NudeRose komentáře u knih
V první části se autor zpovídá ze svého života. Tyto pasáže mně nedaly nic kromě pocitu, že by autor místo psaní knihy měl raději navštívit psychoterapeuta. To vše je umocněno tím, že sice píše o minimalismu a o tom, jak je nutné přestat lpět na materiálních věcech, ale neustále se vychloubá tím, co si pořídil od značky Apple.
Naštěstí po zhruba 60 stranách s tímto stylem končí, takže pokud Vás nezaujme úvod, přeskočte rovnou ke kapitole "Padesát pět tipů, které vám pomůžou dát sbohem věcem". Líbila se mi konkrétnost tipů a užitečný mi přišel tak trochu jiný úhel pohledu na materiální věci, než na jaký jsme v mainstreamové společnosti zvyklí.
Bohužel, zbytek knížky už za nijak kvalitní nepovažuji. Nejprve autor v dalších patnácti tipech víceméně rekapituluje, co již bylo řečeno, a aby toho nebylo málo, závěrečná část knihy pokračuje - pro změnu - zpovědí autora, tentokrát na téma "O co je můj život nyní lepší, když jsem minimalistou."
Asi nemusím zmiňovat, že nejužitečnější mi přišla třetí kapitola a zbytek bych s radostí vynechala.
Knížka je zpracovaná do nejmenších detailů s nádhernými nákresy a ilustracemi. Neřekla bych, že má kdovíjak informativní charakter, rozhodně nečekejte encyklopedické informace, zato úžasně rozvíjí dětskou fantazii. Spolu s Drakologií tvoří krásný set pro všechny malé čaroděje.
Kniha je srozumitelná i poměrně čtivá. Je zázrak získat odborné informace (Odent je chirurg a porodník) podané přirozenou formou. Odent píše na úrovni, žádné "ezo", ale zároveň ukazuje klasické porodnictví v nepěkném světle. Zdravotnický personál si často rád hraje na bohy, svět tradičního porodnictví je nastaven, jak kdyby žena nemohla porodit bez lékaře. Porody se přesouvají na úroveň řízeného operačního zákroku a nedej bože, když chcete něco nějak jinak. Bohužel, byť je kniha již poměrně stará, je tenhle přístup stále realitou dnešních dní. Porody do vody jsou v některých krajích ČR zcela nedostupné, většina žen je motivována (a mnohdy i nucena) rodit v polosedu, nebo lehu na křesle, byť je tato poloha nejvíce bolestivá a zkuste přijít s nějakými alternativami jako že nechcete, aby vám zářivky praly x hodin do očí, nebo že byste rády zkusily aromaterapii. Vybočení z řady se tu trestá psychickou šikanou. Oproti Francii, Norsku, Švédsku a dalším pokrokovým zemím, tady vládne přesně ten systém, který Odent a další empatičtí lékaři kritizovali na konci minulého století.
Jedním slovem perfektní!
Většinou je to první kniha série, která tzv. ukradne show. Ale tady? Obě knihy duologie spolu ladí, mají podobné tempo a jsou propracované do detailů.
Zlodějská minisérie není pro lidi, co očekávají velkou love story, nebo epické bitvy. Je plná intrik, tahání za nitky a osudových chyb, které ale ve výsledku mohou přinést užitek - protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Obě knížky jsou také protkané hádankami, které mají větší smysl, než se může na počátku zdát. Pokud u knížek rádi přemýšlíte, máte rádi, že děj není zcela předvídatelný, a baví vás intriky, pak je pro vás tato duologie jako dělaná.
