NinaStikova komentáře u knih

Ach, má milá Valérie. Surrealistická, naprosto snová, rozhodně ne pro každého. A přesto ji čtu už poněkolikáté a budu se k ní vracet tak dlouho, dokud ji nebudu znát slovo od slova zpaměti. A i pak ji budu číst.

7 21.10.2017

No, páni. Pár knížek o stavu světa v budoucnosti už jsem četla, ale tahle byla zdaleka ta nejdepresivnější. Autor dokázal tak nějak zaonačit, že ač se skoro nic neděje (jak název vypovídá, dost se tam putuje), vůbec jsem se nenudila. Pokud je ale v příběhu schovaný nějaký hlubší význam Cesty, pak jsem ho neobjevila.
Dost mi vadila absence jakéhokoliv oddělování kapitol, i když s tím jsem se postupem času smířila. Jenže nevyjasněná přímá řeč (kdo kdy mluví a kterou větu řekl kdo, protože "on" je přece chlapec i otec) mě mátla po celou dobu.
Příběh mě natolik pohltil, že jsem sama sebe přistihla u přemítání, jak bych podobné situace řešila já. Pak jsem se ale dívala na svého psa a přemýšlela o tom, že na jeho zadních nožičkách by bylo docela dost masa (pomoc, přemýšlím o snězení svého psa), a od té doby jsem se nemohla dočkat, až knížku dočtu.
A konec mi málem zlomil srdce. Už to mám konečně za sebou a teď si přečtu něco pozitivněji naladěného.

7 29.09.2017

Věnované knížky mi málokdy padnou do noty, ale tohle byla trefa. Nejde jenom o milostné blábolení, a přitom postavy nejsou bezcitné kreatury, je v tom něco ze sci-fi, ale není to nic komplikovaného, nad čím by si čtenář musel dlouho lámat hlavu.
Zároveň se mi zdá, že knížka přinesla strašně moc morálních otázek. Na místě hrdinky bych se asi cítila hrozně provinile a ten pocit viny bych neustála. Samozřejmě, že je pořád Meg, ale to neznamená, že jí všechny její verze patří, stejně jako ona nepatří Meg z jiné dimenze. Možná by se k tělu každé jiné Meg měla chovat trošku ohleduplněji.
Těch dimenzí mohlo být zařazeno víc, lépe by se tak využil potenciál nápadu. Co by se třeba stalo, kdyby Paul a Teo přešli do dimenze, kde Meg neexistuje? Nebo třeba dimenze bez Tea?
Část v Rusku byla oproti pobytům v ostatních dimenzích dost dlouhá, ale rozhodně moje nejoblíbenější. Všechny Marguerite. Moc mě potěšilo, že se Meg stýskalo i po její alternativní rodině, že si k nim vytvořila pouto. Hned je jako postava mnohem lidštější.
Moc se těším na další díl, ale zároveň oplakávám skutečnost, že s některými postavami se už nesetkáme.

5 26.04.2018

Vyprávění je poutavé a nedává prostor k nudě. Lotin svět vás naprosto vtáhne dovnitř, ať už ji děj právě sleduje, či ne.
Mnohokrát mi nedocházelo, co se danou pasáží myslí, unikaly mi tak podstatné události děje a musela jsem některé odstavce číst opakovaně. Autorka čtenáře rozhodně nepodceňuje.
Nicméně je to povedená knížka a moc se mi líbí, že povídky krásně dovysvětlují některé události z období před Psí zimou.
Proč je na začátku ta mapa?

4 11.09.2018

Moc se mi líbilo, jak předchozí nejasné vstupy z budoucnosti konečně zapadly na své místo a časová linka začala dávat smysl.
Konec byl dost uspěchaný, pár lidí se pokusí navzájem zavraždit, někdo se stane nesmrtelným a hotovo?
Xemerius přičítal knížce plusové body a jsem moc ráda za Jamese.

4 11.09.2018

Ačkoliv do věkové kategorie nepatřím, příběh mě do sebe vtáhl a já hltala úplně každou stránku. Jde o výbornou kombinaci klasických pohádek, na rozdíl od nich ale jednotlivé pohádkové postavy dostávají hlubší charakteristiku. Nejvíce mě bavila Červená Karkulka, takovouhle ji vážně jenom tak někde nenajdete.
Přiznávám, že se vyskytlo pár prostodušších pasáží, u kterých jsem si říkala, že je to skutečně knížka pro jinou cílovou kategorii, ale dá se to přehlédnout. Ano, konec byl celkem předvídatelný, ale cesta k němu rozhodně ne.
Moc se mi to líbilo a hned jsem se vrhla na další díl.

