nakonec zase pohádka. Dokonce i morální ponaučení jak z definice pohádky se tu na konci najde. A že je to na pohádku docela brutální? Říkají vám něco bratři Grimmové?

V době vzniku ale věřím, že muselo jít o výjimečné dílo. Dnes by to mohlo fungovat snad jako povídka, kdyby se vyházelo množství vaty, která příběh zbytečně zamotává a nedělá ho zajímavějším.

Na to, jak je kniha krátká, obsahovala obrovské množství postav ve kterých jsem se ztrácel, i když jsem knihu přečetl ve velmi krátké době, abych je stačil zapomenout. Důvodem bylo i to, že se jedna postava chvíli označovala jménem, pak zase svým společenským postavením, pak zase svou rolí v rodině atd, takže chvílemi člověk myslel, že jde o tři samostatné postavy. I u samotného Vatheka jsem zpočátku měl tento stejný problém a to mi příjde trochu špatně.

Kdybych měl srovnat s knihou, která mi přišla podobná (ale která se mi líbila o hodně víc) nejbližší mi asi připadá Krysař Viktora Dyka.

1 04.10.2020

(SPOILER) Kresba skvělá, místy tajemná atmosféra a odkazy na budoucí záhady fungují skvěle…Podle ztřeštených zápletek a dialogů se dá odhadnout, kdo je cílovou skupinou čtenářek, ale pak mi k tomu nesedí ty plíživé, skryté (a někdy ani to) odkazy na LGBTQ+. Příjde mi jako velký podraz na takovouhle zranitelnou věkovou kategorii, která prochází náročným obdobím dospívání a pořádně ještě neví, co se sebou, valit tuhle propagandu s nekonečným počtem pohlaví i sexuálních orientací.

Četl jsem se svojí dcerou, kterou jinak příběh bavil, ale pak jsem si začal toho podtextu všímat víc a víc a děsil se toho, kdy se mě bude ptát, SPOILER Z DALŠÍCH DÍLŮ: proč Jo má dva táty, proč se ta s mývalem na hlavě pořád drží za ruku s tou, jak vypadá jako kluk (mimochodem, jsou to kopie kreslíře/bývalé kreslířky a její kámošky a spoluautorky jednoho z dílů).KONEC SPOILERU

23.09.2024

Čekal jsem horor a byl jsem zklamán. Jde spíš o akční fantasy ze současného světa, kde se to hemží agenty a krev teče proudem. Kdybych chtěl něco takového, pustím si kterýkoliv akční film. Už když jsem se dozvěděl, že úspěšný podnikatel, zároveň jeden z nejlepších thanatologů trénuje parkour a ovládá aikido, mě mělo trochu napovědět o jakou knihu půjde. Na druhou stranu oceňuji autorovu přípravu - citáty na začátku každé kapitoly, výběr souvisejících pohádek a citáty Oscara Wildea. Autor velmi důkladně propracoval všechny související záležitosti - od vlastního soundtracku, doporučení oblíbené kapely hlavní postavy až po seznam receptů na drinky, co postavy v příběhu popíjí. Škoda, že tolik energie už nezbylo na příběh samotný.

Pro ty, kdo hledáte opravdu horor doporučuji Ruiny, Trhlina, Peklo z Araratu bylo sice už taky trochu poznamenáno Hollywoodem, ale pořád ještě dobré.

11.02.2021

Děj se odehrává v příjemně netradičním prostředí. Občas je sice příběh trochu naivní, ale když přihlédneme k době, kdy byla kniha napsána, lze to odpustit. Místy možná zbytečně zkratkovité, ale u tak produktivního autora to vlastně chápu - nesměl ztrácet čas, když měl tolik dalších námětů ke zpracování.Celkově kniha bavila a četla se sama.

07.11.2020

V příbězích jsou patrné nenápadné návaznosti na Conradovy ostatní knihy. Není ale nutností je mít přečtené. První příběh - Karain mi přišel průměrný -asi proto, že prostředí mi nebylo tak úplně blízké. Úsměv štěstěny překvapil jakousi romantickou linkou, která příběh odlišila od ostatních. Tajný souputník mi byl poměrně blízký, zejména díky zkušenosti z plachetnice, takže jsem si uměl dobře představit stísněnost na lodi a napjetí, do kterého se museli aktéři dostat v dané situaci. Freya - smutné, jak někdo s mocí a špatnou povahou může ničit lidské životy jen ze závisti.

18.10.2020