Niccolka komentáře u knih
Nemohla jsem se odtrhnout. Nevím proč, ale celé mně to přišlo dost reálné. Myslím, že takové rodiny v naší společnosti reálně existují...nebo mě jen autorka dokázala přesvědčit? Každopádně za mě super, doporučuji!
Chodíte rádi do lesa? Přečtěte si tuhle knížku, zážitek z návštevy lesa bude ještě krásnější, hlubší a vědomější.
Děti tuhle knížku milují. U každé básničky se dělá jednoduchý pohyb rukama. Už roční dítě na to reaguje, pohyb opakuje, pozná podle obrázku, která básnička přijde. Ilustrace paní Hegerové mám ze všech současných nejradši!
Autorka byla asi v mojí hlavě, neb napsala komiks o mě :-) Výstižné, poznala jsem se na každé stránce.
Autorka citlivě zpracovala téma, o kterém se moc nepíše a to téma mentálně postiženého dítěte z pozice jeho zdravého sourozence. Příběh se krásně četl a pro mé děti byl i poučením, co to mentální postižení je, co může obnášet a hlavně jaké předsudky mezi lidmi přežívají.
Moje první a zřejmě i poslední kniha od tohoto autora. Pro mne to bylo mnoho dějů a myšlenek sešitých bez ladu a skladu do jedné knihy. Ani jedna dějová linie není dokončena, občas výjevy, které asi mají čtenářem otřást, ale do kontextu nezapadaly, nic na ně nenavazovalo, jako by autor nevěděl jak dál, tak do děje přidával další a další témata. Magický realismus mě neoslovil.
Mým životním krédem není výkon a honba za úspěchem, takže mě kniha vůbec neoslovila. Myšlenka, že hodnota člověka stoupá s jeho úspěchem ve světě financí a obchodu mně přijde přímo zvrhlá.
Už jsem přečetla mnoho knih o výchově dětí a tahle patří k těm, které mě obohatily. Poznatky o tom, jak to mají miminka v mozku, jak mozek dozrává, jaké hormony se kdy vylučují a co to způsobuje, poskytují rodiči určitý nadhled nad mnohdy bezvýchodnými situacemi, které ve výchově nastávají. Za sebe jsem si vzala z knihy poselství: "Chovejme se tak, aby v mozcích našich dětí dominoval oxytocin, opinoidy, dopamin, serotonin a omezme působení stresových hormonů kortizolu adrenalinu na minimum, bude to mít dopad nejen na naše děti, ale i na celkovou náladu ve společnosti."
Dobře napsané, o tom žádná, zajímavý příběh, ale...četla jsem to dětem 7 a 9 let před spaním a byly vyděšené. Doporučila bych spíš pro starší děti. I pro mne jako rodiče to byl celkem drasťák.
Dceři se líbí, knížka pomáhá pojmenovat emoce a pochopit díky hrdinovi Emilovi co se s ní děje, když nějaký silný pocit zažívá.
Tahle autorka nikdy nezklame. Krásná dětská knížka, jak příběhem, tak ilustracemi.
Tuhle knížku četla paní učitelka v dětem první třídě. Dětem se moc líbila!
S dětmi jsem to četla a prohlížela už snad 100x, takže Chrochtík už mi leze krkem :-) ale děti ho milují a chtějí zas a znova. Oba díly u nás v knihovničce rozhodně nezahálejí. Dětské ilustrace od paní Hegerové jsou moje nejoblíbenější.
S dětmi jsem to četla a prohlížela už snad 100x, takže Chrochtík už mi leze krkem :-) ale děti ho milují a chtějí zas a znova. Oba díly u nás v knihovničce rozhodně nezahálejí. Dětské ilustrace od paní Hegerové jsou moje nejoblíbenější.
Nápaditá knížka, která děti zaujme nejen příběhem a ilustracemi, ale i různými úkoly a vystřihovánkami. Prosvěcovací stránky jsou skvělé! Úžasný neotřelý nápad. Jediné co pro nás bylo zklamání, že některé stránky knihy již vyšly v časopise Puntík, který odebíráme, tudíž pro nás nebyly překvapením.
Nejsme my lidé ale podivní tvorové? Na jedné straně zeměkoule nemají lidé co jíst a na druhé čtou knihy Marie Kondo o tom jak mají vyhazovat a uspořádat stovky/tisíce svých věcí, aby z toho nebyli v depresi. V knize mně chybí ekologický a etický rozměr vyhazování věcí a pořizování si nových, které nám dělají radost (na jak dlouho?) Oceňuji myšlenku, že na radostném životě je potřeba pracovat a pečlivě třídit co si do života pustíme a necháme, bezvyjímky i u materiálních věcí.
Všechny knížky o Ivance se dceři líbí. Doporučuji pro děti okolo 2-3 let!
Kniha mně nepřinesla nic nového a zdála se mně zdlouhavá.