4 08.07.2018

Jedno z vychvalovaných klasických děl. Já vlastně moc nechápu proč. V polovině jsem netušila, o čem chce autorka dál psát. Všechny postavy jsou škodolibé, a aby v tom měl člověk trochu zmatek, pojmenovávají se po sobě navzájem (i když to pořád není takový guláš jako Sto roků samoty od Márqueze). Moje naivní povaha postrádá nějakou většinu času kladnou postavu. Navíc jsem nepochopila, proč se autorka obtěžovala s tou retrospektivní chronologií, která mě akorát vyrušovala vstupy Eleny o tom, že jim stydne čaj. Jsem docela zklamaná.

4 04.03.2018

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda je klasika. Už jen tohle označení může spoustu lidí odehnat, a tak jen ti nejstatečnější dobrovolně sáhnou po knize, která je na seznamu povinné četby.
Stejně jako spoustu dalších teď hloubám nad tím, proč jsou Jekyll a Hyde ve filmových zpracováních zobrazováni tak, jak jsou. Jejich knižní podoba je přeci docela jiná! Knížku jsem i navzdory pomalejšímu toku příběhu přečetla poměrně rychle. Způsob vyprávění je příjemný, Stevenson dovede navodit pocit napětí i bez nějakých zvratů a nenadálých soubojů. Atmosféra jeho příběhu je trochu jako londýnská mlha, připlíží se tiše a nenápadně, zastudí na kůži a člověka rozechvěje zevnitř.
Jen ten konec mě trochu zarazil. Musela jsem si ověřit, že mi skutečně žádná stránka nechybí a že se autor zkrátka ději po posledním dopise už nevěnuje.

4 02.09.2017

O čem že ten díl byl? Jo, jasně, Gwendolyn má zlomené srdce od kluka, se kterým za nějakých pět dní stihla prožít lásku jako trám, že ano?
Nějak si nemůžu pomoct, ale romantická dějová linka je prostě jeden kýč za druhým. Mladí lidé, kteří se znají kratičkou dobu, k sobě zahořeli nehynoucí láskou! Nemluvě o tom, že jsou tam takové dvojice dvě (až tři?).
Proč všichni hraběte poslouchají na slovo? Vždyť je to fuk, jestli na přípravu na ples dostane týden nebo tři měsíce, ne? Hrabě se to (v minulosti, mrk mrk, spoiler) vůbec nemusí dozvědět.
Člověk si navíc musí dát bacha, aby se nezamotal v těch vstupech z budoucnosti, kterých je tam požehnaně. Jednomu by se z toho přemýšlení nad časovým kontinuem zavařil mozek.
Navzdory tomu má příběh spoustu originálních nápadů, cestování časem na genetický způsob jsem zatím jinde nepotkala, jde o příjemné odlehčené počtení.

3 11.09.2018

I když jsem viděla film, vypravování bylo kouzelné. Pořád mě zaráželo, jak Tolkien obratně dovede přecházet k jiným postavám a příběh to přitom vůbec neroztrhá. Navíc je kniha protkaná občasnými neobvyklými úvahami nad věcmi obvyklými, až srdce zaplesá. Mimořádná mňamka.

3 04.12.2017

Výborný nápad a skvělý způsob, jak mučit pravověrné čtenáře, kteří do knížky vhupsnout umí jen vlastní představivostí. Kolik nešťastníků teď bude mít odřený nos, jak si budou své knížky pokládat na obličej a snažit se protlačit se do příběhu?
Narazila jsem tu na několik stížností na romantickou linku a i mě poněkud rušila. Víc mě však obtěžovaly chyby pana korektora či paní korektorky, především značení přímé řeči bylo dost nedbalé.
V celku se mi dílo zdá maličko neukončené a k závěru uspěchané, člověk sotva stačil pochopit, že příběh končí, a už mu došly stránky ke čtení. Což společně s dobrým námětem zanechá ve čtenáři jakési nespokojené rozčarování, které se však od obvyklého stesku po dočtení knihy poněkud liší.
Nemůžu si pomoci a cítím v příběhu ztracené pohádky hrozný smutek. Vždyť ona se jen chtěla vrátit domů.
A ubohý opomíjený Werther! Jak s ním jen to dopadne? Chci pokračování jeho vlastního příběhu! A když se bude Amy chovat slušně, může v něm hrát taky.