SPOILER:
Líbí se mi, že celou dobu vše směrovalo k tomu, že za zradou bude stát Montegue (a snad mě to i v průběhu čtení jednou napadlo), ale stejně jsem si myslela, že to bude někdo z místních rodů. Taky Paxton mě překvapil. Byla jsem přesvědčená, že se na spiknutí bude podílet. Ale když jsem zjistila, jak to tedy je, vlastně to do sebe perfektně zapadlo. Přesně tohle se mi na obou knížkách líbilo. Autorka mě navedla na falešnou stopu a já se po ní slepě vydala, abych pak vzápětí našla jinou stopu, zase falešnou. Tohle se mi při čtení moc nestává, a tak mě to doopravdy bavilo. Zaujala mě taky vyšší pointa celého děje, že vlastně celý osud je taková nerozluštěná hádanka.
PS: Pro ty, co nepochopili poslední kapitolku. Havran přilétá do hnízda, kde už není zlodějka sojka a hnízdo je poničené. Zde je samozřejmě paralela s poničeným Skaliskem, odkud vyhnali zrádce, a které je třeba znovu vybudovat. Ampulka, kterou havran najde v hnízdě, obsahuje onen "hvězdný prach", díky kterému rostly v místě větší stromy a rodila se větší zvířata. Když si pak havran vezme ampulku, a protože z ní upadla zátka, obsah při letu vysype vzduchem, dává tím příležitost rostlinám, aby se vzchopily z trosek. Konec tedy znamená lepší začátek.
Pan Sova je skutečně knížka pro první čtení. Nenáročná a jednoduše milá. Moc se mi líbí původní ilustrace, ty bych hodnotila všemi 5*.
Sám Pan Sova je trochu zvláštní, někdy až bláznivý a příběhy jsou střídavě lepší, horší, průměrné. Už z dětství si ale pamatuju, jak vařil slzičkovou polévku a musím říct, že dodnes z toho mám smíšené pocity.
Přesto bych si moc přála, aby knížku vydali znovu, už jen kvůli těm ilustracím, které byly vskutku nádherné.
Propagace knížky slibovala pohádku pro dětské duše v dětských i dospělých tělech. A tak jsem se začetla. Bohužel, že by mě knížka jakkoli pohltila, se říct nedá. Text, za který by se nestyděla ani "sluníčkářská propaganda" (nejsem zastáncem těchto pojmenování, ale tady to prostě sedí), mě už po pár stránkách nebavil a bohužel kniha je těchto klišé plná. Hlavní důvod, proč mně ale čtení nešlo, byl jazyk. Na jedné straně si autorka hraje se slovy a skládá zajímavé a prapodivné názvy, na straně druhé používá nespisovný jazyk, který vám nejde přes pusu, ani když čtete nahlas. Zcela nejhorší pro mě ale byl konec, který se sice strašně moc snaží být něčím víc, ale prostě není.
I přesto, jakou autorka ušla cestu, mi neupřímnější a nejopravdovější stále přijde Továrna na sny. Básničkový deník z literární strany hodnotím jako úplný propadák. Oproti tomu Příběhy z vesMíru určitě propadák nejsou. Není to ale zároveň ani nic, co by bylo nějak výjimečné a dosahovalo to na běžné pohádky. Nejkrásnější jsou na knížce opět ilustrace a obálka, kvůli kterým dávám vyšší hodnocení, než jaké knížka zasluhuje. Anie Songe by se měla vzdát literární dráhy a dělat to, co skutečně umí.
(SPOILER) První polovina knihy byla nudná, tak jak už je to u této série s výjimkou prvního dílu zvykem. Čekala jsem další proměnu psychiky Mare (nakonec celá tahle série je takovým psychologickým melodramatem), a poté, co se Mare dostatečně politovala, k ní opravdu došlo. Pak už, jak jsme všichni očekávali, nastala velká bitva a bohužel musím říct, že i na to, že jsem neměla valná očekávání, mě konec zklamal, protože zůstal dost otevřený. Sice Mare Mavena zabila, ale Mavenovo tělo zmizelo, takže si autorka dělá alibi pro další knihu, nebo se bojí, aby neurazila čtenáře, kterým se Maven líbil. Kdo by čekal, že konečně alespoň Mare a Cal zůstanou spolu a pořádně si to užijou, tak i ten zůstane zklamaný. Příslib možné budoucnosti, ale nic z toho.
