Nickky komentáře u knih

Ke Geniální přítelkyni jsem si musela najít cestu. Knihu jsem si přidala na seznam k přečtení, ale částečně mě od ní odrazovaly protichůdné recenze. Nakonec jsem se nechala zlákat na seriál, který byl vážně geniální. A potom už netrvalo dlouho a držela jsem ve svých rukách samotnou knihu.
Zaujalo mě prostředí Itálie v poválečných letech, kde rodinné poměry určují, kam budete v budoucnu směřovat - bez ohledu na vaše znalosti a schopnosti. A kde i to největší přátelství znamená zároveň tu největší rivalitu.
Ano, tato kniha se od ostatních v mnoha ohledech liší (například se v ní velmi sporadicky objevuje přímá řeč), ale to mě na ní právě zaujalo.
Doporučuji.

9 30.03.2019

„A vy, Harry, co děláte vy, když narazíte?"
„Já? No... Já asi chvíli ležím. A pak zase vstanu, člověk stejně nemá jinou možnost"
Z recenzí na knihy Joa Nesbøho vyplývá, že kvalita jednotlivých dílů má vzrůstající tendenci. Naprosto souhlasím. Zatímco v Netopýrovi a Švábech autor hledal svůj styl, občas klopýtl a vytvořil dějově hluchá místa, v Července už výborně pracuje s psychologií jednotlivých postav a dokáže rozehrát příběh se dvěma časovými rovinami.
V předešlých částech jsme se mohli dozvědět řadu zajímavých informací o Austrálii a Thajsku. Ani tentokrát o to nejsme ochuzeni. Prostor dostává samotné Norsko. Jak v minulosti (během 2. světové války), tak v současnosti.
Červenka nabízí pohled i do Harryho soukromého života. Sám čelí řadě těžkých situací (emočně na mě zapůsobila 5. část a vzkazy, které Harry nahrává na záznamník své kolegyně Ellen), přičemž jedna událost nebyla pro Harryho dosud objasněna a prostor jí nejspíše bude věnován v některé z dalších knih.
Rozhodně doporučuji (i těm, které nenadchly první dva díly).

9 10.09.2017

Přiveď mě zpátky je pro mě velkým zklamáním. Začátek knihy byl poměrně napínavý a v řadě věcí mi připomínal Zmizelou, ale čím více stran jsem přečetla, tím více šla kvalita postupně dolů. V polovině se děj zasekl na místě a rozběhl se až v samém závěru. Ten byl ovšem tak překombinovaný a nereálný, že jsem jen nechápavě kroutila hlavou. Rozuzlení bylo naprosto nesmyslné... Do toho všeho mě neustále iritovalo slovo "matrjoška", které se opakuje snad na každé straně. Postavy mi připadaly všechny nesympatické, a to hlavně z toho důvodu, že se chovaly velmi podivně až nereálně. Snad s výjimkou Peggy, ale to byl pes...

8 28.08.2020

Ladislavovy internetové příspěvky mě nejednou pobavily, a proto jsem se rozhodla dát šanci i jeho cestopisům.
Na samotném začátku této knihy mě poněkud zarazila absence fotografií. Vizuální představu o tom, jak do v Nepálu a Číně vypadá, jsem si musela udělat ve své vlastní hlavě (a s pomocí internetu). Po přečtení pár stran a anotace na zadní straně knihy jsem si ovšem následně uvědomila, že Zibura má za cíl něco úplně jiného, než nám dopodrobna vylíčit, jaká turisticky atraktivní místa v těchto lokalitách navštívit. Naopak se snaží o to nejryzejší zprostředkování kontaktu s tamějšími obyvateli, jejich mentalitou a způsobem života. Svoje vyprávění doplňuje notnou dávkou humoru a řadou trefných přirovnání.
Během čtení jsem se přesvědčila, že Ladislavu Ziburovi nechybí vstřícnost a laskavost. A co je ze všeho nejdůležitější - nechybí mu ani pokora, se kterou vyjadřuje v závěru knihy svůj vztah k naší malé, ale přesto krásné, zemičce.

