nikyys komentáře u knih
Jsem rozpačitá. Autor působí zbytečně jako totální pozér (u všeho jsme se museli dočíst konkrétní typ a značku či jméno hipsterskeho podniku - proč?). Psát umí, asi by ale chtěl psát trochu víc jako zmiňovaný Kundera a to mu fakt nejde. Knihu jsem opustila zhruba v polovině protože vztah neukotvenyho třicátníka s dvacítkou, co má všechno před sebou, jsem si prožila a měl narozdíl od knihy aspoň nějaký náboj. Tady se jen pseudointelektualně kafrá o ničem a už od té půlky je jasné kam to spěje. Popis sexuálních scén je totální cringe, šla jsem do kolen z přirovnání ženských reprodukčních orgánů k rybě (!) výjimečně v pozitivní konotaci...ale i tak. Prosím už nikdy. Není to roztomilé ani sexy.
Moc se mi líbila ale pasáž s výletem s prarodiči. To bylo napsané výrazně líp. Možná proto, že nebyla třeba ta póza.
Sahla jsem po knize protoze se aktualne chysta dalsi filmove pokracovani pravdepodobne na zaklade teto knihy, protoze zachycuje hrdinky ve "strednim veku" tedy 55-60 let. Stejne jako v serialu vekem nemoudreji, ale akorat vic blnou. Po te co kolem ctyricitky konecne dostaly chlapa do chomoutu a mozna zalozily rodiny, jsou po padesatce zase samy. A tak experimentuji s tinderem, plastikami, zajicky, nechteji se stykat se starsimi muzi (protoze nekdo, kdo je cca o 10-12 let starsi je vekove bliz jejich otci) a az ted fantaziruji o materstvi. Vyskytne se i par problemu jako nedostatek penez po rozvodu (casto resena potrebou klofnout dalsiho bohace), nemoci, smrt. Je to soubor povrchnich historek, kde si zadnou postavu neoblibite, protoze o ni vlastne stejne nic nevite. K zasmani je to jen obcas.
Knihu jsem dostala darem. O zahradničení a o květinách toho moc nevím a po přečtění se to příliš nezměnilo. Pro mě jsou to příliš generické informace - to, že existují různé tvary a materiály květináčů víme asi všichni, ale jak v nich něco (hlavně co) pěstovat jsem se spíš nedověděla. Je tam pár tipů na domácí projekty, ale ty najdete i na pinterestu a v praxi je spíš nevyužijete (pěstování v botech, starých vanách, hrncích, plechovkách, atp.)
Čekala jsem, že když knihu budu číst v karanténe, že mě přepadne neodolatelná touha vyrazit do lesů, spát pod širákem, dívat se na hvezdy nebo se odstěhovat z města a musím říct, že v tomhle směru to se mnou nehlo ani o pid. Ani na výlet na Šumavu se mi po tom nechce. Kniha převážně o bývalich alkoholicich a fetacich a jejich více či méně uveritelnych životních příbězích mě prostě v tomhle směru nezdolala. Zajímavé to bylo, ne že ne. Jen jsem se těšila, že se budu víc těšit na les :) Kdo neviděl, doporučuju ještě shlédnout film Stále spolu o rodině Mlcochovych, která žije v podstatě totožný způsobem života. Ztratíte veškerý iluze o romantice a zbydou vám jen psychicky nemocný lidi.
Já jako generace v tomto tématu příliš málo kovaná, jsem četla v úplně hrůze a smutku. Jak tam ti lidé do dnes můžou žít asi nepochopím, možná ani oni sami neví. Po celou dobu čtení te utlounke knizecky mi v hlavě vyskakovala paralela s druhou s tebou válkou, jak se po ní celý svět dusoval, že už nikdy...
Nemuzu se zbavit pocitu, ze se autorce v Mexiku vlastne nelibilo. Jde videt, ze se nikdo nepremahal text pred vydanim zkontrolovat. Takovych chyb na jednom miste jsem dlouho nevidela. Navic mi vadi i stylistika, kde misty neni jasne jestli ctete fakta, drby, pocity nebo zmatecne prevypravene dejiny. Fakt des. Proto me sokovalo, ze autorka renomovana cestovatelka.
Jako vzdy to byl ctenarsky zazitek. Ja Kunderu miluju od puberty a Zert se navic cte tak lehce.
Mozna je to tim, ze jsem Bajky cetla az radu let po HP, nicmene mi prijde, ze JKR varila z vody a celou knihu spichla tak za tyden. Pokud by kniha nebyla ve vleku HP manie, zcela by propadla. Bajky jsou vlastne zcela neoriginalni, komentare ''odborniku'' z kouzelneho sveta jsou naproste nesnesitelne a slouzi jen jako promo pro dalsi knihy JKR.