Abych nebyla jen negativní, poprvé jsem zaznamenala větší politický přesah knihy, což mě mile překvapilo. A finále nakonec také nebylo špatné, pominu-li úplný závěr, u kterého vlastně nevím, co si mám myslet.
Kniha byla mnohem lepší než předchozí díl, i když rozhodně ne kvůli Mare. Nevím, která Mare mi vadí víc - jestli ta, které sláva zatemňuje zdravý rozum, nebo ta, která se neustále lituje. Autorka předává vyprávění dalším a dalším postavám, což má za následek zbytečné prodlužování děje. Celý děj by se vlastně dal shrnout do 100 stran. Vzhledem k první polovině knihy, která byla naprosto o ničem, jsem zvažovala, že knihu odložím, ale dobře, alespoň Mavenova rozhašená psychika byla zajímavá. Maven v této knize asi překvapí nejvíc. Začíná se naplno projevovat jeho temná stránka a vlastně bych si přála, aby měl čím dál více prostoru, a aby Mareino vítězství (no tak, všichni víme, že k tomu dojde), bylo zasloužené. Ačkoli to asi nebylo v plánu, nejvíc mě pobavil konec a přeci jen trochu namotivoval na přečtení posledního dílu.
Zlodějský tanec jsem četla na doporučení a předem nevyhledávala téměr žádné informace, což bylo pravděpodobně dobře, protože mě děj mohl více překvapit. Kdo zvažuje přečtení, doporučuji to samé. Vytrvejte prvních 40 stran a pak už se nebudete chtít odtrhnout.
Právě prvních 40 stran pro mne bylo dost těžkopádných a nečetly se mi dobře. Autorka na úvod moc nevykresluje svět, ve kterém jste se ocitli, takže jsem bez předchozích informací chvíli tápala. Jakmile jsem se ale zorientovala, čtení začalo ubíhat a já měla za pár hodin knížku přečtenou. Kazi a Jase vyrostli v úplně jiných světech a tak je pro ně zprvu těžké pochopit svět toho druhého. Zároveň si nedůvěřují a každý se opřádá horou vlastních lží. Jednou aby druhému ublížili, podruhé aby ho ochránili. Je ale jasné, že takhle to nejde věčně. Netrvá dlouho a oba si uvědomí, že k sobě cítí něco víc. Řekněme, že čtenáři je v podstatě jasné hned od začátku, že to mezi nimi jiskří a nejradši by je nakopnul k sobě. Oni ale nemohou jen tak překročit bariéru jiných světů a hlavně ne zeď vystavěnou z intrik a nepravd. Do toho všeho vstupují vzpomínky, legendy, přísahy a zdání toho, co je a není správné.
Kdo by čekal nějakou velkou romantiku, je ve špatném žánru. Ano, romantika tam je a mnohdy až zašimrá v břiše, ale tohle není milostný román. Tady jde v lásce o víc a láska nemusí mít vždy přednost. Moc se mi líbil vývoj děje a poslední stránka knížky doslova tnula do živého. Co bude dál?! Těším se a ani nebudu moct dospat, než mi dorazí pokračování.
Děj blíže představuje mentalitu berabesqského národa a opět je poutavý, plný intrik a pletich. Odehrává se v podobném duchu jako předchozí díly, možná je dokonce i o krapet napínavější. V tomto ohledu de Castell určitě nezklamal. Všichni jsme se těšili, jak autor pojme konec, a doufali, že se netrhne v klasickou velkou bitvu, protože přeci jen hlavní hrdina taky není úplně typický "hrdina". Myslím, že i vyústění příběhu této knihy autor zakončil dobře, byť si myslím, že by více překvapilo, kdyby Kellen
POZOR SPOILER
prostě umřel. Musím kacířsky říct, že jsem v to trochu doufala, protože pak by příběh získal úplně jiný rozměr (kdyby ho třeba dovyprávěl Reichis). Nicméně nestalo se a Kellen zase vyváznul. Nevadí, i tak mi to přišlo super. Ozvlášť potom, co odemknul svůj stín.
