Nuny komentáře u knih
Chtěla jsem dát knize pět hvězdiček, ale konec si to nezaslouží. Kniha je příliš zajímavá a dobře napsána, na to, aby neměla konec. Škoda.
Náročné čtení.
Spoustu únavných monologů, spolupráce s SS a kremace.
Kniha se mi líbí, ale v porovnání je nejslabší ze všech čtyř.
Já opět smekám. Nechápu, že jsem s tím tak dlouho otálela. Něco tak důmyslně promyšleného jsem dlouho nečetla. Perfektní do posledního detailu.
Nejvíce mě dostal se svou znalostí letových údajů a strojů samotných.
Psát takovéhle detektivky musí být dobrodružství samo o sobě.
Obdivuji Yossiho, že tento zážitek přežil. Přes všechna úskalí, zranění a blouznění se dostal z džungle živý. Musel mít neskutečnou radost, když zahlédl svého kamaráda.
Neumím si to představit. Musela to být muka.
Knihu jsem skutečně přečetla jedním dechem. Je to přešně podle pravdy. Takhle to prostě v reálném světě funguje. Dobro nevítězí, ale vítězí lež, přetvářka a bolest.
Nádherně napsaný román, kde se odehrává několik dějů v jeden čas a nakonec finální propojení, kdy musíte číst, číst a číst.
Kniha je skvělá. První od S.Kinga, kterou jsem přečetla a míním pokračovat dál. Je pravda, že se musí občas přemýšlet, kdo je kdo, co je co.. a tak... ale jinak to opravdu stojí za to.
(SPOILER) Mě velmi zklamal závěr. Přes všechna krásná slova, která v knize zazní, je nakonec závěr takový, že bez peněz stejně nebudeme šťastní. Pokud bylo cílem Santiaga, aby našel truhlu s pokladem, co je pak našim cílem? V čem tedy spočívá to kouzlo příběhu?
V knize je spoustu pravdivých vět, které bychom měli žít. Myslím si, že spoustu čtenářů se v tom našlo, proto to má asi takový úspěch. I já jsem někde mezi hledáním, bloumáním a možná i nacházením. Ale jestli žiju svůj Osobní příběh, to nevím. Jak to vlastně poznám? Že se proměním ve vítr, že budu mluvit s pouští nebo s ptáky? Nebo že všechno, co mám, tak opustím a vydám se za hledáním něčeho nejistého? Jak vlastně poznáme, že tam kde jsme, tak chceme být a nic jiného nás už nečeká? Podle snů? ...
A další věc je, že nevěřím v Boha ani Alláha, tito dva určitě mé cesty nevedou.
Úryvek str. 90 (zdá se mi nejaktuálnější a nejpotřebnější):
"Jsem naživu," řekl chlapci za jedné noci bez ohňů a bez měsíčního svitu, zatímco pojídal datle. "Teď jenom jím a nic jiného kromě jídla nedělám. Když se pak vydám na cestu, budu jenom na cestě. Když budu muset bojovat, umřu možná stejně dobře jako kdykoli jindy. Protože já nežiju ani ve své minulosti, ani ve své budoucnosti. Mám jenom přítomnost, a to mě zajímá. Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme."
Mě na knize zaujaly tři věci. První z nich byla, že i když jsem od začátku věděla, kdo je vrah, tak mi to nevadilo v plynulosti příběhu, protože o tom, kdo vraždí, to úplně není. Za druhé mě zaujalo, jak autor barvitě popsal, co se děje obětem v době, kdy jim vrah ublíží. Například popis zaseknuté sekery nebo podříznutého krku u člověka, který to nezažil, je hodně zajímavé. A třetí byla perspektiva vyprávění z více stran. Nebyl to jen jednolitý příběh, ale opravdu pohled každé postavy, která setkání i následný útok prožívala zcela jinak.
Musím říct, že mě to neustále drželo v napětí, takže ani příběh, který se k celému ději vázal, mi vůbec nepřekážel. Já už vlastně od začátku čekala první výpad vraha a každá kapitola jen stupňovala ten moment, kdy už to tedy přijde. Nečtu moc často tenhle žánr a rozhodně bych to nechtěla vidět v televizi, ale za mě moc povedené.
(SPOILER) Opět a znovu, proč se musí tolik jasných informací stále opakovat. A pak znovu a znovu...
Já nemusím moc romány, kde se vypráví z více pohledů účastníků, protože je to většinou čtení o tom samém. Autoři občas nemívají tolik důvtipu, aby vymysleli něco nového, takže v tomto příběhu čtete o páru, který zažívá to samé ve stejný čas, hm... Co by nás tak mohlo překvapit, když už jsme to v první půli četli od Nicka?
Už od začátku je jasné, že to Amy "narafičila", takže o to víc, to není tak záživné. Závěr? Taky nepřekvapil, nečekala jsem happy end, ale aspoň nějaké neuvěřitelné zakončení... Tohle byla nuda. Takže za mě 65 %.