„Vyrůstám v generaci, které se otevřel svět. Jednoduše si mohu vybrat prakticky jakoukoli zemi na světě a odstěhovat se tam. Život v Česku tak už pro mě není jen životem na místě, kde jsem se narodil. Je to život na místě, které jsem si vybral. A každá další navštívena země mi dává jistotu, že jsem si opravdu nemohl vybrat lépe.“

8 27.01.2019

Ruta Sepetysová na mě působí nesmírně sympaticky a musím se přiznat, že její tvorbu jsem měla v "hledáčku" již delší dobu. Ke čtení jsem se dostala ovšem až letos. Jako první jsem si vybrala knihu Sůl moře (nebo si ona vybrala mě?) a musím konstatovat, že mě zasáhla snad ještě více, než jsem čekala.

Čtyři mladí lidé uprostřed války. Období neklidu, nesvobody a strachu. Oni, stejně jako tisíce dalších lidí, prchají před blížící se sovětskou armádou. Každý z nich pochází z jiného koutu země, ale jedno je spojuje: touha po přežití. Nikdo z nich nemá nejmenší tušení, že se stane součástí největší námořní katastrofy v dějinách.

„Víš, strach je lovec. Obklíčí nás, když jsme bezbranní a nejméně ho čekáme. A když jsme nuceni dělat rozhodnutí."
Joana, Florian, Emilia a Alfred jsou čtyři typově odlišné charaktery, které se v průběhu knihy vyvíjejí, poodhalují nám svoji minulost a činí důležitá rozhodnutí.

Na autorce si nejvíce cením toho, že při psaní knihy pracovala s historickými prameny a čerpala ze vzpomínek pamětníků. A to nejdůležitější - do příběhu nezapomněla dát obrovský kus lidskosti.

Není důležité, jaké jste národnosti, odkud pocházíte.
Důležité je, jaké máte srdce.

8 02.06.2017

Styl Joa Nesbøho je prostě neuvěřitelný. Nepřestává mě překvapovat vystavění kompozice, promyšlené střihy mezi jednotlivými scénami a postupná gradace celého příběhu. Pokaždé si připadám, jako kdybych sledovala nějaký film. Nesbø zkrátka dokáže čtenáře vtáhnout do děje takovým způsobem, že ztratíte pojem o čase a chcete jen číst a číst.
Do velkolepého finále vás vede spletitou cestou plnou křižovatek a zdánlivých odboček, které vám nejdříve připadají nepodstatné, ale v závěru zapadnou přesně na své místo. A na konci, kdy si připadáte jako po jízdě na horské dráze plné emocí, vám prostě dojdou slova.
V jednotlivých postavách je navíc výborně reflektováno, že žádný charakter není pouze černý nebo bíly, ale je tvořen celou škálou barev.
Bez váhání uděluji nejvyšší hodnocení.

7 18.01.2018

S tvorbou Karla Hynka Máchy jsem se poprvé seznámila již dříve a už tehdy si uvědomila, že právě Máj byl mnohdy čtenáři nepochopen. V knize totiž nad jednoduchým dějem převažují lyrické popisy.
Na mě samotnou nejvíce zapůsobila atmosféra jednotlivých částí básně a dokázala si mě získat autorovým osobitým stylem a svou symbolikou.
Zpočátku jsem byla přesvědčena, že kniha primárně pojedná o nešťastné lásce, ale skrývá se v ní toho mnohem víc – otázka lidské existence, plynoucí čas, podmanivá příroda.
Možná, že se nám už naše česká příroda nezdá ničím výjimečná. Možná, že už nám zevšedněla. (Žijeme v přemodernizované době, kdy dokážeme přírodu a život v ní nejen obdivovat, ale také ničit.) Při čtení Máchova Máje jsem si ale dokázala plně uvědomit všechnu tu opomíjenou krásu, kterou máme přímo na dosah ruky. Stačí jen otevřít oči.
I když se může někomu na první pohled zdát, že o lidském životě se toho z knihy moc nedozvíme, opak je pravdou – je tu zachycen v kontrastu s nespoutanou přírodou. Tento kontrast na mě velmi zapůsobil a umožnil mi o básni ještě více přemýšlet. Setkáváme se tu s vyobrazením pocitů marnosti, hledáním, pochybnostmi, lidským utrpením a bezmocí.
Myslím si, že člověku nestačí jednou si přečíst tuto báseň, aby ji doopravdy pochopil. Tato kniha se musí prožít. Jedině tak odkryjete tu krásu, kterou v sobě skrývá.