Co se mi ale nelíbilo, a proto dávám hvězdičku dolů, byl úplný závěr knížky. Připomnělo mi to konec Eragona a takový ten styl, že autor nechce žádnému čtenáři jít proti srsti. Hrdina odpluje kamsi do dáli a každý si domyslete podle sebe, co ho tam čeká. Toto zakončení je pro mě opravdu zklamáním. Zajímavější pro mě bylo jen to, že nástin pokračování je vměstnán do kapitolky za poděkováním, takže můžeme pozorovat, jak by se ubíraly autorovy myšlenky dál. Ovšem ani to by popravdě nebylo nic moc. Asi jsem od finále čekala trochu víc.
.......................................................
Když ale shrnu celou sérii: zamilovala jsem si kočkoveverčáka, líbil se mi hlavní hrdina jako loser, taky intriky, v každé zemi trochu jiné a Kellenovy originálně neoriginální triky přežití. Celou sérii jsem zakoupila a určitě si ji přečtu znovu, což si myslím, že samo o sobě jako hodnocení vlastně bohatě stačí.
Svět Alagaësie je zpět. Většina Paoliniho oddaných čtenářů nemohla dospat po zveřejnění zprávy, že se k příběhu dračích jezdců vrátí, a všichni netrpělivě očekávali něco velkolepého. Přeci jen od vydání poslední knihy uběhlo několik let a autorovi už dnes stěží může někdo vyčítat jeho mládí. Zřejmě i proto už očekávali vybroušený styl, hromadu detailů a odpovědí dosud nezodpovězených, na nichž mohl roky pracovat.
Paolini jakoby si ale neuvědomil, že jeho čtenáři už mezitím také dospěli a nebude jim stačit to, co kdysi. Nejen, že v knize neobjevíme ani více detailů, a dokonce ani očekávané odpovědi. Chybí překvapivě i ten styl, u nějž mám pocit, že je mnohem horší než býval kdysi. Zatímco u předchozí čtyřdílné série jsem doufala v kvalitní filmové zpracování a snad i pokračování v podobě páté knihy, u této nové se budu muset nutit k přečtení pokračování. Knížka byla jednoduše nudná, nepřinesla de facto nic nového a těch pár stran jsem četla mnohem déle než kdysi pětisetstránkového Eragona.
Předposlední díl série utekl rychle, možná rychleji než by čtenář chtěl. Komunikace mezi Kellenem a Reichisem opět nezklamala a přinesla řadu vtipných hláček, při nichž je těžké nezačít se nahlas smát. Děj byl plodný, čtivý a rozhodně namotivoval na přečtení poslední knihy, kdy se snad dočkáme rozuzlení a velkého finále. Není téměř co vytknout, snad až na některé poněkud přehnané prvky (viz. létající had), které sice mají přinést velké drama, ale působí spíše rušivě. Mimo to ale dávám všech 5* a určitě jsou zasloužené.
SPOILER:
Kellen konečně zjistil, co je to sex. Teď jen doufám, že to v příštím díle nezkusí na 11letou panovnici.
Deník vřele doporučuji, pokud jej používate opravdu jako deník. Je krásný s plátěnou pevnou vazbou a obsahuje spoustu nápadů, na jaké téma zrovna psát (či kreslit). Nejvíc asi překvapí ilustrace uvnitř deníku, které jsou nádherné!