3 12.10.2017

Navzdory pochmurnému tématu byla kniha příjemnou a rychlou oddychovkou, kterou jsem mohla vyplnit volnou chvíli mezi dokončením jedné knihy a příští návštěvou knihovny.
Příjemně mě překvapilo, že zamilovanost není přeháněná a jejich vztah bezchybný, jak tomu ve většině příběhů bývá. Líbilo se mi nevšední prostředí Miina příbuzenstva a přátel, všechno bylo tak uvěřitelné, jako by autorka popisovala vlastní rodinu.
Obtěžovalo mě ale neustále přeskakování v čase, které mi vadilo i ve filmu, flashbackové příběhy asi nejsou nic pro mě. Závěr mi přišel uspěchaný, nějak jsem nepostřehla, kdy že se vlastně rozhodla, prostě to najednou bylo. Možná to byl záměr, který jsem nepobrala. Myslím, že hrdinka by si měla trochu přerovnat priority, protože ztráta rodičů ji nijak výrazně nezasáhla (zdálo se mi), ale hodinová nepřítomnost přítele je pohroma.
Na druhý díl jsem zvědavá, možná do něj nakouknu.

3 01.08.2017

Všehovšudy byla kniha docela fajn. Má velice zajímavý námět, o to lepší, že je to minulá představa o podobě naší současnosti.
Tempo vyprávění je strašně nevyvážené. První polovina se může pro někoho až vléct, já si zvykla a čekala jsem, že zbytek knihy půjde podobně. Místo toho je poslední třetina šíleně zrychlená, člověk dvakrát mrkne a je na konci.
Docela mě zajímá, jak je to s tím filmem, asi se na něj podívám.

2 15.06.2020

Na knize mě zaujal především nápad. A taky obálka.
Cestování časem geneticky děděné v rodině a přitom ne u všech členů je zajímavý koncept. Navíc to cestování není úmyslné a vůlí ovládané, což může vyústit v cestu z třetí ho patra do času, kdy to třetí patro ještě neexistovalo. A to je blbý. Pokud o vás tedy neví strašně tajný kult s krvesajnou mašinkou, pak jste v pohodě. Až to trochu připomíná nějaké onemocnění ledvin, kdy musíte obden(?) na pár hodin do nemocnice, abyste neohrozili svůj život. Asi bych se cestovatelům v čase neměla tolik smát.
Popis postav je jen povrchní, pamatuju si akorát to, že jsou doma u Gwen všichni zrzaví. V příběhu je navíc dost výrazné dělení na tábor těch hodných a tábor těch zlých. Dokonalí klaďasové dělají chyby jen tehdy, chtějí-li se navzájem chránit, a podlí zloduši jsou ztělesnění satani nebo naprosto nesnesitelní protivové.
Bylo to docela příjemné oddechové čtení, nic moc složitého, ale celkem nápadité.

2 11.09.2018

Na knize mě zaujala anotace a už zmiňovaná obálka (je taková měkoučká). Nápad tam určitě je, ale to zpracování je hrůza.
Vylíčení napětí se vůbec nepovedlo, sem tam se stane nějaká příhoda, která napínavá být mohla, jenže postavy pokračují dál, jako by prostě jenom zakoply. Co na tom, že právě spadly do ledové řeky, protože se pod nimi probořil led? V další větě vylezu a nijak to neřeším.
Občas se někam vytratila zmínka o tom, že někam jdou, např. z venku dovnitř (asi teleportace). Pocity postav nejsou moc uvěřitelné a rozhodnutí hlavní hrdinky jsou popisovaná jako objevy Ameriky, přitom je každou chvíli mění o 180°. Celkem mi to kvalitou připomínalo povídky z Wattpadu.
Až mě trochu děsí, že pokud chci vědět, jak to dopadne, budu muset číst dál.