7 25.05.2016

Pomalý, až podezřele klidný, začátek jako by byl předzvěstí něčeho velkého.
A také že ano. Ty neočekávané, překvapivé a šokující události, při kterých jsem se bála otočit stránku, přišly někdy v druhé polovině knihy.

Ožívají staré křivdy a ze svatebních hostin se stávají nebezpečnější místa než bojiště.
V tomto nejistém období se každý snaží získat spojence na svou stranu. Až teď se ukazuje, kam až jsou lidé ochotni zajít, aby si udrželi moc. ( Můžeme si povšimnout kontrastu, jak si člověk moc představuje - Daenerys a její představa o vládnutí Západozemí - a jaký je naproti tomu rozdíl, když ji má - Královo přístaviště, kde se každý snaží být hráčem a ovládat co nejvíce figurek na herním poli.)
Teprve teď vychází na povrch hořká skutečnost, kterou si nikdo nechce přiznat. A to, že ke konci ničí válka úplně všechny.

George R. R. Martin neomezuje svoje vypravování jen na rozsáhlé popisy, ale zároveň nám umožňuje prožít životy postav. Bravurně zachycuje jejich nálady a psychické rozpoložení.
Tentokrát nás nechal nahlédnout do nitra dvou postav, na které jsme měli z minulých dílů vytvořený určitý názor. Člověka ale není možné soudit, dokud ho dostatečně nepoznáme. Jak jsem s Jaimem a Samem měla možnost trávit více času a pomalu přicházet na to, jací skutečně jsou, přistihla jsem se, že svůj dosavadní názor musím poupravit.

Jako nejsilnější postavu v tomto díle považuji Catelyn.
Právě proto, jak se dokázala postavit za své děti, když to nejvíce potřebovaly. A také proto, že přese všechno, čím si musela projít, neztratila svoji víru.

Pár slov k postavám:
Prolínání mezi jednotlivými úhly pohledu bylo propracované v mnoha směrech. Arya se na svých cestách míjela s Jaimem, tam padlo slovo o Branovi, tu zase o Sanse.
Spousta vypjatých situací nutí postavy jednat svým srdcem, porušovat sliby a uzavírat nová spojenectví.
Jaké mohou být následky ( a že skutky jsou pravdivější než slova), jsme se mnohokrát mohli sami přesvědčit.
" Hudebníci si chviličku vydechli a začali hrát jinou píseň, velmi odlišného druhu. Nikdo sice nezpíval její slova, ale Catelyn v ní ihned poznala Deště Kastameru. Edwyn pospíchal ke dveřím. Ona pospíchala ještě rychleji za ním, poháněna hudbou. Šest rychlých kroků a dostihla ho. Popadla Edwyna za paži, aby ho otočila, když tu ji náhle celou polil chlad, protože ucítila pod hedvábným rukávem jeho oděvu železné kroužky. "
Už i z tohoto úryvku jde vycítit závažnost konkrétní situace. Charaktery navíc nejsou černobílé. Často tak vůbec nelze určit, co kdo udělá. Můžeme jen odhadovat, vytvářet si domněnky a používat naši fantazii. A to si myslím, je pro nás čtenáře nejdůležitější.

7 19.04.2014

Jedlovou samotu jsem poslouchala ve formě audioknihy a je to případ toho, kdy provedení převáží nad obsahem. Příběh hodnotím průměrně, ale audioknize bych neváhala udělit plný počet.
Dramatizace v podobě devatenácti interpretů dodala všemu na autentičnosti a chvílemi mě až mrazilo v zádech, když jsem večer poslouchala audioknihu se zavřenýma očima. Dílo je doplněno působivým hudebním podkresem a nezaměnitelným klapáním psacího stroje oddělujícím jednotlivé pasáže. Rozhodně doporučuji k poslechu.