Vzhledem k tomu, že ale tento deník hodnotím na portále "databáze knih", nikoli uměleckých děl, dala jsem pouze polovinu hvězdiček. Co mě totiž opravdu nezaujalo, jsou básničky uvnitř deníku. Z celého obsahu jsem našla snad jen dvě, které se opravdu rýmují (slovem i rytmem), byť se autorka o rým usilovně snaží. Básně postrádají jednotnou kompozici (v rámci jedné básně), impresi a celkově působí dost strojeně.
Pokud ale pominu tuto - v deníku bohužel dost výraznou - složku, doporučuji jej minimálně k prohlédnutí. Zmíněné ilustrace za to prostě stojí. A snad i příjemně potěší, že autorka zvolila tisk na recyklovaný papír, čímž inspirovala k ohleduplnějšímu a udržitelnějšímu přístupu své podporovatele.
Druhá knížka o skřítcích, která tentokrát přibližuje skřítky lesní. Opět velmi nádherné ilustrace a velmi milý "babičkovský" popis skřítků.
Nádherná dětská publikace, která rozvíjí takovým babičkovsky něžným způsobem svět fantazie. V knížce je popsáno 16 skřítků, každý je nádherně ilustrován. Celá série obsahuje 7 knížek, nicméně doporučuji minimálně ještě díl 2., který na první knížku navazuje a přibližuje skřítky lesní.
Tahle série se vyvíjí velmi pozoruhodně. Zatímco první díl mi přišel z počátku nudný, druhý díl vše vynahradil. Třetí mě bavil opět o trochu méně, no a tenhle díl, ten je opět bomba. Konečně se dostáváme trochu více k odhalování černého stínu, načasování je vlastně perfektní. Celý děj je zajímavý a napínavý.
Pozor, další část obsahuje spoilery!
Kdo četl předchozí díl, ví, že tento děj se bude odehrávat bez Ferius. Bohužel se odehrává i bez kočkoveverčáka. A kvůli tomu ztrácí na vtipu, který měly předchozí knihy. Nicméně, vyplatí se počkat. Poslední stránky jsem se zase musela smát nahlas a celkově můžu říct, že právě díky závěru si kniha zaslouží 5*!
Knížka oproti předchozím trochu mění rétoriku a pro tento díl se z ní stává něco jako detektivka. To ale vůbec neškodí! Je to zase něco trochu jiného a setkáváme se s dalšími originálními nápady. Konec mi přišel trochu zvláštní, byť už jsem to očekávala. Právě to mi přijde trochu jako nevýhoda, společně s tím, že samozřejmě už víme, že Kellen musí přežít, i kdyby vybuchla atomovka. O trochu horší než předchozí díl, ale i tak, za mě 5*, především za nápaditost.
První díl nebyl špatný. Ale v porovnání s druhým? Tenhle díl je naprosto skvělý! Autor má spoustu nápadů a kniha je díky tomu čtivá, napínavá. Přiznám se, že v některých chvílích jsem se díky kočkoveverčákovi musela smát nahlas.
Z počátku mě kniha úplně nebavila. Hlavní hrdina sice zaujal tím, že vlastně vůbec není hrdina, ale jinak nic moc. No, ale pak nastal zvrat. Zajímavá osoba Ferius a později ještě zajímavější kočkoveverčák přidají ději to, co potřeboval.
Oproti prvnímu dílu kniha nezačíná pomalu, ale ihned pokračuje tam, kde jsme skončili u dílu prvního. To je podle mě velké plus, neboť lze číst tyto díly hned za sebou bez přestávky. V průběhu se mění charakter hlavní hrdinky, což dává knize zajímavou vizáž. Bohužel, zhruba v polovině knihy mám pocit, že jsou prvky okopírované ze série Stmívání (konkrétně z Rozbřesku). Kdo přečte obojí, pochopí. Knize to značně škodí. Je to jako by ji psal někdo jiný, a to na značně velkém rozsahu asi 100 stran. Ke konci se děj začíná opět zajímavě zamotávat a díky tomu se můžeme těšit na další díl, který se snad obejde bez zbytečných (a možná okopírovaných?) prvků.