NikaV komentáře u knih
Hej Tris, když mi slíbíš, že se propříště vybodneš na to trapný rozmrkávání slz, jdu s Tebou ještě dneska do Aliance.
Nejprve nadšení ze zajímavého tématu. Pak úžas z napínavého děje. V poslední třetině se vše nějak zvrtlo a začalo se nenápadně stránku po stránce rozpíjet v nudných nekonečných zápletkách. To, co mělo být vrcholem dramatu, u mne vzbuzovalo spíš pousmání. Kniha má asi 300 stran, ale zhuštění tak do dvou set by bylo fajn.
Hloupé příběhy bez vtipu. Škoda papíru. A to mám ráda i hodně černý humor. Jsem upřímně ráda, že se kniha nelíbí i mým skoro jedenáctiletým dcerám.
Nevím, jestli je chyba ve mně nebo v knize, ale už druhý den po přečtení každé z povídek jsem se jen těžko rozvzpomínávala, o čem byla. A přitom jsem se při četbě dobře bavila :-). No nic, až ji za pár let znovuobjevím v naší knihovně, opět se budu usmívat nad pointami.
Dobrá na cesty.
Moje první kuchařka. Marně jsem v ní kdysi hledala recept na jíšku. :-)
Vratiprst Choromysl Krombožinec :-) Psala jsem o něm slohovku na gymnáziu a přispěla tak k pobavení celé třídy.
"Jelikož jsem neměla ve tvářích důlky, což je u ženy obzvlášť rozkošné, vycenila jsem alespoň zdravé zuby."
Tahle a jí podobné věty mne dokázala během četby slušně vykolejit. To by přece seriálová Claire nikdy neřekla! :-)
Zatímco seriál byl nabitý emocemi, kniha mi přijde místy plochá a křečovitá. Je čtivá, to ano, a i z toho důvodu se pouštím do Vážky v jantaru. No a taky proto, že do dubna, kdy se konečně bude vysílat další série v TV, je ještě dlouhá doba.... :-)
Není od věci si přečíst, jak vulgární dokázal být jeden z našich velmi uznávaných básníků a spisovatelů. Já se tedy bavila.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, těžko jsem si zvykala na strohost vět, ale děj mne postupně vtáhnul. Snad i proto, že mi občas připomněl epizody z mého života.
Občas jsem přeskakovala, některé pasáže mne prostě nebavily. To své jsem si v knize ale našla.
Napínavý děj mne vtáhl, jen jsem pořád přemýšlela, jak kniha může být dílem dvou autorek. A ke konci jsem pochopila - devět desetin je dílem jedné z nich, jatkoidní závěr musela napsat ta druhá. :-)
Nelituji, že jsem si knížku přečetla, ale vracet se k ní nebudu.
Na VŠ jedna z mála povinně-volitelných knih, která mne fakt bavila. Poučná i čtivá zároveň.