6 22.09.2019

„Kde je život, tam je naděje.”
Tato kniha mě zpočátku moc nelákala, téměř jsem nepátrala po recenzích a rozečetla ji až po druhém vypůjčení z knihovny.
Jelikož jsem neměla dopředu žádná očekávání, byla jsem velmi příjemně překvapena. Autorka dávkuje nové informace postupně, takže mi od začátku všechno připadalo logické a přehledné.
Je sice pravda, že fantasy svět připomínající Římskou říši byl spíše letmo nastíněn, ale tato skutečnost byla vykompenzována napínavým a poutavě napsaným příběhem.
Jiskra v popelu je kniha o touze po svobodě, obětavosti, lásce k rodině a nelehkých rozhodnutích.
Název knihy je opravdu výstižný. Někdy i slabá jiskra naděje stačí k tomu, aby se rozhořel plamen odvahy.
Vřele doporučuji.

6 04.08.2018

Doppler není kniha pro každého. Zvláště, když uvážíte, že hlavní hrdina se rozhodl žít v lese a svůj skromný stan sdílí s losím mládětem Bongem, které ho věrně doprovází na každém kroku. K této skutečnosti dále přičtěte řadu naprosto absurdních situací a nevšedních postav a rázem před sebou máte stručnou představu o obsahu knihy. Málem bych zapomněla: uvozovky a přímou řeč byste tady hledali marně.
Hlavní hrdina přemítá o tom, co ho znepokojuje na soudobém světě a proč ho nejvíce naplňuje klid a přítomnost lesa.
Netradiční kniha, která mě dokázala překvapit. Musíte k ní však přistupovat s tím, že se v ní vyskytuje velké množství absurdit. Potom vás teprve začne bavit.

5 17.11.2018

„Vždycky je lepší něco zkusit a zklamat se, než litovat toho, že jste to nezkusili vůbec."

Na našem knižním trhu se již objevilo několik děl od youtuberů a blogerů. Ale až kniha Ovšem mě dokázala upoutat natolik, že jsem se rozhodla si ji koupit a přečíst.
Kovy je jeden z mála youtuberů, které pravidelně sleduji. Je to milý a skromný kluk, který se občas nebojí snít. Do svých videí zvládne zakomponovat humor, ale zároveň se nebojí mluvit ani o závažnějších tématech.
Musím se přiznat, že i přesto jsem ke knize přistupovala s mírnými obavami, zda Kovy zvládne to, co dává do svých videích, přenést i na papír. Po přečtení knihy můžu za sebe říci, že to dokázal.
V knize nás Kovy nechává nahlédnout do svého nitra, podílí se s námi o zkušenosti, které formovaly jeho charakter a právě díky nim je tím, kým je. Vtipné a zábavné historky se střídají s těmi závažnějšími, někdy až bolestnými vzpomínkami.
V knize nechybí ani pasáže na zamyšlení. O tom, jestli se nám nestírají hranice mezi iluzí a skutečností a zda si dokážeme představit, jaký je skutečný svět. Nebo o tom, jak se někdy snažíme být někým jiným, než doopravdy jsme. Nezraňujeme tím ale nikoho jiného než sami sebe.
Knihu bych doporučila všem, kteří Kovyho sledují, ale také těm, co se snaží „fenomén youtube" teprve pochopit a vstřebat. Protože právě v této knize naleznete inteligentní a rozumný pohled na danou věc.

5 30.12.2017

" Je tolik možností, jak být v tomhle světě odvážný. Odvaha někdy znamená položit život za něco důležitějšího, nebo za někoho jiného. Odvážný člověk se ve jménu vyššího zájmu někdy musí vzdát všeho, co dosud poznal, všech, které miloval.
Ale někdy ne.
Odvaha někdy znamená snášet bolest se zatnutými zuby a odžít si každý další den, který člověka dělí od lepšího života " ( Tobias Eaton)

Po celou dobu si říkám, že dám nižší hodnocení. Ale ne, nejde to.
5 / 5*
Pro Tris.