2 26.04.2018

Moje zamilovaná knížka. Bylo tu několikrát zmíněno, že z hlediska té dovolím si to nazvat filosofické a morální stránky nepřináší nic nového. Ano, možná ano. Ale z hlediska podivnosti příběhu a kombinace už existujících nápadů je to podle mě jedinečné dílo. Styl vyprávění je úžasný a rozhodně to před spaním neskončí na "ještě jedné kapitole".
Navíc člověka i tak trochu připraví na situaci, kdy by se v nějakém příběhu ocitl sám. Vždycky, když se v knize objevili trolové a mosty, hrdinové se s jejich přítomností vypořádali po svém, ale jen Kniha ztracených věcí mě naučila, jak skutečně vyřešit jejich hádanku.
Což je další detail, který mi je velmi sympatický. David ze sebe nikdy žádného hrdinu nedělá. Má strach, má špatné vlastnosti, užírá ho žárlivost. Otevřeně přizná, že např. u trolího mostu o řešení už slyšel a jen si musí vzpomenout. Se spoustou hrdinských činů vlastně "jen" pomáhá Rolandovi, což právě dělá příběh realističtějším, vždyť je to pořád ještě vlastně kluk.
Co se týče Rolanda, (!POZOR, SPOILER!), já mu tak moc přála šťastný konec a hrozně mě mrzelo, že se mu tohoto konce nedostalo i v živé formě.
Popravdě nemám knížce co vytknout (i práce korektora byla na jedničku a obálka se mi líbí víc než ta anglická). Na mnoha místech jsem se nasmála, trpaslíci a Sněhurka jsou prostě úžasní. A pár slziček taky ukáplo, pro někoho možná nečekaně při znovushledání se Scyllou.
Strašně lituju, že jsem knihu vrátila do knihovny a nenechala si ji déle (čti: neunesla ji a nenechala si ji navždycky).

2 04.03.2018

Jak poezii moc nemusím, bylo jasné, že na pět hvězdiček to nebude. Kdysi jsem jednu báseň z této sbírky četla a hrozně mě zaujala. Zjevně to byla perla v košíku barevných kamínků, protože zbytek je buď ucházející, nebo divný.
Rýmy jsou někdy dost jednoduché až infantilní (dalšími čtenáři již zmiňovaná srdíčka, holubičky a slavíčci), žádný Mácha to není. Ale zase není těžké veršům porozumět.
I ta hlubší myšlenka se čas od času najde, Hálek někdy dovede popsat některou ze slovy nepopsatelných situací. Zjevně má takovou schopnost jen básník s prostšími verši než umělec tvořící krkolomná a přespříliš lyrická souvětí.

2 15.10.2017

Navzdory originální zápletce, netradičních hrdinech a uchopení světa lesního lidu jsem knize ochotná dát pouze čtyři hvězdičky.
Nálada knihy především z počátku je tak lákavá. Představa městečka s rohatým hochem ve skleněné rakvi zní prostě překrásně romaticky a přitom melancholie toho obrazu vůbec není přehnaná.
Četbu mi ale kazilo nepochopení (z mé strany) některých činů hlavních postav, občasné nucené listování zpět v příběhu, aby mi neuniklo, o čem je řeč (pokud se někde na začátku zmíní jméno a znovu se začne používat ve druhé polovině, vážně si nepamatuji, kde se vzalo), a opětování Benovy (dětské a platonické, proboha) lásky mi přišlo vážně padlé na hlavu.
Jazykově knihu shledávám povedenou, i když jsem se občas trochu ztrácela v popisech postav a míst. Možná to bylo i tím, že jsem knihu četla v angličtině.

2 31.07.2017

V případě tohoto příběhu jsem viděla nejprve film a teprve o pár let později jsem četla knihu. Díky tomu jsem konečně pochopila některé záležitosti, které byly ve filmu vysvětleny jen okrajově. Celý svět Zaklínačů tak nabral nové rozměry, protože byl rozšířen o celou spoustu věcí, které film knize velice často sebere.
Nicméně konec mi přišel strašně nenadálý a useknutý, citová vazba mezi hlavními hrdiny přeceňovaná (který šestnáctiletý pár si myslí, že se vezmou a budou spolu mít děti?), stížnosti Leny jako kolovrátek.
Rozhodně mě ale knížka bavila a do druhého dílu se pustím.

2 16.07.2017

Tohle je moc dobrá knížka. Dokonce i kdyby byla Ginny obyčejné děvče, kniha by neztratila na kvalitě, vhled do hrdinčiny duše je výjimečně dobře napsaný.
Musím ocenit, že postavy nejsou napsané černobílé, především Ginnyina maminka Napořád se chová jako záporačka, ač se její jednání dá pochopit. A právě tohle klopýtání je dělá realističtější.
Bacha, spoiler! Tolik jsem se bála, že svou sestřičku strčí do kufru, aby se udusila, že mi její skutečný plán zas tak hrozný nepřišel, díkybohu.

1 11.09.2018