Omlouvám se předem všem fanouškům této autorky, ale tohle byl jeden z nejhorších "červených" příběhů, které jsem kdy četla. Vybrala jsem si ho jen díky výzvě a musím říct, že splnit výzvu, je skutečně někdy oříšek.
Absolutně nechápu nechutné spojení trapnosti. Jakoby se v tom autorka sama vyžívala. Závěrečné ne-poděkování mluví za vše...
Jako opravdu to byli dospělí lidé? Já myslela, že takhle už se chovají možná tak náctiletí. Ale je to asi jiná kultura.
Shrnu to: Hrdinka – trapná nána, její bývalý partner – nechutný snob (proč s ním tedy byla...), současný partner – škoda mluvit, kamarádky – bez komentáře.
Nemluvě o spoustě gramatických i stylistických chyb.
Jediné, co je na knize pozitivní, že pokud ji budete číst ob-kapitolu, nic tím neztratíte a naopak získáte potřebný počet stran, na který by tahle slátanina vystačila.
Miluji Rozhovor se smrtí. Mohla bych ji číst pořád dokola. Je to natolik pravdivá báseň, že mi verše nejdou z hlavy.
Celá sbírka je neplněná steskem a nespravedlností, ale zároveň realitou života a láskou k národu.
Přiznávám na rovinu, že jsem knihu koupila na základě hodnocení od Atanone, a také jako velký fanoušek Romana Vaňka. Nevěřila jsem, že by to mohla být pravda. A ejhle, skutečně první "kuchařka", kde najdete recept na Chleba s máslem a čajem z pytlíku (to tam vážně je). Když jsem se k tomuto kulinárnímu objevu pročetla, málem jsem se počůrala smíchy. Za ty peníze mě titul snad ani neuráží, ale pokud přizvu ke spolupráci šéfkuchaře této země, očekávala bych opravdu dobré recepty. Tato kniha nejen, že neobsahuje dobré recepty, ale v podstatě se vysmívá všem, kdo vaření rozumí a má ho rád.
Dobře, nebudu to brát osobně a beru knihu jako pouhý propagační předmět určený k prodeji na dobročinné účely. To doporučuji i vám, pokud nechcete další zbytečnou klíčenku za 50 korun, kupte si toto a pěkně s tím zapalte v krbu.
Teprve od hory Fudži se začalo něco dít a příběh nabíral nějaký smysl. Musím přiznat, že jsem většinu četby měla chuť knihu odložit pro nedostatek emocí.
Co opravdu zafungovalo, jsou popisy prostředí, ale zase naopak číst na každé druhé straně, jak je nějaké jídlo lahodné a tenhle čaj jsem ještě neměla a je překvapivě.. hm.. lahodný. Tak to je fakt velká nuda. Kdo Japonsko trochu zná, ví, jak zatraceně dobré čaje tam jsou a jak vynikající jídla podávají, takže bych to zkrátila o sto stran opakujících se frází a bylo by to fajnové a čtivé.
Jsem v rozpacích, jak knihu hodnotit, protože přiznávám bez mučení, závěr na mě udělal dojem. Ačkoli jsem věděla od první fotky Fiony, jak s nimi Gabe naloží, stejně to bylo emočně silné a takto romantický příběh zkrátka končit má.
Čtení bylo zdlouhavé a nijak nezajímavé. Autor nepopsal hrůzy v gulagu nijak subjektivně, vše mi přijde takové povrchní. Není zde popsáno nic o skutečném problému zavírání, nelidském zacházení a šílených životních podmínkách.
Pokud to srovnám s podobným typem literatury, hodnotím průměrně, protože jsme se jistě mohli dozvědět mnohem více.
To je asi první kniha, kdy mám problém s výsledkem. Vždy dodržuji přesné postupy a tady se mi často stane, že i obyčejná buchta podle předpisu, se prostě nepovede. Nicméně, opět je to velmi důkladně propracované a s pěknými fotkami.
Kniha je pro mě příjemnou změnou. Povídky jsou krátké s velmi příjemným nádechem cizích vlivů. V některých bych klidně tipovala Čapka nebo Exupéryho. Za mě moc dobré.
Čtyři hvězdičky má kniha za to, že mě donutila přemýšlet o bezvýznamnosti. Dle mého názoru, neexistuje na světě nic, co by bylo bezvýznamné, vždy vidím nějaký smysl. Ani tento příběh není tak bezvýznamný.
Když nějaká kniha začne tím, že se žena živí honěním ptáků, pak určitě čtenáře zaujme. Ale to motání se kolem vymýšlení příběhů, kdo teda vlastně lže a kdo na koho co ušil, to už bylo malinko přitažené. Za mě příjemný průměr.