5 19.08.2014

Byla jsem překvapená a to hodně. Knížku jsem si vypůjčila v knihovně spíše se zvědavosti. Potom jsem ji měla nějakou dobu v poličce a přemítala jsem, zda-li ji nemám raději vrátit do knihovny a vůbec ji nečíst. Nakonec jsem si dala závazek, že ji přečtu. Začala jsem číst a musím opravdu uznat, že mě kniha ( i S.Meyer) moc překvapila. Jakmile " přelouskáte" trošku pomalejší začátek, knížka vás vtáhne do děje, nebudete moci přestat číst. V knize nehledejte nějaké zběsilé honičky a boje s mimozemšťany. Hledejte v ní naději, sílu lásky , přátelství a také to, že není na škodu vykročit z řady a mít svůj vlastní názor. Pokud nemáte sci-fi zrovna v oblibě, možná je čas začít právě teď a s touto knihou (Pro lidi, kteří nemají rádi sci-fi" tuto knihu doporučuji - já sama jsem dříve sci- fi nevyhledávala, ale teď se tomuto žánru vůbec nebráním ;-)) Kniha předčila moje veškerá očekávání.

5 23.03.2013

Kroniky pozůstalých nepřichází ve svém žánru s ničím průlomovým, ale přesto jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst. Pozitivně hodnotím hlavní hrdinku princeznu Liu, protože ve většině situací se chová poměrně logicky, dokáže si zdůvodnit rozhodnutí, která činí a je ochotná se obětovat pro dobro ostatních. Potom se tu samozřejmě vyskytuje dvojice Rafe a Kaden, neboli Princ a Zabiják, které během čtení prvního dílu nejeden čtenář zaměnil mezi sebou. Rafeho postava se v Zrádném srdci moc nevyvíjí, zato vývoj Kadena mi připadá daleko zajímavější. Balancuje totiž tak nějak nad propastí mezi tím, co od něj očekávají ostatní a mezi tím, co by chtěl on sám.
V knize nacházím ovšem i nějaká negativa. Jedním z nich je zbytečný milostný mnohoúhelník, bez kterého by se kniha klidně obešla. Navíc budování milostného vztahu mezi Liou a Rafeem nedokázala autorka ve Falešném polibku dotáhnout do konce a působí uspěchaným dojmem. Jako druhé negativum vnímám kapitoly z pohledu Pauline. Proti její postavě nic nemám, ale přišlo mi to zbytečné...
Zrádné srdce se čte velmi příjemně, stránky doslova ubíhají před očima a velmi mě zajímá, jak se celá trilogie uzavře.

4 28.08.2020

Přesně v této knize (správně by se hodilo napsat audioknize) jsem se poprvé setkala s postavou svérázného detektiva Harryho Holea. Moje nadšení bylo tak velké, že jsem začala číst sérii od prvního dílu. Ten ovšem ještě zdaleka nedosahoval kvalit této knihy, takže jsem byla tehdy poněkud zaražená, částečně zklamaná a pokračovat s dalšími díly jsem odložila na neurčito.
Až letos mě krátká ukázka v knižním magazínů a recenzní ohlasy přesvědčily, abych dala těmto knihám ještě šanci. A rozhodně se to vyplatilo. Velmi pozitivně hodnotím celkovou kompozici dějové linie, kdy musí být čtenář neustále ve střehu a také to, že (zdánlivě) uzavřený případ Ellen zůstává pro Harryho stále otevřený.
Za sebe mohu knihu doporučit těm z vás, kterým se líbila Červenka (potažmo i předcházející Švábi a Netopýr). Rozhodně nebudete zklamáni.

Na závěr tohoto komentáře bych ráda citovala jednu pasáž, kde je možné se přesvědčit o tom, že autor dokáže do napínavých scén zakomponovat i špetku humoru :-)
Møller povytáhl udiveně obočí a konstatoval, že Waaler musí být velmi rozčilený - poprvé ho slyšel mluvit s nadřízeným útočným tónem.
„Ano. Kde je Harry?"
Waaler ukázal na červené otisky nohou na parketách.
„Byl tady. Jak vidíte, vloupání. Začíná toho být k vysvětlování docela dost, že?"
„Ptal jsem se, kde je teď?"
Waaler a druhý policista si vyměnili pohledy.
„Harry očividně nemá zrovna zájem se ospravedlňovat. Když jsme sem přišli, ptáček už byl pryč."
„Aha? Měl jsem dojem, že jste celou oblast neprodyšně uzavřeli."
„To ano," odpověděl Waaler.
„Tak jak vám utekl?"
„Za pomoci tohohle." Waaler ukázal na telefonní přístroj na stolku. Na sluchátku byly stopy, které vypadaly jako krev.
„Utekl vám telefonem?" Møller pocítil - přes svou špatnou náladu a celkovou vážnost situace - iracionální nutkání se usmát.

4 19.09.2017

Upřímně? Když jsem Divergenci začala číst, nechápala jsem, co na ní všichni vidí. Přemýšlela jsem o společnosti, která se v knize objevila. O společnosti, která se nebrání tomu, že jejich děti si zvolí jednu z pěti frakcí a podle jejich zásad se pak chovají. Možná to může být i tím, že hrdinové v této knize jsou odmalička vychováváni, že si musí vybrat jednu frakci, do které chtějí patřit,a tak jim to už přišlo vcelku přirozené. Nebo to třeba bude více objasněno v Rezistenci.
Každou chvíli se mi v hlavě objevil obraz společnosti v Hunger Games. Nikdo se nemohl postavit proti tamějšímu vedení, jinak by to totiž krutě odnesl. Ale v Divergenci? Vlastně pořádně nevíme, co by se stalo, kdyby lidé nesouhlasili s tím, že si musejí vybrat jednu frakci.
Na druhou stranu: Když pomineme myšlenku - Co by, kdyby - a nebudeme knihu přiliš srovnávat s Hunger Games, dostaneme kvalitní dystopii, která má i velmi zajímavý námět - Strach. Bojování s ním a následné překonání strachu.
Pokud si chtete čtení této knihy užít, zkuste přestat myslet na "nelogické trhliny". Třeba to byl autorčin záměr a chtěla ukázat společnost, která se jeví jako dokonalá ( propracovaností jednotlivých frakcí, jejich schopnosti,...) , ale nikdy nemůže fungovat. Proto jsou v knize divergentní jedinci - neexistuje člověk, kterého můžeme " zaškatulkovat" do určité frakce.
Co se hodně líbilo, byla řada zajímavých myšlenek: “I have a theory that selflessness and bravery aren't all that different.” nebo “Fear doesn't shut you down; it wakes you up."
Za sebe dávám 5. hvězdiček.

4 10.06.2013

Kniha mě zaujala už na první pohled, díky své zajímavé obálce a anotaci. Nakonec jsem si ji půjčila v knihovně, začala číst a konečné pocity? Nejdříve jsem si říkala, že duchařina nebude nic pro mě. Jakmile se v však objevila Anna začala mě knížka opravdu bavit. Také se mi moc líbilo, že byla vypravována z pohledu Case (kluk). Takže kolik hvězdiček mám dát? Co se týče žánru - velmi povedený kousek a proto dávám rovných 5* Uvidíme jaké bude pokračování ;-)

4 24.03.2013

Tak jsem statečně odolávala delší dobu :D Ale nakonec se nedalo nic jiného dělat, než si tuto knihu přečíst - všude tolik kladných recenzí! Rezervovala jsem si v knihovně první díl a netrpělivě čekala až si ho přečtu. Od knížky jsem očekávala hodně. To jsem ani nečekala, že ona bude ještě lepší než jsem si myslela. Vtáhne vás do děje od prvního písmenka a nepřestane vás bavit až do samého závěru. Rozhodně doporučuji ;-)

4 14.02.2013

Tak ze začátku jsem měla chuť knížku okamžitě odložit. Je dobře, že jsem tak neudělala Při čtení druhého dne mi začalo konečně docházet o čem , knížka ve skutečnosti je - o pravých hodnotách života, jako je rodina,přátelé,...
Zjistíte, že knížka má mnohem větší poslání, než jste si mysleli. Chvílemi se budete smát a chvílemi plakat. Možná vás donutí k zamyšlení nad vlastním chováním.
Když jsem začala knihu číst, měla jsem velké očekávání jaká bude. A musím říci, že mě příjemně překvapila a dokonce předčila má veškerá očekávání.
Chvíle před koncem je knihou, kterou musíte číst více jak jednou, abyste pochopili všechno, co nám chtěla sdělit.

4 05.02.2013